Video: Rusové se inspirovali Ukrajinci. Testují vlastního „stíhače dronů“

Ruská armáda, inspirována ukrajinskými experimenty, upravila svůj vrtulový cvičný letoun Jak-52 na „stíhače dronů“.

Testovaní svědčí o tlaku, který ukrajinské dronové údery vyvíjejí na ruskou protivzdušnou obranu, shrnuje server The War Zone.

Stejný letoun využívá i Kyjev. První zmínky o něm se objevily loni v dubnu, útoky se poté zjevně opakovaly a posádka měla na svém kontě údajně kolem desítky ruských dronů. K většině sestřelů došlo v Chersonské oblasti. Výsledky tak možná vedly k rozšíření letového parku o tyto stroje.

Na sociálních sítích se mezitím začaly objevovat první fotografie a podrobnosti o ruské obdobě, kterou označují jako „bezpilotní stíhačku“. Obrazové materiály sdílel na telegramu vlivný ruský účet Vojenský zpravodaj či na platformě X armádní analytik Rob Lee z amerického think-tanku Foreign Policy Research Institute.

Jak je z fotek patrné, Jak-52B2 je vybaven senzorovou věží pod levým křídlem, která by měla být schopna detekovat cíle v režimech vzduch-vzduch či vzduch-země a údajně i reagovat na nepříznivé povětrnostní podmínky.

Pod pravým křídlem je pak umístěna poloautomatická brokovnice, právě tato zbraň je v ruské válce proti Ukrajině používána oběma stranami k ničení bezpilotních letounů.

Na začátku dubna se například objevily záběry, jak Ukrajinci instalovali na bezpilotní letouny brokovnice, kterými pak útočí na nepřítele.

Kyjev v obraně proti ruským bezpilotním strojům využívá i ultralehká letadla A-22, na jejichž palubě sedí kromě pilota i střelec, který se snaží dron zničit pomocí ruční zbraně.

Letoun Jak-52B2 dokáže na každém křídle nést až 90 kilogramů užitečného zatížení, což umožňuje nasazení různých druhů vybavení. K tomu patří i palubní počítač pro řízení palby, který generuje informace o zaměření, a navigační systém zajišťující provoz v noci a za špatného počasí.

Prokremelští váleční blogeři naznačují, že Jak-52B2 je výsledkem předchozích experimentů s jinými vrtulovými letouny. Tento typ byl zvolen díky své dostupnosti a schopnostem, které z něj činí ideální základ pro modifikaci.

Stroj se má zaměřit především na ničení útočných dronů s dlouhým doletem, jako je AN-196 Liutyi, ale také proti vrtulovým kamikadze letounům upraveným pro bezpilotní provoz. Některé zprávy tvrdí, že modifikace letounu vycházejí z předchozích zkušeností s lehkým útočným letounem Jak-52B, vyvinutým v období Sovětského svazu pro válku v Afghánistánu.

Jak-52B byl původně navržen pro protipovstalecké operace a poprvé byl testován v roce 1982 s 23mm kanonem a 57mm neřízenými raketami. Letoun však nikdy neprošel masovou výrobou.

Jeho velkou výhodou je snadná dostupnost v aeroklubech a civilních organizacích, což může usnadnit nasazení v bojových podmínkách. Nicméně výcvik jednotek schopných efektivně likvidovat drony bude náročný.

Podle nepotvrzených ruských zdrojů již Jak-52B2 získal osvědčení o letové způsobilosti a momentálně prochází testováním zaměřeným na doladění palubního vybavení.

Nasazení malých letadel nevyřeší hrozbu bezpilotních strojů. Je nutné si uvědomit, že většina cílů je pohyblivých, pilot se proto musí trefit co nejrychleji. Pak je tu problém včasného odhalení dronů a upozornění posádky letadla.