Tři sourozence rozdělily soudy. Po dvou z nich teď pátrá policie

Dva bratři a jejich sestra se už dva a půl roku neviděli. Nežijí na opačných koncích světa, dělí je zhruba půlhodina cesty autem. Do jejich života zasáhl spor rodičů, domácí násilí, rozhodnutí soudu - a nakonec policejní pátrání.

Po rozpadu rodiny na konci roku 2023 zůstal nejmladší syn s otcem. Dvě starší děti s matkou. Tak o tom rozhodl soud. Dnes osmiletý chlapec prakticky neví, jak vypadá běžný život jeho sourozenců. Ti dva starší vyrůstají bez malého bráchy.

Spor rodičů teď - rozhodnutím úřadů - dospěl do další dramatické fáze.

V půlce května se v médiích a na sociálních sítích objevila zpráva policie o pátrání po třináctileté dívce, která měla být na základě rozhodnutí soudu umístěna do dětského centra, jenže v místě bydliště ji policie nenašla. V policejní výzvě se objevila fotografie dívky, její celé jméno, bydliště - a navíc jedna velmi citlivá informace.

„V minulosti se měla sebepoškozovat, takže existuje vážná obava o její zdraví. Policie žádá o pomoc s pátráním veřejnost,“ stojí v policejní výzvě.

Tým investigativního podcastu Ve stínu zjistil, kde dívka, které - kvůli ochraně její identity - říkejme Stela, je. Nezmizela. Není na útěku. Odjela s matkou a bratrem Arturem na dovolenou k moři.

„Celá situace je pro mě hrozně nepříjemná. Celé Česko teď ví, čím jsem si procházela,“ řekla reportérům Stela.

Matka odjezd popisuje jako dovolenou a snahu dát dětem po letech soudních sporů klid. Říká, že ji před odjezdem nikdo nekontaktoval, a tudíž rozhodnutí soudu o umístění dětí do dětského centra neznala.

„My jsme vůbec nevěděli, co se děje,“ říká v dnešní epizodě podcastu Ve stínu matka dětí. „Nikdo mě předtím nekontaktoval. Až v pátek odpoledne mi přišla datová zpráva, že má být dcera někam umístěna.“ Tou dobou už byli u moře někde v Asii.

Otec, jehož hlas v podcastu zazní také, vidí situaci zcela opačně: „Je to jednoznačné, matka děti unesla.“ Dodejme, že otec byl v roce 2019 odsouzen za domácí násilí, když matce dětí rozbil hlavu.

Možnost vnímat obě zcela protichůdné verze stejného příběhu dělá z dnešní epizody jedinečnou záležitost. Z rozhovorů je patrné, že každý z rodičů je přesvědčen, že právě on děti chrání - a ten druhý jim ubližuje.

Spor o odjezd na delší zahraniční dovolenou je zatím poslední částí delšího příběhu.

Stela a Artur mají ještě mladšího bratra Kryštofa. Starší sourozenci žijí s matkou, nejmladší Kryštof s otcem. Přestože bydlí necelou půlhodinu autem od sebe, nevídají se a navzájem o sobě nevědí. Uvízli v konfliktu rodičů a úřadů.

Když se manželé před více než třemi lety rozešli, bylo dětem pět, devět a jedenáct let. Rodina byla dobře finančně zajištěná, rodiče mají vysokoškolské vzdělání a několik nemovitostí. Děti chodily do soukromých škol a školek.

Po rozvodu se podle obou stran původně počítalo s tím, že děti zůstanou s matkou a otec, který se odstěhoval, se s nimi bude dál vídat. Jenže vztahy se rychle vyhrotily.

Otec říká, že mu bývalá manželka postupně bránila v kontaktu s dětmi. Matka naopak uvádí, že děti po jeho odchodu pocítily úlevu: „Říkaly, že je dobře, že tady není. Byly rády, protože skončily věčné hádky a nebezpečná atmosféra.“

Možnost vídat děti se v čase snižovala. Otec proto navrhl střídavou péči. Byl přesvědčený, že jeho bývalá partnerka setkávání schválně blokuje. Brzy ale zjistil, že zvlášť starší děti o kontakt s ním nestojí. Radost ze setkání podle něj projevoval jen nejmladší syn Kryštof. Ten jediný se nebránil, aby nějaký čas u táty strávil.

Spor nakonec skončil u opatrovnického soudu Praha-západ. A ten rozhodl velmi neobvykle: sourozence rozdělil. Nejmladší syn připadl do péče otce, starší sourozenci zůstali s matkou. Své rozhodnutí soud zdůvodnil mimo jiné obavou, že by matka mohla nejmladší dítě obrátit proti otci stejně, jako se to podle soudu stalo u starších dětí.

Ponechání nejmladšího syna v péči otce soud v rozsudku vysvětluje doslova takto: „Vzhledem k osobnostní charakteristice matky, umocněné dlouhodobou zátěží spojenou s rozvratem manželství rodičů, která se projevila mimo jiné značně manipulativním vlivem na jeho starší sourozence, v jehož důsledku v podstatě přišli o otce.“ Soud zároveň uvedl, že stejné působení na nejmladšího syna „lze reálně očekávat“.

Další část rozhodnutí popisuje situaci ještě otevřeněji – když vysvětluje, proč matka smí vídat svého nejmladšího syna jen za asistence sociálních pracovníků: „Jakýkoliv kontakt s matkou, který by se odehrával bez odpovídajícího odborného dohledu, by pravděpodobně vedl ke stavu, jaký se v současné době projevuje u starších dětí.“

Psycholog a psychoterapeut Martin Galbavý, který je také prezidentem Asociace manželských a rodinných poradců a byl hostem podcastu Ve stínu, se nad rozsudkem podivil. „Je to z mého pohledu perverzní, zvrácené rozhodnutí,“ říká psycholog.

Galbavý se pozastavuje zejména nad vysvětlením rozsudku soudu: „Ten soud si buď řekl: ta matka je strašná, manipuluje ty dvě děti, nejmenší ještě zmanipulované není, tak ho necháme u táty. To by pak byla zvrácená logika - ve smyslu, že ty dvě starší děti soud odepsal. Nebo je to prostě tak, že si soud při rozhodování o dětech řekl: Tak uděláme nějaký kompromis, ať jsou všichni spokojení.“ A rozdělil děti matce a otci.

To by podle psychologa znamenalo, že zájem rodičů zvítězil nad zájmem dětí. „Děti jsou tam jen pasivními příjemci rozhodnutí. Mělo by to být tak, že kráceni na svých právech být s dětmi jsou rodiče.“

Matka závěry opatrovnického soudu o manipulování dětmi považuje za nehorázné. Říká, že se celou dobu naopak snaží chránit děti před agresivním otcem.

Do sporu se tak mimo jiné vrací incident z rodinné dovolené na Tenerife v roce 2019.

Matka uvádí, že ji tehdejší manžel během jízdy autem napadl - a ona skončila s rozbitou hlavou. „Prý mě musel zmlátit, protože jsem si to zasloužila,“ vzpomíná žena s hořkou ironií na slova bývalého partnera.

Případem se tehdy zabýval i španělský soud. Ten otce odsoudil k dvouleté podmínce a zákazu přiblížení k matce.

Exmanžel agresivní výpad z dovolené nepopírá. Říká, že se za něj stydí a svého jednání lituje. Doslova uvádí: „Byl to exces, vyprovokovala mě.“ Poukazuje i na to, že i po napadení spolu oba manželé ještě čtyři roky žili.

Podle matky se otec násilnicky choval i později a terčem jeho agrese se prý stal i nejmladší syn, kterého má v péči. Říká, že Kryštof si jí na asistovaných kontaktech opakovaně stěžoval, že je na něj otec zlý, že ho bije - a že on chce zpátky za matkou.

I tato nařčení otec odmítá. Odkazuje na závěry pediatričky, že nejmladší syn žádnou újmu neutrpěl, i na rozsudek krajského soudu, že se podezření z agrese vůči synovi nepotvrdilo.

Uvádí, že matka na něj podala řadu trestních oznámení, z nichž podle něj téměř žádné neskončilo jeho usvědčením. Soud většinu matčiných výhrad nepřijal. Naopak dospěl k závěru, že větší riziko pro Kryštofa představuje matčin vliv než otcova péče.

Tři sourozenci bezesporu dlouhodobě trpí konfliktem svých rodičů.

V roce 2024 byli dva starší sourozenci z rozhodnutí úřadů na několik týdnů odvezeni ze školy v Praze do Zlína do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Podle matky se tak stalo kvůli neověřenému podezření vznesenému otcem, že by mohla ublížit sobě i dětem. Ona sama to odmítá a mluví o vykonstruovaném zásahu, který děti zbytečně traumatizoval.

Podobný scénář se měl podle úřadů opakovat i letos. Tentokrát se rozhodnutí týkalo nejstarší dcery Stely. Soud před pár týdny nařídil její umístění do dětského centra. Důvodem měly být obavy o její psychický stav a dřívější sebepoškozování.

Matka tvrdí, že úřady pracovaly se starými a neaktuálními informacemi. Podle ní dcera potřebovala především klid po letech soudních sporů a tlaku, nikoli další zásah státu. „Já jsem chtěla, aby měla klid, protože ty dopady opatrovnického řízení se prostě nějakým způsobem začaly projevovat,“ uvedla.

A právě to je okamžik, kdy do života třináctileté dívky vstoupilo policejní pátrání se zveřejněním jejích citlivých údajů. Ve chvíli, kdy mělo dojít k předání dívky do zařízení, Stela nebyla doma - byla s matkou a bratrem v zahraničí.

Policie později vyhlásila pátrání i po dívčině dvanáctiletém bratrovi, matka je aktuálně vedena jako osoba hledaná.

„Dívka se nenacházela v místě bydliště a na základě toho nás kontaktoval soud se žádostí o vyhlášení pátrání, protože tam byla důvodná obava i o zdraví dívky,“ uvádí policejní mluvčí Barbora Schneeweissová.

Přestože policie ví, že jsou děti s matkou v zahraničí, trvá na tom, že se všichni musí nejdřív dostavit na služebnu - teprve pak může být pátrání odvoláno.

Psycholog Martin Galbavý byl z formy policejního pátrání zděšen. Podle něj může takový zásah - zveřejnění jména, fotografie, bydliště a údajů o sebepoškozování - dítě ohrozit nejen v tuto chvíli, ale i později.

„Ta dívka je teď ve velice nezáviděníhodné situaci. A právě v pubertě je ztráta kontroly nad svým životem mimořádně citlivou věcí. Celá společnost se teď dozvěděla o jejích problémech,“ říká psycholog.

Nechápe, jaký význam pro pátrání takové informace mají: „Čím si policie ospravedlňuje to, že muselo být zveřejněné, že se ta dívka sebepoškozuje? Jaký to má vliv na to, jestli bude pátrání úspěšné, nebo ne? Předpokládají snad, že ty lidi budou mít větší soucit? Tohle by se zveřejňovat nemělo.“

Otec dětí mezitím tvrdí, že obavy o psychický stav dcery jsou reálné. Popisuje, že letos skončila v psychiatrické nemocnici poté, co si podle něj demonstrativně podřezala žíly a sama si přivolala záchranku.

Matka naopak říká, že dcera potřebovala hlavně klid a odpočinek. Stela je podle ní v pořádku, dokládá to zprávami od praktického lékaře i psychologa. Tvrdí také, že s policií komunikuje a že pátrání považuje za další projev zvůle Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a soudu.

Martin Galbavý v dnešní epizodě Ve stínu vysvětluje, jak traumatizující dopad mají na děti jak vysoce konfliktní spory rodičů, tak některé zásahy institucí, které dětem říkají, jak a co mají k rodičům cítit.

„Dítě v podobných konfliktech přepíná do módu přežití,“ říká psycholog. Podle něj se děti dostávají do takzvaného konfliktu loajalit: mají pocit, že pokud budou mít rády jednoho rodiče, zradí tím druhého. „Když budu mít rád tátu, zradím mámu. Když budu mít rád mámu, zradím tátu,“ popisuje.

Děti si v podobných situacích často vytvářejí vlastní zjednodušená vysvětlení reality a přilnou k jednomu z rodičů, proti tomu druhému. Nemusí přitom vůbec jít o vědomou manipulaci. „To dítě jenom v zájmu zachování vlastní integrity přijme nějaký výsek reality,“ vysvětluje Martin Galbavý.

Případ rozdělených sourozenců pokračuje. Policie dál pátrá, soudy rozhodují o jejich dalších osudech. A rodiče dál vedou spor o to, kdo děti chrání - a kdo jim ubližuje. Čas společného dětství tří sourozenců dál mizí.

V dnešní epizodě Ve stínu, kterou najdete v úvodu článku a v podcastových aplikacích, uslyšíte obě strany mimořádně vyhroceného rodinného sporu - matku i otce tří rozdělených sourozenců. Dozvíte se o detailech soudního rozhodnutí, které děti rozdělilo, a seznámíte se s dalšími názory psychologa Martina Galbavého.