Dronový útok na letiště se dal čekat. Reagovat musí všichni a bude to drahé

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Neděle 1. června se pro ruské strategické letectvo nesla ve znamení nečekaného a tvrdého probuzení. Série koordinovaných úderů zasáhla několik základen roztroušených hluboko v ruském vnitrozemí.

Nešlo o útok konvenčními střelami či drony dlouhého doletu, ale o operaci s krycím názvem „Pavučina“, za kterou podle všeho stojí ukrajinská armáda ve spolupráci s tajnou službou SBU. Cílem byly stroje, které Rusko pravidelně nasazuje k raketovým útokům na ukrajinská města – bombardéry Tu-95, Tu-22 a pravděpodobně i letouny včasné výstrahy A-50.

Prvotní ukrajinská prohlášení hovořila až o 41 zničených či poškozených letadlech, což by představovalo ochromující zásah do ruských strategických kapacit. Tyto údaje je však třeba brát s rezervou; nezávislé ověření v takovýchto případech trvá a skutečný rozsah škod bude pravděpodobně nižší. Přesto i dílčí satelitní snímky a zprávy z míst naznačují, že Rusko citelné ztráty skutečně utrpělo.

Objevily se už satelitní snímky z letecké základny Bělaja v Irkutské oblasti, které na pohled zachycují sedm zničených ruských bombardérů (čtyři Tu-22M3 a tři větší Tu-95MS). I kdyby se celkový počet potvrzených zničených strojů ustálil „jen“ kolem deseti, jednalo by se o mimořádný ukrajinský úspěch.

Snad ještě důležitější než výsledek je však způsob provedení úderu. Ukrajinští operativci použili malé „kamikadze“ drony – celkem zhruba 150 kusů, z nichž 116 nebo 117 skutečně vzlétlo – ukryté v dřevěných přístřešcích, které následně naložili do kamionů. Ty pak poslali na zdánlivě legitimní obchodní cestu po Rusku: Řidiči si zřejmě mysleli, že šlo o převoz stavebních „buněk“ nebo domků.

V neděli operátoři drony aktivovali a navedli na cíle z bezprostřední blízkosti, například z čerpacích stanic či odstavných ploch poblíž přísně střežených vojenských objektů. Rusové s útokem za bílého dne, navíc provedeným z takové blízkosti, zjevně nepočítali.

Operace se podle deníku Ukrajinska pravda připravovala rok a půl a její průběh měl v reálném čase sledovat i prezident Volodymyr Zelenskyj. Ten následně ocenil „naprosto výjimečné výsledky“ a uvedl, že agenti podílející se na útoku se včas dokázali stáhnout z ruského území. Samotný útok tak byl nejspíše proveden piloty, kteří se nacházeli tisíce kilometrů od svých dronů.

Z ukrajinského hlediska nepochybně povedená operace nezmění poměr sil ve válce. Ztráta i jen několika strategických bombardérů je pro Rusko citelná, to je jistě pravda.

V rámci agrese proti Ukrajině ovšem Rusko letouny jako Tu-95MS nebo Tu-22M3 používalo pro odpalování střel s plochou dráhou letu na ukrajinské vnitrozemí. Mají na svědomí velké materiální škody a také řadu obětí, avšak v přímých bojích na frontě dnes velkou roli nehrají.

Rusko také o svou schopnost vypouštět střely s plochou dráhou letu zcela nepřijde; stále disponuje dalšími letadly a v určité míře i loděmi. Navíc i při úderech proti cílům v ukrajinském vnitrozemí Rusko stále více sází na kamikadze drony. Ostatně jen několik hodin před útokem na letiště, v noci na 1. června, Rusko podle ukrajinských zdrojů vypustilo na Ukrajinu rekordních téměř 480 kusů různé munice; většinu tvořily právě drony.

Ruská ztráta se zdá být větší než ukrajinský „zisk“ z této operace. Rusko tyto typy strategických bombardérů již nevyrábí. Poslední kusy sjely z výrobních linek na počátku 90. let, často ještě jako dokončení produkce zahájené v sovětské éře. Celkový operační počet letounů Tu-160, Tu-95MS a Tu-22M3 se odhaduje na zhruba 70 až 90 strojů. Ztráta byť jen deseti z nich je proto vážná.

Tento počet navíc musíme vnímat v kontextu reálné provozuschopnosti. I v technologicky nejvyspělejších armádách světa, jako je ta americká, se míra letuschopnosti pohybuje hluboko pod 100 procenty. Například u amerických bombardérů B-1 to v roce 2023 bylo něco přes polovinu.

Pokud tedy vezmeme v úvahu, že z celkového počtu ruských strategických bombardérů je vždy část mimo provoz kvůli údržbě či poruchám (podle některých odhadů mohlo být letuschopných například jen kolem 30 strojů Tu-95), představuje ztráta deseti letadel mnohem citelnější zásah do reálných operačních schopností, než by naznačoval prostý podíl z celkového inventáře.

Počet odpalovaných střel s plochou dráhou letu by mohl ovšem klesnout, což je pro Ukrajinu jistě pozitivní výsledek: Tyto střely mají totiž nálože o hmotnostech stovek kilogramů, kamikadze drony mají hlavice řádově menší (desítky kilogramů). Což znamená, že Rusko bude mít méně možností, jak ničit odolnější ukrajinské cíle, například elektrárny.

Kde se dopad projeví takřka okamžitě, je ruský odstrašovací potenciál a jeho mezinárodní „vážnost“. Útoky na strategická letiště zasáhly nejslabší článek ruské jaderné triády – strategické letectvo. A to v okamžiku, kdy důvěryhodnost ruských jaderných sil utrpěla další ránu v podobě masivního úniku citlivých informací.

Dánský investigativní portál Danwatch ve spolupráci s německým listem Der Spiegel nedávno zveřejnil podrobnosti o plánech na další vývoj a modernizaci ruského jaderného arzenálu. Pro západní zpravodajské služby jde o skutečný „zlatý důl“ informací, které mohou pomoci lépe porozumět ruským schopnostem a v případě konfliktu je potenciálně oslabit – byť samotné jaderné zbraně pochopitelně žádný únik dat nevymaže.

Vše staví Moskvu do nepříjemné situace. Bude muset reagovat a investovat nemalé prostředky do protiopatření. To zahrnuje nejen lepší ochranu stávajících základen, například budováním nových krytů pro letadla (s čímž Rusové v menší míře začali již dříve, možná i v reakci na předchozí, méně rozsáhlé útoky), ale potenciálně i budování základen nových, lépe zabezpečených a dále od ukrajinských hranic.

Každý rubl vynaložený na tato opatření bude chybět jinde, ať už v samotné armádě, nebo v civilním sektoru. Rusko již investovalo do ochrany před drony přilétajícími z Ukrajiny; nyní bude muset posílit i obranu proti diverzním útokům vedeným přímo z vlastního území.

Ukrajina při tomto útoku nepředvedla žádnou převratnou, dosud nevídanou technologii. Použité FPV drony, byť sofistikovaně nasazené, nejsou samy o sobě vrcholem „hi-tech“ vývoje.

Jak naznačují první analýzy dostupných záběrů (jedna v češtině zde), byly pravděpodobně vybaveny firmwarem, jako je ArduPilot. To je univerzální autopilot s otevřeným zdrojovým kódem, který se používá v široké škále aplikací od hobby modelů po vojenské systémy. Umožňuje plánování a provádění automatických misí, ale také manuální řízení či přepínání letových módů na dálku, například přes mobilní datové připojení. Nejde tedy nutně o autonomní útok řízený umělou inteligencí; beze všeho mohlo jít o běžnou manuální pilotáž v závěrečné fázi, byť nejspíše s podporou automatizovaných systémů pro přiblížení.

Novum nespočívá v dronech samotných, ale v jejich masovém nasazení v kombinaci s taktikou speciálních operací – tedy v propašování prostředků na území protivníka a jejich odpálení z bezprostřední blízkosti. Sabotéři už nemusí s náložemi pronikat přímo na přísně střežené základny; stačí se dostat na několik kilometrů k jejich perimetru.

Koncepty vypouštění většího počtu dronů z mobilních platforem přitom nejsou nijak neznámé. Německá zbrojovka Rheinmetall představila kontejner pro 126 kamikadze dronů a podobný systém, byť v experimentální fázi, ukázaly i čínské ozbrojené síly už v roce 2020, kdy testovaly roj dronů vypouštěný z nákladního automobilu. Přechod k sériové výrobě a operačnímu nasazení takových systémů nemusí být pro technologicky vyspělé státy či organizace nijak zdlouhavý.

Lze tedy říci, že nedělní útok je událostí, která se vlastně dala očekávat. O zranitelnosti velkých statických cílů, jako jsou letiště, se hovoří dlouho a dílčí náznaky se objevily již dříve – například poškození ruského letounu včasné výstrahy A-50 na běloruském letišti „partyzánským“ dronem v roce 2023.

Současná akce je ovšem natolik rozsáhlá a dramatická, že se nepochybně zapíše do obecného povědomí a vynutí si reakci. Je to podobné jako u leteckých neštěstí: Ačkoliv na silnicích umírá v součtu mnohem více lidí, pád letadla je vždy vnímán jako mnohem závažnější a šokující událost, která mobilizuje veřejné mínění i politickou vůli k přijetí opatření.

A právě o protiopatření nyní půjde. Státy po celém světě budou muset přehodnotit ochranu svých klíčových infrastruktur. To znamená investice do protivzdušné obrany specializované na detekci a likvidaci malých, nízko letících dronů. Znamená to fyzické zabezpečení zranitelných cílů, jako jsou právě vojenská letadla, budováním zodolněných úkrytů.

Nezbytná budou také různá elektronická protiopatření, od schopnosti rychle vypnout mobilní signály v ohrožených oblastech po okamžité a efektivní rušení navigačních systémů, jako je GPS. A v neposlední řadě to vyžaduje masivní investice do zpravodajských služeb schopných odhalovat přípravy podobných diverzních akcí.

Možná postačí jen některá z těchto opatření, možná bude nutná jejich komplexní kombinace. To rozhodnou povolanější. Jedno je však jisté: Nic z toho ani náhodou nebude zadarmo.

Nebezpečný svět, ve kterém žijeme, si žádá své náklady. A protože Rusko svou agresí proti Ukrajině vrátilo válku v její brutální podobě zpět do našeho bezprostředního sousedství, budeme tuto cenu muset zaplatit rychleji, než jsme si možná byli ochotni připustit.