Americké základny jsou zranitelné a toulají se kolem nich neznámé drony

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Jestli dojde k válce, bude probíhat tady. Přijde to k nám. A proto se o tom teď tady bavíme. Čím připravenější budeme, tím větší je šance, že změníme plány Si Ťin-pchinga.“

To jsou slova brigádního generála a zkušeného pilota Douglase P. Wickerta z nedávného setkání s lídry komunity v okolí jeho domácí Edwardsovy letecké základny v Kalifornii.

Wickert upozornil na riziko útoku na samotnou leteckou základnu, kde se testují nejnovější americké letouny, ale například i na nedaleké továrny, v nichž se mimo jiné vyrábí i nový typ amerických strategických bombardérů B-21 Raider.

Současnou bezpečnostní situaci a nečinnost při jejím řešení generál dokonce přirovnal k zaváhání, které umožnilo japonský útok na Pearl Harbor za druhé světové války a připomněl nevyslyšená varování brigádního generála Williama Mitchella, který útok se zarážející přesností v podstatě předpověděl už v roce 1924.

Zhruba o tři týdny později se něco podobného, před čím Wickert varoval, stalo na druhé straně světa. Ruská letiště hluboko ve vnitrozemí se stala terčem ukrajinské operace Pavučina – úderu, při kterém s pomocí dronů vypuštěných z blízkého okolí ukrajinští operativci zničili přinejmenším dvanáct vojenských letounů, přičemž v drtivé většině šlo právě o nesmírně cenné strategické bombardéry.

Přestože Wickert přímo nezmínil drony, mohlo načasování a znění jeho slov působit až prorocky.

Najednou o „vlastním Pearl Harboru“ psali ruští bloggeři a celý svět si naplno uvědomil, že letecké základny, byť jsou tisíce kilometrů od nepřítele, nejsou v bezpečí.

Wickert nicméně pro svá varování žádné věštecké schopnosti, ani případný přístup k tajným informacím o ukrajinském útoku, rozhodně nepotřeboval.

Spojené státy o tomto problému a vlastní slabině ví už dlouho a opakovaně se o její vážnosti přesvědčily. V některých ohledech jsou na tom svým způsobem navíc vlastně ještě hůř než Rusko, protože potenciální nepřítel má prostor dopředu si přímo na území USA připravit infrastrukturu.

Problém se teď v podstatě jen důrazně připomněl, což by mohlo být pro Washington svým způsobem výhra, protože to může usnadnit prioritizaci jeho řešení.

I tak ale představuje velkou výzvu, která nemá jednoduché řešení.

„Pořád jsme závislí na radarech, které nám sloužily dobře během studené války, ale teď nejsou schopné detekovat, identifikovat a sledovat malé letouny jak v nízkých, tak vysokých výškách. Uvnitř USA můžeme jen stěží sledovat jiná než komerční letadla. Skoro žádná z našich domácích základen nemá senzory k identifikaci malých dronů.“

Takto si zhruba před rokem postěžovali v otevřeném dopise šéfové Komise senátu USA pro ozbrojené síly demokrat Jack Reed a republikán Roger Wicker. A vyzvali Bílý dům k akci. Potřebu řešit problém přitom nepodmiňovali jen hypotetickým rizikem budoucího útoku, ale i reálnými událostmi z nedávné minulosti.

Cizí drony totiž už nad americkými základnami létají několik let.

Velká pozornost se na téma strhla v roce 2023, kdy přes USA letěl a následně byl sestřelen čínský balón. Bezprostředně poté bylo objeveno a sestřeleno ještě několik dalších a objevily se i informace, že podobný objekt se v americkém vzdušném prostoru (avšak bez mediálního humbuku) pohyboval už v roce 2018.

Loni přišla další aféra s neidentifikovanými drony, které lidé pozorovali a natáčeli na různých místech USA. Události byly spojené i se značnou mírou hysterie a paniky, která propukla hlavně v New Jersey ke konci roku, ale kromě toho opakovaně docházelo a dochází i k zachycení neznámých dronů v bezprostřední blízkosti vojenských základen.

První případy, o kterých se nyní ví, se měly odehrát už v roce 2019, kdy roj dronů pronásledoval americké válečné lodě v Kalifornii. V roce 2023 drony létající více než dva týdny kolem letecké základny Langley ve Virginii donutily posádku přemístit stíhačky. V nedávném slyšení úředníků z Pentagonu zase zaznělo, že jen za loňský rok bylo zaznamenáno 350 detekcí dronů napříč stovkou různých vojenských zařízení. Pro úplnost dodejme, že kromě vojenských základen drony neznámého původu létaly například i nad americkými jadernými elektrárnami a další kritickou infrastrukturou.

Není znám žádný případ, kdy by drony způsobily nějaké škody a dodnes ani není jasné, jestli či případně kolik z nich provádělo řízenou špionáž pro cizí stát.

I kdyby ale snad za všemi případy stáli jen obyčejní vtipálci, co si koupili dron a chtěli se pobavit, rozměry problému by to nijak nesnížilo. Možná spíš naopak, protože by to potvrzovalo, že základny může ohrozit opravdu kdokoliv.

Nervozitu v USA prohlubují i obavy, zda si Čína už pro případné útoky z hloubi území USA nepřipravuje infrastrukturu.

Tou můžou být například pozemky. Těch čínské firmy (ne nutně státní, ale v případě Číny se počítá s tím, že pro Peking můžou pracovat všechny) v USA nevlastní ve srovnání s jinými zeměmi mnoho, ale už roky se debatuje, zda a za jakých podmínek by se měl prodej čínským společnostem umožňovat s ohledem na bezpečnostní rizika.

Například v roce 2021 čínská společnost Fufeng koupila půdu poblíž základny Grand Forks v Severní Dakotě, kde chtěla realizovat velký projekt zemědělské výroby. Ten nakonec nebyl povolen, ale půda společnosti už byla prodána. Loni Bílý dům s odkazem na obavy ze špionáže nařídil prodej půdy nedaleko základy s americkými zbraněmi ve Wyomingu, kterou vlastnila čínská firma kryptoměn.

Kolikrát se podobným projektům a nákupům nepodařilo – nebo v budoucnu nepodaří –zabránit, nikdo neví.

Investigace televize NBC News v roce 2023 došla k tomu, že federální systém pro sledování nákupů půdy zahraničními entitami je „laxní“ a vynucování povinných hlášení je „minimální“. Do médií se také dostal například i konkrétní případ zcela neznámé firmy, která několik let skupovala pozemky kolem základny Travis v Kalifornii, aniž by to musela komukoliv vysvětlovat.

V posledních letech kvůli obavám přibývá legislativy s cílem dalším prodejům zabránit, ale nervozita přetrvává.

Kapitolou samou pro sebe jsou pak čínské technologie. Jen v krátkosti zmiňme třeba sérii zjištění několika amerických médií, že FBI od roku 2017 zhatila vícero podezřelých čínských instalací včetně například vybavení telekomunikačních věží nedaleko amerických základen, které údajně mimo jiné mohlo odposlouchávat nebo dokonce rušit komunikaci velitelství, pod které spadají jaderné zbraně.

USA tedy mají pádné důvody se domnívat, že Čína (byť v omezené míře to může platit i o jiných státech) se na jejich území už dlouho „zabydluje“ a v případě konfliktu bude v ohrožování „zevnitř“ mít ještě lepší pozici, než měli například nyní Ukrajinci v Rusku.

USA se na hrozbu dronů sice nějakým způsobem připravují už dlouhé roky, ale Pentagon svou shrnující strategii, jak těmto zbraním čelit, představil teprve na konci roku 2024. Je navíc jasné, že realizace poměrně obecně formulovaných bodů nějakou dobu nutně potrvá a nebude jednoduchá.

Experti namítají, že Washington v oblasti přípravy dlouze zaspal a nyní bude muset zpoždění dohánět. Až donedávna se totiž mohl spoléhat na to, že veškeré větší boje vždy povede někde jinde než na vlastním území, což však najednou přestalo platit.

Dvojice úředníků z Pentagonu si při veřejném slyšení na konci dubna postěžovala americkým zákonodárcům, že i přestože už byly provedeny nějaké „předběžné kroky“ k větší ochraně amerických základen, pořád platí, že „většina z nich nemá buď dostatečné, nebo vůbec žádné nástroje“ k detekci dronů a jejich ničení.

Americký ministr obrany Pete Hegseth na konto dronů a ukrajinské operace Pavučina minulý týden prohlásil, že tato nová hrozba je „kritickou realitou dnešního bojiště“ a že je povinností vlády ji „vyřešit“.

Rozhodnout ale, jak to udělat, nebude jednoduché.

Nabízí se samozřejmě posílení pasivních prvků obrany, jako jsou hangáry, na jejichž nedostatek mimochodem bezpečnostní analytici opět poukazují už roky. Jaké senzory pro detekci dronů ale budou nejlepší? A jaké zbraně budou nejefektivnější k jejich neutralizaci?

Najít odpovědi na tyto otázky je těžké hlavně kvůli tomu, jak rychle se bojové využívání dronů vyvíjí a jak vysoké je riziko, že se investice do nějakých systémů ukážou být později zbytečné kvůli nepředvídatelným inovacím.

To jsme ostatně mohli vidět v praxi ve válce na Ukrajině (jeden ze zajímavých příkladů jsme detailně popsali třeba tady).

Vojenské plánovače nejen v USA proto v nejbližší době nepochybně čeká série velmi těžkých rozhodnutí.