Doba klidu skončila, svět směřuje do nové nebezpečné jaderné éry

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když americký prezident Donald Trump v říjnu šokoval svět výrokem o rozkazu k obnovení testování amerických jaderných zbraní, experti na bezpečnost a jaderné zbraně houfně vyjadřovali zděšení a doufali, že výrok nakonec zůstane jen výrokem.

Kdyby totiž USA skutečně provedly explozivní jaderný test, šlo by o obrovský zvrat v dosavadní světové jaderné hře s nemalým potenciálem nakopnout nový jaderný závod.

Po několika týdnech to vypadá, že pravděpodobnější je první – pro svět výrazně lepší –varianta. Oddychnout si ale úplně nemůžeme. A to nejen proto, že otázka Trumpova postoje ještě není úplně jasná.

Svět se totiž k novému jadernému závodu přibližuje už roky.

Z pohledu na vývoj počtu jaderných hlavic to tak zatím sice vůbec nevypadá:

Nelze popřít, že svět a zejména USA s Ruskem udělaly od nejvypjatějších fází studené války obrovský „kus práce“ v denuklearizaci. Nestačilo k tomu ale jen samotné uvědomění, že jaderná válka se nedá vyhrát a nesmí k ní nikdy dojít. Během posledních dekád vznikla řada dohod, díky nimž si obě strany mohly být jisté, že zmenšování jaderného arzenálu probíhá u obou a že parita bude zachována.

To už však neplatí.

V posledních letech, a hlavně po ruské invazi na Ukrajinu, se aparát dohod v podstatě rozpadl a zbývá už jen poslední částečně „funkční“ dohoda Nový START, jejíž platnost ovšem vyprší už v únoru 2026 a vyhlídky na zlepšení nevypadají příliš nadějně.

Rozpad dohod mezi Ruskem a USA se samozřejmě neudál sám od sebe a není ani náhodou jediným negativním signálem svědčícím o rostoucím riziku vzniku nového jaderného závodu. Éru, v níž se péče o jaderný arzenál omezovala řekněme jen na údržbu a v plánu bylo spíš jeho zmenšování než posilování, opouštějí země prostřednictvím řady kroků.

Zcela očividné je to hlavně na straně Ruska.

Moskva jednak vyvíjí a testuje nové nosiče jaderných zbraní, mezi které patří i nedávno vyzkoušené torpédo Poseidon nebo střela Burevestnik. Už v roce 2018 Vladimir Putin oznámil, že Rusko vyvíjí řadu nových systémů, které mají být údajně schopné obejít americkou obranu, kvůli jejímuž posílení USA v roce 2002 odstoupily od Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany (ABM).

Reálné schopnosti těchto zbraní se těžko posuzují a zbrojní experti jsou k jejich vojenskému významu často skeptičtí. Podle Pavla Podviga, který vede nezávislý projekt na výzkum ruských jaderných zbraní Russian Nuclear Forces Project, tyto „exotické systémy jako například Burevestnik“ slouží hlavně k tomu, aby ruské vedení mohlo tvrdit, že Rusko má s USA nejen početní paritu, ale udržuje si i určitou technickou nadvládu.

„To je ale asi tak všechno,“ řekl expert a člen Institutu OSN pro výzkum odzbrojení (UNIDIR) Seznam Zprávám.

Jistě se najdou i tací, kdo budou v této otázce méně skeptičtí. Důležité ale je, že ruské „superzbraně“ jsou jen malou částí problému a zejména po invazi na Ukrajinu vidíme od Ruska řadu dalších vážných eskalačních kroků.

Kromě krachu při vyjednávání jaderných dohod s USA je možné zmínit otevřené hrozby použitím jaderné zbraně doprovázené jejich uvedením do vysokého stupně bojové připravenosti, úpravu jaderné doktríny rozšiřující možnosti použití či povel k přesunutí jaderných zbraní do Běloruska následovaný společnými jadernými cvičeními.

Dodejme, že podle bývalého prezidenta USA Joea Bidena bylo riziko použití jaderné zbraně v roce 2022 největší od Karibské krize v roce 1962. Že byly Spojené státy scénářem takové reakce Ruska na nepříznivý vývoj na frontě po rychlém kolapsu u Charkova doopravdy silně znepokojeny, měly později potvrdit i zdroje z bezpečnostních a vládních kruhů.

Letos se objevil i únik tajných dokumentů do médií, který odkryl i rozsáhlou modernizaci ruských jaderných komplexů a loni USA Rusko obvinily z údajného umístění jaderné zbraně do vesmíru.

Podle dostupných informací Rusko v posledních letech výrazně nenavyšuje investice do jaderných zbraní, což však může být dáno spíš nutností lít rubly do konvenčních složek než ochotou jaderný arzenál neposilovat.

Na straně USA je situace jiná, ale rovněž ne zrovna „klidná“.

Kromě Trumpova šokujícího výroku o znovuzavedení jaderných testů sice USA jaderný závod nepřiživují kroky srovnatelnými s Ruskem, které by byly v centru světové pozornosti, ale přesto citelně posilují svůj arzenál.

Ke zvyšování celkového počtu hlavic nebo počtu nasazených hlavic v rozporu se smlouvou Nový START se zatím neodvážila ani jedna strana. Na straně Washingtonu nicméně na rozdíl od Ruska můžeme vidět výrazný trend zvyšování investic do jaderných zbraní.

Za posledních pět let se podle Mezinárodní kampaně za zrušení jaderných zbraní (ICAN) americký rozpočet na jaderný arzenál zvýšil o monumentálních 52 %.

Nárůst lze souhrnně přičíst rozsáhlé modernizaci napříč všemi jadernými oblastmi. O té se sice z většiny rozhodlo už v prvním období prezidenta Baracka Obamy a nyní se prodražuje i čistě kvůli zpožděním a technickým problémům. Součástí modernizace jsou ale i nová rozšíření a těžko ji tak vnímat jen jako nutnou údržbu, kterou by neprovázely absolutně žádné ambice jaderně posílit.

„Jde o další signál, že nový jaderný závod nabírá na síle. Porušuje to slib Obamovy administrativy, že skoro všechny typy amerických gravitačních bomb budou zrušeny, a podkopává to závazek prezidenta Bidena ke snižování role jaderných zbraní v americké obraně,“ komentoval před rokem Stephen Young z Unie znepokojených vědců (UCS) vývoj nové americké gravitační bomby B61-13.

V diplomacii USA v čele s Trumpem sice projevují zájem o novou dohodu limitující jaderné arzenály, ale tlačí na to, aby součástí byla i Čína, která o nic takového zatím neprojevila zájem. Trumpův výkřik o jaderném testování (připomeňme, že Trumpův výrok o testování zazněl před jednáním s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem) ostatně mohl být i součástí snahy o donucení Pekingu a Moskvy k jednání, ale to je zatím v nedohlednu.

Hrozí tedy, že se Rusko a USA už v únoru příštího roku ocitnou v situaci, kdy nejenže budou ve výše popsaném napjatém rozpoložení, ale ještě k tomu je poprvé po 50 letech nebude vázat žádná limitující smlouva.

Ani to ale ještě není všechno. Naopak. Naprosto zásadním hybatelem negativního vývoje je totiž jaderné zbrojení Číny.

Podle letošního odhadu Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) má Čína momentálně 600 jaderných hlavic, přičemž má za sebou dva roky enormního vyzbrojování. Ještě v roce 2023 jich měla 400, takže s nárůstem o 100 hlavic ročně je momentálně s mílovým náskokem největším přispěvatelem k celkovému počtu nových hlavic na planetě.

V celkovém součtu bomb Peking sice zůstává daleko za USA a Ruskem – a podle SIPRI může realisticky dosáhnout počtu asi 1500 hlavic do roku 2035, což bude pořád jen třetina z celkového arzenálu USA i Ruska –, staví však stovky raketových sil a udělala významné pokroky v raketovém programu. Podle SIPRI může Peking, rozhodne-li se jít tímto směrem, mít „přinejmenším“ stejný počet mezikontinentálních jaderných střel jako Rusko a USA už na sklonku této dekády.

Pokroky Čína dále dělá i v oblasti jaderně vyzbrojených ponorek i vzdušných strategických bombardérů a staví také obří vojenský podzemní komplex, který vypadá, že by mohl být přípravou na jaderný konflikt.

Tohle vše nasvědčuje, že Čína je na cestě, aby se z ní stal třetí účastník jaderného závodu, což ve skutečnosti představuje skutečně dramatický vývoj.

Peking jadernou zbraň sice poprvé otestoval už v 60. letech, ale jeho síla v této oblasti dlouho zůstávala natolik malá, že nebyl důvod jej podezřívat, že by snad opustil zásadu nepodniknout za žádných okolností jaderný útok jako první. Rozšiřování arzenálu, které začalo v minulé dekádě, se tomu ale naprosto vymyká.

Co přesně Čína jaderným zbrojením sleduje, je komplikovaná otázka, jasné nicméně je, že zbrojení se děje a sílí a že to vytváří tlak zejména na USA. Ty, jak vyzdvihuje dvojice expertů z jaderného centra při Massachusettském technologickém institutu (MIT), s něčím takovým ještě docela nedávno nepočítaly.

O modernizaci amerického arzenálu bylo rozhodnuto už v klidných časech kolem roku 2010 a ještě v roce 2019 se podle expertů „malý čínský arzenál téměř neprojevoval v americké jaderné strategii“. Teď naopak Washington čelí vyhlídce, že se poměrně brzy může potýkat ne s jedním, ale rovnou se dvěma jadernými rivaly, přičemž celá americká jaderná strategie byla dosud koncipována tak, aby plnila funkce ve světě s jediným srovnatelně silným protivníkem.

Toto nové rozpoložení je už ve své obecné rovině velmi nebezpečné. Víc jaderných hlavic a víc jaderných rivalů jednoduše představuje větší riziko. Bližší nuance bohužel tento zjednodušený výpočet nijak nezlepšují, ale naopak nabízí konkrétní katastrofické scénáře. Co když Čína zaútočí na Tchaj-wan a pomůže si při tom jadernými výhrůžkami po vzoru Ruska? A nebo ještě hůř - co když prohloubí své spojenectví s Ruskem a oba státy začnou hrát jadernou kartu naráz?

Naplnění takových scénářů by s sebou samozřejmě neslo hodně problémů i pro Čínu, ale je jisté, že myšlenky o nich minimálně straší v hlavách amerických vojenských plánovačů –a pravděpodobnost, že Washington bude význam svého jaderného arzenálu dobrovolně osekávat, tedy výrazně klesá.

„Rozsáhlá čínská kvantitativní i kvalitativní expanze mění i americké přemýšlení o jaderné strategii a vnáší do už tak křehkého systému další prvky nestability,“ řekl k tomu SZ bezpečnostní analytik Michal Smetana s tím, že jde podle něj nejspíš o vůbec nejvýraznější ze všech současných negativních trendů v této oblasti.

Další varovné signály navíc vidíme i ve zbytku světa.

Severní Korea podle SIPRI loni navýšila počet jaderných hlavic o 20 na současných 50, přičemž má nejspíš dost štěpného materiálu na asi 40 dalších. Pokroky dělá i v raketových systémech a visí nad ní i otázka, jak moc dokáže vytěžit z ruské pomoci, kterou dostává výměnou za munici a vojáky posílané do války na Ukrajině.

Letos drobně zvětšila svůj arzenál i Indie, která rovněž vyvíjí i nové systémy schopné atomové bomby dopravovat k cíli. Podle SIPRI pravděpodobně míří k tomu, aby se stala další zemí, která bude mít jaderné zbraně i nasazené, tedy umístěné na základnách, kde jsou pro ně připravené i příslušné nosiče (v této fázi jsou zatím jen USA, Rusko, Velká Británie, Francie a Čína). Podobně jako Indie je na tom i Pákistán a mezi oběma zeměmi navíc letos došlo k nejostřejšímu vojenskému střetu za dlouhé dekády.

V grafu ukazujícím vývoj výdajů na jaderné zbraně si můžete všimnout i významného nárůstu u Velké Británie a v menší míře také u Francie. Londýn přitom kvůli válce na Ukrajině oznámil plán navýšit počet hlavic a do toho například pracuje na novém typu jaderné hlavice pro ponorky. Francie pokračuje ve vývoji nové generace jaderných raketových ponorek SNLE 3G a zrovna nedávno poprvé odhalila i novou ze vzduchu odpalovatelnou raketu ASMPA-R schopnou nést jadernou hlavici.

Znepokojivá zůstává i možnost jaderných ambicí Íránu.

Mezi spojenci USA navíc roste úzkost z rostoucí neochoty podílet se na obraně ostatních a není vyloučené, že se v budoucnu může přetavit do snahy dalších států o získání vlastní bomby.

„Vyhlídka jaderně vyzbrojeného Německa, Polska, Jižní Koreje a Japonska je možná nepravděpodobná, ale pokud by se zhmotnila a ohrozila bezpečnostní zájmy Moskvy a Pekingu, dosažení kontroly a redukce jaderných zbraní by se stalo téměř nemožným,“ napsal k tomu nedávno expert na jaderné zbraně Ankit Panda.

Těžko říct, jestli současný stav už lze považovat za začátek nového jaderného závodu. Jisté ale je, že doby, kdy velmoci byly věrné ideám odzbrojování, jsou pryč. Ještě může dojít ke zvratu a křivka ukazující celkový počet jaderných hlavic začít stoupat nemusí. Bude-li ale pokračovat současný trend, tak stoupat začne a nebezpečí pro svět poroste.

Kvůli novým dynamikám, většímu počtu „účastníků“, technologickým pokrokům včetně umělé inteligence či vesmírné technice navíc může být tento nový závod v některých ohledech dokonce ještě nebezpečnější než za studené války.