Jak se dostat do NHL? Přehlížený Čech si našel vlastní cestu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V horách nad Chomutovem leží Jindřichova Ves. Místo, kde k plotu chodí na návštěvu vysoká zvěř i jezevec. Lidí málo. Neví, jak krásnou a syrovou přírodu by v okolí našli.

Klid a pohodu ruší snad jen krtek. „Zkusil jsem všechno a on se mi jenom směje,“ lamentuje nad kopečky hlíny v krásně upraveném trávníku Roman Lauko.

Chlap, který podá ruku a podívá se přímo do očí.

Právě on tady pro syna Jakuba vyrovnal zahradu do roviny a každou zimu ji proměnil v kluziště. Odehrály se tu velké hokejové bitvy! Kanadští kluci by mohli závidět.

„Nejlepší dětství. Měl jsem tu pár kamarádů, pořád jsme byli venku. Hráli jsme si v létě, v zimě. Když už bylo fakt hnusně, vylezli jsme k nám na půdu a mastili florbal aspoň tam,“ říká současná opora extraligových Pardubic.

„Nesnil jsem tady o NHL ani o reprezentaci. Snil jsem o tom, že si zahraju za chlapy v Chomutově,“ poví s upřímným nadšením v hlase. Právě u Pirátů táta dělal kustoda, v tribuně stadionu měl krámek s výstrojí.

Teď má hokejky i na zdi doma v předsíni. „Touhle dal Kuba první gól za Boston,“ ukazuje s oprávněnou hrdostí. S manželkou Miluší vychovali z neposedného kluka mladého muže se 139 starty v nejlepší hokejové lize světa.

Je to dost mimořádný zápis.

Z českých mladíků draftovaných od roku 2015 a dál jich na pozici útočníka či obránce víc zvládla pouze šestice, kterou vede Pavel Zacha (650).

Jak těžké bylo pro Lauka se dostat do NHL, vypráví v novém příběhu Bez frází. Vezme vás hluboko do myšlenek nadějného hokejisty ztraceného v opakovaných nezdarech zaujmout nadřízené ve slavné lize.

„Zapomněl jsem, kdo jsem. Jaký chci hrát hokej. Proč ho chci hrát.

A co hůř. Zapomněl jsem na slib, který jsem dal.

Hodinu za hodinou, den za dnem jsem se díval do stejné bílé zdi. Upadal do letargie. Přál jsem si, ať to všechno skončí a já můžu domů.

Před sezonou jsem si věřil na NHL. Najednou jsem v ni nemohl ani doufat. Proč by si mě brali nahoru? Borce, co nedal v AHL čtyřicet zápasů ani gól.

Ne, neměli důvod.

Chtěl jsem to v Providence doklepat do konce, zabalit se a zmizet. Nic mi nedávalo smysl. Co tady hledám?

Dokázal jsem už leccos překousnout, vždycky s cílem, že se někam posunu. Ale tady jsem vysloveně trčel. V černých myšlenkách, v herní bídě. Ve městě, kde je ještě ke všemu pěkně draho a na konci sezony z kontraktu pro hráče AHL moc peněz nezbude.

Naštěstí ke konci ročníku přijel táta.“

Tohle je návrat do jarních dní roku 2022.

O pět měsíců později ve Washingtonu Jakub Lauko poprvé oblékl v soutěžním zápase dres slavných Boston Bruins.

Pavel Zacha, Dominik Simon, Filip Hronek, Martin Nečas, Filip Chytil, Filip Zadina a to je vše. Právě tohle je zmíněná šestice českých hokejistů draftovaných od roku 2015, kteří odehráli v NHL víc utkání než Lauko.

Všichni si museli místo vybojovat. Výjimečností. A prací.

Přizpůsobit se.

I o tom je příběh Jakuba Lauka.

Do kanadské juniorky odcházel po dvou extraligových sezonách strávených v Chomutově pod Vladimírem Růžičkou.

„Prošel jsem draftem a Boston si přál, abych šel do kanadské juniorky. Nechtěl jsem, ale co jsem mohl dělat. Dva roky jsem hrál dospělý hokej a vnímal jsem to jako krok zpátky. Bylo hůř. Byl to krok do slušného mrazivého pekla.

Sever provincie Quebec, nikdo nemluví, respektive nechce mluvit anglicky. Chcete si dát kafe a smůla. Dokud to nezvládnete francouzsky. Nepříjemný. Teploty v zimě jsou padesát stupňů pod nulou, vycházet z domu se prakticky nedá.

Do toho trenér, který byl fakt kretén. Pardon, ale to nejde říct jinak. Choval se k nám jak k totálně podřadným lidem, neustále nastavoval pravidla jak dětem.“

Životní zkušenost? Těžká. Hokejová? Také. Na konci sezony 2018/19 pomohl Lauko k zisku prestižního Memorial Cupu. I tohle byl zápis do vizitky, na který se kluby NHL koukají. Který cení. Že by ale garantoval místo v sestavě? Nikoliv.

První sezonu v AHL zkoušel Lauko zaujmout tím, co mu vždy šlo nejlépe. Hokejovým umem.

„Chvíli jsem si myslel, že mám dost talentu, abych mohl mít roli těch nejlepších. Dávat góly, sbírat desítky bodů. Vždyť v dětství to tak bylo, byl to můj hokej.

Ne, nestačí to.

Musel jsem začít hrát jinak, než bych třeba sám chtěl. Napadat, poprat se, srážet se, blokovat. Pracovat. Ne že bych to dřív vůbec nedělal, ale nebyl na tom postavený můj hokej. Osvítilo mě, že tohle je jediná moje šance si NHL zkusit.

Když mě někdo bouchne, bouchnu ho zpátky.

Může na mě vyskočit dvoumetrový chlap a dát mi na držku. Ale co. Je to moje práce. Musím se na ledě umět chovat různými způsoby, musím být použitelný v různých rolích. Sebrat ego a dát ho stranou.

Viděl jsem spoustu Seveřanů, že to nedokážou. Finové, Švédi, často jsou zvyklí na první dvě lajny a nic jiného je nezajímá. Talentem mohli být přede mnou, ale já je nakonec porazil právě tou univerzálností.

Tím, že jsem se dokázal odlišit. Tím, že jsem poslechl tátovu radu a v každém zápase se snažil být vidět.“

V příbězích Bez frází podobné věty formulují Václav Varaďa, Lukáš Sedlák či Václav Prospal. I Jakub Lauko pochopil americkou mentalitu. Přestal naříkat, že si šanci zaslouží. Začal si opakovat, že si šanci musí zasloužit.

Dovedlo ho k ní léto, kdy měsíce pracoval na fyzičce. Den za dnem upadal do postele se svalovou horečkou, přesvědčením, že ráno už nemůže vstát. Vždycky vstal. Byl to zmíněný rok 2022. Do Bostonu se vrátil ve formě, kterou už nikdo přehlídnout nemohl.

V počtu zápasů NHL je před Jakubem Laukem historicky 114 českých hráčů na pozici útočníka či obránce, o dvě za ním mimochodem Ivan Hlinka.

Od sezony 2022/23 jich má víc jen dvanáct.

I to ukazuje, jak složitou cestu si dokázal najít. Odměnou mu bylo sedět v kabině s Patricem Bergeronem, Bradem Marchandem či Davidem Pastrňákem.

„Najednou jsem tam patřil. Najednou nikdo neřeší, jestli jsi z Ontaria, Madagaskaru nebo vesnice v Krušných horách. Všichni chtějí společně vyhrát. Viděl jsem, že je to jenom na mně. Jak mi to půjde, jak se budu chovat.

NHL je jiný hokejový svět

I ve třetím roce jsem šel na led v Pittsburghu a proti nám Sidney Crosby. Sidney Crosby. To je zážitek vždycky, znovu a znovu.

Sice vím, že jsou to taky kluci z masa a kostí a musím s nimi umět hrát. Dokážu proti nim hrát. Zároveň vím, že se jim nemůžu rovnat. Pasta, Kaprizov, McDavid… Byl jsem součástí, ale zároveň pořád i fanouškem.“

Na zahradu domu v Krušných horách padá první letošní sníh. Rodiče Jakuba Lauka už tady žijí přes dvě dekády a sledují, jak se příroda mění. Sledovali vyrůstat i syna. Z kluka, který leckdy šel z průšvihu do průšvihu, v hráče NHL.

„Vděčím jim za všechno,“ zdůrazní bojovník, který se mimo led připravuje i mezi zápasníky MMA.

Před aktuální sezonou se vrátil do Čech a tátu potkává jako soupeře. V roli kustoda se Roman Lauko stará o hokejisty Litvínova.

Sleduje, jak si syn musí zvykat na novou roli. Místo deseti minut na zápas hraje téměř osmnáct. Už zase se po něm nechtějí jen srážky a bránění hvězd soupeře. Musí k nim předvádět i ofenzivní dovednosti. Přesně tohle chtěl, vybral.

Vrátil se o 139 zápasů NHL bohatší než v depresi ze své hry v AHL na jaře 2022 chvíli doufal.

S vědomím, že na jeho místo pracanta a bijce čeká v Bostonu, Minnesotě třicet dalších kluků.

S jistotou, že si u Východočechů finančně po odečtení nákladů na americký život rozhodně nepohorší.

S výzvou ukázat, že v Evropě může být lídrem bojujícím o tituly extraligové i reprezentační.

S návštěvami u rodičů v Jindřichově Vsi, kde si lidi podávají ruce a dívají se do očí. V místě odkud pochází jen jeden člověk se zkušeností z NHL.

A touhou ještě jednou se do slavné ligy vrátit, což může být ještě těžší než se do ní podívat poprvé.

Na www.bezfrazi.cz naleznete více než 350 dalších autentických vyprávění sportovních osobností, řadu z nich lze poslouchat i v audioverzi namluvené předními českými herci.