Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ottawská úmluva o zákazu protipěchotních min platí už více než čtvrtstoletí. V době, kdy začala platit, představovaly různými armádami, bojůvkami či povstaleckými skupinami po světě roztroušené nástrahy podle některých doslova „globální epidemii“.
Zabíjely desítky tisíc lidí a další nejméně desítky tisíc zraňovaly a mrzačily. Obětmi jsou přitom z velké části civilisté a disproporčně děti. Byť snaha o to, aby se války vedly humánněji, nikdy nezískala univerzální podporu a největší státy světa – USA, Čína, Rusko – se k dohodě nikdy nepřipojily, bez výsledku tato iniciativa nebyla.
Počty obětí začaly po zavedení zákazu a spuštění programů na odminování zasažených oblastí postupně klesat. Nikdy rozhodně ne k nule, nicméně počty zraněných i zabitých se dohromady pohybovaly v řádu jednotek tisíců, nikoliv už desítek či dokonce stovek tisíc, jako tomu bylo podle odhadů v některých etapách 20. století. V roce 2023 podle nejlepších dostupných globálních údajů protipěchotní miny zabily nejméně 1938 lidí a nejméně 3663 zranily. Z více než z 80 procent přitom šlo o civilisty.
Vývoj se ale znovu začíná ubírat směrem k horšímu. Nástrahy, které měly zmizet v propadlišti dějin, zažívají renesanci – a to už ne v nám vzdálených zemích „třetího světa“, ale na evropském bojišti.
Používají je všichni
V konfliktu na Ukrajině se miny staly klíčovou a široce používanou zbraní. Jejich přítomnost výrazně přispívá skutečnosti, že frontové linie se mění jen pomalu a konflikt se změnil ve vleklou opotřebovávací válku.
Miny představují mimořádně účinnou překážku protivníkových snah a důležitý ochranný prvek vlastních pozic. Analýzy z bojiště, například z bojů o Vuhledar na přelomu let 2022 a 2023 nebo během ukrajinské protiofenzivy v létě 2023, dokládají, jak účinná mohou být hustá a důmyslně vrstvená minová pole.
Tyto bariéry kombinující protitankové a protipěchotní nástrahy dokázaly citelně zpomalit postupující jednotky a poskytly obráncům drahocenný čas k dalším úderům. Obě strany to vědí a pokud mohou, nástrahami nešetří. Například hustota ruských minových polí v místě ukrajinské ofenzivy v roce 2023 místy až desetinásobně překračovala normy stanovené jejich vlastními vojenskými doktrínami.
Rusko dohodu z Ottawy nikdo nepodepsalo, Ukrajina ano. Přesto i její armáda se při obraně proti invazi rovněž spoléhá na miny jako na klíčový obranný prvek. Ve skladech měla nepochybně materiál ještě ze sovětských dob, který zjevně nikdy nezlikvidovala.
V létě roku ovšem Spojené státy oznámily, že Ukrajině poskytnou i modernější protipěchotní miny ze svých zásob (a také tzv. kazetovou dělostřeleckou munici). Argumentem pro jejich dodání byla urgentní potřeba posílit ukrajinskou obranu proti masivním ruským útokům a pomoc při narušování ruských obranných linií.
Ukrajina se tak ocitla v situaci, kdy – jak argumentují někteří právníci – porušuje své mezinárodní závazky, aniž by měla formální možnost od smlouvy v době války odstoupit (výpovědní lhůta je šest měsíců a nelze ji uplatnit, pokud je stát ve válce).
Nové minonosky
Současný konflikt na Ukrajině také přinesl revoluci ve způsobech, jakými lze miny pokládat. Klíčovou roli nově hrají bezpilotní letouny, známé jako drony. Tyto často malé a relativně levné stroje původně určené pro průzkum nebo shoz malých granátů se ukázaly být mimořádně efektivními nosiči min.
Díky nim mohou obě strany konfliktu pokládat nástrahy s překvapivou přesností a flexibilitou, a to i hluboko za nepřátelskými liniemi nebo na místa, která byla krátce předtím vyčištěna. Objevují se i případy, kdy dron s připevněnou výbušninou funguje jako vyčkávací „kamikadze mina“, která exploduje při přiblížení cíle.
Často se jedná o větší protitankové miny, jako jsou sovětské TM-62 nebo PTM-3, které mohou být dronem dopraveny a shozeny na silnice, zásobovací trasy či předpokládané směry postupu protivníka. Ale ty jsou pro řadu dronů příliš těžké, a tak ve velké části případů náklad takových dronů tvoří spíš protipěchotní miny či nějaká „na míru“ připravená výbušná zařízení. Některá z nich jsou vybavená dodatečnými senzory, například magnetickými nebo seismickými, či speciálními roznětkami, které komplikují jejich detekci a odstranění.
Tato nová taktika „dronového minování“ zásadně mění dynamiku bojiště. Zvyšuje permanentní nebezpečí pro vojáky v poli, komplikuje logistiku a má nezanedbatelný psychologický dopad, protože útok může přijít prakticky kdykoli a odkudkoli. Schopnost rychle a skrytě zaminovat kritické oblasti tak představuje novou výzvu pro vojenské stratégy i pro vývoj obranných protiopatření – a z min tak dělá ještě o něco lákavější zbraň, než jakou byla v minulosti.
Proč se jich bát
Navzdory veškeré taktické vynalézavosti a vojenské „užitečnosti“ min na současném bojišti nelze ignorovat jejich odvrácenou tvář – devastující a dlouhodobý dopad na civilní obyvatelstvo. Právě nevybíravé utrpení civilistů bylo hlavním impulsem pro vznik Ottawské úmluvy.
Miny, zejména ty protipěchotní, totiž nerozlišují mezi vojákem v uniformě a náhodným kolemjdoucím.
Tragická realita Ukrajiny tuto hrozbu jen potvrzuje. Podle údajů organizace Landmine Monitor, které shromažďuje OSN, si miny a další výbušné pozůstatky války od začátku plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022 do konce prosince 2024 vyžádaly na Ukrajině nejméně 1379 civilních obětí. Z tohoto počtu bylo 413 lidí zabito a 966 zraněno. Je však třeba zdůraznit, jak uvádí i sama organizace, že tato čísla jsou pravděpodobně podhodnocená a skutečný počet obětí patrně bude ještě vyšší.
Navíc panují vážné obavy, že největší vlna civilních obětí může přijít paradoxně až po ukončení aktivních bojů, kdy se lidé začnou masově vracet do dříve nepřístupných oblastí, aniž by tušili, jaké nebezpečí se skrývá v zemi.
V některých případech problém může vyřešit lepší technika: ve válce se částečně používají nástrahy vybavené mechanismy, které je mají po určité době samy deaktivovat nebo zničit. Cílem je snížit riziko pro civilisty po skončení bojů.
Například Spojené státy dodaly Ukrajině protipěchotní miny s uměle omezenou „trvanlivostí“– tedy takové, které se po vypršení životnosti baterie mají stát neškodnými. Za jak dlouho, to je různé: někdy to mohou být hodiny, jindy týdny. I některé ruské miny, jako například protitanková PTM-3, obsahují takový deaktivační prvek.
Realita na bojišti je ovšem složitější. Není jasné, jak velký podíl použitých min skutečně tyto „chytré“ vlastnosti má, ani jak spolehlivě v polních podmínkách fungují. Jak ukazují zkušenosti z Ukrajiny, kde se ženisté snaží všemožně improvizovat a zvyšovat účinnost nástrah, i původní „chytré“ mechanismy mohou být při úpravách min odstraněny či poškozeny.
Levné položit, drahé zvednout
Masivní zaminování Ukrajiny představuje jeden z největších problémů pro jakoukoli budoucí obnovu země. Podle odhadů ukrajinské vlády je minami a nevybuchlou municí kontaminována více než třetina ukrajinského území.
Míra „zamoření“ je pochopitelně velmi odlišná: v některých místech dále za frontou, kde se přímo nebojovalo a docházelo třeba jen ke sporadickému ostřelování, je nebezpečí spíše teoretické. V oblastech, kde se bojovalo dlouhodobě, mohou miny doslova ležet i přímo nad sebou.
Tato „kontaminace“ velké části ukrajinské krajiny má značné socioekonomické důsledky. Zcela ochromuje zemědělskou produkci v mnoha klíčových regionech, což ohrožuje nejen potravinovou bezpečnost Ukrajiny, ale v malé míře to vzhledem k roli Ukrajiny jako významného exportéra obilí může ovlivňovat i globální ceny potravin. Znehodnocená půda brání návratu milionů vnitřně vysídlených osob a uprchlíků, znemožňuje bezpečnou rekonstrukci zničené infrastruktury a celkově podvazuje jakékoli snahy o ekonomické oživení postižených oblastí.
Odstranění takového množství min a výbušných pozůstatků války je úkol na mnoho desetiletí, ne-li na celé generace. Světová banka na začátku roku 2024 odhadovala, že jen náklady na průzkum a vyčištění kontaminovaného území na Ukrajině by mohly v následujících deseti letech přesáhnout 37 miliard amerických dolarů.
Miny jsou smrtelnější než dřív i kvůli inovativním způsobům použití
Miny jsou čím dál větší hrozbou pro civilní obyvatele i kvůli novým inovacím:
Byť o konkrétní částce se dá určitě debatovat, jde rozhodně o obří projekt, na který ukrajinský státní rozpočet (v roce 2024 s příjmy necelých 44 mld. dolarů) těžko bude mít dostatek volných peněz. Zvláště pokud se země bude muset při zajištění bezpečnosti spolehnout jen na vlastní ozbrojené síly.
Určitě existují různé možnosti, jak řešení problému zaminování zlevnit a zrychlit. Pomoci by mohly nové technologie jako drony vybavené speciálními senzory (LIDAR, multispektrální kamery, magnetometry) a umělou inteligencí pro rychlejší detekci a mapování zaminovaných oblastí. Testují se robotické platformy schopné samostatně vyhledávat a v některých případech i neutralizovat nástrahy.
Přes veškerý technologický pokrok však odminování minimálně zatím zůstává pomalým, nákladným a nebezpečným procesem. Rychlost, s jakou lze miny položit – zejména s pomocí dronů či dělostřelectva – mnohonásobně převyšuje kapacity pro jejich odstraňování.
Nezdá se, že by současné technologie, či technologie blízké budoucnosti dokázaly garantovat stoprocentně bezpečné, levné a rychlé vyčištění rozsáhlých území. A vše nasvědčuje tomu, že skrytých nástrah v dohledné začne zase přibývat.
