Článek
Po Kremlu Bílý dům, následovat bude kancléřství v Berlíně. Syrský prezident Ahmad Šara necelý rok po vítězství v občanské válce sbírá diplomatické úspěchy a navléká si schůzky se světovými státníky jako korálky do náramku.
Ve Washingtonu ho přijme v pondělí americký prezident Donald Trump. Jako prvního syrského prezidenta v historii. Jednou už se setkali, v Saúdské Arábii. Schůzku zprostředkoval tamní korunní princ Muhammad bin Salmán.
Trump tehdy označil Šaru za chlapíka s tvrdou minulostí. „Mladý, atraktivní chlap, drsňák. Silná minulost, velmi silná minulost. Bojovník,“ uvedl americký prezident na palubě letadla Air Force One během návratu z Rijádu.
Taková charakteristika mohla mezi analytiky zabývajícími se Blízkým východem vyvolat lehký úsměv: organizace Haját Tahrír aš-Šám (HTS), jejímž velitelem byl Šara, spadala do roku 2016 pod velení Al-Káidy. Tedy teroristické sítě, která v roce 2001 zaútočila na Washington a Trumpův rodný New York.
Nový syrský vůdce se ale prezentuje jako politik, který korigoval své názory. Maskáče a vojenský úbor vyměnil za oblek s kravatou a dotazy na svoji minulost odbývá s tím, že on i okolnosti se změnili.
Američané a Rusové na jedné základně?
Podle agentury Reuters se Američané zajímají o možnost pronajmout si leteckou základnu nedaleko Damašku, dokonce už na ní zkušebně přistál americký letoun C-130 Hercules. Ze základny mají vojáci USA dohlížet na plnění dohody o vytvoření demilitarizované zóny na jihu Sýrie, kterou mezi Izraelem a Sýrií dojednává Trump.
Šara už se objevil na pozvání Vladimira Putina v Kremlu. Moskva podporovala v syrské občanské válce svržený režim Bašára Asada, takže pozvánka pro Ahmada Šaru byla ruským uznáním nové reality a pokusem o smíření.
Ruská armáda chce nadále využívat přístav v Tartúsu na syrském pobřeží Středozemního moře a také leteckou základnu Hmímím. Není jasné, zda se politici na tom dohodli, ale pokud by se tak stalo, mohli by mít paradoxně leteckou základnu v Sýrii současně Američané i Rusové.
Berlín má jiný zájem
Ahmad Šara má čerstvě pozvánku také do Berlína, od kancléře Friedricha Merze. Německo ale na rozdíl od Spojených států a Ruska nechce základnu v Sýrii.
Merzovi jde hlavně o návrat syrských uprchlíků, kteří přišli do země během velké migrační vlny v roce 2015. Jde zhruba o milion Syřanů, kteří požádali v Německu o azyl. Někteří už získali německé občanství, ale statisíce z nich mají stále jen povolení k přechodnému pobytu. A německá vláda chce, aby se vrátili domů.
Statisíce Syřanů se už domů vrátily z Turecka a Libanonu, z Německa jde zatím jen o tisíce lidí. Berlín argumentuje kromě jiného tím, že statisíce uprchlíků z Bosny a Hercegoviny se také vrátily do původní vlasti, když válka v roce 1995 skončila.
Německý reportér týdeníku Der Spiegel a znalec Sýrie Christoph Reuter ale v komentáři uvádí, že s návratem to pro Syřany není tak jednoduché. „Některé části Sýrie jsou zničenými ruinami dystopických rozměrů. Táhnoucí se bloky rozbombardovaných budov bez dveří, oken, elektrického vedení. Není tam práce, školy, nic,“ uvádí Reuter.
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul po nedávné návštěvě Damašku prohlásil, že Sýrie je na tom hůře než Německo po druhé světové válce.
