Tchaj-wan se učí, jak válčit. Na Ukrajině působí s Čechy, líčí vyslanec

„Tchaj-wan je velmi dobrý v hardwaru, my v Česku máme neuvěřitelné množství talentovaných lidí na vývoj softwaru. A tam je velikánská komplementarita,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy David Steinke, vedoucí České ekonomické a kulturní kanceláře v Tchaj-peji.

Technologický gigant Tchaj-wan, který patří mezi klíčové zahraniční investory v Česku, si pochvaluje zejména kvalitu české práce. Běžná populace ale kromě populární Prahy propadla i kouzlu Kutné Hory, kam jezdí po stopách videohry Kingdom Come.

„Herní průmysl nám jde, v tom jsme dobří,“ pochvaluje si Steinke, který v zemi, s níž Česko nemá diplomatické styky, vykonává práci podobnou velvyslanci.

Kromě her a kultury ale Tchaj-wan s Českem spolupracuje i na Ukrajině, jejíž situaci ostrovní stát bedlivě sleduje. Sousední Čína, která považuje Tchaj-wan za svoji součást, dobuduje do dvou let silnou armádu. A Tchaj-wan se připravuje na nejhorší.

„Jestli je nějaká lekce, kterou si Tchaj-wan bere z Ukrajiny, tak to, jak úžasně se dokázalo ukrajinské obyvatelstvo mobilizovat. To by Tchaj-wan chtěl umět. Mobilizace, vzedmutí odporu proti agresorovi, to je opravdu důležitá lekce pro Tchaj-wan,“ zdůrazňuje Steinke.

Jak vnímáte současné napětí v regionu, zejména mezi Čínou a Tchaj-wanem? Mění se atmosféra v každodenním životě lidí?

Napětí, které na Tchaj-wanu už delší dobu existuje a možná i graduje, se běžného každodenního života netýká. Snad kromě toho, že v některých oblastech, třeba na jihu země, občas létají nad hlavou stíhačky tchajwanských vzdušných sil. Vylétávají kvůli různým narušení vzdušného prostoru. Ale třeba v Tchaj-peji na severu země člověk napětí necítí vůbec. 


Tchajwanská vláda se samozřejmě snaží připravovat své obyvatelstvo ve zvýšené míře na mimořádné situace, ale to nesouvisí jen s geopolitickým napětím. Tchaj-wan je v seizmické oblasti, sám jsem tam zažil velmi silné a nepříjemné zemětřesení, jsou tam často ničivé tajfuny, takže i na to se obyvatelé připravují.

Jak taková příprava konkrétně probíhá?

Vláda školí běžné Tchajwance v kurzech první pomoci i branné výchovy. Mladí lidé se do nich hlásí na dobrovolné bázi. Nacvičují se například evakuace, učí se, kde mají nejbližší bunkr. Občas v Tchaj-Peji objevíte šipky, které k němu vedou. Šíření povědomí je systematické, nyní trochu nabralo na obrátkách.

Do roku 2027 by měla být čínská armáda zmodernizována a dostatečně velká, aby mohla sousední Tchaj-wan, který stále považuje za své území, připojit. Jak moc se na Tchaj-wanu skloňuje rok 2027?

Rok 2027 se stává takovým symbolickým číslem. Ale po pravdě toto číslo nepochází z Číny, nýbrž ze Spojených států, kde analytici dali dohromady, kdy by mohly být čínské ozbrojené složky připraveny technicky a technologicky k nějaké akci. Pokud by tu akci chtěly provést.

Myslím si, že k připravenosti může dojít mnohem dřív než v roce 2027. Nicméně je pravdou, že rok 2027 se tak nějak ustálil, i Tchaj-wan o něm mluví a v podstatě tam visí jako Damoklův meč. Osobně si nemyslím, že rok 2027 bude nějaký zlomový. Plánujeme aktivity našeho úřadu i na období za tímto rokem.

Pevný vztah s USA je pro Tchaj-wan doslova životně důležitý. Jak se v zemi pohlíží na současnou americkou administrativu Donalda Trumpa?

Samozřejmě vztah mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy americkými je zásadní. Když se ptáte běžných Tchajwanců, jaká země je pro ně nejdůležitější, ihned odpoví USA. Vždyť řada úspěšných Tchajwanců má diplomy z amerických univerzit Ivy League.

Na druhém místě pak jmenují Japonsko, protože to je jim nejblíž kulturně, civilizačně, esteticky a místně.

Americko-tchajwanské vztahy jsou dlouhé a velmi pevné. Na obou dvou stranách panuje stranický konsenzus, takže kdokoliv je u moci na jedné či na druhé straně, tak prostě na sílu pouta obou zemí to nemá vliv.

Nyní probíhá mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy debata o clech, je velmi intenzivní a korektní. Nic to nemění na šíři, hloubce a strategické povaze vzájemných vztahů.

Do jaký míry Tchaj-wan sleduje konflikt na Ukrajině? Vnímají to jako paralelu k vlastní situaci, nebo spíš vzdálený konflikt?

Od samého začátku ruské agrese na Ukrajině se Tchaj-wan velmi viditelně a rezolutně postavil na stranu Ukrajiny a mezinárodního demokratického společenství, které stojí za Ukrajinou. Začal třeba do postižených oblastí organizovat humanitární pomoc, která nebyla malá.

Dokonce spolupracuje s Českou republikou na společných humanitárních projektech v oblasti zdravotnictví, obnovy infrastruktury a energetiky. Tam se spojují české a tchajwanské peníze, stejně tak české a tchajwanské firmy. Tchaj-wan také Česku daroval finanční prostředky pro ukrajinské uprchlíky.

Tedy určitou paralelu pociťují?

Samozřejmě, paralely se nabízejí. Situaci sledují, ale nejenom na Tchaj-wanu, sledují ji v celém v regionu. Týká se to obecně mezinárodních vztahů, jak bude fungovat mezinárodní řád založený na pravidlech.

A právě na platnosti takovéhoto řádu Tchaj-wan stojí, proto jakákoliv tenze či konflikt, ať už je na Ukrajině nebo třeba na Blízkém východě, není pro Tchaj-wan dobrou zprávou, protože je to vybočení z pozornosti, ze zájmu.

Bere si Tchaj-wan ze situace na Ukrajině nějaká ponaučení?

Jestli je nějaká lekce, kterou si Tchaj-wan bere z Ukrajiny, tak to, jak úžasně se dokázalo ukrajinské obyvatelstvo mobilizovat. To by Tchaj-wan chtěl umět. Mobilizace, vzedmutí odporu proti agresorovi, to je opravdu důležitá lekce pro Tchaj-wan.

Mají povinnou vojnu?

Mají. Donedávna byla jenom dvouměsíční, nyní si odsouhlasili roční. Pro kluky je povinná, dívky ji mohou absolvovat dobrovolně.

Česko si na vztazích s Tchaj-wanem velmi zakládá a buduje je poměrně sebevědomě. V Evropě patříme mezi hrstku zemí, které mají k Tchaj-wanu tak blízko. Čím to je?

Třicet let budujeme vztahy a za ty roky se na obou stranách vystřídaly různé vlády s různými prioritami. Povedlo se nám při tom vztahy budovat dál, a to je na nich strašně důležité. Takovýto rys vztahů hned tak každá země nemá.

Pro Tchaj-wan jsme zajímaví byznysově, velmi u nás investují, některé firmy jsou připraveny stávající výrobu ještě rozšířit. Na náš trh přijdou i nové firmy. Tchajwanci si pochvalují kvalitu české pracovní síly. Z pohledu tchajwanských firem jsou Češi velmi vysoce hodnoceni.

Je Česko pro Tchaj-wan do jisté míry branou do Evropské unie?

Pro Tchajwance je samozřejmě velmi atraktivní naše členství v Evropské unii z hlediska tří svobod. Ale Česká republika má pro Tchajwance, konkrétně pro tchajwanské polovodičové firmy, i jiná lákadla. Je to tradice průmyslu. Vždy jsme byli velmi průmyslová země.

Ostatně u nás se integrované obvody vyráběly už v padesátých letech, zatímco na Tchaj-wanu se začaly vyrábět až v polovině osmdesátých let. Takže my jsme s polovodiči začali mnohem dříve, tradice tady je, je dobré na ní stavět. Navíc máme kvalitní studenty vysokých technických škol. To je mimochodem oblast, na kterou jsem hrozně pyšný, že mezi Tchaj-wanem a Českou republikou funguje více než dvě stě univerzitních partnerství. A zdaleka nejde jen o technologické obory.

Je nějaké země v EU, která má podobný sebevědomý vztah k Tchaj-wanu?

Polsko. Nemám to slovo rád, ale je naším velkým konkurentem. Poláci vědí, co chtějí a ačkoli přišli o trošičku později, tak třeba v oblasti investic se snaží nyní dohánět to, co máme delší dobu. Dělají to dobře, budují partnerství mezi regiony i mezi univerzitami.

Budou také po nás druhou zemí našeho regionu, která bude mít přímou leteckou linku, v tomto případě mezi Tchaj-pejí a Varšavou.

Praha i Tchaj-pej mívají intenzivní výměny na úrovni parlamentních delegací. Dá se říct, že politické návštěvy otevírají dveře i byznysu?

S určitou nadsázkou bych je nazval jako velké kulaté razítko či pečeť. Ukazuje to, že existuje seriózní zájem, že to někdo myslí vážně. A to pomáhá.

Jak obtížná je práce velvyslance v zemi, kterou Česko oficiálně neuznává jako stát?
Jaké diplomatické manévrování to vyžaduje?

Moje práce jako vedoucího České ekonomické a kulturní kanceláře na Tchaj-wanu je stejně náročná i krásná jako práce jakéhokoliv mého kolegy velvyslance. Úřad pokrývá prakticky veškeré agendy, kterými se zabývá běžná ambasáda, s malinkými výjimkami. Hodně se ale soustředíme na byznys a kulturu, jak samotný název napovídá.

Ekonomické oblasti tedy dominují polovodiče, že?

Z velkých věcí, na kterých pracujeme, je spolupráce v oblasti polovodičů pro Česko velmi perspektivní. Ale Tchaj-wan nejsou jen polovodiče. Existuje mnohem více nosných témat, ať už je to umělá inteligence, robotika, kvantový byznys, kosmické technologie. V těchto oblastech si s Tchaj-wanem nekonkurujeme, stále více zjišťujeme, že jsme komplementární, což je skvělá zpráva.

Do globálního polovodičového ekosystému se mohou české firmy zapojit prostřednictvím dodavatelských řetězců. To je pro nás klíčové. Vejde se do toho například chemický průmyslu, ale i elektronová mikroskopie, kterou v České republice umíme naprosto fantasticky a Tchajwanci o to mají velký zájem. Je to velmi perspektivní obor, takže tam jsou dveře otevřeny.

Když bych to měl zjednodušit, tak obecně je Tchaj-wan velmi dobrý v hardwaru, my v Česku máme neuvěřitelné množství talentovaných lidí na vývoj softwaru. A tam je velikánská komplementarita. Český software je něco, co má neuvěřitelnou perspektivu v našich vzájemných vztazích.

Vedle toho je důležité zmínit, že na Tchaj-wanu je značně populární i herní průmysl. A ten nám také jde, v tom jsme hodně dobří.

Propadli snad Tchaj-wanci českým hrám?

Na Tchaj-wanu je velmi populární česká videohra Kingdom Come, díky níž Tchajwanci navštěvují Českou republiku a jedou i do míst, kde se hra odehrává, například do Kutné Hory. Mohutně tak hra zvyšuje zájem o návštěvu České republiky, což je ekonomicky výhodné. Tchajwanci jsou bohatí, je to dvanáctá nejbohatší ekonomika světa, a když jedou do České republiky, tak se pak neomezují. To s sebou nese benefity.

V poslední době se mluví i o tom, že Tchaj-wan je otevřený českým zbrojařům. V jaké je to fázi?

Na toto vám nedokážu odpověď. Toto je téma, které naše kancelář nedělá.

Tak pojďme ke kultuře, ta je vaší doménou.

Tchajwanci jsou nesmírně kulturní národ, v každém sebezapadlejším městečku najdete muzeum, které rozhodně nezeje prázdnotou, lidé chodí na výstavy, na koncerty. Jsou i velmi hudební, hrají na nástroje a podobně. Pokud jde o českou stopu, tak na Tchaj-wanu frčí všechno české, co je prověřené. Milují Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu, ti intelektuálnější Leoše Janáčka. Z literatury zase Milana Kunderu a Bohumila Hrabala. Velký zvuk tam má Václav Havel.

Chceme nicméně, aby tchajwanské publikum poznalo také něco mladšího z české kultury. Brzy například vyjde překlad Žítkovských bohyní od Kateřiny Tučkové. Loni jsme byli úspěšní s mladými českými výtvarníky na mezinárodním veletrhu v Tchaj-peji. Pokukujeme i po dýdžejích a nezávislé scéně.

Tchaj-wan je nepochybně silný i ve vědě a výzkumu. V čem by se Česko mohlo inspirovat?

V čem je Tchaj-wan naprosto špičkový, to jsou spin-offy, tedy převod základního výzkumu do aplikovaného byznysu. Tchajwanská polovodičová firma TSMC, což je gigant, je v podstatě také spin-off. Vznikla v osmdesátých letech jako výsledek práce výzkumné instituce, která byla základem tchajwanského polovodičového ekosystému a průmyslu.

Celá idea se zrodila v kavárně nad sójovým mlékem, kde se sešlo pár schopných inženýrů a jeden vizionářský člen vlády. Tehdy vznikl nápad, aby se Tchajwan zaměřil na výrobu polovodičů.

Byl bych moc rád, kdybychom se tímto inspirovali. Chtěli bychom, aby tchajwanské firmy a instituce pomohly našim firmám začít uvažovat a konat tak, aby se jednodušeji zařadily do globálního dodavatelského řetězce.

A kde jinde se ptát než u těch, kteří jsou nejlepší. Máme už společné Česko- tchajwanské polovodičové výzkumné centrum v Brně, což je skvělé. Spolupráci máme i přímo v Praze, kde je středisko, které pomáhá tchajwanským firmám usadit se na českém trhu.