Zprávy z bojiště: Jampil padl. Rusové mají otevřenou cestu k městům

Situace na frontě se v posledním týdnu vyvíjela pro ukrajinskou obranu nepříznivě. Ačkoliv při pohledu na celkovou mapu Ukrajiny mohou změny působit jako drobné korekce, detailní analýza jednotlivých úseků ukazuje znepokojivý trend.

Ztráty území přestávají být lineární a na několika klíčových bodech – od severního cípu Donbasu po záporožské stepi – dochází k rychlému posunu ukrajinských obranných linií.

Analytici francouzského bulletinu Lettre Vigie ve své svodce upozorňují, že ukrajinská armáda ustupuje pod neustávajícím tlakem, přičemž se začínají projevovat strukturální „trhliny“.

Nejde o následek jedné prohrané bitvy, ale o součet faktorů, které v našich analýzách zmiňujeme dlouhodobě: Kritický nedostatek personálu, únava materiálu a adaptace ruské taktiky, která nyní efektivně využívá i nepříznivého podzimního počasí.

Na začátek se ovšem zastavme u intenzivní letecké války. Dopady úderů jsou citelné na obou stranách. V Kyjevě dosahovaly v minulém týdnu výpadky elektřiny 14 až 18 hodin denně, což představuje vážnou zátěž pro civilní obyvatelstvo i ekonomiku.

Ukrajina na tyto útoky reaguje asymetricky. Drony zasáhly například elektrárnu Šatura v Moskevské oblasti a podle hlášení z okupovaných území způsobily blackouty i v částech Doněcké oblasti.

Nedostatek konvenčních prostředků protivzdušné obrany (raket západní výroby) nutí Kyjev k improvizaci. Deník Le Monde přinesl zprávu o zavádění nové, „lidové“ vrstvy obrany. Ukrajina buduje síť přibližně 700 týmů, které mají za úkol fyzicky likvidovat ruské útočné drony typu Šáhid pomocí vlastních „stíhacích“ dronů schopných letu rychlostí až 300 km/h.

Pozoruhodným prvkem tohoto systému je zapojení civilistů. Kvůli nedostatku vojáků tvoří posádky často dobrovolníci, kteří přes den pracují a výcvik či noční služby absolvují ve volném čase.

Novináři zmiňují například třiačtyřicetiletou dobrovolnici s přezdívkou „Strela“, která se svým týmem během jediné noci z 15. října údajně sestřelila tři ruské stroje. Tento systém sice šetří drahé rakety, ale zároveň ukazuje, jak hluboko musí stát sahat do lidských rezerv, aby zajistil leteckou obranu země.

Na severním úseku fronty, v oblasti táhnoucí se od Charkovské po Doněckou oblast, ruské síly v uplynulém týdnu zaznamenaly několik taktických úspěchů.

V Kupjansku pokračuje vytlačování ukrajinských obránců z levobřežní části města. Ačkoliv náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov již ohlásil „plné osvobození“ města, vizuální důkazy toto tvrzení zatím plně nepodporují.

Ruské vlajky se sice objevují hluboko v městské zástavbě a v obytných čtvrtích, kde dříve drželi pozice Ukrajinci, boje v jihovýchodních sektorech města však pravděpodobně stále probíhají. Město je v tuto chvíli podle dostupných informací z velké části „šedou zónou“ nebo pod ruskou kontrolou a organizovaná ukrajinská obrana se omezuje na izolovaná ohniska.

Závažnější vývoj nastal jižněji, v oblasti Lymanu. Ruské jednotky obsadily obec Jampil.

Ačkoliv přesná situace na místě zůstává nepřehledná a nelze vyloučit, že jde o dočasný stav, geolokalizované záběry naznačují, že Rusové postoupili o více než tři kilometry a kontrolují většinu vesnice.

Ztráta Jampilu je pro obránce nepříjemná: Otevírá útočníkovi cestu k jihovýchodnímu obchvatu Lymanu, původně asi dvacetitisícového města, které Ukrajina už jednou – v roce 2022 – osvobodila.

Zároveň se zvyšuje tlak na nedaleký Siversk. U tohoto původně asi desetitisícového města, které je po měsících ostřelování prakticky srovnáno se zemí, hraje klíčovou roli počasí. Ruské diverzní a průzkumné skupiny (DRG) využívají hustých podzimních mlh, které vyřazují z provozu ukrajinské drony, k infiltraci do ruin na jižním a východním okraji města.

Ačkoliv se ruským pěšákům v rozstříleném městě bez možnosti úkrytu nedaří trvale uchytit a jejich „životnost“ je odhadována na hodiny, neustálý tlak nutí obránce údajně ustupovat na výhodnější pozice v polích za městem.

V centrální části Donbasu se situace kolem Pokrovsku relativně stabilizovala, alespoň krátkodobě.

Zprávy, které se objevily na sociálních sítích a hovořily o tom, že ukrajinské síly protiútokem získaly zpět polovinu města, se nezakládají na pravdě. Podle dostupných dat a analýz (například Clement Molin) kontrolují ruské síly většinu města, zejména klíčové oblasti jižně od železniční trati.

Ukrajinské velení se v této oblasti snaží o taktiku aktivní obrany. Do sousedního Myrnohradu a severních částí Pokrovsku jsou vysílány elitní jednotky (například 425. útočný prapor „Skala“ nebo skupiny GUR), které provádějí lokální výpady. Cílem těchto akcí není trvalé znovudobytí území, ale narušování ruské logistiky a zpomalení konsolidace útočníka v městské zástavbě.

Tato strategie má svou cenu. Udržování pozic v takzvané „kapse“ (poloobklíčeném výběžku) je logisticky nesmírně náročné.

Zásobovací trasa mezi obcí Rodynske a Myrnohradem je pod neustálým dohledem ruských dronů a dělostřelectva. Videa z posledních dní ukazují desítky zničených ukrajinských vozidel podél této komunikace, což z přesunů činí extrémně rizikovou operaci.

Ačkoliv technicky nelze hovořit o úplném obklíčení – nezdá se, že by ruská armáda v roce 2025 měla dost vojáků na hermetické uzavření „kotle“ jako v úvodu války u Mariupolu –, situace obránců v jižní části aglomerace je vážná. Ruské síly sice postupují pomalu, ale metodicky vytlačují ukrajinské jednotky palebnou převahou, přičemž prostor pro případný bezpečný ústup se pravděpodobně zužuje.

Zatímco pád Pokrovsku byl výsledkem dlouhého a vyčerpávajícího tlaku, situace v Záporožské oblasti u města Huljajpole nabrala v posledních týdnech mnohem rychlejší spád. Tento úsek fronty, který byl dlouhé měsíce považován za relativně stabilní, se postupně stal dějištěm jedné z nejvážnějších krizí ukrajinské obrany.

Jádrem problému byl kolaps obrany v prostoru obcí Vesele a Zelenyj Haj, který bránily jednotky 102. brigády teritoriální obrany. Ruská 127. motostřelecká divize využila nekoordinovaného ústupu části obránců a fakticky obklíčila zbývající prapory (konkrétně 77. a později 201. prapor).

Situace vyústila v sérii kontroverzních událostí. Podle svědectví rodin vojáků a medializovaných zpráv byly ke „stabilizaci“ situace nasazeny útočné jednotky (údajně 225. útočný prapor), které měly bránit ústupu teritoriální obrany, a to i pod hrozbou použití zbraní.

Ačkoliv ukrajinské velení existenci takzvaných „bariérových jednotek“ a obklíčení oficiálně označilo za dezinformaci, reportáž ukrajinské stanice Suspilne verzi vojáků a jejich rodin minimálně v části bodů potvrdila.

Podle těchto zdrojů se vojáci ocitli v „poloobklíčení“ bez logistiky a bez rozkazů k ústupu, byť Rusové jejich pozice systematicky ničili.

V reakci na hrozící katastrofu a zřejmě i pod tlakem veřejnosti vydalo velení v noci na 22. listopadu rozkaz ke stažení zbylých sil přímo do města Huljajpole. Ústup byl dokončen do 23. listopadu, ovšem za cenu ztrát a ztráty území před městem. Ruské jednotky tento pohyb podle dostupných informací využily a zahájily útok na východní okraje samotného města „z chodu“.

Svědectví z místa popisují chaotickou situaci v organizaci obrany. Jednotlivé prapory a brigády mezi sebou údajně nekomunikují, chybí jednotné velení pro obranu města. Vojáci 102. brigády pro server Hromadske uvedli, že o posilách nevědí a pohyb ve městě připomíná „loterii“.

Pozitivní zprávou v jinak kritickém vývoji je alespoň fakt, že západně od Huljajpole začala výstavba nových opevněných linií. Analýza satelitních snímků naznačuje, že tyto fortifikace ve větrolamech jsou budovány podle moderních standardů a v případě – v tuto chvíli již vysoce pravděpodobného – brzkého pádu města mohou posloužit jako záchytná síť.

Vývoj na frontě v posledním listopadovém týdnu potvrzuje skeptické předpovědi z počátku měsíce. Ruská armáda, vědoma si své momentální materiální a personální převahy, tlačí na několika směrech současně a nutí ukrajinské velení tříštit už tak vzácné zálohy.

Události u Huljajpole i Jampilu ukazují, že největším nepřítelem ukrajinské obrany momentálně není ani tak ruská technika, jako spíše vnitřní systémové problémy: nedostatek pěchoty, vyčerpání mobilizovaných jednotek a selhávání komunikace mezi sousedními úseky fronty. Ruská taktika infiltrace malých skupin tyto slabiny efektivně vyhledává a rozšiřuje.

S příchodem zimy nelze očekávat zásadní útlum bojů. Rozšíření termovizních kamer na dronech znamená, že tma ani špatné počasí již obráncům neposkytují takovou výhodu jako v prvních letech války. Opotřebovávací válka tak vstupuje do další, pro Kyjev mimořádně náročné fáze.