Kaz v české zubní péči. Část pacientů propadává systémem

Dvě hodiny u stomatologa srovnává Hana Masopustová cenově s dovolenou. Její syn, který spadá do kategorie klienta s chováním náročným na péči kvůli svému intelektovému postižení, totiž potřeboval ošetřit zub.

„Bohužel se synovi stalo, že mu začal odumírat jeden zub, jednička nahoře,“ popisuje matka. Samotné ošetření by pojišťovna uhradila, problém ale nastal s nezbytnou anestezií, protože syn nespolupracoval.

„Klinika byla ochotná, mají svého anesteziologa, ale ten nemá smlouvu s pojišťovnou. Sice vše běželo skvěle, neuvažovali o tom, že by péči neposkytli, ale bylo to o tom, že za dvouhodinovou narkózu byla ceníková cena 22 tisíc korun,“ vysvětluje Hana Masopustová.

Oslovila proto svoji pojišťovnu, která jí potvrdila, že na proplacení u kliniky nemá nárok, ale poradila, že se může obrátit na tři velké pražské nemocnice, kde zákroky s uspáním standardně dělají.

Jak matka chlapce popisuje, z první nemocnice se neozvali vůbec, v další vysvětlili, že jsou rádi, že zvládají malé děti, a až ve třetí se dopracovali alespoň k nabídce termínu. „Jenže čekací lhůta na ošetření v narkóze byla dva roky. A na oddělení záchovné stomatologie nám pak řekli, že u osob s mentálním postižením se nedělá záchovná medicína, že se jim to vytrhá a je po problému,“ tvrdí Hana Masopustová.

Nakonec tak rodina uspání syna raději sama zaplatila. „Ale ve chvíli, kdy ty prostředky nemáte, tak jste v háji,“ konstatuje matka s tím, že i v okolí si ověřila, že rodiče nebo opatrovníci lidí s chováním náročným na péči musí za ošetření platit desetitisíce.

Podle Filipa Pluhaře ze spolku Naděje pro děti úplňku sdružujícího rodiny lidí s autismem či intelektovým postižením může jít o problém až 25 tisíc pacientů s náročným chováním. V odhadu přitom vychází z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

Spolek si přitom udělal vlastní průzkum a vyšlo mu, že čekací doby na ošetření v narkóze jsou tak dlouhé, že rodinám skutečně nezbývá, než si zaplatit soukromou péči.

Jenže data už zmíněného ÚZIS ukazují, že zubní péče je v Česku daleko širším problémem, který se netýká jen těch nejzranitelnějších rodin starajících se o blízkého s hendikepem.

Na preventivní prohlídky hrazené z veřejného zdravotního pojištění chodí zhruba jen každé druhé dítě a stejně tak i obecněji každý druhý Čech. V datech ovšem nejsou započítaní samoplátci, které zejména v případě zubního lékařství nelze ignorovat.

Konkrétně jsou známá data o docházce na prevenci za ukončený rok 2023. A od roku 2010 jde o druhý nejhorší rok hned po vypuknutí pandemie covidu v roce 2020.

K zubaři v tomto období přišlo 51,9 procent dětí a u celé populace byl podíl ještě nižší: 51,3 procenta (jde o dopočet redakce na základě vykázaných kontrol v poměru k celkovému počtu obyvatel v daném věku).

Roman Šmucler, prezident České stomatologické komory, vysvětluje, že reálně bude číslo vyšší. První důvod je, že část nejmenších dětí nebyla na prohlídce, protože ještě nemá prořezané zuby. „Dítě jde nejdřív v šesti měsících, ale hodně rodičů jde s dětmi třeba až ve čtyřech letech, takže to vypadá katastroficky,“ říká Šmucler.

Dalším důvodem je podle něj i právě jistá „problémovost“ dětí. Příběh paní Masopustové z úvodu přitom dobře ilustruje, že v takovém případě jsou rodiče samotným nastavením systému vytěsňováni do soukromých klinik.

„Protože s dětmi je to složitější a péče o děti se platila mizerně. A jakmile dítě projevilo jen trochu nějakou chuť nespolupracovat, tak lékaři měli tendenci říkat, že to nejde. Bohatší rodiče proto chodí do specializovaných center, kde mají prostor si s dětmi i hrát,“ potvrzuje Šmucler.

A napřímo pak viní i část rodičů. „Část populace má takzvaně genetický problém s nečištěním zubů. Babička si nečistila zuby, táta a máma si nečistí zuby a děti logicky taky ne. Všichni mají kazy a k zubaři nechodí. Takoví lidé jsou cvičení, že jdou k zubaři na pohotovost večer, když je to bolí,“ doplňuje šéf stomatologické komory.

Oslovené zdravotní pojišťovny pak zmiňují, že docházení na prevenci je specificky u jejich klientů spíše stabilní.

Například Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky dala redakci k dispozici data, ze kterých vyplývá, že u osob do 20 let se drží poslední roky podíl docházení na preventivní prohlídky kolem 80 procent.

„Počet prevencí u dětí je stabilní, náklady však narůstají s tím, jak roste cena práce stomatologů. Konkrétně za období let 2020 až 2024 činí nárůst téměř 62 milionů korun, což představuje 30 %. Ostatní stomatologická péče u dětí nevykazuje žádné větší výkyvy,“ zmiňuje Elenka Mazurová, tisková mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny.

Podle Romana Šmuclera pak je obecně u dětí situace horší v tom, že i relativně pečlivý rodič má problém dětem dočišťovat zuby. Mluví rovnou o mizerné hygieně. „Do 10 let by měl rodič zuby čistit, nebo dočišťovat. Řada rodičů to nechává na dětech, maximálně kontrolují, zda vůbec vezmou kartáčky do úst. Proto je u nás relativně dost kazů u dětí oproti rodičům,“ říká a dodává, že by byl v tomto ohledu na rodiče, kteří děti zanedbávají, přísný.

„Řešení je několik. V ostatních zemích, kde je péče pro pacienty zdarma, je přísnost na rodiče. Když nepřijdou na preventivní prohlídku, tak tam přijde někdo ze sociálky a postupně jim třeba zastaví dávky. A když mají děti zkažené zuby a dojde k trvalému poškození, tak není výjimka trest vězení pro rodiče,“ přidává prezident stomatologů i extrémní trest.

„Nikdo by se nedivil, že rodiče dostanou trest za to, že je dítě vyhladovělé, ale že přijde dítě v deseti letech o všechny zuby, je v pohodě,“ poznamenává.

Na osm měsíců do vězení byli například letos odsouzeni rodiče dětí ve Švédsku. Média mluví o tom, že měli hned několik dětí, všechny se závažnými zubními potížemi. V několika případech pak stomatologové museli zuby vytrhnout, aby nedocházelo k dalšímu zhoršování zdravotního stavu.

Červnová zpráva popisující trest vězení pro švédské rodiče:

„V Německu dělali preventivní kampaně a počet kazů dostali na desetinu oproti nám. Jde to i u civilizace, která je nám geneticky podobná,“ dodává ještě Šmucler.

S represemi ovšem nesouhlasí Hana Chalušová, mluvčí spolku Fórum rodičů. „Je snadné říct, že to jde za rodiči. V určité rovině jde všechno za rodiči, protože rodič je zodpovědný za vzdělávání a zdraví dětí,“ ohrazuje se a argumentuje, že téma si žádá systémovou změnu, protože přístup ke zdravotní péče se liší v závislosti na regionu i společenské vrstvě.

„Jsou privilegované rodiny, které mají více možností sledovat kalendáře, ale když má někdo existenční problémy, tak je to jiné,“ říká Hana Chalušová.

Hrozba vězení pro rodiče je pak podle Chalušové absurdní. „Represe by měla být až poslední. Jak dětem pomůže, že budou rodiče ve vězení, co se s nimi bude dít?“ zmiňuje a říká, že by se naopak na národní úrovni měl stát snažit o to, aby zubní péče byla dostupná. „Aby se nemuselo jezdit do jiného města, nebo přes celou Prahu. A to jde za státem, a ne za rodiči,“ dodává.

Pozitivní změna by se ale měla odehrát alespoň u zubní péče pro osoby s chováním náročným na péči. V zásadě by se od příštího roku měly úhrady pojišťoven rozšířit u vybraných ordinací i o anestezii.

„Podle informací Ministerstva zdravotnictví je předpokládaným výsledkem, ke kterému jednání úspěšně směřují, balíčková úhrada při ošetření osob s chováním náročným na péči a zároveň zajištění dostatečné smluvní kapacity v každém kraji pro poskytování stomatologické péče v celkové anestezii nebo analgosedaci,“ hlásí mluvčí resortu Ondřej Jakob.

Výsledek jednání redakci potvrdili i Roman Šmucler a mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny. „V současné chvíli se připravuje ve spolupráci se zástupci České stomatologické komory pilotní ověření stomatologického ambulantního ošetření v celkové anestezii. Tento projekt by měl být zahájen od 1. 1. 2026 na dobu jednoho roku,“ říká Marek Blaho z tiskového oddělením VZP.

Cílem ročního projektu je podle pojišťovny ověřit, zda tento specifický druh péče bude v ambulantní praxi fungovat, včetně pravidel nasmlouvání, výkazů a úhradových podmínek.