Po drobné vzpouře přišla rebelie. Trump ale ví, jak republikány srovnat

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ze všech otázek kolem současné politické situace v USA je tato dost možná nejdůležitější - ztrácí Donald Trump svůj vliv nad Republikánskou stranou?

Klíčová je proto, jelikož odpověď na ni podle mnohých politologů zásadně odhaluje stav současné americké demokracie.

Před druhým nástupem svérázného politika do Oválné pracovny varovali: Trump je zkušenější, obklopil se svými lidmi a tentokrát ho nikdo nebrzdí - americká demokracie je v ohrožení.

„Trump je nyní v čele něčeho, co bychom označili jako ‚personalistickou stranu‘, která existuje především proto, aby podporovala kariéru svého vůdce, spíše než aby prosazovala jasnou politiku,“ vysvětlovala už před loňskými volbami pro Seznam Zprávy přeměnu republikánů politoložka a expertka na autoritářské režimy z Michiganské univerzity Erica Frantzová. „Trump a Republikánská strana se už nedají rozlišit,“ dodala.

Nutnost dělat kompromisy nejen s politickými oponenty, ale i s členy vlastní strany, je v každé demokracii důležitá. Brzdí vůdce, kteří by jinak mohli podlehnout opojení z vlastní moci. Pro USA, kde tradičně platí systém dvou dominantních politických sil, to platí obzvlášť.

V současné chvíli Trumpovi republikáni drží kromě Bílého domu i Kapitol. Ve stočlenném Senátu mají 53 zástupců (+ viceprezidenta, který rozhoduje případné remízy), ve Sněmovně reprezentantů drží těsnou většinu 219 z celkových 435 zákonodárců.

Samo o sobě to není problematické ani nijak neobvyklé, nicméně v tuto chvíli jde vesměs o stoupence ideologického hnutí MAGA - Trumpovy věrné, které prezident ovládá a má pevně ve své moci.

Nebo se tak až donedávna alespoň zdálo.

Drobnou vzpourou bylo už nevyslyšení Trumpovy výzvy na zrušení pravidla obstrukcí (filibusteru) v Senátu, a následně přišla i první opravdová rebelie. Týkala se odsouzeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. Obě komory Kongresu 18. listopadu téměř jednomyslně schválily návrh zákona, který vyzval ministerstvo spravedlnosti, aby zveřejnilo veškerou dokumentaci, kterou ke kauze má.

Vývoj ohledně zveřejnění tzv. Epsteinova seznamu je sám o sobě pozoruhodný. Trump jej v kampani sliboval a nevyřešené otázky kolem Epsteina vyzdvihoval jako příklad toho, jak fungují politické elity, nicméně po nástupu do funkce obrátil – ministerstvo spravedlnosti nakonec uvedlo, že nic jako Epsteinův seznam ani neexistuje.

Demokraté i řada republikánů nicméně dál tlačili na zveřejnění dokumentů tak vehementně, až Trump předvedl další otočku – když bylo jasné, že svou většinu v této věci v Kongresu neudrží, na zveřejnění sám kývnul.

Pro politika, jako je Trump – který svým stylem vládnutí skrze záplavu prezidentských exekutivních příkazů, jimiž obchází zákonodárný sbor, naplňuje znaky autoritářství – jde o jednoznačnou prohru. Řada médií ji dokonce interpretuje jako první známku oslabení prezidentova vlivu na vlastní stranu.

Nicméně je tomu skutečně tak?

Opravdu republikáni svému vůdci ukázali, že je jen první mezi rovnými, nebo pouze v jedné konkrétní věci vyslyšeli hlasité volání veřejnosti, včetně vlastních voličů? Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazovaly, že za zveřejnění Epsteinova seznamu se staví více než tři čtvrtiny populace a více než dvě třetiny republikánských příznivců.

Korektiv veřejného mínění, které na zákonodárce tlačí v jejich volebních obvodech, v Americe pořád funguje. Ačkoli za Trumpova režimu ne tak jako dříve.

I Thomas Massie – dlouholetý kongresman z Kentucky, který je jako jeden z mála vysoce postavených republikánů v Trumpově kritice konzistentní – v rozhovoru pro americký deník Washington Post přiznal, že kauza Epstein představovala jedinečnou politickou situaci, ve které se Trump ocitl v rozporu nejen s většinou Američanů, ale i se svými příznivci z hnutí MAGA.

„Podaří se nám to znovu? Nevím. Nikdy už se to takhle nesloží, kdy máte tak obhajitelnou otázku, která je nadstranická a na které prezident založil svou kampaň,“ prohlásil politik, který jako jeden ze dvou republikánů ve Sněmovně hlasoval už proti Trumpovu daňovému balíčku, prezidenta kritizoval za jeho údery na jaderná zařízení v Íránu a při Trumpově roztržce s Elonem Muskem se postavil na stranu nejbohatšího muže světa.

Další z republikánů, kteří se v posledních týdnech silně vymezili proti Trumpovi, byla Marjorie Taylor Greeneová, zvolená do dolní komory Kongresu za 14. distrikt v Georgii.

Dlouhá léta byla jednou z nejoddanějších a nejhlasitějších stoupenkyň Trumpovy pravicově populistické politiky. Nedávno se však s prezidentem rozkmotřila. Kromě Epsteinova seznamu také třeba i kvůli názoru na zdravotní péči nebo na uzavření vládních úřadů. Pro šéfa Bílého domu se tak stala terčem – na sociálních sítích ji označil například za „zrádkyni“ nebo „šílence, který se vydal daleko doleva“.

Roztržka zašla až tak daleko, že Greenová v sobotu oznámila rezignaci. „Až si obyčejní Američané konečně uvědomí a pochopí, že politicko-průmyslový komplex obou stran rozděluje tuto zemi, že žádný zvolený vůdce jako já není schopen zastavit washingtonský aparát v postupném ničení naší země, a že ve skutečnosti jsou to oni, obyčejní Američané, lid, kdo má skutečnou moc nad Washingtonem, pak budu po jejich boku,“ napsala ve čtyřstránkovém prohlášení, které dlouhými souvětími i kreativním využitím verzálek nejvíc připomínalo styl právě prezidenta Trumpa.

Ten její rezignaci přivítal. V sobotu na své sociální síti Truth Social napsal, že její rozhodnutí opustit Kongres bylo založeno na „prudkém poklesu popularity v průzkumech a neochotě čelit v primárkách silnému soupeři, který má podporu Trumpa“.

Tato slova nepřichází sama od sebe. Prezident i všem dalším rebelům ukázal, že proti nim má v ruce silné trumfy – totiž udělování podpory jejich soupeřům.

V minulosti Trump uděloval volební podporu ve velkém, neobvykle hodně i v porovnání s většinou svých předchůdců. Ostatně právě tak si dokázal stranu přetvořit k obrazu svému.

Příští podzim tomu při tzv. midterms – volbách konaných vždy v polovině prezidentského funkčního období – nebude jinak. Své trumfy už začal házet do talónu. Pro republikánské primárky na státní i federální úrovni už rok předem podpořil 182 kandidátů.

Právě v primárkách, kde proti sobě stojí kandidáti ze stejné strany, má podpora od lídra zvlášť důležitý význam. A Trump má navíc při pohledu do statistik z minulosti velmi úspěšný zápis. Od roku 2018 vnitrostranickými systémy vždy úspěšně prošlo přes 90 % jím podpořených kandidátů.

To jsou výborná čísla, i když zkreslená častou podporou kandidátům bez soupeře. Trump je jasně nejsilnější osobností strany a ze všech republikánů má podle všech průzkumů mezi voliči nejvyšší popularitu, i když vyváženou zároveň i zcela nejvyšší nepopularitou. Jeho jméno táhne a kandidáti s jeho podporou mají v primárkách značnou výhodu.

„V americké politice není nic silnějšího než podpora prezidenta Trumpa,“ prohlásil v roce 2022 jeho tehdejší mluvčí Taylor Budowich.

Političtí analytici však tato slova mírní. Pokud jde o samotnou volbu – tedy finální souboj republikánů proti demokratům – jsou výsledky Trumpova endorsementu, jak se podpoře v americké politice říká, podstatně horší. Při prostém pohledu na statistiku to není vidět – Trumpovi „koně“ jsou stále velmi úspěšní – ale hlubší analýza ukazuje něco trochu jiného.

Trump se totiž se svou podporou vesměs vyhýbá obvodům, kde se může schylovat k prohře. Ukažme to na příkladu z midterms roku 2022: uznávaný Cook Political Report tehdy označil 36 nejvyrovnanějších sněmovních volebních obvodů, Trump tehdy svého favorita označil pouze v pěti z nich – a všichni prohráli.

Budowichova slova o síle Trumpovy podpory to nevyvrací. Platí však dvojsečně – kromě stoupenců ideologie MAGA mobilizují i demokraté.

Potenciální vnitrostranickou opozici ovšem Trump eliminuje už v primárkách. Vyrovnaných obvodů navíc rapidně ubývá. Vlivem politické polarizace a gerrymanderingu – účelného překreslování volebních obvodů – jen málo kongresových křesel zůstává předmětem soupeření mezi stranami.

Trump pod kotlem překreslování dál přitápí. Dosáhl výhodnějších volebních obvodů v Texasu, Missouri, Severní Karolíně a Ohiu.

V Generálním shromáždění v Indianě mu část tamních republikánů na gerrymandering nekývla. A jak reagoval Trump? Tak, jak umí nejlépe. Minulý týden prohlásil, že příští rok v primárkách podpoří jejich protikandidáty. I republikánský guvernér středozápadního státu Mike Braun brzy nato vydal prohlášení, v němž se zavázal „podpořit snahy prezidenta Trumpa o podporu a financování protikandidátů v primárkách“.

Karoline Leavittová, tisková mluvčí Bílého domu, minulý týden na dotazy o upadajícím vlivu ve straně odpověděla, že „prezident Trump zůstává jednoznačným lídrem Republikánské strany a má vynikající pracovní vztahy s vedením strany a drtivou většinou republikánů v Kongresu“.

Má pravdu.

Epsteinovy seznamy byly naprostá výjimka. Jiná legislativa – byť má širokou podporu – bez Trumpova souhlasu neprojde. Například návrh zákona, který připravuje půdu pro nové sankce vůči Rusku a cla pro některé země, které s ním obchodují, podepsalo 41 z 53 republikánských senátorů. Zatím nebyl ani zařazen na program hlasování, a to přestože celkem jej spolupředkládá 84 ze 100 celkových senátorů, což je dost i na přehlasování případného prezidentského veta. Zdroje z Washingtonu to přikládají právě Trumpovu zdržování.

Republikánská strana v tuto chvíli na předních pozicích nemá žádnou osobnost, která by se byla Trumpovi schopná viditelně postavit. Jen málokteří si vybudovali vlastní identitu. Massie a Greenová v tomto vybočují.

Z Greenové se v posledních týdnech v médiích stala bojovnice za demokratické hodnoty. Kdo by to do ní řekl? Vždyť jde o političku, která svou kariéru založila na konspiracích o skupině aktérů tzv. deep state (hlubokého státu), kteří sexuálně obchodují s dětmi a uctívají satana. Pomohla také šířit tvrzení, že kalifornské lesní požáry byly zapáleny židovskými vesmírnými lasery nebo že události z 11. září 2001 byly vnitřní záležitostí USA.

Minulý týden však v rozhovoru pro CNN udělala něco v dnešní americké politice pozoruhodného – projevila sebereflexi. Poté, co lamentovala, že Trump používá slova, která mohou radikalizovat lidi a ohrozit její život, moderátorka Dana Bashová namítla, že se proti tomuto druhu rétoriky nikdy nevyjadřovala, dokud se neobrátila proti ní.

„Myslím, že je to spravedlivá kritika,“ odvětila Greenová. „A ráda bych pokorně řekla, že se omlouvám za to, že jsem se účastnila toxické politiky. Je to velmi špatné pro naši zemi. V poslední době na tom hodně pracuji – abych odložila nože v politice,“ dodala politička, která o týden později oznámila svůj konec.

Byl-li její obrat upřímný, vedla takřka osamělý boj. Protože i přes drobné trhlinky jsou republikáni aspoň prozatím pevně stranou jednoho muže – Donalda Trumpa.