Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Celosvětovou proslulost si získal proroctvím, že Spojené státy a Čína směřují k téměř nevyhnutelné apokalypse válečného konfliktu. Vývoj posledních dnů ale Graham Allison, slavný harvardský politolog a autor celosvětového bestselleru Osudová past, hodnotí úplně jinak: jako možný začátek velkého americko-čínského sblížení.
„Všechny indicie nasvědčují tomu, že nadcházející summit Trump-Si přinese průlom,“ píše v článku pro Foreign Policy.
O jakých indiciích Allison přesně mluví?
Třeba o tom, že Donald Trump už svět připravuje na své podzimní setkání s čínským prezidentem, že zmrazil platnost opatření proti vývozu pokročilých technologií do Číny a přikázal svým diplomatům, aby se vůči Pekingu chovali co možná nejvíc vstřícně.
Světová geopolitická šachovnice se během pouhých několika měsíců pozoruhodně proměnila. Ještě na jaře na sebe USA a Čína uvalily vzájemné sankce ve výši, která znamenala de facto likvidaci největšího obchodního toku na světě. V téže době si Čína a Evropská unie, byť poněkud platonicky, pohrávaly s myšlenkou protiamerické obchodní aliance.
O několik měsíců později ovšem trumpovská Amerika vnutila Evropě hořkou pilulku v podobě nevýhodné a nevyvážené obchodní dohody. Souběžně na Evropu ohledně obchodních vztahů tvrdě tlačí i Čína. A zároveň mračna nad čínsko-americkým konfliktem vystřídaly červánky možného partnerství s dalekosáhlými dopady.
Trump: Už se víckrát nespálit
Co se změnilo ve vnímání Donalda Trumpa?
Podle Allisona v první řadě jeho postoj vůči komunistickému vedení Pekingu nikdy nebyl vyhroceně nepřátelský. „Loni, když 81 procent Američanů dávalo najevo negativní postoje k Číně, vyjadřoval se Trump o Pekingu pozitivně,“ připomíná harvardský profesor. „V rozhovorech, na sociálních médiích a ve svých proslovech mimo jiné prohlásil: ‚Miluji Čínu‘; ‚Velmi respektuji prezidenta Si‘; ‚Tisk nenávidí, když říkám, že prezident Si je skvělý - a on skutečně je skvělý chlapík‘; ‚Chci, aby se Číně dařilo‘.“
Tento sentiment – možná vřelejší, než jaký amerického prezidenta váže s evropskými partnery – doplnila i nedávná bolestivá zkušenost. Pokus přitlačit Čínu ke zdi v obchodní válce skončil tím, že ke zdi přitlačila Čína Ameriku. Především svou ochotou snášet ekonomické ztráty způsobené celní konfrontací a přiškrcením vývozu čínských vzácných zemin, bez kterých se moderní světová ekonomika neobejde.
„Peking z této partie vyšel jako vítěz a bez ztráty tváře,“ říká sinoložka výzkumného centra Sinopsis Simona Fantová. „Země, která po léta nekalými praktikami manipuluje se světovým trhem, nyní navíc mohla po právu obvinit Spojené státy, že jsou nevyzpytatelným a destabilizujícím hráčem.“
Tuto zkušenost si Bílý dům zjevně nechce zopakovat. Nejenže Trump vyzývá své diplomaty ke vstřícnosti vůči Pekingu. Utichly i jeho úvahy, které zosobňoval především prezidentův ekonomický poradce Peter Navarro. Přinášely vizi „odstřižení“ od čínské ekonomiky, v jejímž důsledku se do USA měla údajně vrátit tradiční průmyslová výroba.
Kompromisy s národní bezpečností
Trump ovšem jde ještě dál.
Postupně eroduje nejen jeho politika „odstřižení“, ale také Bidenova politika „eliminace rizik“. Ta spočívala především ve snaze upřít Číně přístup k nejpokročilejším americkým technologiím. Trumpovo svolení, že firma Nvidia smí do Číny vyvážet svůj vysoce výkonný čip H20, však naznačuje, že i v této oblasti se USA vydávají jiným směrem, byť za ním kromě diplomatické taktiky stojí také úspěšný osobní lobbing šéfa nejhodnotnější firmy světa u amerického prezidenta i v Pekingu.
„Působí to dojmem, že prezident Trump neodděluje byznysové záležitosti od bezpečnostních a strategických. Všechny sféry vnímá jako karty, které může vynést naráz - což je přístup, který se zásadně liší od toho, co dělaly všechny americké administrativy, republikánské i demokratické, od George Bushe staršího,“ říká sinoložka Fantová.
Tento přístup zároveň vyvolává obavy mezi americkými experty, ať už na republikánské, nebo demokratické straně. Snaha dosáhnout komplexní dohody s Čínou by podle nich mohla přimět Bílý dům, aby hodil za hlavu bezpečnostní a strategické zájmy USA.
„Prezidenta více zajímá přístup amerických firem na čínský trh než bezpečnostní ohrožení, které Čína může představovat,“ říká Michael Sobolik z konzervativního Hudsonského institutu.
Kdo vyhraje a kdo půjde přes palubu
Vedle nepříjemností, kterým se chce Trumpova administrativa při jednání s Čínou vyhnout, jsou tu i lákadla, kterých chce dosáhnout.
Stále nedořešený zůstává čínský podíl na ničivé epidemii fentanylových závislostí v USA. Trump také může doufat v částečné ústupky na čínské straně, co se týče navýšení čínských investic na americké půdě a nákupu většího množství amerického zboží, což by alespoň opticky zmírnilo deficit vzájemného obchodu. Ostatně, podobný slib dal prezident Si Ťin-pching Trumpovi už během jeho prvního volebního období.
Dá se ale také předpokládat, že jak se budou blížit „Midterms“, volby do Kongresu v polovině prezidentského období, bude Trump víc a víc stát o to, aby americká ekonomika fungovala – a to i za cenu, že provázanost s tou čínskou zesílí, místo aby klesala.
Americko-čínské sbližování s obavami sleduje především Tchaj-wan. Zejména po jednom z řady vstřícných signálů Washingtonu vůči Pekingu, jenž se dotknul cesty tchajwanského prezidenta do Latinské Ameriky. Její součástí totiž původně měla být i mezipřistání na půdě Spojených států, což už neplatí. Otevřeného odmítnutí se sice Laj Čching-teovi nedostalo, podle mnoha zdrojů ale kladly americké úřady jeho cestě tolik překážek, že ji raději sám odvolal. Podle listu Washington Post za tím je i tlak, který na Trumpa vyvíjel osobně Si Ťin-pching během telefonátu obou prezidentů v červnu.
Tchaj-wan jako součást převážně obchodních jednání s Čínou? „Je to nebezpečný signál, že o americkém postoji k této zemi lze licitovat,“ varuje Ely Rantner, bezpečnostní expert, který sloužil v řadách Bidenovy administrativy. „Povede to k dalším požadavkům a tlaku ze strany Pekingu. V tomto případě platí, že s jídlem roste chuť.“
Bude Trump ochoten čínský apetit uspokojit, když za to dostane z jeho hlediska výhodný „deal“? Graham Allison připomíná, že v minulosti Donald Trump několikrát projevil málo zájmu o bezpečnost ostrova, který by komunistická Čína chtěla dostat pod svou kontrolu. „Tchaj-wan nám nic nedává,“ prohlásil mimo jiné a srovnával Tchaj-wan s bodem na svém stole v Oválné pracovně, zatímco samotný stůl měl svými rozměry symbolizovat Čínu.
Zároveň ale mají v Trumpově administrativě vliv lidé – zejména spjatí s náměstkem Pentagonu Elbridgem Colbym –, kteří vidí přežití Tchaj-wanu jako klíčový zájem USA.
Bitevním polem, kde se tyto vlivy brzy střetnou, je obří balík vojenské pomoci, kterou pro Tchaj-wan právě schválil příslušný senátní výbor. Na Tchaj-wan by z amerických skladů mohly putovat zbraně za 30 miliard dolarů, ovšem až po schválení Kongresem a prezidentem.
Osud tohoto balíčku naznačí mnohé o osudu Tchaj-wanu za druhé Trumpovy vlády.
Klid pana Si
Čínský prezident může americké nadbíhání sledovat s klidem a při vědomí, že mu okolnosti hrají do karet. Pokud se pro něj naprosto zásadní téma, tj. americké záruky Tchaj-wanu, dostane na jednací stůl, bude dost možná ochotný ustoupit americkému tlaku ve věcech z jeho hlediska podružnějších, jako je snazší přístup amerických firem na čínský trh nebo rozsáhlejší akvizice amerického zboží.
Tyto ústupky mohou dávat smysl ještě z jiného důvodu. Pokud se podaří prodlužovat současné „celní příměří“, resp. dotáhnout jednání k dlouhodobé dohodě na úrovni současného statu quo, nebyl by to pro čínské hospodářství vůbec špatný výsledek.
Současná třicetiprocentní sazba na většinu čínských výrobků je sice zatěžující a výrazně vyšší než oněch zhruba 20 procent, které za ně požadovala Bidenova vláda (mimochodem poté, co tuto cifru zdědila po první Trumpově administrativě).
Trik je ale v tom, že cla, která USA uvalily na další regiony jako Mexiko, Kanada, Brazílie nebo Japonsko, vzrostla či porostou relativně mnohem víc. Zatímco v případě Číny by to bylo o 50 procent, v případě EU o 525 procent. Čínské firmy, které si na americkém trhu konkurují třeba s evropskými protějšky, si tedy ve výsledku mohou dokonce polepšit.
O Rusku jen v dobrém?
Jeden bod by ale mohl čínsko-americké námluvy zásadně torpédovat – a to otázka vztahu k Rusku.
Je to jen několik dnů, co se o tomtéž přesvědčil největší čínský soused. Indie nejenže od 1. srpna platí nově při exportu do USA cla ve výši 25 procent – což opět znamená masivní navýšení oproti Bidenově éře –, Trump navíc nejlidnatější zemi světa hrozí nespecifikovanou pokutou za to, že dováží ruskou ropu.
Čína přitom ruské ropy importuje ještě výrazně více než Indie a nádavkem ruského agresora podporuje i dodávkami dronů či dalších technologií.
Pokud by Trump splnil své červencové hrozby a uvalil by kvůli tomu na Peking sekundární sankce v podobě stoprocentních dovozních cel, znamenalo by to jediné: jeho setkání se „skvělým prezidentem Si“ by se odsunulo na neurčito, čínsko-americký obchod by se v podstatě zastavil a obchodní válka mezi první a druhou největší ekonomikou světa by propukla nanovo.
