Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ústavní soud (ÚS) ponechal úhradovou vyhlášku ve zdravotnictví beze změn. Návrh senátorů na zrušení dvou jejích klíčových příloh zamítl a svůj nález, který podpořili všichni soudci, dnes veřejně vyhlásil. Senátoři poukazovali na diskriminaci regionálních poskytovatelů zdravotní péče oproti vysoce specializovaným centrům. Kvůli takzvanému koeficientu centralizace dostávají za některé výkony méně peněz.
„Snahu o zlepšení kvality poskytované péče prostřednictvím finanční motivace k ‚centralizaci‘ léčby některých vybraných diagnóz považuje ÚS za legitimní cíl, který je prostý prvků svévole,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Josefa Fialy. Podle soudu si lze jistě představit i jiné cesty ke zvyšování kvality zdravotních služeb. „ÚS nicméně není tvůrcem zdravotnické politiky a nepřísluší mu právo hodnotit jednotlivé varianty této politiky z pohledu jejich účelnosti,“ konstatoval soud.
Za skupinu 31 senátorů jednal Ladislav Václavec (ANO), k návrhu se přihlásila Asociace českých a moravských nemocnic. Naopak Asociace nemocnic ČR, která sdružuje větší zařízení, varovala před destabilizací systému v případě zrušení vyhlášky.
Jedna sporná příloha stanovuje hodnotu bodů, výši úhrad a regulační omezení, další definuje, jaké diagnózy a případy hospitalizace spadají do úhrady formou paušálu a jakou relativní váhu mají pro systém úhrad. Senátoři kritizovali hlavně takzvaný koeficient centralizace. Poskytovatelům se statusem centra vysoce specializované péče navyšuje úhrady o pět procent, zatímco jiným poskytovatelům úhrady za tytéž diagnózy snižuje v některých případech až na polovinu.
Úhradová vyhláška je každoročním předpisem Ministerstva zdravotnictví. Určuje, kolik peněz dostanou nemocnice, lékaři a další zdravotnická zařízení od zdravotních pojišťoven za poskytovanou péči. Součástí vyhlášky jsou komplikované výpočtové vzorce. Cílem vyhlášky je rozdělit peníze ze systému veřejného zdravotního pojištění tak, aby byla zajištěna dostupnost péče a stabilita zdravotnických zařízení. Pro letošek rozděluje téměř 530 miliard korun.
Senátoři v neúspěšném návrhu také uváděli, že ministerstvo vydalo úhradovou vyhlášku svévolně a bez zohlednění objektivních podkladů, přestože mělo z referenčních nemocnic k dispozici data, která by umožnila spravedlivější nastavení úhrad.
ÚS se vyhláškou zabýval opakovaně. V roce 2013 ji označil za protiústavní, ale přesto ji nechal v platnosti. Okamžité zrušení by ohrozilo systém i pacienty. V roce 2015 senátoři poukazovali na rozdíly v úhradách v různých částech Česka. ÚS tehdy řekl, že vyhláška žádným základním právům neodporovala, navazovala na starší předpisy a pravidla byla předvídatelná a plošná, byť v důsledku mohla vyvolávat některé rozdíly a nerovnosti.
V roce 2016 soud část vyhlášky zrušil, protože rozšiřovala regulaci úhrad také na ošetřovatelskou péči v zařízeních pobytových sociálních služeb. V roce 2022 soud zamítl návrh na zrušení skupiny právních předpisů, na kterých stojí systém financování zdravotní péče v Česku. Senátoři tehdy v návrhu tvrdili, že mechanismus smluv a úhrad je nastavený tak špatně, že zdravotnictví uvádí do permanentní krize, ÚS ovšem zdůraznil svou zdrženlivost a respekt k dělbě moci.
Už v jednom ze starších nálezů soud konstatoval, že zajištění vysoce náročné zdravotní péče na odpovídající úrovni vyžaduje určitou míru centralizace. Primárním zájmem pacienta přitom jistě není to, aby se centrum nacházelo co nejblíže jeho bydlišti, nýbrž aby byla dána garance co možná nejlepší profesionální péče. Stejnou argumentaci soud zopakoval i dnes.
