Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jedno velké zklamání. Těmito slovy lze shrnout události minulého týdne v celních jednáních mezi USA a EU. Celý týden unikaly do evropských médií informace od unijních diplomatů o tom, že rámcovou dohodu mezi oběma velmocemi, jejichž vzájemný obchod je objemem největší na světě, se podaří uzavřít každým dnem. Americký prezident Donald Trump si ale zřejmě myslel něco jiného, protože ke zklamání Evropské unie namísto dohody doručil dopis hrozící Unii třicetiprocentními cly.
Platnost jejich účinnosti pozdržel do 1. srpna. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vzápětí pohrozila odpovědí ve stejném tónu a se stejným datem. Konkrétně se jedná o již v únoru schválená a následně odložená cla na dovoz zboží z USA v hodnotě 21 miliard eur (zhruba 518 miliard korun). Ta v případě nedohody vstoupí podle současných informací v platnost 1. srpna.
To, že Unie cení zuby, ale zatím nekousla, lze číst tak, že ačkoliv jsou obě strany zřejmě připraveny si obchodně ublížit, ponechávají si prostor k dosažení alespoň rámcové obchodní dohody. Podle oslovených expertů je to pro Evropu dobře.
„EU nemá jinou možnost než se do poslední chvíle snažit o přijatelnou obchodní dohodu s USA. Nahradit americký trh je vzhledem k jeho velikosti pro evropské firmy, které do USA vyvážejí, značně obtížné. Z ekonomického pohledu jde nyní o to, jak minimalizovat negativní dopady. Dovozní cla ze strany USA představují pro EU negativní poptávkový šok. Odpověď zvýšením cel na straně EU by pro nás představovala dodatečný negativní nabídkový šok,“ říká pro SZ Byznys ekonom ze společnosti Deloitte David Marek.
Nechuť EU k rozdmýchání plnohodnotné celní války potvrzuje i bývalý viceguvernér ČNB a europoslanec Luděk Niedermayer.
„Nemohu mluvit za USA, ale na straně EU bude do poslední chvíle snaha o smysluplnější dohodu. Zároveň, pokud vstoupí radikální rozhodnutí prezidenta Trumpa v platnost, musí mít EU připravena adekvátní protiopatření,“ říká pro SZ Byznys.
Zasažení – spojte se
Protože se s člověkem měnícím obchodní pravidla ve světové ekonomice několikrát do týdne špatně jedná, prosakují na veřejnost informace, že se EU snaží uzavírat spojenectví s dalšími zeměmi, které Trumpovy tarify rovněž od 1. srpna poškodí či již dříve poškodily.
„Je to logická obchodní strategie. Evropa má alternativy a dokáže diverzifikovat. Tím vytváří tlak na USA, aniž by přitom ohrožovala vlastní spotřebitele. Pro americkou administrativu je to signál, že dlouhodobé ztráty přístupu k trhu EU nebo jeho partnerům by mohly být větší než výnos z tarifů. Jde o signál, aby se na to USA radši vykašlaly, protože Evropa není tak snadná kořist, jak si možná představovaly,“ komentuje europoslankyně z výboru pro mezinárodní obchod Markéta Gregorová.
Mezi potenciální partnery Unie podle unijních zdrojů agentury Bloomberg patří například Japonsko, na jehož zboží se mají vztahovat cla 25 procent, nebo Kanada s hrozícími 35procentními cly.
Tato taktika EU má hned několik potenciálních předností. Jednak tímto způsobem Unie snižuje ekonomickou závislost na Spojených státech, jednak tím může zesílit páku na USA z hlediska uzavření celní dohody. Podle oslovených expertů může strategie sedmadvacítce pomoci dlouhodobě, nikoliv však v krátkodobé perspektivě.
„Je to určitě smysluplná strategie, ale nelze od ní čekat zázraky, obzvlášť v krátkodobém horizontu. Transatlantický obchod nenahradíte ze dne na den, protože často jde o kvalitativně jiné trhy a zboží. Diverzifikace obchodních vazeb, zejména v pacifickém regionu nebo s Mercosurem, dává smysl z dlouhodobého pohledu. Jenže i kdyby byla provedena efektivně, nedokáže zcela kompenzovat výpadky způsobené případnými 30procentními cly uvalenými ze strany USA,“ komentuje pro SZ Byznys hlavní ekonom Patria.cz Jan Bureš.
Totéž potvrzuje ekonom z J&T Banky William Kubik. „Diverzifikace obchodních vztahů dává dlouhodobě smysl. Ale její účinnost vůči americké administrativě je minimálně v krátkém horizontu diskutabilní. Vybudovat nové dodavatelské řetězce není otázka týdnů ani měsíců,“ říká.
„Pokud se EU obrátí například k Japonsku nebo Malajsii, bude muset uzavřít nové smlouvy, nastavit přepravní toky, vybudovat důvěru. To jsou roky práce. Ale pro Evropu je to důležité gesto. Ukáže, že se nechce spoléhat výhradně na americký trh. Na Trumpa to však může mít opačný efekt. Prezident to může vyhodnotit jako útok a reagovat útokem,“ obává se expert.
Podle Kubika i Bureše má Unie nevyužitý obchodní potenciál v jihovýchodní Asii, tedy se zeměmi, jako je Vietnam, Malajsie či Tchaj-wan. Důležitým obchodním partnerem může být také Indie. Právě o blížící se dohodě s ní informovala i místopředsedkyně Evropské komise Teresa Riberová. Podle ní by mohla být uzavřená do konce roku a v pondělí uvedla, že sedmadvacítka usiluje o prohloubení obchodních dohod s dalšími zeměmi v regionu.
„Musíme prozkoumat, jak daleko a jak hluboko můžeme jít v tichomořské oblasti s uzavíráním dohod s dalšími zeměmi,“ řekla v rozhovoru pro agenturu Bloomberg. Učinila tak z Pekingu, kam přijela na jednání s čínskými představiteli zaměřené na klima. Čína je z hlediska obchodního partnerství pro Unii dlouhodobě oříšek.
Co je to clo a jak funguje
Clo (neboli celní poplatek) je částka vybíraná státem při přechodu zboží přes celní hranici. Stát nebo skupina států jej používají jako tzv. ochranářský prostředek (země tak chrání svůj vnitřní trh před zbožím z okolních zemí). Vybírání cel kontroluje celní správa daného státu a upravuje je celní zákon.
- Dovozní – platí se za dovezené zboží. Právě tato cla zavádí Donald Trump. Cílem je zvýšit cenu importovaného zboží, a chránit tak domácí odvětví.
- Vývozní – platí se za vyvezené zboží. Není příliš běžné, týká se např. vývozu strategických komodit (ropa) a často je uvaleno za fiskálním účelem.
- Tranzitní – platí se za zboží procházející územím státu.
Z jedné strany jde o gigantický trh disponující většinou světových zásob kovů vzácných zemin a také schopností je zpracovat. Zároveň má Čína k dispozici sílu v řadě moderních technologií, jako je výroba baterií do elektromobilů, které EU vzhledem k přechodu na obnovitelné zdroje potřebuje.
Na druhou stranu nese spolupráce s Pekingem dlouhodobě řadu rizik. Evropu zaplavuje čínské zboží z řady sektorů, mezi nimiž lze zmínit například elektromobily či levnou ocel a Unie se tak snaží vyvážit prohloubení obchodního partnerství s ochranou domácího trhu. Současně je Čína největším obchodním konkurentem Spojených států a posilování vzájemného obchodu tak může ztížit uzavření dohody s USA.
„Vztah mezi EU a Čínou nelze označit ani za partnerství, ani za nepřátelství. Peking je konkurentem Evropy v sektoru elektromobility nebo díky levnému e-commerce exportu. EU nechce vztahy s ním přerušit, ale zároveň je opatrná. Oproti USA volí cestu cílených celních opatření, nikoli frontálních útoků. Vývoj vztahu podle mě půjde směrem postupného nastavování pravidel – například ve vztahu k čínským subvencím nebo průmyslové politice,“ vysvětluje Bureš.
Jednání mezi EU a USA i přes Trumpův dopis adresovaný Unii podle evropských diplomatů pokračují. Obě strany komunikují o rámcovém paktu avizovaném minulý týden. Podle něj by většina vývozu z Unie byla zasažená clem ve výši 10 procent s omezenými výjimkami na některá odvětví, jako je letecký sektor a zdravotnické prostředky, píše Bloomberg.
EU se rovněž zasazuje o nižší sazby na lihoviny a vína a také o zmírnění tarifů ve výši 50 procent, které Trump dříve uvalil na ocel a hliník. USA také navrhly 17procentní clo na zemědělské produkty. Šéf Bílého domu také zavedl daň z dovozu ve výši 25 procent na automobily a autodíly. To je z evropské perspektivy problém mimo jiné i pro největší ekonomiku Unie, tedy Německo. Šéf Bílého domu rovněž pracuje na zavedení sektorových daní v dalších oblastech, včetně léčiv a polovodičů. Nedávno také oznámil zavedení 50procentního cla na měď.
Obchodní vazby mezi Evropskou unií a USA jsou však objemem největší na světě. V roce 2023 dosáhl podle dat Eurostatu velikosti 1,6 bilionu eur. Proto ani posilování obchodních vazeb s dalšími zeměmi plně nevyváží případné navýšení cel na Trumpem slíbených 30 procent.
