Článek
Jedenačtyřicetiletá žena se neprobrala z narkózy po plánované operaci míšního kanálu v prestižní pražské nemocnici. Její partnerka ani po roce a půl neví, co se stalo. Případem se zabýval tým pořadu Ve stínu.
„Do nemocnice šla loni šestnáctého února. Po jedenácti dnech, bylo to krátce po poledni, zemřela. Přístroje začaly pískat, na monitoru byla jenom čára,“ vrací se k nejhorším okamžikům svého života žena, jejíž totožnost známe, ale ona sama nechce svou pravou identitu zveřejňovat. V našem podcastu Ve stínu proto vystupuje jako Markéta.
Se svou partnerkou žily jedenáct let, plánovaly svatbu. Zároveň ale řešily zdravotní problém: Markétina přítelkyně měla potíže s krční páteří. Podle lékařů jí hrozily nevratné neurologické změny. Aby se předešlo ztrátě hybnosti či dokonce ochrnutí, byla jí doporučena operace v oblasti míšního kanálu.
„Pečlivě jsem vyhledávala různé reference a doporučení a našla jsem neurochirurga Josefa Kašíka z Nemocnice Na Homolce. Dodnes si pamatuju, jak říkal, že podobné operace dělá běžně, že jde v podstatě o banální zákrok,“ vzpomíná Markéta.
Den před plánovanou operací její partnerku hospitalizovali, všechno probíhalo v pořádku. Markéta se ale ještě rozhodla, že do nemocnice zajde i v den, kdy byla naplánovaná operace.
„Potřebovala jsem ji ještě vidět. Povídaly jsme si až do chvíle, kdy pro ni přijel zřízenec. Doprovodila jsem ji až k sálu. Chtěla jsem jí ještě dát pusu, ale nepodařilo se mi k ní přes konstrukci postele naklonit, tak jsem jí aspoň zamávala.“
Pak se Markéta šla posadit do čekárny, aby svou ženu viděla, až ji povezou ze sálu na pokoj. Operace měla trvat dvě tři hodiny a Markéta si všimla, že se jiní, ten den operovaní pacienti už vracejí. Její partnerka ale pořád ne. Po čtyřech hodinách se začala personálu ptát, co se děje. Nic se nedozvěděla.
Až kolem osmé večer se dozvonila na sál: Pacientka se prý ještě neprobudila z narkózy. „Na chvilku mě za ní pustili. Všude přístroje, hadičky… pak mě vyzvali, ať jedu domů. Podle mě už museli tušit, že se něco stalo. Není přece normální, aby takové kapacity nevěděly, proč se člověk nebudí z narkózy,“ namítá Markéta.
Banální operace s osudovým koncem
Markétina partnerka po jedenácti dnech v nemocnici zemřela. Bylo jí jedenačyřicet. Vyšetření provedená po operaci prokázala stále se zvětšující otok na mozku, který se lékaři pokoušeli mírnit, ale neuspěli.
Markétě se zhroutil svět. A zlobí se, že jí dodnes nikdo nevysvětlil, co se loni v únoru v nemocnici stalo. Jistě, s každou operací je spojené jisté riziko, ale tahle měla být banální, měla pacientce pomoct, ale všechno dopadlo nejhůř, jak mohlo.
Oslovili jsme Nemocnici Na Homolce. S odkazem na zákonnou mlčenlivost jsme žádné informace nedostali.
Týmu Ve stínu se podařilo se oslovit přímo lékaře, který partnerku paní Markéty operoval. Josef Kašík sice změnil nemocnici, ale v oboru, tedy v neurochirurgii, působí stále.
Podle něj zákrok proběhl zcela standardně a ani následné vyšetření pomocí CT neukázalo žádný problém, který by s operací krku přímo souvisel.
„Šlo to vlastně velmi dobře, ale při buzení jsem se šel na paní podívat a také jsem nechápal, co se děje,“ vrací se k operaci Josef Kašík.
Vypočítal, že podobných zákroků udělal během své praxe okolo pěti stovek. A drtivá většina z nich pacientům pomohla. Fatální následky měla jen operace ženy paní Markéty.
Neurochirurg Josef Kašík teď pracuje v pražské Ústřední vojenské nemocnici.
„Opravdu dodnes nevím, co bychom tenkrát mohli udělat jinak a lépe. Například ztráta krve během operace byla na velmi nízké hranici. Anesteziolog nezaznamenal žádné výkyvy a ani patolog pak nenašel nějaké poraněné cévy nebo nějakou příčinu otoku mozku,“ popsal Josef Kašík. Z jeho pohledu se personál při snaze o záchranu pacientky snažil vyčerpat všechny metody a prostředky, které měla Nemocnice Na Homolce k dispozici.
Jeden z důvodů, proč se paní Markéta obrátila na pořad Ve stínu, byla její nespokojenost se způsobem komunikace nemocničního personálu. Doktor Kašík si ale ničeho nestandardního není vědom.
„Myslím, že to byla velmi citlivá a intenzivní komunikace. Paní byla smutná, nešťastná, ale mluvil jsem s ní opakovaně. A to, že řekneme, že nevíme, tak to v tu chvíli byla pravda. Dělali jsme úplné maximum, co jsme mohli,“ říká operatér a zdůrazňuje, že ho smrt pacientky velmi mrzí.
Jak poznat, že je něco špatně?
Když vám v nemocnici zemře devadesátiletá babička, většinou vás nenapadne do detailu zkoumat příčinu úmrtí. Jiné to ale bude v případě čtyřicetiletého „jinak zdravého“ pacienta, který jde na plánovanou, běžnou operaci.
Co může udělat laik, když má podezření, že lékaři pochybili? Na co mají právo blízcí zemřelého pacienta?
Právníci radí opatřit si veškerou dostupnou zdravotnickou dokumentaci, jako jsou záznamy o poskytnuté péči či výsledky vyšetření, a požádat o posouzení jiného lékaře či znalce z příslušného oboru.
Podobně postupovala i paní Markéta. Zatím se ale žádného výsledku nedobrala. Neví, jestli smrt její ženy zapříčinila neúspěšná operace, komplikace spojená s anestezií, nebo je na vině něco jiného. Lhůty u znalců jsou dlouhé.
Žena se trápí dál, nemůže se smířit s tím, že na svá „proč“ slyší stále dokola jen „nevíme“.
Jak často se stává, že se nikdy neodhalí příčina smrti? Kdy mají příbuzní právo na odškodnění, kdy má smysl podávat žalobu? Jakou odpovědnost nese zdravotnické zařízení a jakou jeho personál?
Další podrobnosti o případu uslyšíte v nové epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku.
Investigativní pořad Ve stínu
Členy týmu Jiřího Kubíka (uprostřed) jsou Vojtěch Janků, Iva Pacnerová, Jana Mičová a Jaroslav Hroch (zleva).
Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli na Seznam Zprávách. Archiv dílů najdete na našich stránkách.
Své náměty či připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz.
