„Pyrrhovo vítězství“ zní reakce na odklad emisních povolenek

Lidovým rčením „vlk se nažral a koza zůstala celá“ lze podle některých kritiků shrnout současný výsledek měsíce trvajícího boje za zmírnění klimatických cílů pro rok 2040. Evropští ministři životního prostředí se z úterý na středu po 18 hodinách rokování shodli na tom, že původně plánované snížení  emisí EU o 90 procent zůstane na papíře stejné. Reálně se ale budou moci členské státy částečně vykoupit skrze mezinárodní kredity – tedy investice do zelených technologií ve třetích zemích.

„Klimatický cíl pro rok 2040 se podařilo upravit z původně navržených 90 na 85 plus pět procent. Není jasné, co se bude dít s emisním cílem, pokud projekty v mezinárodních kreditech nedosáhnou pěti procent. Pozitivně naopak vnímáme to, že cíl je stanovený pro Evropskou unii jako celek. Znamená to, že se cíle všech jednotlivých států budou lišit podle jejich výchozí situace, přičemž referenčním rokem je rok 1990,“ vysvětluje pro SZ Byznys zástupkyně Hospodářské komory při Evropském hospodářském a sociálním výboru Alena Mastantuono.

Odporující část sedmadvacítky, kam patří i Česko, může jednání označit za úspěch, protože díky uhlíkovým kreditům lze odečíst od naplnění emisního cíle oněch pět procent. Státy podporující zachování původních cílů jako například Dánsko či Španělsko udělaly ústupek v podobě kreditů, v dohodě je však stále napsaný cíl „90 procent“. Skrze zachování původní cifry je výsledek tudíž interpretovatelný jako úspěch ze strany Dánska či Španělska.

Vlastně všichni jsou tak před svými voliči spokojení. Podle českého ministra Petra Hladíka (KDU-ČSL) jednání dopadlo dobře, ačkoliv tuzemská vláda hlasovala proti podpisu dohody o klimatických cílech 2040.

„Česká republika spolu s dalšími zeměmi vytvořila silnou blokační menšinu, které se podařilo prosadit celou řadu opatření. Finální text dohody Česko ale nepodpořilo. Na druhou stranu jsme díky dobrému vyjednávání dosáhli celé řady ústupků,“ popsal situaci nad ránem ministr.

Průběh jednání byl komplikovaný a podle informací SZ se během dialogu přelévala většina potřebná pro podpis z jedné názorové strany na druhou. To, co podle českého ministra rozhodlo, byl nakonec odklad systému emisních povolenek ETS2 na rok 2028. Jejich odložení přitom není součástí zákona o klimatických cílech EU, které představovaly hlavní agendu jednání.

„Odklad systému obchodování s emisními povolenkami by znamenal, že povinnost nakupovat povolenky pro firmy prodávající pohonné hmoty, uhlí nebo plyn by začala platit až v roce 2028. Vyšší ceny těchto komodit by se proto promítly do účtů domácností později. Na druhou stranu se odloží i spuštění sociálně-klimatického fondu, který měl pomoci zranitelným domácnostem náklady kompenzovat. Členské státy na něj už rok a půl připravují plány. Posun proto zpozdí investice, které mohly zmírnit dopady zelené transformace,“ vysvětluje dopady kroku expertka na klimatickou politiku z institutu Europeum Rebeka Hengalová.

Podle odbornice může odklad povolenek přinést nové problémy, protože vznikne zmatek pro ty, kdo už se připravovali na původní rok 2027 a nyní budou své plány muset posunout. Další potenciální problém tuzemska pak může vyplynout z odmítnutí plného zavedení povolenkového systému do českého práva, o čemž dlouhodobě mluví Andrej Babiš (ANO).

„Česká republika patří mezi málo zemí, které se implementaci brání. Pokud nová vláda systém odmítne převzít do národní legislativy, může jí Evropská komise uložit pokutu nebo odepřít přístup k sociálně-klimatickému fondu – v našem případě jde o 50 miliard korun. To nejsou malé peníze, zejména pro podporu nízkopříjmových domácností,“ vypočítává rizika Hengalová.

Systém ETS2 došel velkých změn i minulý měsíc. V říjnu se 19 členským státům EU pod českým vedením podařilo dosáhnout změn v původním návrhu Evropské komise. Zařadila do něj pět mechanismů.

Odsun systému ETS2 na rok 2028 stejně jako klimatické cíle roku 2040 budou nyní muset schválit europoslanci. Postoje mezi nimi ale nejsou jednotné.

„Čeští diplomaté bezpochyby udělali maximum pro to, aby v Bruselu zvítězil pragmatismus, což nebylo jednoduché, protože většina členských států nebyla na naší straně. Za zásadní považuji to, že se podařilo vyjednat možnost upravovat cíle podle technologického vývoje a podle toho, co naše ekonomika skutečně zvládne,“ naráží Danuše Nerudová (STAN) na takzvanou revizní klauzuli, která umožní klimatické cíle roku 2040 případně revidovat podle technologického či ekonomického vývoje.

„Jakousi cenou útěchy může být pro schválenou dohodu na rok 2040 to, že český zástupce, ministr Hladík, hlasoval proti návrhu. Dalším Pyrrhovým vítězstvím je i přislíbený odklad startu emisních povolenek pro domácnosti ETS2 z roku 2027 na rok 2028. Je to sice fajn, ale děje se tak za cenu vzniku nového nepotřebného emisního cíle. Poraženými jsou v důsledku občané a firmy, ti budou muset sahat hlouběji do svých peněženek,“ dodává europoslanec Ondřej Knotek (ANO).