Titul mám v hlavě. Hapal o tom, proč Baník vyměnil za Sigmu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kancelář na Andrově stadionu zdobí stěna s podobiznami tří trenérských velikánů nejen olomouckého fotbalu. „Každého jsem jako hráč poznal zblízka,“ vypráví Pavel Hapal. „Karel Brückner na fotbaly už moc nechodí, John Uličný je bohužel nemocný. S Milanem Máčalou jsme v kontaktu, je v dobré kondici. Kdysi jsem pod ním debutoval v reprezentaci. Roky tak strašně letí.“

Hapalova hráčská kariéra je dávnou minulostí. Vypadá to, že i ta trenérská. Tři roky před šedesátkou se do Olomouce vrací v nové roli generálního sportovního manažera. Ambice Sigmy se silným majitelem jsou velké. I kvůli nim skončil v Ostravě, kterou jako kouč dotáhl dvě sezony po sobě do Evropy.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy vypráví také o spolužákovi, jednom z nejbohatších Čechů Pavlu Hubáčkovi, jenž jako sponzor se značným vlivem vletěl do hanáckého klubu a má s ním kurážné plány. „A mým snem je titul,“ neskrývá Hapal.

Byl byste teď trenérem Baníku, kdyby nepřišla nabídka dělat sportovního šéfa doma v Olomouci?

Když nabídka přišla, začal jsem o ní přemýšlet. Druhý krok byl, že jsem to oznámil vedení. Ale před námi byla utkání v Pardubicích a ve Zlíně. Řekl jsem Sigmě, že do reprezentační pauzy se o tom nechci bavit a pak se k tomu můžeme vrátit. Přesvědčilo mě to, že se vracím domů po takřka 25 letech. Do klubu, který miluju, je v mém srdci. Naše cesty se rozcházely, byla doba, kdy jsem odmítl nabídku trénovat, protože jsem to tak necítil. Teď to umocnilo ještě to, že jsem z vedení Baníku necítil, že by mě chtěli ještě nějak lámat.

Nedrželi vás?

Byl jsem pod smlouvou. Kdyby mi řekli, že to neexistuje, věděl bych, že to není na pořadu dne. Ale bylo to opačně. Pohár přetekl, už jsme byli sami sebe tak plní, že nabídka přišla asi v tu nejsprávnější dobu.

Win-win situace pro všechny strany?

Myslím, že ano. V Baníku jsem měl situace, hlavně v prvním roce, kdy mi hrozilo odvolání. Především Luděk Mikloško mě držel, i s majitelem klubu. Přečkali jsme to. Pak ty dva roky byly úžasné – čtvrté a třetí místo. Ale nedostali jsme se do hlavní části Konferenční ligy, což byla smůla. Teď se nám přestalo dařit, odešli hráči, nebylo to optimální. Možná jsem na některých tiskových konferencích byl vůči klubu až neloajální, ale tak jsem to cítil. Asi i z toho důvodu to přeteklo.

Na trenéra Baníku je kvůli velkému fanouškovskému zájmu značný tlak. Když se podíváme zpátky, jak se v Ostravě posledních deset let trenéři točili, jsou vaše tři roky vzácné.

Skvělé. I rozloučení s mužstvem, s nejbližšími, bylo úžasné. Bylo cítit, že se rozchází dva subjekty, které si neskutečně vyhovovaly. Necítil jsem zášť ani od hráčů, kteří nebyli tolik vytěžovaní. Fungovali jsme velice kompaktně, otevřeně. Takhle dělám vždycky – snažím se být férový vůči všem.

Co je potřeba, aby Baník nevyklízel pozice a ve špičce ligy se usadil?

Poslední utkání s Plzní, Slavií a Jabloncem vypadala výborně. Podobné výkony, jako když jsme hráli v úvodu druhé sezony s Kodaní. Baníku teď chybí rozdíloví hráči, kteří výsledek zařídí. Bewene je mladý, perspektivní, dostane se ale do situace jeden na jednoho s gólmanem a nepromění. Být to Ewerton, tak je to na 99 procent gól a to jsou prostě body. Odešlo 41 gólů z minulé sezony, velké číslo. Je důležité to nahradit, to bude největší problém.

Měl by majitel Baníku Václav Brabec více investovat do posil, pokud chce mít tým v Evropě pravidelně?

Každopádně. Záleží, jakou strategii Baník má, už do toho tak nevidím. Je to o posouvání mladých hráčů z béčka. Jsou tam čtyři noví kluci, přišel Musák z Michalovců. Teď to bude chtít trpělivost. Věřím, že se hráči střelecky probudí.

Jenže ti, co to měli na starosti, už nejsou.

Když jsme byli úspěšní, měli jsme góly rozdělené na několik hráčů – Ewerton byl top, rozhodoval zápasy. Ale góly dával i Šín, Buchta, Prekop. Rigo byl mozek mužstva. Tím pádem jsme body dělali. Poslední čtyři utkání v lize Baník neskóroval, podařilo se mu vstřelit čtyři góly v poháru v Pardubicích. Vždycky když jsme hráli v Pardubicích a byli jsme pod tlakem, pod hrozbou odvolání, tak jsme to tam zvládli.

V Ostravě jste měl smlouvu ještě na dva roky. Musela vás Olomouc vykupovat?

Ani o tom nechci nic vědět, tak jsem ty informace nesháněl. Smlouva mi běžela, ale odchod byl rozhodnutím mým i Baníku. Jestli za to klub něco získal, tak s tím nejsem ztotožněný, i když si cením, že Sigma mě tak chtěla. Jestli za mě něco zaplatila, neskutečně si toho vážím. V trenérské kariéře se mi nepovedlo, že by mě někdo vykupoval.

Smlouva sportovního manažera běží v Olomouci ještě i vašemu předchůdci Ladislavu Minářovi. Spolupracujete nějak?

Ne. Komunikuji nejvíc s trenérem Tomášem Janotkou a vedením klubu. Laďu potkám, chodí na fotbal, hodíme pár slov, ale už neřešíme věci, co se týkají mužstva. Žádné pnutí to však mezi námi nezpůsobuje. Ani v historii jsem s Laďou nikdy problém neměl.

Baník je vaším konkurentem také v mládeži, v boji o talenty. Budete chtít skauting Olomouce ještě pozvednout?

Rozhodně. Už se udělala spousta věcí, posiluje se skautský tým. Budeme se snažit hráčům vytvořit optimální podmínky, aby jejich fotbalový růst byl co nejlepší a zapracovali se do prvního mužstva.

Jak velké bude skautingové oddělení Sigmy?

V úvodu kolem pěti lidí, ale budeme spolupracovat ještě s dalšími.

Šéfem skautingu je Martin Mišovec, který přišel ze Slavie. Ukazuje to na sílu Sigmy?

Oslovilo ho to, jsme rádi. Má velký přehled. Osobně jsme se neznali. Věřím, že je to člověk na pravém místě, ale to ukáže blízká budoucnost.

Na jaké trhy chcete cílit?

Nejpodstatnější je, aby se cizinci co nejrychleji sžili s českou soutěží, která je velice náročná hlavně po fyzické stránce. I fotbal, který se snažíme hrát, je náročný. To bude první atribut, aby na to hráči byli připraveni. Některé soutěže mají s fyzičnem problém. Česká liga je fyzicky nejnáročnější v Evropě.

Jak velká by měla být celá Sigma?

Také jsem překvapený, jak se to tady za pochodu mění. Kroky mají myšlenku, nejsou unáhlené. Věřím, že to bude jen dobře pro Sigmu, že nalákáme diváky, fanoušky. To je nejpodstatnější. Důležité je, abychom hrou bavili, abychom vítězili a aby se klub rozvíjel do rozměrů, které bychom chtěli.

Je to pro vás obří výzva jako pro Olomoučana?

Je, hrozně moc se na to těším. Cítím, že tady začíná něco nového, velkého, věřím tomu. To mé rozhodnutí umocnilo.

Jak ho umocnil váš někdejší spolužák Pavel Hubáček, miliardář a důležitý sponzor Sigmy?

Dlouho jsme se neviděli. Našich setkání za posledních 30 let bylo málo. Pavel seděl za mnou v lavici. Byl hokejista, já fotbalista. Školu jsme vychodili s přehledem. Šli jsme každý svou cestou. Pavla jsem kdysi potkal ve vlaku a myšlenku pomoct Sigmě Olomouc jsem mu dal do hlavy. Jsem rád, že je tady.

Oba jste ve svých oborech udělali působivé kariéry. Co říkáte na to, že je z něj jeden z nejbohatších Čechů?

Je to úžasné. Ještě když jsem hrál v Leverkusenu, měli jsme jedno takové setkání na letišti. Už tehdy jsem věděl, že Pavel jde cestou byznysu, ale kam to dotáhl, bylo pro mě velké překvapení. Takovým lidem fandím.

V minulých letech jste se několikrát pokoušel Sigmě pomoci, obcházel jste podnikatele, aby přispěli do rozpočtu, ale nikdy se to nedotáhlo, někdejší vedení vás do klubu nepustilo. Říkal jste mi, že už nevěříte, že to někdy vyjde. A podívejte.

To je právě tímto – že přišel majitel, který je velice silný a má zájem. V té době to nebylo tak, že bych chtěl klub ovládat, chtěl jsem Sigmě pomoct, protože jsem věděl, že to bylo všechno na tenkém ledě. Sigma byla závislá na odchodech hráčů. Jen se podívejte, kolik sigmáků hraje v lize – v Plzni, ve Slavii… Vždy jsem měl myšlenku, abychom udrželi co nejvíc hráčů a Sigma udělala úspěch. Jsem rád za výhru MOL Cupu, i když to bylo i na úkor mě jako trenéra Baníku. Ale těch úspěchů za ty roky je málo. Jsou to dva české poháry. Každý by rád zvedl ten největší pohár – za vítězství v lize.

Kolik vám dá váš spolužák Pavel Hubáček v zimě na posily?

Nebavíme se o cifře. Bude hrozně důležité, aby to mělo hlavu a patu, aby to byl hráč do základní sestavy. Vidíte, co se děje na trhu v české lize. Je boom, ceny rostou. Někdo to kritizuje, někdo chválí. Jsem spíš ten, co to bude chválit. Věřím, že konečně budou lidé ve fotbale, trenéři, za svou práci dostatečně ohodnoceni.

V principu jsou peníze navíc ve fotbale dobře, jen se musí správně investovat.

Možná dojde k tomu, že pro hráče už nebude priorita odchod do zahraničí. A liga se ještě zkvalitní.

Odpálíte v zimě další přestupovou bombu jako v případě Berana s Ghalim?

Nemyslím, že to bude až tak obří. Chceme posílit nejen A-tým, ale také B-tým. Budeme chtít udeřit na kvalitu.

Na levém obránci, kde máte zraněné?

To je jeden z postů. Ale díváme se také na desítku. Také víme, že někteří hráči nejsou naši – jako nejlepší střelec Vašulín. I na tom musíme pracovat. Máme zájem ho udržet, ale rozhodne mateřský klub – Plzeň.

Na pozici deset pod hrotem dorazil jako zvučná posila Dominik Janošek, doposud téměř nevyužitý. Přijde jeho chvíle?

Bavíme se o tom s trenéry. I teď ukázal proti Pardubicím věci, které tam předtím nebyly. Má fotbalovost, kvalitu, dokáže dát finální přihrávku, gól. Velice zajímavý hráč.

Jak se vám líbí fotbal trenéra Tomáše Janotky?

Chci to celé navnímat. Tomáš má mužstvo neskutečně zvládnuté po fyzické i taktické stránce. Defenziva je výborná. Cítíme, že v ofenzivě bychom to chtěli ještě zkvalitnit a šancí si vytvářet víc, abychom diváky do utkání víc vtáhli. To už je také o individuální kvalitě hráčů.

V defenzivě vybočují dvě jména – stoper Abdoulaye Sylla a brankář Jan Koutný. Už registrujete nabídky?

Co jsem tady já, tak zatím na stole nic nemám. Ale jsou úžasní. Koutňas vyrůstal s mým klukem, hráli spolu. Znám ho jako kloučka a vyrostl z něj fakt kvalitní gólman. Ne nadarmo je v reprezentační jednadvacítce, myslím si, že tam na pozici jedničky vydrží. Sylla na to, že přicházel jako defenzivní záložník, se na stoperu výborně zapracoval. Má kvalitní rozehrávku, je rychlostně i soubojově vybavený.

Hráč pro top soutěž?

Jo. Toho se teď i bojím. Ale to je práce celého realizáku, že z něj udělali takového stopera.

Díky silnému majiteli nemusíte brát první nabídky z české top trojky, kam Sigma prodávala poslední roky výhradně.

Nemyslím si, že by top trojka měla být adresa, kam budeme hráče prodávat. Ale rozhoduje nabídka. Byli bychom rádi, kdybychom většinu hráčů udrželi a tohle moc řešit nemuseli. Ale když přijde lukrativní nabídka, těžko hráče přesvědčíte. Věřím, že kluci jsou tady spokojeni.

Nebude vás to lákat z kanceláře na hřiště?

Poslední rok v Baníku jsem svou pozici už vnímal jako manažerskou. Realizák jsem měl tak naučený, že jsem na tréninkový proces jen dohlížel, opravoval. Když se mi něco nezdálo, vyříkali jsme si to s kluky v kanceláři a oni na to pak zareagovali, vymysleli jsme jiné cvičení. Ještě jsem neměl čas tady na trénink pořádně zajít, ale budu na ně chodit. Postřehy se budu snažit trenérovi dát. Dělám to už teď, v poločase jsem k trenérovi vždy sešel s nějakou myšlenkou a pak se už rozhodne, jestli je myšlenka správná, nebo není.

Těšíte se i na to, že jako sportovní manažer Sigmy nebudete až pod takovým tlakem jako trenér Baníku?

Přišel jsem, skočil jsem do lodi, na které plují tady všichni. Pokud bude realizační tým pod tlakem, budu pod ním taky. Takže to vnímám stejně.

Ale trenér je první na ráně.

To si nemyslím, to můžu být klidně já. Ale budu se snažit, aby to tak nebylo, abychom byli úspěšní. Každý neúspěch mužstva je i můj neúspěch.

Vedl jste slovenskou reprezentaci, přesah do manažerské role jste měl také v Žilině. Budou vám tyhle zkušenosti v nové funkci stačit?

Mám je i z Baníku. Se sportovním ředitelem Luďkem Mikloškem i výkonným ředitelem Michalem Bělákem jsme jezdili po schůzkách s hráči, hodně jsem toho navnímal. Ve finále se toho už pak moc víc neděje. Navíc Luděk Mikloško seděl každý den s námi v kanceláři. Dost věcí jsem od něj pochytil. Viděl jsem, co a jak řeší za problémy. Národní mužstvo už je vyloženě manažerská práce.

S hráči jako Hamšík, Škrtel, Škriniar…

Pár dní je trénujete, ale jinak za nimi musíte jezdit, komunikovat, vidět je v zápasech. První zkušenost byla v Žilině. Karol Belaník odcházel k reprezentaci, dělal jsem trenéra a zároveň sportovního manažera v úzké kooperaci s majitelem.

Jako hráč jste poznal výrazné sportovní manažery. Dieter Hoeneß přijel za vámi do olomouckého bytu na panelákové sídliště na Rožňavské ulici, aby vás přemluvil k přestupu do Stuttgartu. Marně, kývl jste Leverkusenu.

Manželka byla naštvaná, že se nevyzul, to si vzpomínám jako dneska. Už dával na papír předsmlouvu, jak by to mělo vypadat. Přemlouval mě. Kluby se však nedohodly, Sigma si plácla s Leverkusenem, který byl aktivnější.

Reiner Calmund, legendární zavalitý manažer se silným porýnským přízvukem, měl větší tah na branku?

Hráli jsme přípravný zápas někde v Šumperku a on přijel tím velkým mercedesem. Bral jsem to tak, že oba to jsou bundesligové týmy. Rozhodlo se po reprezentačním zápase s Německem na Strahově. Calmund si mě znovu vzal, chtěl se mnou mluvit a bylo to.

Jaký je?

Výborný. Každé ráno přišel mezi hráče, donesl velkou bábovku, popovídali jsme si u kávy, on mezitím ukrajoval, ukrajoval, až tu bábovku snědl sám.

Měl 180 kilo.

Hlavně byl blízko mužstvu, komunikoval s námi. Věděli jsme, co od něj očekávat. Když jsme měli nějaký problém, nestyděli jsme se za ním jít, vždycky to řešil.

Jako hráč jste zjistil, co je všechno potřeba udělat, když si je chcete získat.

Toto je podle mě to nejpodstatnější, co by měla být má práce. S hráči mluvit v souladu s trenérem. A přesvědčit je, že rozhodnutí pro náš klub je to nejlepší pro ně. Reiner Calmund je dobrá inspirace. Velice na mě zapůsobil.

Kdo ještě?

V Olomouci pan Kubíček, ve Spartě pan Ščasný. Všichni byli blízko týmu. Ale nejlepší manažer byl někdo jiný.

Kdo?

Když jsem přestoupil do Tenerife, trénoval mě Jupp Heynckes a to byl i top manažer. Ve Španělsku to fungovalo tak, že trénink byl na desátou a brankář přijížděl za pět minut deset, převlékl se a šel trénovat. Jupp to vzal od podlahy. Vybudoval v tréninkovém centru regeneraci, přivedl odborníky. Manažersky to zvládl. Přivedl výborné hráče, nejen mě. Byli jsme šestí v La Lize a hráli semifinále poháru UEFA se Schalke.

Proti kamarádovi z Olomouce Radoslavu Látalovi jste však narazil.

Nakonec to vyhráli. Ale Tenerife, klub na ostrově, bylo úžasné. Jen jsme pořád museli létat. Únava byla pouze z toho. Jupp Heynckes to zvládl skvěle a nakonec se stal trenérem Realu Madrid.

A později Bayern Mnichov dovedl k triumfu v Lize mistrů. Jenže vy jste si v Tenerife v souboji s vlastním brankářem zlomil nohu, přišel jste o stříbrné Euro 1996 a kariéra šla dolů.

Vzpomenu si teď na nešťastné zranění Honzy Klimenta, které velice těžce nesl. Prostě to někdy neovlivníte. Možná to i spoluhráč v bráně mohl řešit jinak. Nikdy bych mu to však nezazlíval. K fotbalu to patří. Bohužel mě to stálo lepší kariéru.

Byť jste se ještě odrazil do Sparty.

Pak jsem nedal penaltu Barceloně a to byl můj konec ve Spartě. Vrátil jsem se ještě do Olomouce, vstřelil jsem 14 branek, stejně s Pavlem Kukou. Lepší byl jen Víťa Tuma z Drnovic. Ale už jsem cítil, že jsem všude o krůček později. Jak jsem byl vždy rychlý hráč, tak po zranění to nebylo ono, měl jsem hodně svalových problémů. Ale zase jsem začal brzo trénovat.

V Opavě.

V jednatřiceti jako asistent. Když pak odvolali hlavního trenéra, začala má druhá kariéra.

Teď začíná třetí. V Sigmě jste legendou, dal jste branku Realu Madrid a jednu z nejkrásnějších v historii Hamburku, když jste si posadil celou obranu…

… Ale nejhezčí gól Sigmy dal Roman Hanus.

Pomůže vám hráčská minulost u fanoušků?

Už je to strašně dávno, ale někde v paměti fanoušků jsem. Všichni vnímají, že jsem místní. K Sigmě jsem se choval vždy slušně, pokaždé jsem jí chtěl pomoct. Pětadvacet let jsem byl všude možně, jen ne v Olomouci. A teď se vracím. Žiju tady, jsem v Olomouci doma, i když jsem rodák z Břestu, dědinky u Kroměříže. Přišel jsem sem v 16 letech a už neodešel. Ani nehodlám odejít.

Chcete zanechat stopu i jako funkcionář?

Takhle nepřemýšlím. Chci být co nejvíc nápomocný, aby fungovalo hlavní mužstvo i mládež, abychom byli úspěšní.

A ten první titul pro Sigmu?

Je to sen, co mám v hlavě. V lize se teď objevila spousta movitých majitelů. Bude hodně rozhodovat kvalita kádru, trenéři. Majitelé si už budou schopni na hráče sáhnout. A nebude to tak, že nejlepšího hráče prodáme do Slavie, Sparty nebo Plzně.

Naskočil jste se Sigmou rovnou do Konferenční ligy. Těšíte se, až chvíli vydechnete na posedu v lese?

Chodívám lovit v okolí nebo na Slovensko ke kamarádovi. Moc času mít nebudu, ale některý večer si ho najdu. V Ostravě nebyl. Ani jsem domů moc nejezdil, jen když bylo volno. Kde jsem měl trenérské angažmá, tam jsem i bydlel. Nerad cestuji a hlavně nerad chodím pozdě. To je pro mě nejhorší. Nechci stát někde na dálnici. Teď budu doma, uvidíme, jak to tam bude skřípat.

Paní je jistě ráda.

Zvykne si na mě. Děcka už máme veliká, žijí svůj život. A já rád nějaký večer vyrazím do lesa.

Je těžší ulovit jelena, nebo dobrou posilu?

Při dnešních možnostech lovu, který je jiný, než býval za mého táty, možností máte mraky, je ulovit dobrou posilu těžší než toho jelena.