Vědeckou studii o populárním herbicidu psal ve skutečnosti jeho výrobce

V roce 2000 vyšla v odborném časopise Regulatory Toxicology and Pharmacology studie, která měla ukončit debaty o bezpečnosti prostředku na hubení rostlin s účinnou látkou glyfosátem prodávaného pod názvem Roundup. Její závěr byl jednoznačný: Při běžném použití nepředstavuje glyfosát pro lidi žádné zdravotní riziko. Pod textem byli podepsáni tři respektovaní experti: patolog Gary Williams, toxikologové Robert Kroes a Ian Craig Munro. Práce měla pověst „zlatého standardu“, o který se lze bezpečně opřít.

Na konci roku 2025 ale článek s ostudou míří na vědecké smetiště. Časopis jej oficiálně stahuje pro „vážné etické obavy“ a porušení integrity výzkumu. Objevil se důkaz, že celý text byl ve skutečnosti marketingovým produktem, pod který se vědci jen podepsali, zatímco skutečnými autory byli lidé z Monsanta.

Kořeny kauzy sahají do přelomu tisíciletí. Monsanto, výrobce celosvětově nejpoužívanějšího herbicidu Roundup, se snažil upevnit pozici svého klíčového produktu na trhu. Potřeboval nezpochybnitelný vědecký důkaz o jeho bezpečnosti. A rozhodl se si ho vyrobit.

Jeden z klíčových e-mailů obsahoval pragmatický návod, jak vyrobit studii na zakázku a ušetřit přitom peníze, které by jinak firma musela platit externím zpracovatelům za skutečnou práci. Zaměstnanec Monsanta v něm navrhoval kolegům následující postup pro chystané publikace: „Levnější/přijatelnější přístup by mohl být zapojit experty jen na sporné oblasti, jako je epidemiologie… a my bychom jako ghostwriteři napsali sekce o toxicitě a genetice.“

Formoval se tak postup, který firma nepoužila poprvé. „Mohli bychom přidat Greima, Kiera nebo Kirklanda, aby tam byla jejich jména, ale náklady udržíme nízko tím, že to napíšeme my a oni to jen zeditují a ‚podepíší‘, abych tak řekl. Vzpomeňte si, že takhle jsme to udělali s Williamsem, Kroesem a Munrem v roce 2000,“ odhaluje e-mailová zpověď (zmiňovaná práce už je mimochodem také stažena, původní vyjádření najdete na straně 203 v tomto PDF).

Z interní komunikace a následného vyšetřování časopisu vyplynulo, že role „podepsaných“ autorů a skutečných autorů z řad korporace byly zcela prohozeny. Studie pouze vágně děkovala vědcům z Monsanta za „významné příspěvky k rozvoji hodnocení expozice“ a „vědeckou podporu“, realita byla jiná. Zaměstnanci firmy se v e-mailech vzájemně chválili za to, jaké části textu sepsali, aniž by byli uvedeni jako spoluautoři (příklady například v tomto textu).

Celý proces měl i svou finanční stránku, která zůstala čtenářům odborného časopisu utajena. Podle oficiálního oznámení o stažení studie existuje korespondence naznačující, že autoři – tedy Williams, Kroes a Munro – obdrželi za svou práci na článku od Monsanta finanční kompenzace. Tyto platby nebyly v publikaci nikdy přiznány, což podle editora časopisu „vyvolává vážné etické obavy a zpochybňuje zdánlivou akademickou objektivitu autorů“. Když se editor časopisu pokoušel získat vysvětlení od Garyho Williamse (jediného žijícího autora), ten na dotazy ohledně financí a autorství nereagoval.

Přesto trvalo dalších osm let, než vědecká komunita zareagovala adekvátně a text formálně vyřadila z literatury.

Mezi rokem 2017, kdy se podvod provalil, a koncem roku 2025, kdy došlo k nápravě, se studie proměnila v to, co se někdy nazývá „zombie vědou“. Ačkoliv byla fakticky mrtvá a zdiskreditovaná, nadále byla citována a ovlivňovala veřejné mínění. Rozbor ukázal, že práce patřila mezi 0,1 % nejcitovanějších textů o glyfosátu a objevila se ve více než 600 (podle jiných databází až 1300) dalších odborných pracích.

Časopis studii stáhl až nyní, a to teprve poté, co na ni podali formální stížnost historička vědy z Harvardu Naomi Oreskesová a její kolega Alexander Kaurov. Ti ve své výše odkázané analýze upozornili, že citovanost článku po odhalení skandálu v roce 2017 prakticky nepoklesla, což znamená, že vědci i úředníci text nadále považovali za důvěryhodný zdroj informací.

Při bližším zkoumání důvodů stažení se ukazuje, že problém nebyl pouze v autorství, ale i v selektivní práci s daty, což je pro vědu snad ještě horší hřích. Editor ve svém zdůvodnění explicitně jmenuje pět konkrétních studií z 90. let (například Atkinsonovu studii karcinogenity na myších z roku 1993), které byly v době psaní článku již hotové, ale autoři je do svého přehledu nezahrnuli. Místo toho se jejich závěry opíraly výhradně o neveřejné studie dodané samotným Monsantem, které žádné riziko neukazovaly.

Společnost Bayer, německý chemický a farmaceutický gigant, který Monsanto v roce 2018 poněkud nepochopitelně koupil, se proti stažení studie ohrazuje. Mluvčí firmy uvedl, že vědci Monsanta byli v původním textu zmíněni v sekci poděkování („…děkujeme toxikologům a dalším vědcům z Monsanta, kteří významně přispěli…“) a že tento postup byl adekvátní. Podle firmy navíc stažení jedné studie nic nemění na tom, že „shoda mezi regulačními orgány po celém světě je taková, že glyfosát lze používat bezpečně a není karcinogenní“.

Tato obrana však naráží na nepochopení lidí, ne jejichž názorech firmě chtě nechtě musí záležet: soudců a členů porot. Bayer zdědil po Monsantu právní bitvy obřích rozměrů. Společnost už vyčlenila 16 miliard dolarů na urovnání žalob souvisejících s Roundupem, přičemž zhruba 11 miliard už vyplatila. I přesto v USA stále čelí žalobám s celkem více než 60 000 účastníky.

Stažení klíčové studie, která dlouhé roky sloužila jako jeden z pilířů obhajoby u soudů i před regulačními úřady, je pro firmu strategickou ranou. Jak poznamenala právnička Robin Greenwaldová, která zastupuje stovky žalujících: „Už se na ni nemohou odvolávat. Je to další důkaz, že jsme měli celou dobu pravdu.“

Problém s podvodnou studií bohužel nekončí ve chvíli, kdy ji časopis po čtvrtstoletí stáhne. Skutečným nebezpečím je setrvačnost, s jakou takový text opatřený puncem „ověřené vědy“ prostupuje společností. Jakmile se jednou lež stane součástí vědeckého kánonu, je těžké ji ze světa vymazat – dnes možná ještě více než kdy předtím.

Vědecké texty jsou mimo jiné důležité pro trénování umělé inteligence. Velké jazykové modely, které pohánějí nástroje jako ChatGPT, se učí z obrovského množství textů na internetu, včetně Wikipedie a vědeckých abstraktů.

Pokud v tomto prostoru 25 let existuje lživá informace tvářící se jako fakt, AI ji nasaje, zafixuje ve svých neuronových sítích a bude ji s autoritou stroje replikovat milionům uživatelů. Zatímco u lidského editora Wikipedie existuje šance na opravu a diskuzi, vymazat „otrávená data“ z natrénovaného modelu je technologicky nesmírně obtížné. Podvodná studie tak může žít v odpovědích chatbotů ještě dlouho poté, co byla oficiálně stažena.

Nejde také o jeden herbicid. Paralelou ke kauze Monsanto je skandál farmaceutické firmy Merck a jejího léku proti bolesti Vioxx. I v tomto případě vznikaly studie, které ve skutečnosti „navrhl, zaplatil a vedl“ Merck, zatímco akademici se pod ně pouze podepisovali.

Lék byl stažen až poté, co se ukázalo, že zřejmě zvyšuje riziko infarktu a mrtvice. Některé odhady hovořily až o desítkách tisíc zbytečných úmrtí a firma nakonec lék stáhla z trhu kvůli obavám z následků žalob. Ghostwriting tedy není jen etickým prohřeškem. Je to systémová chyba, která umožňuje korporacím ohýbat realitu ve svůj prospěch.

V obou případech přitom platí, že realita není černobílá. Vioxx není jediný lék své třídy, který má podobné vedlejší účinky, měl je ovšem nejviditelnější. A kdyby byl proces méně „cinknutý“ ve prospěch výrobce, mohlo se na ně přijít dříve a pacienti mohli používat bezpečnější (i když ne zcela bezpečné) alternativy.

V případě Roundupu či glyfosátu je situace ještě o poznání složitější. Vědecká obec není rozdělena na tábor „pravdy“ a „lži“, ale spíše na dva světy s odlišnými metry. Na jedné straně stojí Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC), která v roce 2015 označila glyfosát za „pravděpodobně karcinogenní“ pro člověka. Tato instituce hodnotí takzvané nebezpečí – tedy zda látka má potenciál škodit bez ohledu na to, v jaké dávce se s ní setkáte. Ve stejné kategorii se tak ocitlo například i červené maso nebo velmi horké nápoje.

Proti tomu stojí regulační úřady jako americká EPA nebo evropská EFSA. Ty provádějí hodnocení rizika, které kalkuluje s reálnou expozicí v běžném životě. Jejich závěr zní, že při dodržení návodu je glyfosát bezpečný a karcinogenní riziko je nepravděpodobné.

Tento rozpor mezi „teoretickým nebezpečím“ a „praktickým rizikem“ vytváří prostor pro nekonečné debaty, ve kterých mají obě strany svou část pravdy. Zatímco úřady uklidňují veřejnost, že zbytky postřiků v potravinách jsou podlimitní, epidemiologické studie – jako ta od vědců z University of Washington – naznačují, že u lidí s nejvyšším vystavením látce může riziko vzniku některých druhů rakoviny (non-Hodgkinova lymfomu) vzrůst o desítky procent.

Do této již tak nepřehledné situace navíc vstupuje faktor ztráty důvěry. Pokud se prokáže, že výrobce léta tajně psal studie, které měly dokazovat nezávadnost jeho produktu, vrhá to stín podezření i na ta data, která mohou být zcela korektní.

Interní dokumenty Monsanta neukázaly jen na ghostwriting, ale i na snahu ovlivňovat úředníky. E-maily odhalily například komunikaci s vysoce postaveným úředníkem EPA Jessem Rowlandem, který do e-mailu napsal, že se pokusí zastavit přezkum glyfosátu jinou zdravotnickou agenturou.

Debata se navíc často zužuje pouze na rakovinu, což zakrývá jiné, možná prokazatelnější dopady. I kdyby byl glyfosát pro člověka zcela neškodný, jeho masivní nadužívání mění tvář krajiny. Vytváří takzvané „zelené pouště“, kde kromě odolných plodin nepřežije nic jiného. I samotná americká EPA, která použití herbicidu schválila v roce 2021, připustila, že látka pravděpodobně nepříznivě ovlivňuje více než 90 procent ohrožených druhů rostlin a živočichů v USA. Na druhou stranu, méně toxické alternativy vlastně neexistují, a i proto látka dostala v minulém roce povolení k dalšímu užívání v EU.

Problém je, že vědecký proces – tedy nejlepší nástroj k zjišťování objektivních skutečností o světě kolem nás, který lidstvo má – se snadno může stát jen další položkou v marketingovém rozpočtu.

Výsledkem je stav, kdy veřejnost neví, čemu věřit, a kdy se i poctivá věda topí v nánosu pochybností. Glyfosát není tím největším zlem, které nás obklopuje. Ale způsob, jakým byla jeho bezpečnost obhajována, nám o fungování světa moderních technologií říká více, než by nám možná bylo milé.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.