Nejlepší naděje pro Ukrajinu je, že Trump neudrží pozornost, říká Lucas

Britský novinář a bezpečnostní analytik Edward Lucas v rozhovoru pro Seznam Zprávy ostře kritizuje nový americký návrh mírového plánu pro Ukrajinu. „Myslím, že ten návrh je na jednu stranu prázdný, ale zároveň smrtelně vážný,“ domnívá se Lucas, který se dlouhodobě zabývá ruskou zahraniční politikou.

Lucas varuje, že Spojené státy mohou vyvíjet tlak na Ukrajinu, aby návrh přijala: „Je to směšné, a odporné.“ Dodává, že Ukrajina nemůže odmítnout plán čistě na základě vlastního úsudku a postavit se proti němu, protože stále závisí na americké vojenské a technologické podpoře.

Před potenciálními důsledky varuje: „Jakmile přijmete, že konec boje znamená, že Rusko bude určovat vnitřní politiku a bezpečnostní situaci Ukrajiny, je to kapitulace. To dává Rusku páku k pokračování v ničení ukrajinského státu, jen jinými prostředky,“ popisuje Lucas.

Vnímáte tento návrh jako skutečný mírový plán, nebo spíše jako jakýsi americko-ruský rámec, který má Ukrajina jednoduše přijmout, jak to vypadá z kuloárních informací světových médií?

Myslím, že ten návrh je na jednu stranu prázdný, ale zároveň smrtelně vážný. Jinými slovy triviální v tom, že to není základ pro žádnou skutečnou dohodu. Žádný mírový základ nemůže existovat, dokud je Rusko imperialistickou zemí, která chce zničit Ukrajinu jako nezávislý stát. Pokud má vzniknout kompromis, který by válku ukončil, v tomhle návrhu není.

Na druhé straně je to smrtelně vážné, protože za tím stojí Spojené státy. A ty mohou vyvíjet tlak na Ukrajince, aby to přijali. A ještě hůř: mohou tlačit i na Evropany, aby oni tlačili na Ukrajinu. Je to směšné, a odporné.

Může se Ukrajina vůbec svobodně rozhodnout, pokud na ni Spojené státy tlačí? Jak může za těchto okolností bránit své zájmy?

Je to velmi těžké. Trump má rád vítěze a rozhodl se, že Ukrajinci jsou poražení. To Ukrajincům velmi komplikuje možnost říct: „Váš plán je hloupý, my vyhráváme, prostě nás podpořte a my zvítězíme,“ protože Trump tomu nevěří.

Myslím, že nejlepší nadějí pro Ukrajince je, že Trumpova pozornost je tak krátká, že stejně jako u aljašského summitu nebo budapešťského summitu nakonec uteče za nějakou další zářivou maličkostí a už o tom nikdy neuslyšíme. To je podle mě nejlepší výsledek.

A bude zajímavé sledovat, co jsou Pete Hegseth, ministr války, a Marco Rubio, ministr zahraničí, v této věci skutečně ochotni udělat. Zda se to pokusí proměnit v realitu i za cenu ničení aliancí a obětování americké prestiže, nebo zda budou doufat, že to prostě zaroste vysokou trávou a potichu zmizí.

Říkáte, že Ukrajina nemůže Trumpovi odporovat. Znamená to tedy, že Ukrajina realisticky nemůže říct „ne“ tomuto plánu?

Ukrajina nemůže říct Trumpovi: „Váš plán je hloupý, nebude fungovat.“ Nemůže přestat bojovat jen proto, že si myslí, že je plán špatný, protože stále závisí na důležité americké technologii. Tato závislost sice postupně slábne, ale pokud by se Trump opravdu rozzlobil, může Ukrajině uškodit a situaci výrazně zkomplikovat. Může blokovat prodej americké protivzdušné obrany, pozastavit dodávky zbraní, a to by bylo velmi špatné.

Nejlepší strategií pro Ukrajince je podle mě reagovat tak, že „to je zajímavé, pojďme se na to podívat“, a doufat, že Trumpova pozornost je krátká, jak už jsem řekl.

Z hlediska diplomacie, kdy mír přechází v kapitulaci? Například analytici z amerického Institutu pro studium války (ISW) říkají, že plán vlastně Ukrajině říká, aby se vzdala. Překračuje tento plán tuto hranici?

Jakmile přijmete, že konec boje znamená, že Rusko bude určovat vnitřní politiku a bezpečnostní situaci Ukrajiny, je to kapitulace. To dává Rusku páku k pokračování v ničení ukrajinského státu, jen jinými prostředky.

Jak si vysvětlujete, že Spojené státy do plánu dokonce zakomponovaly podmínku, že Ukrajina nemůže šířit žádnou „nacistickou ideologii?“ Nemůže to fakticky legitimizovat ruskou propagandu, respektive důvod, proč Rusko vtrhlo na Ukrajinu?

Přesně o to jde. Tento bod vlastně přebírá narativ, který Rusko používá k ospravedlnění invaze.  A znamená to mimo jiné, že Ukrajina nesmí učit vlastní historii ve školách tak, jak sama chce. Rusko totiž označuje za „nacistické“ všechno, co se mu nelíbí.

Podle mě by mohlo fungovat jediné: zastavit boje na současné linii kontaktu a přijmout Ukrajinu do NATO, s masivní západní bezpečnostní přítomností v zemi. To by byl jakýsi jihokorejský scénář. A i když by na východě zůstala de facto ruská kontrola, bez právního uznání, mohlo by to fungovat. Jenže to zcela závisí na důvěryhodnosti NATO.

Celý takový model by závisel na tom, že Ukrajinci budou naprosto důvěřovat Spojeným státům. A to dnes není možné. Lidé Americe nedůvěřují, protože Donald Trump z ní udělal nedůvěryhodného partnera.

Ale to je tedy fakticky situace bez východiska, protože Putinova hlavní podmínka zní, že Ukrajina nesmí vstoupit do NATO, nebo ne?

Přesně tak. Jediná dohoda, která by mohla Ukrajincům přinést nějakou rovnováhu – tedy obětovat území výměnou za bezpečnost – je pro Putina nepřijatelná, protože on nechce, aby Ukrajina byla bezpečná.

Co nám říká o americké zahraniční politice, že návrh obsahuje tolik maximalistických požadavků Ruska?

Ukazuje to několik věcí. Za prvé, úroveň odbornosti v americkém rozhodování prudce klesla. Nemohu si vzpomenout na žádnou předchozí administrativu, která by oficiálně schvalovala podobné myšlenky. Experti na Rusko na ministerstvu zahraničí, v CIA, Národní bezpečnostní radě i Bílém domě jsou méně znalí a méně vlivní než dříve. To ukazuje první problém – neznalost.

Druhá věc je přesvědčení, že zahraniční politika může být vnímána jako obchodní záležitost. V návrhu se jasně odráží představa, že Amerika by mohla vydělat na obnově Ukrajiny. Zahraniční politika se tu redukuje na hledání zisku.

A za třetí jde o brutální uznání mocenské logiky – silné státy dělají, co mohou, slabé státy přijímají svůj osud. V geopolitice tuhle logiku vždy bylo možné pozorovat, ale nikdy nebyla tak otevřeně prosazována jako v tomto „mírovém plánu“.

Znamená to, že Trumpovi na osudu Ukrajiny vlastně vůbec nezáleží? Je to pro něj jen jakási snaha o rychlé řešení? O jeho frustraci z pomalosti jednání mluvil otevřeně Bílý dům.

Trump se zajímá jen o věci, které lichotí jeho egu. Má rád Putina, myslí si, že „tvrdé chování“ ho činí silným. Má rád dohody, protože se považuje za dobrého vyjednavače, a má rád peníze, protože je podnikatel. Ego, osobní zájem a peníze jsou podle mě klíčem k pochopení jeho prezidentství.

Co by znamenalo, kdyby Ukrajina přijala ruské zisky? Ohrozilo by to evropskou bezpečnost?

Už teď jsme v nebezpečí. Rusko úspěšně použilo jaderné vydírání. Ukázalo všem, že kdo má jaderné zbraně, může prosadit své zájmy, a kdo je nemá, doplatí. Odhalilo to slabiny našeho rozhodování – nejsme schopni dělat rozumné kroky, jako je zabavení ruských aktiv. Máme také velké problémy s dodávkami zbraní Ukrajině, protože jsme často nerozhodní nebo se bojíme.

Přestože válka je pro Rusko v mnoha ohledech katastrofou a přivedla Švédsko a Finsko do NATO a zvýšila obranné rozpočty, ukazuje to, že Rusko je ochotné přijmout riziko, snést bolest a uvažovat strategicky, zatímco Evropa to nedělá. Po téměř čtyřech letech války Evropa vypadá, že je unavená, znuděná a vystrašená – to je velmi špatný základ pro druhé kolo konfliktu.

Pokud dojde k nějakému „posílení“ nebo příměří, znamená to jen, že Rusko si udrží iniciativu. Může znovu zaútočit na Ukrajinu, pokračovat v hybridní válce proti Evropě, čekat na změnu vlád ve Francii nebo Německu, nebo provokovat na území Baltského moře, Černého moře či někde jinde. Výsledek je jasný – je to jako bychom Rusku při tenisu řekli: „Hraješ ty, servis je tvůj.“

Co může udělat Evropa?

Je to velmi jednoduché. Zabavit ruská aktiva a použít ty peníze na financování ukrajinské války.

Ukrajina udělala úžasnou práci při budování vlastní obranné průmyslové základny, která však není plně využita právě kvůli nedostatku financí. S každým měsícem se Ukrajina stává schopnější a sofistikovanější – a hlavně přežila díky nedostatku peněz, nikoliv naopak. Samozřejmě, korupce je obrovský problém a musíme zajistit, aby peníze, které Ukrajině posíláme, nebyly odcizeny.

Hodně jsem kritizoval Zelenského za jeho závislost na šéfovi jeho kanceláře Andrijovi Jermakovi a jeho pochybných spolupracovnících. Ale nakonec nebráníme ukrajinskou vládu, bráníme ukrajinský lid – a ukrajinský lid brání nás.

Co se stane, pokud Ukrajina padne?

Dojde k vojenskému kolapsu, možná milionům uprchlíků. Rusko získá velké části Ukrajiny, nainstaluje loutkovou vládu v Kyjevě, rozšíří projekt Novoruska až k Oděse a na hranice Moldavska a Rumunska. To by byla absolutní katastrofa pro Evropu.

Čelili bychom obrovsky nákladnému a riskantnímu období nouzového přezbrojování. Ze zpětného pohledu bychom si uvědomili, že jsme měli šanci Rusko znovu dát do jeho mezí s pomocí 35 milionů Ukrajinců, vyzbrojených a připravených zemřít za svou zemi.

Místo toho necháváme Ukrajince umírat a prohrávat. A teď Rusko přichází za námi. To je výzva, které budeme čelit v příštích letech, a obávám se, že Evropa to nevidí tak jasně, jak by měla.