Místo, kde končí oblečení z celého světa. Je ho tolik, že si s ním nevědí rady

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštní zpravodajky v Ghaně/

Čím jste blíž, tím hustější provoz je. Ulice se hemží auty, motorkami a lidmi, kteří podle zdejších zvyklostí nosí náklad na hlavě. Po stranách přibývá stánků, kde koupíte všechno možné - od ryb, které na parném slunci pouští odér, až po elektroniku.

Najít cestu do útrob známého tržiště Kantamanto, které leží uprostřed hlavního města západoafrické Ghany, není jen tak.

„Pojďte za mnou, dovedu vás tam,“ nabízí se mladý Ghaňan poté, co se nám marně snažil prodat něco ze svého sortimentu oblečení, s nímž se promenáduje po ulici. Proráží cestu, rukou cloní před projíždějícími auty.

„Tak jsme tady,“ říká, když dorazíme k úzkému průchodu, jímž oběma směry proudí davy lidí. Je těžké uvěřit, že právě tohle je hlavní vstup na jedno z největších tržišť se secondhandovým oblečením na světě.

Když ale průchodem projdeme, otevírá se před námi spletitá síť uliček lemovaných stánky s oblečením všeho druhu, která na první pohled nemá konce.

Tržiště Kantamanto v ghanské metropoli Akkra, které dosahuje rozlohy téměř 17 hektarů, je místem, kam se sbíhá použité oblečení z celého světa. Tomu zde přezdívají obroni wavu, v překladu oblečení mrtvého bělocha.

Na Kantamanto Market končí kousky, které někdo - nejčastěji z Evropy a Spojených států - vyřadil ze svého šatníku a rozhodl se poslat je dál, například tak, že je vhodil do jednoho z kontejnerů na textil.

Na tržištích, jako je Kantamanto, se objevuje darované oblečení, které charitativní organizace neudají a ve velkém přeprodají komerčním subjektům. Ty ho zabalí do balíků a posílají dál.

Západoafrická Ghana dominuje mezi destinacemi pro vyřazenou rychlou módu. V roce 2021 importovala použité oblečení v hodnotě 214 milionů dolarů, což bylo v té době vůbec nejvíce na světě, jak vyplývá z údajů zveřejněných platformou Observatory of Economic Complexity (OEC).

S rostoucí celosvětovou spotřebou se ale pro zemi tento model stává neúnosným. Z dat vyplývá, že konzumenti za rok nakoupí přes 80 miliard nových kusů oblečení - zhruba čtyřikrát více než před 20 lety. Roli v tom hraje mimo jiné rozmach rychlé módy a následně ultrarychlé módy, jejímiž průkopníky jsou řetězce jako Shein nebo Temu.

V plné síle se nadměrná spotřeba ukazuje zejména v období Vánoc, kdy řada lidí nezřízeně nakupuje dárky, včetně těch „měkkých“ obsahujících oblečení. Tím se samozřejmě ne vždycky zavděčí, a tak řada kousků končí na dně skříně či v kontejneru na textil.

Se zbavením se nevhodného dárku touto cestou možná zažívá obdarovaný úlevu, provázenou pocitem, že jde vlastně o dobrou věc. O tisíce kilometrů dál ale může i tenhle kousek oblečení přispět k rozsáhlému problému.

Objem oblečení, které do Ghany a dalších zemí proudí, je tak ohromný, že si s ním místní nedokáží poradit. Týden co týden se na Kantamanto Market objeví až 15 milionů nových kusů oblečení. Ze zhruba 40 % z nich se stává odpad, jak upozornila dříve světová média.

Prodejci z Kantamanta si stěžují, že část oblečení je už při příjezdu do země v nepoužitelné kvalitě. Zboží od dovozců kupují po 55kilogramových balících, aniž by věděli, co obsahují. Mnohdy se jim stává, že zde nacházejí desítky kusů, které nemohou prodat, jelikož jsou ošoupané, potrhané, případně na sobě mají nevypratelné skvrny.

„Kdokoliv tohle poslal nebo daroval, opravdu to šlo od srdce, udělali jste to z dobročinnosti?“ ptá se Mary Sarkodie, zatímco ukazuje na pár sepraných legín.

„Myslím, že to nebyl kousek, který jste milovali. Bylo to něco, co vás doma obtěžovalo a rozhodli jste se toho zbavit. Jestli máte doma něco takového a nechcete to, prostě to hoďte do koše. Neposílejte mi to, neposílejte to na globální jih, protože to nikdo nechce,“ apeluje.

Oděvy, jež nenajdou nikoho, kdo by je nosil, často končí na nelegálních skládkách, nebo se s nimi místní vypořádají stejně jako s jakýmkoliv jiným odpadem v zemi - spálí ho.

Jak rizikové takové řešení může být, ukázal požár, který v únoru zachvátil tržiště Kantamanto. Dva lidi připravil o život a další desítky tisíc o živobytí. Památky po něm jsou na místě ještě dnes.

Textilní odpad představuje pro životní prostředí v Ghaně značnou zátěž. Velká část z něj končí v laguně Korle, o které se i proto mluví jako o „nejznečištěnějším místě na Zemi“, napsal časopis Time. Nevyužité kusy oblečení, které se v ní louhují, kontaminují podzemní vody škodlivými chemikáliemi a barvivy.

Kusy oblečení se dostávají také do moře, odkud se následně vyplavují na pobřeží. Internetem tak kolují snímky, které zachycují pláž v hlavním městě posetou nejrůznějšími kusy oblečení i dalším odpadem.

Spolu s rozmachem fast fashion se celý spotřební proces zrychluje a jeho dopady na země, jako je Ghana, narůstají.

„Množství oblečení roste, kvalita klesá,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Virgile Durando z americko-ghanské charitativní organizace The Or Foundation, která proti tomuto nešvaru bojuje.

S heslem „Příliš mnoho oblečení, příliš málo spravedlnosti. Příliš často spotřebitel. Tak zřídka člověk“ se organizace snaží regulovat textilní odpad a mírnit jeho dopady. Má totiž za to, že každý z nás k problému přispívá, a tudíž by se měl podílet na jeho řešení.

Pro oblečení, které se neprodá, hledá The Or Foundation jiné využití. Nechtěné oděvy za pomocí týmu ghanských designerů, které rekrutuje mnohdy přímo z řad prodejců na Kantamanto, upcykluje a přetváří ve stylové kousky. Ty vystavuje ve svém showroomu a slaví s nimi úspěch na módních molech.

Znehodnocené oblečení, které nelze dále využít, pak za pomocí vlastní technologie recykluje na udržitelný materiál, ze kterého vyrábí ramínka, nábytek i reprodukční zařízení na hudbu.

The Or Foundation si dává dvojí cíl - minimalizovat textilní odpad a zároveň vytvořit kvalitní pracovní příležitosti pro místní obyvatele.

Do výrobního procesu tak často začleňuje ženy a dívky, které dříve působily na tržišti jako takzvané kayayei - živily se tím, že na hlavě nosily těžké balíky s oblečením za méně než dva dolary denně. „Jsou pro ně příliš těžké. Nošení nákladu na hlavě je zde tradicí, tohle je ale nebezpečné,“ vysvětluje Durando a ukazuje na balík vážící přes 50 kilogramů. Když ho zkouším rukama zvednout, sotva se odlepí od země.

„Provozují to denně po dlouhou dobu a pak začínají mít problémy s krkem a svaly na něm, a to není dobře. Proto se snažíme o to, aby ženy nemusely nosit tak těžká břemena na hlavě,“ dodává.