Když stavěli Obecní dům, také se psalo o zničené Praze, říká developer Palička

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Debaty o budoucnosti Výtoňského mostu opět přinesly hrozbu možného vyloučení Prahy ze seznamu světového dědictví UNESCO. Podle šéfa realitní divize skupiny EPH Petra Paličky by to nebyla žádná katastrofa. „Dokážu si představit, že to, že je vesnice v jižních Čechách zapsaná na seznamu UNESCO, je i důvod, aby tam někdo ze zahraničí zamířil. Nedokážu si ale představit, že se někdo rozhodne navštívit Prahu jen proto, že je zapsaná na nějakém seznamu,“ říká Palička.

„Praha je dostatečně svébytná a známá. Navíc mám pocit, že nám samotný fakt, že jsme tam zapsaní, finančně nepřináší vůbec nic. Nevím, jaký je ten užitek a proč bychom na tom měli tak strašně lpět,“ dodává.

Jako příklad uvádí německé Drážďany, které byly ze seznamu UNESCO vyškrtnuty a nijak tím neutrpěly. „Bavil jsem se o tom i s mnoha lidmi a nikdo si není vědom jediné škody, kterou by jim to způsobilo,“ dodává.

Nelíbí se mu, že hrozby vyškrtnutím ze seznamu, které se objevovaly už i v minulosti, brání Praze v dalším rozvoji. Právě seznam UNESCO byl podle něj častým argumentem proti výstavbě u Masarykova nádraží podle návrhu světoznámé architektky Zahy Hadid.

„Už tehdy jsme slyšeli, že pokud taková moderní stavba vznikne 300 metrů od Prašné brány a hned vedle Masarykova nádraží, že to budou nenávratné škody. Teď u mostu slyšíme to samé. Jenže přesně tohle Praha poslouchala už před sto lety, když se stavěl Obecní dům. I tehdy byly v novinách titulky ‚Zničená Praha‘ a podobně a my dodnes používáme stejné argumenty,“ popisuje Palička.

Právě kvůli Masaryčce tehdy dokonce i mise zástupců UNESCO do Prahy dorazila. „Reprezentant té mise vystoupil z vozu, okamžitě se zeptal, kde je Vítkov, a začal argumentovat tím, že až se Masaryčka postaví, nebude Vítkov vidět. Odvedli jsme ho o tři metry vedle, odkud už Vítkov vidět je,“ dodává Palička s tím, že není možné, aby někdo z Paříže říkal, co má Praha dělat, a hrozil vyškrtnutím. „Mám pocit, že vydírání jakéhokoliv druhu není přijatelné,“ říká Palička.

Podle něj se obtížně komunikuje i s dalšími představiteli UNESCO, zmiňuje tuzemský poradní orgán organizace – Český národní komitét Mezinárodní rady památek a sídel (ICOMOS). „My se vždy dozvíme, že poslali nějaký dopis na UNESCO, nikdo neví, co v tom dopisu je. Já jsem ale nikdy neměl možnost s ICOMOS ty názory diskutovat,“ dodává.

Česko podle něj k ochraně památek obecně přistupuje až příliš striktně. „Nikdo nechce stavět výškové budovy na Malé Straně. Na druhou stranu by se ale Praha měla rozvíjet. Podívejte se do Itálie, Dánska, Francie a řady dalších zemí, kde byla k určitým rozhodnutím potřeba odvaha, ale i hluboké znalosti toho, kdo to povolil. A v tom vidím u nás trošku deficit. A není to jen můj názor, slyšel jsem o tom samém mluvit i paní architektku Jiřičnou – často působí v zahraničí a i tam jedná s památkáři. Často s nimi byla ve sporu, ale ve většině těch míst památkáři hledali řešení. V Praze dostává jen striktní rozhodnutí,“ popisuje Palička.

Uvádí i příklad developerů, kteří renovují činžovní domy na Vinohradech. „Dělají to hezky, leptaná skla, původní kachlíky… Potřebují ale využít i podkroví, aby to dávalo nějakou ekonomiku. Ještě nikdy nedostali kladné stanovisko od Národního památkového ústavu. Už ho ani nechtějí – chtějí jakékoliv stanovisko co nejrychleji, a pak teprve na městských památkářích vedou odbornou diskusi, co je třeba udělat pro to, aby to bylo možné. Tohle přece není dobré vysvědčení úřadu,“ říká Palička s tím, že argumentace musí být postavena na faktech, a ne na ideologii.

Ideologie podle něj zvítězila i teď v případě Výtoňského mostu. „Je to vítězství ideologie nad zdravým rozumem,“ říká Palička.

Zchátralý vyšehradský most, který je na místě od roku 1871 a svou současnou podobu získal v roce 1901, má totiž dostat druhou šanci. Místo stavby nového trojkolejného mostu na původních pilířích se má zrekonstruovat a přidá se k němu na další konstrukci třetí kolej. Proti tomu, aby více než stoleté panorama Prahy zmizelo, se totiž postavili nejenom zástupci Národního památkového ústavu, ale právě i UNESCO, odkud přišla i zmíněná hrozba.

„Most je především infrastrukturní stavba, jejímž hlavním úkolem je sloužit, aby se vlaky dostaly z jednoho břehu na druhý. Samozřejmě, když ta věc nějak vypadá a je tam dlouho, zvykli jsme si na ni. Tady je most víc než 100 let, má tedy i nějakou historickou hodnotu, ale stále musí být to hlavní hledisko to, že má bezpečně sloužit svému účelu. Lidé, kteří o tomto pilotním účelu moc nevědí, však mají tendenci říkat, že je to dobré, a mluvit do věcí, do jakých jim nepřísluší s jejich vzděláním hovořit,“ popisuje Palička a připomíná, že původní profesí je právě mostař. Uvádí, že je tak možné, že se následně ukáže, že most není opravitelný, a proces jeho náhrady se jen prodlouží a prodraží.

Jako podobný příklad uvádí Libeňský most. Ten chtělo původně město zbourat, poté se pustilo do jeho rekonstrukce, ale následně se ukázalo, že oblouky už nejsou nosné. „Tady také bylo nějaké přání a ukázalo se, že cesta, kterou se město vydalo, je slepá. Dnes je stavba zastavená a místo za slibované dva roky budeme jezdit za deset let. Bude se přeprojektovávat, soutěžit. Tohle všechno jsou velké ekonomické škody,“ říká Palička s tím, že jen náklady na takovou soutěž jdou do milionů korun.

Upozorňuje, že v případě Výtoňského mostu pro novou stavbu svědčil i fakt, že na místě jsou i vzhledem k plánovanému rozvoji železnice potřeba tři koleje. I proto není možné posuzovat pouze památkové hledisko a případnou změnu panorama Prahy. „A zase se objevují lidé, kteří říkají, že stačí dvě. Nikdo z nich ale nepřišel s odborným zhodnocením a výpočtem toho, že je třetí kolej zbytečná. Proč by Správa železnic prosazovala třetí kolej, když by nebyla potřeba?“ ptá se Palička.