Článek
Kandidující republikán Donald Trump dával už během prezidentské kampaně jasně najevo, že tarify jsou pro něj lékem pro Ameriku. Chtěl jimi narovnat obchodní přebytky, které měly jiné státy s USA. Sliboval pomocí tarifů přitáhnout zahraniční firmy a výrobu do USA. Myšlenka byla jednoduchá, pokud zatížíme dovoz cly, zahraniční výrobky budou drahé, Američané je nebudou kupovat a firmám se tak vyplatí přenést výrobu do USA, aby se vyhnuly clům. 20. ledna 2025 pak usedl v Bílém domě a proběhla série kroků, které změnily světový ekonomický řád.
Pro šéfa Bílého domu od začátku platila v celní válce strategie nepředvídatelnosti. První velký tarifní úder namířil na Kanadu a Mexiko v podobě 25procentní daně z dovozu do USA. Čína „schytala“ desetiprocentní navýšení již platných tarifů. Cla měla podle oficiálních vyjádření administrativy Spojených států společné jmenovatele – snížení obchodního deficitu s USA a fentanyl.
Podle serveru Statista se v USA v roce 2023 přes 70 tisíc lidí předávkovalo touto drogou či v jejich předávkování fentanyl hrál doprovodnou roli k jiným chemikáliím. Oficiální příběh administrativy byl jasný – fentanyl se vyrábí převážně v Číně a do USA se vozí hlavně přes Mexiko a také z Kanady. Cla mají být tlakem na to, aby pašování drogy tyto země zabránily.
Federální statistiky ukazují, že američtí celníci zabavili v roce 2024 zhruba 10 tun fentanylu. Z tohoto množství jen necelých 20 kilogramů šlo do USA přes kanadskou hranici, zbytek připutoval z Mexika. Na obě země Trump uplatnil stejná cla.
„Pro Donalda Trumpa se cla stala, jak někdo vtipně poznamenal, víceúčelovým nožem švýcarské armády. Snaží se jimi řešit všechno od obchodní politiky přes ekonomiku až po otázky bezpečnosti či migrace. Je to klacek, kterým chce vyřešit úplně cokoliv,“ komentoval tehdy pro Seznam Zprávy hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Celní válka
Celní válka je ekonomický konflikt mezi státy, při kterém si navzájem zvyšují cla na dovoz zboží. Cílem bývá ochrana domácích výrobců před zahraniční konkurencí, ale často vede k omezení obchodu, růstu cen a zpomalení hospodářského růstu. Takové spory mohou mít dopad nejen na zúčastněné země, ale i na globální ekonomiku.
Evropu miluji, ale…
Největší obchodní deficit měly na počátku celní války USA s Čínou. Podle americké administrativy deficit v neprospěch Spojených států dosáhl v roce 2024 částky přesahující 295 miliard dolarů. Na začátku prosince 2025 reportoval web CNBC, že deficit Číny v obchodu s USA činil k sedmému dni měsíce 185,2 miliardy dolarů.
Na Evropu – dekády loajálního spojence USA – vytáhl Trump celní klacek krátce po svém znovuzvolení. Jako příležitost si vybral Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu.
„Unie s námi zachází velice nespravedlivě. Neberou naše zemědělské produkty a auta, ale posílají k nám miliony jejich aut. Velmi nám ztěžují dovoz výrobků do Evropy,“ vypočítával křivdy, jichž se Unie na Americe jeho perspektivou dopouští. Následovala série sektorových tarifů. Evropští vyjednavači se v mezičase pokoušeli Trumpa usmířit.
Sázky byly vysoké. Obě ekonomiky společně představují téměř 30 procent světového obchodu se zbožím a službami a 43 procent světového HDP. Transatlantický obchod se zbožím a službami dosáhl v roce 2024 hodnoty přes 1,68 bilionu eur. Pokud jde o obchod se zbožím, EU vykázala podle dat Rady EU v roce 2024 přebytek vůči USA ve výši 198 miliard eur, zatímco v obchodu se službami zaznamenala Unie deficit téměř 148 miliard. Celkový rozdíl činil 50 miliard eur ve prospěch Unie.
Eurokomisař pro mezinárodní obchod Maroš Ševčovič se s unijními špičkami snažil najít průsečík s Trumpovou perspektivou. Nabídky střídala hrozba recipročních opatření. Trump na cukr ani bič nehleděl. Udělal raději frontální útok na celý svět.
Den osvobození
Ve středu 2. dubna 2025 oznámil americký prezident Donald Trump tvrdá cla na zboží z téměř celého světa. Akcie a trhy reagovaly propadem. O týden později oznámil pozastavení cel na 90 dní, pouze Číně je zvedl na 125 procent. Hrozba s sebou nesla rovnou naději v podobě dočasného příměří, které prezident USA stanovil na zmíněné tři měsíce.
„Prezident Trump vyhlásil rozsáhlá reciproční cla vůči téměř celému světu, často bez jakékoliv ekonomické logiky, ale s o to hlasitější propagandou, jak to pomůže americké ekonomice. Tato opatření by zasáhla Českou republiku neúměrně tvrdě kvůli naší vysoké – a dlouhodobě neřešené – závislosti naší subdodavatelské ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou na výrobním a automobilovém sektoru a úzkým vazbám na německou ekonomiku,“ komentuje pro Seznam Zprávy prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.
Tou dobou už byla Trumpova rétorika natolik proměnlivá, že řada zemí doufala v bouřku, která se rychle přežene. Americký prezident ale slíbil, že kdo do vytyčeného data nebude mít s USA uzavřenou novou obchodní dohodu podle jím vytyčených podmínek, toho tarify zasáhnou.
Začal také rozesílat dopisy, kde vládám specifikoval, jak velká cla je postihnou, pokud na dohodu nepřistoupí. Zlom pro Evropu nastal v červenci. Proběhla schůzka mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a Trumpem na golfovém hřišti ve Skotsku. Tam von der Leyenová nechala prezidenta podle mnohých ekonomů i politiků měsíce trvající bitvu vyhrát.
Na golfovém hřišti
EU a USA dosáhly rámcové dohody, že vzájemné tarify na většinu zboží dosáhnou výše 15 procent. Sedmadvacítka rovněž souhlasila s nákupem americké energie a investicemi do USA ve výši stovek miliard dolarů. Ačkoliv na obou stranách Atlantiku stále probíhá proces její ratifikace, jde zatím o jediný smluvní závazek, který spolu mocnosti v celní válce uzavřely.
„Byla to ukázka slabosti Evropy, která se bála jít s Trumpem do otevřeného konfliktu. Hlavním argumentem politiků tehdy bylo, že si těmito ústupky kupujeme udržení USA v obraně Evropy. Dnes ale třeba podle nové zahraniční bezpečnostní strategie USA vidíme, že Trump nadále odmítá poskytovat Evropě bezpečnostní záruky, je vůči EU agresivní a vyhlašuje, že USA budou podporovat ty, kteří chtějí EU rozbít. Evropa zaplatila vysokou cenu za dočasné zklidnění situace, aniž by dosáhla skutečných změn ze strany Washingtonu,“ interpretuje Prouza.
Celní válka zkrátka překreslila ekonomické vztahy USA nejen s EU, ale s většinou světa. Dotkla se exportních podnikatelů z různých koutů planety včetně těch amerických. Někteří proto napadly Trumpovy tarify u soudu. Jejich platnost má posuzovat Nejvyšší soud USA.
„Právní spor ohledně Trumpových cel se scvrkává na otázku, jestli může prezident využít zákon o mimořádných pravomocích z roku 1977 (IEEPA) k jednostrannému uvalení rozsáhlých dovozních daní, nebo je tato pravomoc podle ústavy vyhrazena Kongresu? Žádný prezident za téměř 50 let se nikdy nepokusil použít IEEPA pro cla a samotný zákon je vůbec nezmiňuje. Jen opravňuje prezidenta k ‚regulaci dovozu‘ během vyhlášeného nouzového stavu,“ říká pro Seznam Zprávy kalifornský právník z advokátní kanceláře Fellow zaměřené na obchodní právo Milo Poplár.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu podle něj bude patřit k přelomovým momentům pro vymezení mantinelů prezidentské moci s dopady daleko přesahujícími obchodní politiku.
