Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Té fotky jste si možná ani nevšimli. Mihla se na sociálních sítích, kde ji nelítostné algoritmy rychle vystřídaly něčím jiným, a zaznamenaly ji společenské rubriky médií. Bývalý kanadský premiér Justin Trudeau a zpěvačka Katy Perry jsou pár. Fotograf je zachytil, jak se drží za ruce v Paříži před slavným kabaretem Crazy Horse.
Většina lidí asi reagovala podobně. Nejdřív údiv (opravdu? ti dva?), pak pochopení (oba jsou slavní, oba se nedávno rozešli se svými partnery, oba vychovávají nezletilé děti) a nakonec znepokojivá myšlenka: politika a showbyznys se tak přiblížily, že fungují v podstatě stejným způsobem.
Dohromady tvoří hvězdný pár, byť za zenitem. Katy Perry byla v předešlých dvou dekádách popovou megahvězdou, její poslední album a turné však byly přijaty vlažně a s rozpaky. Ano, byla v Bezosově raketě ve vesmíru a zpívala tam Wonderful World, ale když po návratu líbala zem, nepovažoval to ani její tehdejší snoubenec Orlando Bloom za nejlepší nápad.
Také Trudeau v politice prožil skvělé roky. Měl štěstí na dobu, která chtěla v čele státu vůdce, který vypadá dobře na Instagramu. Zároveň to byla doba, kde i ty největší politické chyby byly tak nějak banální a instagramové. Ať už to byl třeba jeho slavný „blackface“, kterým se dotkl černochů, nebo zelené tenisky na setkání s královnou.
Ale i on za sebou po odchodu z politiky zanechal dojem zklamaného očekávání. Takže cynický, byť častý komentář k téhle lovestory zní: Sledujeme příběh dvou kdysi superúspěšných značek, které se pokoušejí o rebranding.
Více k tématu se dočtete zde:
Politika a showbyznys k sobě měly blízko vždy, to není žádná novinka. I Trudeaův otec Pierre, který byl značkou kultivovaného a intelektuálního státníka, měl krátký poměr s Barbrou Streissandovou. Často se cituje slavný bonmot Clintonova poradce Paula Begaly, který prohlásil, že „politika je showbyznys pro ošklivé lidi“.
Změnily se snad jen dvě věci: i v politice dnes musíte vypadat dobře (ano, Trudeau je dobrý příklad) a díky sociálním sítím a mobilním telefonům tohle spojení vidí každý. Jinak řečeno: technologie politiku nezměnila, jen „zveřejnila“ její výrobní tajemství.
Politika nikdy nebyla imunní vůči poptávce po „dobré show“. Dřív to však bylo snazší v tom, že jejich image i příběhy kontrolovala tradiční média. Dnes má každý Instagram a Twitter a TikTok a cokoli získá „engagement“, stává se okamžitě součástí veřejného příběhu. Technologie „zrušila“ zákulisí i distanc pódia od publika.
Kanadský filozof, spisovatel a mediální teoretik Marshall McLuhan ikonicky napsal, že médium je poselství. Berme to víc než doslova. Politici jako Trudeau, Obama nebo Macron byli úspěšní proto, že Instagram a Twitter a TikTok vyžadovaly určitý typ politiky. Krátkost, vizuálnost, autenticitu.
Politika „generace pohledných“ byla optimalizována pro tato média. A tak řešili problémy, které se vejdou do dvou vět nebo jedné fotky. Afroparuka a blackface na večírku, zelené tenisky, slzy v televizním rozhovoru. Vše jakoby stvořené pro platformy, kde se pozornost uživatelů měří na sekundy.
Skutečné problémy jsou pro algoritmy složité a nudné. Jejich ignorování otevřelo cestu k moci politikům, kteří z nich buď profitují, nebo nabízejí jednoduchá řešení. Samozřejmě opět optimalizovaná pro lidi skrolující na obrazovkách svých mobilů. Válka? „Vyřešíme za 24 hodin.“ Klimatická změna? „Hoax.“ Kolaps demokratických institucí? „Fake news.“
Trudeau a Perry v Paříži jsou vzpomínkovou „momentkou“ generace, která dostala šanci řídit svět v době prosperity. Banality často řešila jako vážné problémy. A když dnes svět převzali „mocní starci“ a populisté, řeší vážné věci jako banality.
Vyberte si, co je lepší.
