Článek
Rusko podle agentury Reuters otestovalo novou mezikontinentální střelu s plochou dráhou letu a jaderným pohonem označovanou jako Burevestnik. Zbraň uletěla 14 tisíc kilometrů a ve vzduchu se udržela přibližně 15 hodin, uvedl v neděli šéf ruského generálního štábu Valerij Gerasimov.
Burevestnik má za sebou celou řadu neúspěšných testů. Podle bezpečnostního analytika Michala Smetany z Institutu mezinárodních studií FSV UK neznamená, že je nyní potřeba na systém zásadním způsobem reagovat. Má také řadu nevýhod. „Pořád je to střela, která má takzvaně podzvukovou rychlost. I když je schopna manévrování, pořád platí, že je samozřejmě v principu zranitelná protivzdušnou obranou,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Podle něj je také střela díky jadernému pohonu schopná zůstat ve vzduchu déle, což ale zároveň znamená, že je snadněji odhalitelná.
Co přesně víme o střele Burevestnik? Jaký typ zbraně to je a čím se liší od běžných mezikontinentálních střel?
Burevestnik je typ střely s plochou dráhou letu, která patří do série nových zbraní, které jsou schopné nosit jaderné nosiče, které odhalil Vladimir Putin v roce 2018. Je to jedna z oznámených nových ruských kapacit, které přináší do ruského arzenálu některé, alespoň z pohledu Kremlu, unikátní schopnosti.
Na Burevestniku je zajímavé to, že se jedná o střelu s plochou dráhou letu, která ale oproti jiným podobným typům zbraní má jaderný pohon, díky čemu je schopná mít výrazně delší dolet než v zásadě jakýkoliv typ existující podobné střely. Myslím tedy střely s plochou dráhou letu. To je jeden faktor.
Je také schopna letět ve velmi nízkých výškách, v nějakých 50 až 100 metrech. Má navíc velmi výrazné prvky manévrovatelnosti. Od toho si Rusko slibuje, že je schopna dorazit velmi dlouhé vzdálenosti, zároveň manévrovat, a tím se vyhnout protivzdušné obraně nepřítele. Je to zbraň dvojího použití, takže může nést jak konvenční, tak jadernou hlavici.
Šéf ruského generálního štábu Gerasimov tvrdí, že střela uletěla 14 tisíc kilometrů a byla ve vzduchu 15 hodin. Pokud je to pravda, co to znamená pro Evropu? Je to hrozba?
Rusko tvrdí, že dolet může být výrazně větší. Hodně se spekuluje o doletu 20 tisíc kilometrů, což je skutečně hodně. To znamená, že můžete v zásadě z Ruska tu střelu odpálit směrem ke Spojeným státům. Má to ale i svá ale.
Pořád je to střela, která má takzvaně podzvukovou rychlost. I když je schopna manévrování, pořád platí, že je samozřejmě v principu zranitelná protivzdušnou obranou. A to, že je schopna se pohybovat ve vzduchu velmi dlouhou dobu právě díky jadernému pohonu také znamená, že čím déle je ve vzduchu, tím je potenciálně zranitelnější, protože se dá lépe vystopovat.
Hodně se proto spekulovalo, jaký je vlastně záměr této střely, která má navíc několik nevýhod. Tím, že má jaderný pohon, tak je tam velké riziko kontaminace a může dojít velmi snadno k nějaké nehodě. V roce 2019 došlo k poměrně zásadní nehodě na území Ruska, u které zemřelo několik ruských vědců. Velmi často se spekuluje, že nehoda byla spojena právě s neúspěšným testováním a prací na raketě Burevestnik.
V expertní komunitě se často mluví o tom, že by se střela používala jako zbraň druhého úderu. To znamená, že by se nepoužila v prvním jaderném úderu, ale potom až ve chvíli, kdy by si obě supervelmoci vyměnily první velké údery pomocí mezikontinentálních balistických střel. Potom by přišla na řadu tato střela, která by měla být schopna odstranit nějaké reziduální kapacity, které zbyly po předchozímu úderu.
Bezpečnostní analytik Michal Smetana.
Jaký dopad by mělo použití střely? Burevestnik je v zásadě nosič, stejně jako jsou nosiče balistické rakety, které jsou schopny nést na sobě jadernou hlavici. To znamená, že Burevestnik je střela, která je schopna doručit na cíl jadernou zbraň.
V případě úspěšného použití proti vybranému cíli by tím pádem došlo k jadernému výbuchu a záleželo by na několika faktorech jako je výbušná síla hlavice, která by byla použita, dále typu cíle, na které by se mířilo a způsob té detonace, tedy jak moc velký by ten výbuch byl.
Jaký vojenský nebo geopolitický význam má střela tohoto typu?
Má to více rozměrů. Pro Rusko je to částečně snaha nějakým způsobem reagovat na dlouhodobě rozvoj amerických schopností, včetně rozvoje protiraketové obrany. Rusko se snaží zachovat dostatečně rozsáhlý arzenál proti Spojeným státům a v tomto ohledu s nimi držet dlouhodobou strategii.
Obě země se snaží zaručit, aby ta druhá nebyla schopna provést první úder způsobem, kterým by tu druhou odzbrojila. Klíčem je tak zachování schopnosti provést druhý odvetný úder za jakýchkoliv podmínek.
Můžeme se o tom bavit i v kontextu některých politických otázek. Je to ukázka toho, že Rusko dává najevo dlouhodobou snahu svůj arzenál nejen diverzifikovat, ale také výrazně kvalitativně obměnit a vylepšit. Přibližně už od roku 2000 probíhá rozsáhlá modernizace ruských sil, kdy se snaží staré sovětské systémy vyměnit za nové.
Burevestnik patří mezi pět nových, více exotických systémů, které byly do modernizace zapojeny a kterými se snaží Rusku dát najevo svoji technologickou vyspělost i v kontextu toho, o co se snaží Spojené státy.
To, že Rusko po celé řadě velmi neúspěšných testů spojené s tou zbraní bylo schopno provést test, který považuje za úspěšný, je samozřejmě pro Kreml dobrá zpráva. Zároveň z pohledu jaderné strategie se v tuto chvíli skutečně vůbec nic nemění. Rozhodně to neznamená to, že by se strategický vztah mezi Spojenými státy a Ruskem dostal na nějakou zcela novou kvalitativní úroveň.
Koukejme na to spíše jako na jeden ze střípků ruské modernizace, diverzifikace jaderných sil, snahy mít nějaké unikátní kapacity, kterými reaguje i na vývoj na straně Spojených států, ale neznamená to v tuto chvíli nic, na co by musel západ přehnaně reagovat. Naopak možná přehnaná reakce na ty systémy spíše hraje v tomto ohledu do karet Kremlu, protože to zvyšuje PR dosah testování těchto systémů.
Mají Spojené státy nebo NATO ekvivalent k této zbrani?
Nemají, ale to není vyloženě problém. Spojené státy už během studené války testovaly, raketu s plochou dráhu letu na jaderný pohon. Ten projekt nakonec uzavřely, protože měly obavy z toho, že je tam celá řada kontaminačních rizik spojených s tím, že raketa používá jaderný pohon.
Západ tedy tento typ zbraně nemá, ale ne proto, že by ji nebyl teoreticky schopen vyrobit, ale protože ji ani moc nechce, když to zjednoduším. Není to kapacita, o které by Spojené státy stály, a tím pádem asi pravděpodobně nic takového ani vyvíjet nebudou.
Americká jaderná strategie spoléhá na úplně jiné typy systému a Burevestnik do toho nespadá. Určitě nepředpokládám, že by se o něco takového Spojené státy v brzké době pokoušely, protože tam spíše viděly více problémů a rizik než strategických benefitů.
Na co tedy Spojené státy spoléhají?
Americká jaderná strategie obecně spoléhá na takzvanou strategickou triádu. To znamená balistické rakety odpalované z ponorek, mezikontinentální balistické střely odpalované ze země a strategické bombardéry. V tomto ohledu jsou Spojené státy po studené válce poměrně úsporné. Nejvíce spoléhají na rakety odpalované z ponorek, protože jsou špatně detekovatelné a je to ideální zbraň druhého úderu. Všechny tyto „nohy“ jaderné triády také prochází modernizací a je tam plán na dokončení vývoje a vyzbrojení nových systémů v této oblasti.
Dá se Rusku věřit v informování o tom, že test proběhl a měl takové výsledky?
V tomto ohledu test takto pravděpodobně mohl proběhnout. Samozřejmě neznáme detaily a nemůžeme přesně ověřit, že raketa byla zhruba 15 hodin ve vzduchu a urazila 14 tisíc kilometrů. Nebylo by to ale nic až tak překvapivého. Tento systém má za sebou už několik testů, jakkoliv značnou z nich neúspěšných.
To, že se ruské armádě podařilo nakonec odstranit některé zásadní problémy a otestovat systém v takové kapacitě, jak si představovala, je asi dost možné. Zároveň to pořád neznamená, že problémy spojené s možným nasazením této zbraně byly kompletně vyřešeny. Samotný test této zbraně každopádně není něco, na co by teď bylo nutné nějakým zásadním způsobem reagovat.
