Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když Donald Trump poslal Ursule von der Leyenové dopis, v němž informoval o zavedení 30procentního cla na evropský export, v Bruselu musel nejeden úředník panikařit. Tento krok může podle analytiků z banky Barclays snížit HDP eurozóny o 0,7 procentního bodu a Německo by podle odhadů institutu IW mohly tarify ve výši 20 až 50 procent stát do roku 2028 přes 200 miliard eur, tedy necelých 5 bilionů korun.
Trumpův dopis akceleroval jednání EU s dalšími státy a vynesl na povrch dlouhodobý problém Unie, jímž jsou bariéry uvnitř evropského trhu.
„Ztráty způsobené případným vyhrocením celní války s USA bychom dokázali nahradit v rámci samotného vnitřního trhu Unie. Jenže ten je i přes svou sílu stále zatížený vnitřními bariérami, které často pocházejí z výjimek vyjednaných členskými státy. Pokud je odstraníme, dokážeme vnitřní poptávkou vykompenzovat i výpadky v zahraničí,“ řekl nedávno v rozhovoru pro SZ Byznys eurokomisař Jozef Síkela.
Evropská unie stále uplatňuje takzvané „netarifní bariéry“, které v praxi fungují jako clo. Často jsou také vyšší než tarify, jimiž hrozí USA. Podle výpočtů Evropské centrální banky odpovídají vnitřní překážky v Unii ekvivalentu 44procentních tarifů na zboží a clu až 110 procent na služby. Jsou tak vyšší než cla, kterými Evropě pohrozily Spojené státy.
Vnitřní trh stále brzdí množství národních předpisů, různorodých standardů a zbytečné byrokracie. Výsledkem je částečně propojený a částečně rozdrobený ekonomický prostor, který má k jednotnému trhu srovnatelnému se Spojenými státy daleko.
Na papíře jsme světoví
Evropská unie je po USA největší ekonomikou na světě. Její vnitřní trh zahrnuje 450 milionů spotřebitelů, 26 milionů podniků a HDP sedmadvacítky odpovídá podle dat Evropské komise 18 bilionům eur. Stejně tak bezbariérový přístup pomohl vzájemnému obchodu mezi členskými státy. Ten podle dat Evropské centrální banky vzrostl od devadesátých let pětinásobně.
Jenže ekonomický potenciál Evropy zůstává z velké části nevyužitý. Pokud by se jednotný trh plně dokončil, zejména v oblasti služeb, mohl by podle Evropského parlamentu přinést navíc až 1,1 bilionu eur ročně.
„Vnitřní trh EU je v některých ohledech stále nedokončený a strukturálně slabý. Když se podíváme na jeho reálné fungování, zdaleka neplní svůj potenciál. V době, kdy EU čelí vnějším tlakům včetně hrozby vysokých cel ze Spojených států, by měla především posílit svůj domácí prostor. Je sice správné, že Komise hledá nové obchodní partnery, ale bez konsolidace vnitřního trhu to nikdy nebude plnohodnotná reakce na současné problémy,“ komentuje pro SZ Byznys hlavní ekonom Patria.cz Jan Bureš.
Zakopaní psi
Politici i ekonomové se shodují, že dokončení jednotného trhu je klíčovým aspektem pro to, aby EU dokázala obstát tváří v tvář ekonomickým gigantům, jako je Čína a USA. Nabízí se otázka, proč k tomu ještě nedošlo? Podle europoslance Jana Farského jde o kombinaci faktorů.
„Důvodem je kombinace setrvačnosti, protekcionismu a evropské nátury. Historické překážky není vůle rychle odstraňovat. Co alespoň nějak funguje, nechává se být, dokud to nepadne. V Evropě tak reagujeme zpravidla v časech krizí. Na současném systému chránícím jednotlivé trhy, ale oslabujícím celek mají zájem jednotlivé trhy a o své voliče se opírají politici. Jednotný trh by také přinesl vyšší konkurenci,“ říká.
Nejvíce tlačí Unii bota v oblasti služeb. Ty tvoří podle Evropské komise kolem 70 procent ekonomické aktivity Unie, ale pouze malou část přeshraničního obchodu.
„Největší rezervy má EU v dobudování jednotného trhu, hlavně v oblasti služeb a volného pohybu kapitálu. To je možné lepším komerčním uplatněním výzkumu a patentů. Musíme přestat škrtit konkurenceschopnost novými povinnostmi a místo toho odstraňovat bariéry, dát prostor podnikání a tržnímu prostředí. To je jediná cesta, jak obstát v globální soutěži,“ potvrdil redakci europoslanec Ondřej Krutílek.
Malé a střední podniky, které tvoří většinu firem v Unii, jsou překážkami zasaženy nejvíc. Přes hranice obchodují podle EP jen asi dvě procenta z nich. K hlavním důvodům patří právě rozdrobenost trhu. Složité daňové režimy, odlišné technické požadavky i pracovní legislativa, to vše jsou překážky, které si členské státy nakladly mezi sebe.
Některé profese čelí dalším problémům. Vzdělání 25 procent z nich je uznáváno jen v jediné zemi EU a národní pravidla omezují, kdo a kde může danou činnost vykonávat.
Brusel zasahuje
S ohledem na sílící globální konkurenci se Evropská komise snaží vnitřní trh znovu rozhýbat. Francouzský komisař pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphane Séjourné v tomto kontextu nedávno představil Strategii jednotného trhu. Odstranění bariér v ní hraje klíčovou roli. Deset nejhorších problémů, které ztěžují volný pohyb kapitálu a služeb, Komise nazývá „Hrozná desítka“.
Do ní patří komplikované zakládání firem a jejich provozování napříč Unií, národní bariéry v uznávání odborných kvalifikací, nedostatek společných norem či odlišné vnitrostátní regulace služeb.
Podle plánu Komise budou moci firmy předkládat dokumenty v digitální podobě, aby splnily požadavky na povinnosti vyplývající z některých právních předpisů EU týkající se výrobků, a poskytovat návody k použití digitálně, nikoliv na papíře. V řešení administrativní zátěže pomůže podle strategie také například balíček návrhů známý jako Omnibus, jehož cílem je zjednodušit stávající pravidla v oblasti ESG reportingu a i zjednodušení rámce EU pro zadávání veřejných zakázek.
Dalším prostředkem k dokončení jednotného trhu je takzvaný 28. režim. Podle něj by podniky členských států mohly fungovat v právním řádu platným napříč sedmadvacítkou, namísto těch národních. Zatím jde však o strategii na papíře, k uvedení do reality ještě nedošlo.
Zatímco si tedy evropské politické špičky lámou hlavu s tím, co nabídnou Donaldu Trumpovi za přijetí společné obchodní dohody, doma na ně čeká důležitější úkol. Dokončit rychle jednotný trh EU, čímž by Evropa posílila vlastní nezávislost na USA, pravděpodobně zbohatla a usnadnila život obyvatelům sedmadvacítky.
„Jednotný trh by měl být první linií naší obrany – ekonomické i geopolitické. Opravdu konkurenceschopný a funkční vnitřní trh by poskytl Unii větší odolnost proti tlakům zvenčí, ať už přijdou z Washingtonu nebo z Pekingu,“ dodává Bureš.
