Konec havlovské éry. Zahradil naznačuje, jak by pootočil směr české diplomacie

Jen několik dní před tím, než Filipovi Turkovi podrazily jemu připisované rasistické a xenofobní výlevy jeho osobní vládní ambice, debatoval adept Motoristů na ministra zahraničí v hospodě se svým „učitelem“ Janem Zahradilem. Fotografii, kterou zveřejnil, doplnil tajemným textem „Něco se chystá“.

V diplomatických kuloárech se tím otevřeně začalo mluvit o tom, že si Turek s sebou na Ministerstvo zahraničí přivede zahraničněpolitický „mozek“ Motoristů, někdejšího matadora ODS a europoslance Jana Zahradila. A když ne Turek, tak kdokoliv nominovaný Motoristy.

Oba politici už dávno sdílejí shodné konzervativní postoje, obdiv k Václavu Klausovi a Donaldu Trumpovi, oba mají zkušenosti s Evropským parlamentem, byť Zahradil v unijní legislativě strávil nesrovnatelně déle, dvě dekády. Zatímco Turek má za sebou jako europoslanec jen něco málo přes rok.

Sám Zahradil redakci potvrdil, že o svém budoucím angažmá s Turkem jednal.„Samozřejmě o něčem jsme si s panem Turkem povídali, takže to nechávám vývoji. V politice jsem dost dlouho, abych věděl, že za prvé, některé věci nemá cenu uspěchat a za druhé, některé věci se prostě ani nemají komentovat,“ řekl.

Právě Turkovo napojení na Zahradila ale znervóznělo prezidenta a jeho okolí, který je v zahraničněpolitické agendě výrazný. Podle informací Seznam Zpráv je pro Pražský hrad Zahradil větší nepříjemností než „viditelnější“ a v diplomacii méně protřelý Turek. Jedno ale nejde oddělit od druhého. Zahradil je klíčovou personou Motoristů, jimž - byť není členem -, připravil i zahraničněpolitický program.

„Z toho, co měli napsáno ve volebním programu, tak v kapitole zahraniční politiky najdete docela dost mých odstavců,“ podotkl sám Zahradil. O tom, že by se ve finále nakonec funkce ministra zahraničí ujal sám, ale nechce v tuto chvíli spekulovat. „To teď vůbec neřeším,“ podotkl.

Ve frontě o prestižní post ministra zahraničí stojí nicméně ještě další aspirant Motoristů, tentokrát člen a lídr hnutí na Vysočině Karel Beran. Zkušený diplomat, jehož kariérní začátky jsou také spojeny s Václavem Klausem, duchovním otcem Motoristů, terén Černínského paláce zná. Mimo diplomatickou komunitu ale zatím příliš neprosákl. „To naopak může být pro tuto funkci výhodou, šéf diplomacie nemusí být extravagantní lev salonů nebo hlásná trouba,“ naznačil redakci diplomatický zdroj.

Každopádně i Beran, pokud by nakonec nominaci dostal, nezůstane k Zahradilovi hluchý. „Určitě s Karlem Beranem Motoristé nějakým způsobem počítají. Jestli to bude nějaká parlamentní funkce nebo jiná funkce, to samozřejmě nevím. Zcela nepochybně to není žádné tajemství, že kontakt s Motoristy dál celkem intenzivně udržuji. Uvidíme, kam se to vyvine,“ poznamenal Zahradil.

Jakou zahraniční politiku lze tedy od Motoristů, pokud by skutečně do čela tuzemské diplomacie zamířili, očekávat? Od vizí vítězného hnutí ANO, které ladí s Motoristy povolební plán, se zase tolik neliší. Shodují se na potřebě silné střední Evropy a značce V4, shodně kritizují Green Deal a migraci, odmítají euro, podporují transatlantické vazby a pevné ukotvení v NATO, stojí za Izraelem a chtějí posilovat ekonomickou diplomacii.

Motoristé i ANO razí hlavně pragmatismus a preferují národní zájmy. ANO ve svém programovém prohlášení píše o skoncování s nesmyslnou ideologií, Motoristé rovnou mluví o tom, že zahraniční politiku okleští od moralistických frází i od hodnotového narativu Havlovského střihu, k němuž se hlásí nejen odcházející kabinet Petra Fialy (ODS), ale i prezidentský úřad Petra Pavla. Právě jeho poradce pro mezinárodní otázky Petr Kolář se se Zahradilem řadu let zná, v pohledu na mezinárodně-politický vývoj se ale značně odlišují.

Stěžejním rozdílem je pohled na Spojené státy. Zahradil chválí protrumpovský styl zaměřený na národní zájmy, Kolář je naopak více spojený s americkými Demokraty, tedy s liberálnějším proudem.

Jablkem sváru je také i politika k Číně, potažmo k Tchaj-wanu. Zahradil razí smířlivější postoj k Pekingu, naopak Hrad před námluvami s Čínou varuje. „Čínská lidová republika je z mého pohledu nadále problematický partner,“ uvedl pro redakci Petr Kolář.

A problematický je pro Čínu i český prezident, který se v létě setkal s tibetským dalajlámou. Od Číňanů za to dostal pomyslnou červenou, Peking oficiálně oznámil, že s hlavou českého státu přerušuje jakékoli kontakty. Návštěvou dalajlámy 27. července podle Pekingu poškodil svrchovanost a územní celistvost Číny. Prezidentská kancelář poté uvedla, že prezidenti obou zemí spolu nekomunikují, proto se na situaci nic nemění. Čína považuje Tibet za součást svého území a dalajlámu má za separatistu.

Zahradilem nastíněná politika vůči Číně jede ve zcela jiné trajektorii. „Je zapotřebí vrátit vztahy s Čínou do nějakého normálního koridoru takových vztahů, jaké s Čínou udržují evropské země typu Německo, Francie, Itálie a podobně. Nemusí se to dělat tak, jak se to dělalo za Miloše Zemana, ale není možné to hnát do opačného extrému,“ uvedl Zahradil s tím, že Česko má nyní nejhorší úroveň vztahů s Čínou od roku 1992.

Vina podle něho leží především na parlamentní diplomacii, která provokovala Peking svými cestami na Tchaj-wan. Zahradilem ovlivněná zahraniční politika, kterou by Motoristé na MZV prosazovali, by proto zcela jistě utlumila symbolické tchajwanské aktivity.

„Čína nemá nic proti tomu, aby se s Tchaj-wanem udržovaly byznysové kontakty, aby se obchodovalo. Jde ale o to, aby česká diplomacie nezacházela s Tchaj-wanem v symbolické rovině jako ze samostatným státem, kterým prostě i z pohledu České republiky není. Česká republika ho diplomaticky neuznává, uznává politiku jedné Číny,“ dodal bývalý europoslanec, který v minulosti čelil na půdě Evropského parlamentu kritice za pročínské vazby, které údajně prohluboval i jeho někdejší čínský europarlamentní asistent.

Bruselský vlivný server Politico v minulosti také uvedl, že Zahradilův europarlamentní Spolek přátelství mezi EU a Čínou šíří v zahraničí čínskou propagandu a v Číně je uváděn jako „skutečný reprezentant“ Evropského parlamentu. Zmíněný Zahradilův čínský asistent Gai Lin prý také zatajil, že je členem čínské asociace, která je jako „soft power“ přímo spojena se zahraničně politickým působením Komunistické strany Číny.

I v reakci na Zahradilovy aktivity zřídil Evropský parlament novou komisi – Výbor pro zahraniční vměšování do demokratických procesů v Evropském parlamentu. Jan Zahradil pak na slyšení Výboru oznámil, že pozastavuje činnost Spolku.

Jakoukoli pročínskou nálepku nicméně Zahradil odmítá. „Věc je uzavřená, vůbec nic se nestalo, všechno jsou to mediální drby. Není absolutně jakýkoliv důkaz nebo jakákoliv prokazatelná záležitost, která by mě mohla postavit do špatného světla,“ zdůraznil pro redakci.

Revizi české zahraniční politiky vůči Číně slibovala před čtyřmi lety už Fialova vláda, nakonec ji ale přednesla jen ústně. „Revize vztahů s Čínou proběhla fakticky tím, jak jsme racionálně přistoupili k tomu, jak komunikujeme a stavíme se k Číně a jak se třeba vymezujeme tam, kde je potřeba, v otázce bezpečnosti,“ řekl ministr zahraničí Jan Lipavský.

Podle mluvčího rezortu Daniela Drakea vede Česko vztahy s Čínou pragmaticky a důsledně hájí české zájmy a bezpečnost. „Komunikace standardně běží, nedávno se například uskutečnilo jednání smíšeného ekonomického výboru v Pekingu, nebo schůzka ministrů zahraničí. Obnovilo se přímé letecké spojení Peking-Praha. Vzájemný obchod dosáhl v posledních letech historicky nejvyšších hodnot, přičemž český export loni výrazně rostl,“ zdůraznil Drake pro Seznam Zprávy.

Za nedostatečnou považuje revizi vztahů předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer. Ministr Lipavský podle něho nesplnil úkol. „Vládní prohlášení z tohoto pohledu bylo velmi prozíravě sepsané. Opakovaně jsme ho vyzývali, písemně i veřejně nebo při jednání za zavřenými dveřmi našeho výboru. Nikdy nám nepředložil žádný dokument k diskuzi. Jakoby rezignoval na svou ústavní roli. Později tvrdil, že revizi na MZV mezitím provedli. Působilo to na mě jako špatný vtip. Navíc právě tím oslabil Českou republiku,“ poznamenal pro redakci.

Ministr podle něho nevyužil nabídku Senátu pomoci vytvořit široký konsens, aby vláda mohla sebevědomě formovat zahraniční politiku i vůči Číně. „Kabinetní politika, kterou ve vztahu k Číně prosadil, je výrazem slabosti. Promarnili jsme příležitost. A to se nezmění, ani pokud by se ke slovu skutečně dostal s Motoristy Jan Zahradil, který jako europoslanec proslul svou až nekritickou vstřícností k čínskému režimu. Od něj v tomto smyslu nic neočekávám. Doufám, že jeho případné působení nebude ohrožovat bezpečnostní zájmy státu,“ uzavřel senátor Fischer.