Článek
„Za Klause bych dal i život,“ to je titulek rozhovoru s jednou z postav právě vznikající vlády. A kupodivu to neřekl jeho profesionální učeň Petr Macinka, ale nastupující ministr sportu Boris Šťastný. Ano, ten člověk, který se nedávno podivoval nad tím, že nejvíce peněz mezi neziskovými organizacemi jde Fotbalové asociaci České republiky. Jenže není Šťastný zdaleka jen Motorista, kterému museli vymyslet Ministerstvo SPZ (pro sport, prevenci a zdraví).
Je to člověk, který vždycky uměl být ve správný čas na správném místě. V devadesátkách, kdy se živil dovozem tenisových raket a lyží, musel zákonitě někde v šatně nebo na kotvě narazit na Václava Klause. Vznikla dlouholetá spolupráce, která vyvrcholila telefonní volební kampaní, kdy nebohé náhodně zvolené občany po zvednutí pevné linky vyděsil svými předvolebními hesly právě sám největší Václav.
Šťastný ale uměl stát ve správný čas i u správného nemocničního lůžka, a tak jeho firma dostala skvělou zakázku na péči o prezidenta Miloše Zemana, který byl po kolapsu a několikatýdenní hospitalizaci propuštěn z Ústřední vojenské nemocnice do domácího ošetřování. Třeba to jako ministr SPZ zavede jako standard.
Kdy se olympionici dočkají na oblečení barev, ve kterých se má v Česku vždycky sportovat: teplákově modré, trenýrkově červené a nátělníkově bílé? Kterého seniora dbajícího na prevenci má Šťastný v hledáčku teď? A jaká je nejoblíbenější olympiáda Filipa Turka? Na to se podíval Jindřich Šídlo v dnešním díle Šťastného pondělí.
Tým Šťastného pondělí
To nejdůležitější, nejstrašidelnější a nejzábavnější z české politické scény. Satirický pořad Jindřicha Šídla a jeho týmu o událostech uplynulého týdne, které by neměly zapadnout.
