Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Již půl roku žije Evropa v obchodní válce se Spojenými státy, kterou americký prezident Donald Trump rozpoutal proti dosavadním spojencům i konkurentům. Do stejné kategorie tak pomyslně postavil desítky zemí se zcela odlišným ekonomickým modelem, politickým systémem i diplomatickými vztahy s USA. EU je pak jedním z uskupení, které Spojeným státům – přinejmenším optikou šéfa Bílého domu – škodí.
Vzájemný byznys obou velmocí je přitom největší na světě. Podle dat Eurostatu dosáhla hodnota obchodu se zbožím a službami mezi EU a USA v roce 2024 výše 1,7 bilionu eur, tedy zhruba 42 bilionů korun. To pro představu odpovídá podle veřejně dostupných údajů HDP Ruska v roce 2023.
Největším vývozním artiklem USA do Evropy byla v posledním roce surová ropa, následovaná léky, letadly, automobily a lékařským či diagnostickým vybavením. Opačným nejvíce proudily opět léky, automobily, letadla a také chemikálie, lékařské nástroje, víno i lihoviny.
Není pak divu, že Evropská komise označuje obchod mezi USA a EU za „nejdůležitější obchodní vztah na světě“. Naopak je s podivem, že pro takto důležitý vztah se nedaří partnerům najít od Trumpova únorového návratu do Bílého domu společnou řeč.
Podle šéfa americké obchodní komory v ČR Westona Staceyho dialog uvízl ke škodě obou stran. „Evropa a Amerika by se měly dohodnout na lepších podmínkách, které by oživily investice do inovativních technologií. Bohužel se zdá, že nyní probíhají destruktivní jednání, jejichž záměrem je zvýšit státní příjmy z obchodu, a nikoliv zvýšit investice a pracovní místa v průmyslových odvětvích budoucnosti,“ kritizuje expert pro SZ Byznys.
Pikantní ve vztahu k vyjádření šéfa komory je, že Unie považuje za svou nejsilnější obchodní zbraň proti USA zdanění velkých technologických společností poskytujících na starém kontinentu digitální služby. Kvůli síle opatření se mu přezdívá bazuka.
Vystřelit z ní však možná nebude nutné, protože podle prosakujících informací se oba bloky po dlouhých měsících blíží alespoň rámcové dohodě, která může být podepsána každým dnem.
Dočasná smlouva na spadnutí…
Jak bylo řečeno na začátku, perspektivou Donalda Trumpa EU ekonomicky poškozuje Spojené státy. Šéf Bílého domu si totiž stěžuje na přebytek obchodu se zbožím z Evropy. Ten v roce 2024 činil 198 miliard eur.
Američtí podnikatelé část tohoto rozdílu dotahují. Díky digitálním společnostem jako Meta či Google se podle výpočtu agentury AP snižuje obchodní deficit USA na „pouhých“ 50 miliard eur, což ve výsledku představuje méně než 3 % celkového obchodu mezi oběma partnery. Hlavní úskalí dosažení dohody proto spočívá celou dobu v tom, jak parametry nastavit, aby Trump neměl pocit křivdy a EU ochránila odvětví klíčová pro kontinentální konkurenceschopnost.
V krátkodobém měřítku by tento kontrakt měl podle dostupných informací zahrnovat vzájemná desetiprocentní cla na většinu zboží z Unie. Serveru Politico to řekl jeden z unijních diplomatů, tuto informaci však potvrdilo více zdrojů.
Výjimky pak mohou tvořit citlivé oblasti jako letadla a alkohol. Z perspektivy EU je pak rovněž problém v současných 25procentních sazbách na dovoz automobilů a dílů do USA.
Automotiv totiž patří k páteřním odvětvím unijní ekonomiky a mezi největší exportéry se počítá i nejsilnější ekonomika Evropy, tedy Německo. Ostatně export aut k západnímu sousedovi je důležitou součástí i české ekonomiky.
Tamní kancléř Friedrich Merz proto patří k těm, kdo hlasitě volají, aby se v nejrychlejší možné době uzavřela alespoň dílčí dohoda, byť v dlouhodobém měřítku se její rámec nejspíš změní. Lepší kontrakt ostatně žádá i druhá páteřní ekonomika Evropy, Francie. Mezi evropskými politiky však panují pochybnosti, zda je vůbec možné uzavřít dlouhodobou dohodu s tak nestabilní osobností, jako je Trump.
„S Trumpem asi nelze uzavřít konečnou, dlouhodobou dohodu. Jeho jednání je velmi nepředvídatelné. Rozdíl, na který upozorňujete, je v tom, že země, které hodně vyvážejí, jsou ochotné přistoupit na pragmatičtější dohodu. Naopak jiné země vycházejí z toho, že Evropská unie je silným a rovnocenným partnerem Spojených států. To znamená, že přijmout výrazně nevýhodnou, asymetrickou dohodu by pro EU bylo vnímáno negativně,“ řekl pro SZ Byznys bývalý viceguvernér ČNB a europoslanec Luděk Niedermayer.
Právě ty pragmatičtější exportní země by byly podle europoslance ochotné přijmout dohodu, která by alespoň krátkodobě umožnila pokračování obchodu s USA, zatímco jiné země se na problém dívají spíš z dlouhodobého hlediska.
„Nicméně oba tyto tábory musí jednat s Donaldem Trumpem, který je naprosto nepředvídatelný. Ve výsledku tedy jakákoliv dohoda bude platit jen tak dlouho, dokud ji on sám bude považovat za výhodnou. A to znamená, že s ním nelze vyjednat stabilní dlouhodobý režim,“ dodává expert. Právě v této druhé verzi úmluvy vyvstává více otázek a potíží.
…dlouhodobá v nedohlednu
Například je z perspektivy EU potřeba vyřešit výše zmíněné tarify na automobily a najít shodu i v případě padesátiprocentních tarifů na dovoz oceli a hliníku do Spojených států.
„Evropa moc pák vůči USA obecně nemá. Ideální by bylo, kdyby klidně nastavila cla na automobily, které Trump tak touží exportovat, z USA na nulu, protože se sem stejně dovážet ve velkém nebudou. Jsou totiž absolutně nevhodné pro naše podmínky. Přijmout asymetrická cla a zároveň odstranit další obchodní překážky by bylo pro Evropu výhrou. Přidanou hodnotou bude, že si Trump bude připadat jako vítěz a Evropa si ho alespoň částečně získá na svou stranu – byť uznávám, že vzhledem ke jeho náladovosti to nemusí mít dlouhého trvání,“ řekl pro SZ Byznys investor Daniel Vořechovský.
Samotná cla na auta jsou z perspektivy Spojených států jen jednou z překážek pro dosažení kontraktu. Za problematické považuje současná americká administrativa zdravotní předpisy Unie, které komplikují dovoz zemědělských produktů. Sem patří zákaz importu do EU v případě kuřecího masa mytého chlorem a hovězího masa ošetřeného hormony.
Trump rovněž kritizoval evropské daně z přidané hodnoty, které země EU letos vybírají v místě prodeje v sazbách 17 až 27 procent. Mnozí ekonomové však podle AP považují DPH za obchodně neutrální, protože se vztahuje jak na domácí zboží a služby, tak na dovážené. EU uvedla, že při obchodních jednáních se o nich nejedná.
Před Trumpovým nástupem do úřadu udržovaly USA a EU kooperativní obchodní vztahy a nízké úrovně cel na obou stranách. Americká sazba činila v průměru 1,47 procenta pro evropské zboží, zatímco unijní v průměru 1,35 procenta pro americké výrobky. Od jeho návratu do úřadu ale létají tarify nahoru a dolů o desítky procent a vše se může s trochou nadsázky měnit podle toho, jak se prezident zrovna vyspí. Nejistota přitom podle expertů škodí firmám i spotřebitelům na obou stranách Atlantiku.
Když prohrají všichni, ale USA víc
Ekonomové a společnosti tvrdí, že vyšší cla budou pro americké spotřebitele znamenat vyšší ceny dováženého zboží. Importéři se zase musí rozhodnout, jak velkou část dodatečných daňových nákladů absorbují prostřednictvím nižších zisků a jakou část přenesou na zákazníky.
Například prodejci automobilky Mercedes-Benz v USA uvedli, že až do odvolání drží ceny na uzdě. Německá automobilka má částečný celní štít, protože 35 procent vozů Mercedes-Benz prodávaných v USA i vyrábí.
Generální ředitel italského výrobce vína a lihovin Campari Group Simon Hunt řekl podle AP investičním analytikům, že ceny výrobků by se mohly zvýšit nebo zůstat stejné v závislosti na tom, co udělají konkurenční společnosti. Pokud konkurenti zdraží, společnost by se mohla rozhodnout držet ceny vodky Skyy nebo aperitivu Aperol ve stejné výši, aby si udržela podíl na trhu.
Trump tvrdí, že ztížení prodeje zahraničních společností v USA je způsob, jak podpořit oživení americké výroby. Mnoho firem tuto myšlenku odmítlo nebo uvedlo, že by trvalo roky, než by přinesla pozitivní ekonomický efekt. Jiné jsou však ochotné přesunout část výroby do USA.
K nim patří například francouzská oděvní skupina LVMH. Mezi její značky patří Tiffany & Co, Luis Vuitton a Christian Dior. Firma částečný přesun podle generálního ředitele Bernauda Arnaulta zvažuje. Šéf značky také vyzval Evropu k uzavření dohody založené na vzájemných ústupcích. Pokud se paktu nepodaří docílit, bude to podle něj chyba EU.
Absenci dohody mohou podle predikcí odnést Spojené státy víc než Evropská unie. Pokud Trump zavede na zboží dovážené z Evropy cla ve výši 10 až 25 procent, ztratí EU bez dohody 0,3 procenta svého HDP. To v případě USA podle bruselského think tanku Bruegel klesne o 0,7 procent. Jinými slovy prohrají všichni, jen jedna strana Atlantiku přece jen víc než druhá.
