Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jsou to firmy, na kterých do značné míry závisí kondice české ekonomiky. A v jejich reakcích na dohodu, kterou v neděli uzavřela předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a americký prezident Donald Trump, převažují alarmující tóny.
„Je to nedostatečný kompromis, který vysílá fatální signál. Bude to mít obrovsky negativní dopady na německé exportně orientované hospodářství,“ varuje Svaz německého průmyslu.
„Dohoda přinese krátkodobou stabilitu, ale nic víc,“ dodává ředitelka Německé průmyslové a obchodní komory Helena Melniková.
Německo se z mnoha důvodů má čeho bát. Tamní ekonomika je mimořádně silně závislá na vývozu, jakékoliv obchodní bariéry pro ni znamenají ohrožení. Tím spíš, když se jedná o největší trh pro německé zboží mimo EU. V loňském roce si američtí zákazníci objednali německé výrobky za více než 160 miliard eur. Každé desáté euro obratu německých exportérů pocházelo právě z USA.
Teď je zjevně čekají hubenější roky. Patnáctiprocentní cla na většinu evropského exportu přes Atlantik mají sice daleko ke třicetiprocentní apokalypse, kterou Trump hrozil ještě před několika dny, přesto ale nahlodá zdraví německé ekonomiky.
„Dohoda s USA má svou cenu a tu zaplatí německé a evropské hospodářství,“ dodává Melniková. Vlivný magazín Spiegel píše o „kapitulaci“ Evropy. Zástupci německých ocelářů mluví o „katastrofální situaci“.
Přes to všechno měla rychlá dohoda s USA i za cenu bolavých kompromisů v evropském mocenském koncernu jednoho vlivného přímluvce: německého kancléře Friedricha Merze.
Merzovský obrat
Když si ještě v květnu poprvé telefonoval s Trumpem, šířil Merz optimistické nálady s tím, že by se EU a USA měly dohodnout na úplném zrušení cel. Na začátku léta ale šéf německé vlády zjevně začal propadat panice.
V úterý 24. června si otevřeně stěžoval, že přístup Evropské komise k jednání je „příliš komplikovaný“. Podle něj byla „špatná doba na to, vyjednávat s Američany čtyři sta, pět set nebo šest set celních sazebníků“ na různé druhy zboží. „Potřebujeme rychlé rozhodnutí pro čtyři pět velkých odvětví.“
Jinými slovy, německý kancléř se začal bát, že snaha vybalancovat postoje a zájmy evropské sedmadvacítky v jednání s americkým hospodářským kolosem povede k tomu, že Trumpovi dojde trpělivost a jeho hororové výhrůžky se naplní. Vražedná cla ve výši až 50 procent by pak mohla mít na německé hospodářství apokalyptické dopady.
Na začátku července sice Trump prodloužil lhůtu k jednání, Merzova nervozita ale dál rostla. Podle deníku Bild na jednání předsednictva CDU varoval vedení strany před nejhorším. Účastníkům schůzky řekl, že na vzájemné snížení cel může Evropa při jednání s USA zapomenout.
Merz se mezitím osobně setkal s Trumpem a několikrát si s ním telefonoval a budil dojem, že rozumí jeho cílům. Mimo jiné Merz vycházel z toho, že americký prezident bude za každou cenu trvat na navýšení cel ani ne tak kvůli obchodním deficitům, ale proto, aby získal peníze pro americký státní rozpočet. Pro ten budou znamenat historicky bezprecedentní ránu dopady tzv. „velkého, krásného zákona“, který Trump podepsal právě na začátku července.
Merz se snažil ze svého hlediska zabránit nejhoršímu. Vyzval k naléhavým jednáním další evropské lídry. K větší poddajnosti se snažil přimět zejména francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten dával ke zděšení Berlína najevo, že se neobává vyhrocení obchodního sporu a je ochotný přistoupit na politiku odvety ve formě masivních evropských proticel.
Nejen obchodní, ale i skutečná válka
Takový konflikt by se přitom zdaleka nemusel omezit jen na cla a další obchodní bariéry. „Při jednání šlo o více než obchod,“ potvrzuje elitní německý ekonom a poradce ministra financí Jens Südekum. „Trump položil na stůl všechno. Spojil s touto dohodou i americké záruky evropské bezpečnosti a pomoci Ukrajině. Když to vezmeme v úvahu, nabízí se otázka, jestli Evropa realisticky vzato vůbec mohla spor s USA eskalovat.“
Podle řady indicií se i kancléř Merz dívá na Spojené státy jako na dominantní bezpečnostní sílu, bez které se Evropa v době konfrontace s Ruskem nemůže obejít a od které si tudíž musí nechat leccos líbit.
Ještě krátce po svém zvolení přitom mluvil jinak. Evropa se podle něj měla od USA „osamostatnit“ a o svou bezpečnost se umět postarat sama. V téže době Merz usiloval o to, aby se Francie a Velká Británie podělily s Německem o odstrašující sílu svých jaderných arzenálů.
Zatímco o této iniciativě téměř není slyšet, Merz se v posledních týdnech o to více uchází o pozornost šéfa Bílého domu. Podle komentátora Robina Alexandera za tím může být prostá skutečnost, že se kancléř teprve po svém nástupu do funkce plně seznámil s mírou evropské závislosti na síle americké armády a ochraně prostřednictvím amerického „jaderného deštníku“.
Byl to mimo jiné právě německý kancléř, kdo při telefonátu s Trumpem navrhl, že pokud USA dodají Ukrajině dva protiletadlové systémy Patriot, Berlín za ně zaplatí. Princip, který se krátce poté rozšířil i na další dodávky amerických zbraní Kyjevu s tím, že náklady za ně převezmou evropské země.
Obecně vzato, Merz se snaží Trumpa z bezpečnostních důvodů držet v Evropě za každou cenu. I když tou cenou může být nevýhodný a nerovný obchodní kompromis.
Sedmdesát tisíc ohrožených míst v automobilkách?
Cenu za něj zaplatí němečtí voliči, a jakkoliv jednání s USA leželo na bedrech Evropské komise, v očích mnoha Němců bude odpovědnost za propouštění či propad už tak stagnující ekonomiky nést právě Merz. Pohled do volebních průzkumů přitom ukazuje, že už teď jeho pozice není zvlášť záviděníhodná. Podle čerstvého šetření Institutu FORSA dělí jeho CDU/CSU od krajně pravicové AfD jediný procentní bod.
Jak silnou brzdu pro německé firmy budou nová cla znamenat, přitom není zdaleka jasné. Podle Jense Südekuma nebudou fatální i proto, že americká cla dopadnou i na další obchodní partnery USA, kteří tak nebudou mít oproti německým firmám zásadní výhodu při vstupu na zaoceánský trh. Institut IfW odhaduje, že německé hospodářství zbrzdí kvůli Trumpovým clům 0,2 procenta HDP.
Alespoň jednu misi však může Merz vydávat za úspěšně splněnou: Snahu snížit americká cla, která v minulých měsících dopadla na pro Německo stěžejní a už dlouhodobě těžce zkoušený automobilový průmysl. Podle aktuální dohody klesnou z 27,5 procenta na 15 procent. Problém je v tom, že i tato zátěž je mnohonásobně vyšší než před Trumpovým nástupem do funkce.
Podle Ferdinanda Dudenhöffera, ředitele Německého centra pro výzkum automobilového průmyslu, přijde evropský automobilový segment při patnáctiprocentní sazbě zhruba o 70 tisíc pracovních míst.
Problém podobných odhadů ale spočívá v tom, že řada detailů a konkrétních ustanovení zůstává nejasná. Během úterý obě strany – jak Evropská komise, tak Bílý dům – ukázaly dokumenty, které dokazují, že řadu údajně vyřešených otázek si vykládají odlišně.
Nejasnosti se týkají léčiv, zemědělských produktů či citlivé sféry bariér pro digitální služby. Zcela nejasné zůstává, jak chce Ursula von der Leyenová naplnit své další sliby: Že EU bude ve Spojených státech masivně investovat, nakupovat zemní plyn a zbraně.
Pokud by jednání o těchto detailech selhala, mohl by impulzivní americký prezident rozpoutat další kolo obchodní války s Evropou. To by znamenalo zásadní ránu pro příběh, který nyní vypráví voličům německý kancléř. Merz, sám bývalý byznysmen, sází na to, že větší problém než patnáctiprocentní cla by pro německé firmy znamenala nestabilita a z ní vyplývající nemožnost plánovat.
Předseda německé vlády ale musí počítat i s rizikem, že nakonec Evropa dostane to nejhorší z obou světů: cla i nestabilitu.
