Celní válka pokračuje. Washington zvýšil cla na ocel, EU čeká nápor z Asie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Spojené státy zdvojnásobily výši cel na dováženou ocel a hliník. Americký prezident Donald Trump podepsal exekutivní příkaz, kterým se od středy zvyšují tarify na dovoz těchto dvou komodit na 50 procent ze současných 25 procent. USA tak navzdory kritice od obchodních partnerů i americkému obchodnímu soudu, jenž minulý týden řadu z dosavadních cel pozastavil, pokračují v budování obchodních bariér.

„Prezident Trump následuje svou rétoriku, že ochrání americký trh s ocelí, a jako nástroj používá cla, jejichž výši neustále mění. Jeho postoj zdraží nejen ocel v USA, ale i výrobky z ní, což pocítí i američtí spotřebitelé,“ říká pro SZ Byznys předsedkyně Ocelářské unie Marcela Kubalová.

Zvýšení daně z dovozu do USA se týká všech obchodních partnerů Spojených států s výjimkou Velké Británie, jediné země, která uzavřela s největší ekonomikou světa předběžnou obchodní dohodu. Záměr navýšit tarify oznámil Trump minulý týden. Jeho cílem je posílit domácí ocelářský průmysl.

„Bude účinněji čelit zahraničním zemím, které na trh Spojených států nadále vyváží přebytečnou ocel a hliník za nízké ceny. Tím podkopávají konkurenceschopnost ocelářského a hliníkářského průmyslu Spojených států,“ stojí v příkazu, kterým Trump cla navýšil.

Čeští oceláři byli ještě před tímto krokem pod tlakem kvůli dalším okolnostem. Do Evropy, kam Češi nejvíce vyváží, proudí levná ocel z Číny. To a drahé energie jsou faktory, kvůli nimž čeští oceláři loni vyrobili a vyvezli nejméně oceli v historii. Cla jsou dalším zátěžovým parametrem.

„Pro nás to jen znamená hrozbu přesměrování asijské oceli původně určené pro americký trh do Evropy, kde taková odvážná ochranná opatření nemáme. Samotná ČR do USA vyváží jen cca 1,5 procenta produkce, takže nás to přímo nijak významně neovlivní,“ říká Kubalová.

Zvýšení daně z dovozu na ocel a hliník se vztahuje na všechny obchodní partnery USA s výjimkou Velké Británie, která je zatím jedinou zemí, jež během 90denní přestávky v uplatňování širších Trumpových cel uzavřela s Washingtonem předběžnou obchodní dohodu.

Šéf Bílého domu oznámil nová vysoká cla na obchodní výměnu s téměř všemi zeměmi na světě počátkem dubna. Záhy je ale po prudkém poklesu trhů pozastavil do 8. července.

Podle amerického ministerstva obchodu jsou Spojené státy po EU druhým největším dovozcem oceli na světě. Loňský import činil 26,2 milionu tun.

​​„Americký trh je pro evropské oceláře významné odbytiště. Nová cla tedy evropský ocelářský průmysl jednoznačně poškodí. Obávám se, že i když z většiny svých návrhů Trump vycouval, snížení cel na ocel nedovolí. Je tedy otázka, jestli mají další jednání s USA nějaký smysl. Úlohou Evropské unie by mělo být pomoci najít nové trhy,“ říká pro SZ Byznys europoslankyně Markéta Gregorová z Pirátů.

Podle americké vlády se nejvíce ocelářských výrobků dováží z Kanady, Brazílie a Mexika, mezi deset největších dovozců do USA patří také Německo.

Právě pro Němce může představovat navýšení tarifů podle Kubalové problém. Vzhledem k provázanosti sousední ekonomiky s tou českou by pak dopadl negativní efekt i na tuzemsko.

„Pokud by se snížil export německé oceli, tak by jí více zůstalo v EU, což by se mohlo odrazit ve snížené poptávce po oceli vyráběné v Česku, takže bychom to nakonec pocítili také. Ale věřme, že Trump svůj názor opět změní,“ komentuje expertka.

Pokud prezident USA svůj názor nezmění a ani americké soudnictví nepozastaví tarify pro oceláře a výrobce hliníku, stane se pro evropské výrobce a vývozce situace ještě složitější, než je tomu nyní. V Evropě se snižuje poptávka kvůli zaplavení světového trhu levnou ocelí z Číny, která je světovým lídrem v produkci. Dalším problémem evropských výrobců jsou i vysoké ceny energií v Unii a komplikace průmyslu v přechodu na uhlíkovou neutralitu.

„Za neutěšenou situací v ocelářství stojí trvale nepříznivý vývoj poptávky po ocelových výrobcích v Unii. Krize ve stavebnictví i dalších odběratelských odvětvích, jako je strojírenství či automotive, se negativně podepisuje na celkové výrobě oceli. Konkurenceschopnost evropských výrobců nadále ohrožují i vysoké ceny energií či levné dovozy ze třetích zemí,“ řekl před časem v tiskové zprávě Roman Heide, předseda dozorčí rady Ocelářské unie.

V loňském roce vyrobili v Česku nejméně oceli v historii – 2,4 milionu tun. Tento výsledek představuje meziroční pokles o 25 procent. Pro srovnání – v roce 2021 činila výroba 4,7 milionu tun.

Padá rovněž objem vyváženého zboží. V roce 2021 dosahoval vývoz ocelových výrobků z Česka necelých pěti milionů tun, v roce 2024 to byly již jen tři miliony. I v tomto případě se tak jedná o nejhorší výsledek v historii. Klesla rovněž hodnota vyváženého zboží z tuzemska, která se po několika letech dostala pod hranici 100 miliard korun. Naopak objem dováženého zboží do ČR meziročně vzrostl o více než 300 tisíc tun na 6,6 milionu tun při celkové hodnotě 173 miliard korun.

Problém průmyslu se netýká pouze Česka. Snižování produkce i prodejů hlásí odvětví napříč Evropou. Jedná se přitom o jedno ze zásadních odvětví Unie, průmysl provozuje zhruba 500 závodů ve 22 členských státech. K hrubému domácímu produktu Unie přispívá částkou přibližně 80 miliard eur a zaměstnává přes 2,6 milionu lidí.

Podle europoslankyně Gregorové EU nedostatečně využívá své silné nástroje v podobě evropského obranného průmyslu.

​​„Úlohou Evropské unie by mělo být pomoci najít nové trhy. Zároveň ale máme v rukou silný nástroj – evropský obranný průmysl. Ten dnes potřebuje stále více kvalitní oceli, a právě tady bychom měli přesměrovat část domácí produkce. Musíme být připraveni se bránit – ekonomicky i vojensky – a to znamená i nákupy od vlastních výrobců oceli," říká.

Trable průmyslu si uvědomuje i Evropská komise. Přišla proto se strategií, která má za cíl pomoci strádajícímu odvětví.

Zprávu jsme rozšířili o další kontext.