Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Co těhotenství, to jeden zub pryč. První zuby se nemusí čistit, protože stejně vypadají.“ To jsou jedny z některých mýtů, se kterými i dnes bojuje Alexandra Kala, zakladatelka společnosti Profimed. Právě na zubní kartáčky její firma vsadila už před pětadvaceti lety. Dnes má své typické růžové prodejny kromě Česka také na Slovensku, v Polsku a Maďarsku, za loňský rok si připsala tržby 550 milionů korun a cílí na miliardu.
„Proti loňsku jsme rostli o deset procent. Český trh sice rostl jen o pět procent, ale raketově nám stoupá Polsko,“ dodává Kala.
V Polsku neznali mezizubní kartáček. Dnes jsou před námi
Mezi jednotlivými trhy jsou přitom podle ní podstatné rozdíly. „I když jsme vlastně visegrádská čtyřka a měli bychom si být velmi blízko, tyto trhy nelze srovnávat. Třeba Polsko bylo dlouho za námi. Když jsme tam před dvanácti lety přišli, nikdo tam téměř neznal mezizubní kartáček, dokonce ani lidé na manažerských úrovních. Dnes, tak jak nás Poláci předbíhají ekonomicky, předbíhají nás i v ústní hygieně,“ vysvětluje Kala.
Maďaři zase mají úplně jiný přístup k nakupování. „Kupují si hodně barevné věci. Zatímco Čech si koupí černý fén na vlasy, Maďar červený,“ dodává.
V Česku má společnost momentálně 16 prodejen a nové bude přidávat formou franšízingu. „Teď budeme otevírat první prodejnu společně s ordinací dentální hygieny. Bude to pilotní projekt. Myslím si, že právě po tomto bude na trhu poptávka,“ dodává Kala. Po pilotu v České republice odstartuje tento nový koncept i v zahraničí.
Souvislost mezi paradentózou a Alzheimerem
Kromě dentální hygieny firma posledních pár let sází také na péči o matky s dětmi a nově na longevity, tedy směr zahrnující vše, co má zkvalitnit a prodloužit život. „Zatím jsme uvedli jeden doplněk stravy a snažíme se najít další přípravky, které by byly podobného typu. Není to ale jednoduché, chceme se věnovat mikrobiomu (soubor mikroorganismů, které obývají určité prostředí, pozn. red.). Dnes totiž už vznikají i speciální zubní pasty, které upravují mikrobiom v ústech,“ vysvětluje Kala. Podle ní je totiž nutné si uvědomit, že longevity není o jednom produktu nebo doplňcích stravy, ale o celostnímu přístupu k životu.
Nejnovější výzkumy navíc podle ní ukazují, že mezi dlouhověkostí a ústní hygienou je větší souvislost, než se zdá. „Mnoho lidí má v ústech infekce a bakterie a ty se krevním řečištěm dostávají do celého těla. Jsou studie, které ukazují, že u lidí s Alzheimerem se tyto bakterie našli. Velmi seriózně se tak zvažuje souvislost mezi onemocněním Alzheimerem a paradentálním onemocněním,“ dodává.
A právě o propojení vědy a byznysu se Alexandra Kala snaží i coby šéfka pracovní skupiny Věda a výzkum v Druhé ekonomické transformaci. Ta má za cíl dostat Česko na světovou mapu technologických lídrů. Na problém, kdy zjednodušeně řečeno vědci bádají, vynalézají, ale nic z toho se nedostane k lidem, upozorňují experti už dlouho. V této oblasti také zásadně zaostává Česko za světem.
Průlom v české vědě
První úspěch si už může odškrtnout. Česko schválilo nový Zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. „Po 22 letech je to první zákon, který inovuje naši vědu. Průlomový je v tom, že dává výzkumným organizacím za úkol připravit jejich plán tak, aby docházelo k inovativním věcem, které pomohou společnosti, státu a průmyslu,“ říká Kala s tím, že díky tomu bychom měli vidět více výsledků využitelných v praxi.
Doteď to fungovalo spíše byrokraticky a nikdo vlastně neměl motivaci aby se výsledků vědy co nejrychleji chopily firmy. „Akademici byli motivováni počtem publikací. Ano, je sice důležité, aby publikovali, ale ještě důležitější, aby se jejich výzkum propisoval do praktického použití. Tohle je zákon, který ve vědě mění celé nastavení,“ dodává Kala. Zejména v dnešní době je podle ní klíčové mít výzkum k AI, mikročipům, polovodičům či kvantovým technologiím.
Experti ze zahraničí do českých univerzit
Teď má další velký cíl, zavést v Česku systém „chairs“, který by na vědecká pracoviště přilákal české i zahraniční mozky. V praxi to znamená, že na českou univerzitu přijede zahraniční odborník nebo Čech, který v zahraničí léta působil, a dostane prostor pro svůj výzkum a především zajištěné dlouhodobé financování. To poplyne ze státní kasy, částí ale může přispět i soukromý investor.
„Představte si, že máte firmu, třeba 25 let a rozvíjíte ji. A celých 25 let tam máte stejné zaměstnance. Sice všechno umí, ale jak ji posunou dál? Stejný problém je v institucích a univerzitách. Jak může profesor, který je celý život ve stejné instituci, přinést inovativní věci ze zahraničí?“ ptá se Kala. Po vzoru velmocí jako Kanada a USA je proto potřeba přivádět do Česka talentované lidi, kteří mají zkušenosti, spolupracují s průmyslem a umí dělat technologický transfer.
„Přinesou sem totiž úplně jiné nápady a pohledy na to, jak by se mělo hodně věcí dělat,“ vysvětluje Kala s tím, že se snaží prosazovat, aby byly peníze na to nalákat sem takové lidi a začlenit je do univerzit. Díky tomu se podle ní změní celý ekosystém vědy, ale i samotné vzdělávání. „Podpoří to i atraktivitu toho vzdělávání a možná na konci bude i více startupů,“ dodává Kala. I tohle je totiž cesta, jak Česko vystřelit mezi světové technologické hráče.
