Zprávy z bojiště: Ukrajinci chtějí rozšířit zónu smrti

Diplomatická jednání o ukončení války na Ukrajině jsou pro tuto chvíli podle všeho na mrtvém bodě. Pozornost se tak nevyhnutelně soustředí na samotné bojiště, kde sice nedochází k zásadním strategickým průlomům, o to intenzivněji ale probíhají taktické změny a technologické inovace.

Dominantním fenoménem zůstávají bezpilotní létající stoje, jejichž evoluce – v poslední době nástup dronů řízených optickým vláknem – neustále mění podobu bojů, taktiku i postupy obou stran.

Více než kdy předtím v této válce (a vůbec v historii válek) platí, že všudypřítomné průzkumné i útočné drony prakticky znemožňují soustředit jednotky pro rozsáhlejší operace a klasické vojenské manévry se stávají téměř neproveditelnými.

K dokonalosti chce tento stav dovézt ukrajinský koncept „dronové zdi“. Cílem tohoto projektu, spuštěného na začátku roku, je vytvořit obrannou linii z nejefektivnějších a nejlépe vycvičených jednotek bezpilotních prostředků.

Do projektu jsou zapojeny elitní útvary, které obdržely dodatečné finanční prostředky v řádu miliard hřiven a prioritní přístup k munici a výcvikovým kapacitám. „Dronová zeď“ má fungovat jako „druhá linie“ za slabšími pěchotními jednotkami a pomoci tak udržet frontovou linii.

Základem konceptu je rozšíření takzvané zóny smrti co nejdále od vlastních pozic. Zatímco ukrajinské ozbrojené síly odhadují, že většina ruských sil je zasažitelná v pětikilometrové zóně od fronty, prioritním úkolem je posunout tuto hranici alespoň na 10, ideálně až na 15 až 20 kilometrů.

Maximální hloubka „zóny smrti“ má být až 50 kilometrů. Cílem je eliminovat prakticky veškerou nepřátelskou pěchotu a techniku v pásmu do pěti kilometrů od linie, do deseti kilometrů ničit veškerou logistiku a do patnácti kilometrů i dělostřelectvo. Implementace celého projektu však postupuje pomalu a jeho plná funkčnost se očekává nejdříve na konci roku.

Ruská armáda se situaci přizpůsobila. Charakter bojů na Ukrajině se v poslední době ustálil na nasazování střetů malých útočných skupin, obvykle o síle doslova několika mála vojáků, které se snaží proniknout obranou nepřítele. Ojediněle dochází k větším operacím, ale jejich úspěch bývá velmi nejistý.

Obě strany stále také častěji nasazují lehké a rychlé dopravní prostředky, jako jsou motocykly a čtyřkolky, které mají alespoň nějakou šanci uniknout pozornosti dronů a jejichž ztráta tolik „nebolí“.

Nasazení obrněných vozidel je nyní úspornější. Viditelně se to projevuje například na počtu zaznamenaných ztrát těžké techniky v první polovině roku 2025 ve srovnání se stejným obdobím loni (viz například statistiky warspotting.net).

Rusové udržují vysoké tempo aktivity, stabilizované kolem 170 útoků denně – výrazně více, než tomu bylo po většinu války. Jak již ovšem bylo řečeno, číslo je dané i tím, že počet mužů v jednom útoku je (a dosti výrazně) nižší než v minulosti.

Přesto se v posledních týdnech zdá, že takový přístup má určité výsledky: tempo ruského postupu se mírně zvýšilo a ztráty dokonce proti závěru loňského roku mírně klesly - alespoň podle ukrajinských hlášení, která se ovšem dlouhodobě zdají být relativně spolehlivá, pokud jde o protivníkovy ztráty (výpočet plochy obsazených území je podle mapy ukrajinské skupiny DeepState).

V této opotřebovávací válce hraje stále významnější roli schopnost doplňovat ztráty. Rusko, pravděpodobně díky štědrým náborovým bonusům, dokáže měsíčně rekrutovat odhadem 30 až 45 tisíc nových vojáků.

Ukrajinské zdroje uvádějí, že jejich mobilizační úsilí do armády přivede do 30 tisíc nových rekrutů měsíčně. Ani jedna strana přitom v současnosti podle všeho nedisponuje velkými strategickými rezervami, které by mohla okamžitě nasadit do bojů.

Letošní rok přinesl na bojiště další technologický zlom v podobě masivního nasazení FPV dronů řízených pomocí optického vlákna. Tato inovace, kdy je dron spojen s operátorem tenkým kabelem odvíjejícím se z cívky, zajišťuje přenos řídicích signálů a obrazu bez možnosti radioelektronického rušení a bez omezení rádiovým horizontem.

Žádná současná protiopatření (systémy elektronického boje či rádiové detektory) proti nimi nejsou příliš účinná: nejlepší je drony přímo fyzicky zlikvidovat (což se lépe říká, než dělá) nebo jim postavit do cesty nějakou fyzickou překážku (sítě či různé jiné typy ochrany).

Ani to pochopitelně není dokonalé a v některých případech nic z toho není možné, například při ochraně jednotlivých mužů.

Nevýhodou těchto dronů je vyšší cena, menší rychlost a obratnost, a také skutečnost, že po kabelu, který za sebou zanechávají, je možné odhalit pozici operátora. Výhody nicméně jednoznačně převažují.

Moskva tuto technologii nasadila ve velkém jako první, zejména s modelem „Kňaz Vandal Novgorodskij“. Tyto drony sehrály klíčovou roli při ruském postupu v Kurské oblasti od srpna 2024. Připomeňme, že oblast nakonec Rusové znovu získali zpět, když s pomocí dronů prakticky kompletně zastavili ukrajinskou logistiku, tedy zásobování jednotek ve výběžku.

Nejzkušenější a nejlépe vybavené ruské dronové jednotky, jako„Rubikon“ a „Sudnyj deň“ se v průběhu dubna postupně z Kurska přesunuly na jiné úseky fronty, především do Doněcké oblasti.

Jejich nasazení se tu brzy také projevilo a například v okolí Pokrovsku a Torecku vedlo k prudkému nárůstu ztrát ukrajinských vozidel i daleko za frontou.

Ruské „drony na kabelu“ se také ukazují být kvalitní, a i podle některých ukrajinských komentátorů často kvalitnější než ukrajinské. Ruský technologický náskok podporuje i použití vhodnějších vlnových délek pro přenos signálu a kvalitnějších kamer, což vede k výrazně vyšší úspěšnosti ruských optických dronů (až 80 % na 20 km) oproti ukrajinským (10-30 % na 15 km). Rusové také experimentují s různými tloušťkami optického kabelu: silnější vlákno je odolnější proti poškození, i když za cenu vyšší hmotnosti a ceny dronu.

Ukrajina se snaží náskok dohnat. Specializované jednotky jako brigáda Azov experimentují s vlastními řešeními, výzvou však zůstává výcvik pilotů a zavádění osvědčených postupů. Podle březnového vyjádření velitele jednotky K-2 Kyryla Verese je zatím efektivní využití této technologie na ukrajinské straně omezeno zhruba na desetinu dronových jednotek.

Co se situace na bojové linii týče, zastavíme se právě v okolí Pokrovsku v Doněcké oblasti. Právě tam se v posledních týdnech nejzřetelněji projevují všechny zmíněné trendy – od masivního nasazení dronů obou stran přes ruskou snahu o taktické průlomy až po ukrajinské pokusy o stabilizaci fronty.

Oblast je dlouhodobě nejžhavějším místem celé frontové linie a ruské velení sem soustředí značné síly, včetně těch nejzkušenějších dronových jednotek jako zmíněný „Rubikon“.

Přesun těchto specializovaných týmů měl citelný dopad. Ukrajinští vojáci hlásí výrazné ztížení pohybu v přífrontové oblasti a ochromení vlastního vzdušného průzkumu, neboť ruské drony aktivně vyhledávají a ničí ukrajinské bezpilotní prostředky.

Velmi citlivě byla také zasažena ukrajinská logistika v oblasti. „Nerušitelné“ drony s optickým kabelem operují stále častěji i 10 až 20 kilometrů za frontou a působí značné ztráty na vozidlech, která ukrajinské jednotky používají k zásobování, včetně evakuačních vozidel. Neustálá hrozba úderů na zásobovací trasy a uzly, jako je například Kosťantynivka, komplikuje doplňování municí, materiálem i personálem a nutí ukrajinské síly hledat alternativní, často méně efektivní cesty. Jednotky jako Rubikon tak systematicky narušují schopnost ukrajinských obránců udržet bojeschopnost na předsunutých pozicích.

Ruský tlak východně od Pokrovsku, který zesílil po velikonočním příměří na začátku května, vedl k sérii lokálních, ale pro Ukrajinu bolestivých úspěchů agresora. Po dobytí pozic severně od Voďjane Druhého a obsazení vesnice Berezivka dokázaly invazní síly proniknout o několik dalších kilometrů až k Novoolenivce, a v posledních dnech také obsadit pozice za silnicí T0504.

Postup je to o jednotky kilometrů, ale situace v některých ohledech připomíná tu u vesnice Očeretyne z loňského jara. Tehdy, kvůli nedostatečné koordinaci a problémům při rotaci jednotek, ruské síly poměrně snadno pronikly první linií ukrajinské obrany, což vedlo postupně k posunu fronty o několik desítek kilometrů západním směrem. I nyní se Rusové snaží nově nabyté předmostí rozšířit do několika směrů.