Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čína ho drží pevně v rukou už dekády. Použila ho už v minulosti, třeba proti Japonsku v roce 2010 kvůli sporům ve Východočínském moři, ale do opravdu velké hry ho nasadila v plné síle až letos.
Monopol v oblasti takzvaných vzácných zemin Číně významně pomohl k vítězství ve střetu s Donaldem Trumpem a jeho celní politikou.
Svět si díky tomu naplno uvědomil, že Čína může omezením vývozu zmáčknout do kleští širokou paletu odvětví průmyslu a nebojí se tuto obchodní zbraň použít. Některý ze 17 prvků spadajících do skupiny vzácných zemin, či rovnou jejich kombinace, je nenahraditelně potřebný k výrobě různých druhů elektroniky, automobilů, komponentů pro obnovitelné zdroje energie a třeba i motorů pro moderní americké stíhačky.
Na území Číny se v roce 2023 vytěžilo 68 % z celosvětového množství získaných vzácných zemin. Čínské firmy působí například i v Barmě, kde se vytěžilo 11 %, ale hlavně dominují také v oblasti zpracování těchto prvků. To znamená, že nemalá část mimo Čínu vytěžených vzácných zemin se stává použitelnými až po zpracování v Číně. Reálně tak má Peking v rukou téměř celý trh (odhady se mírně liší, ale většina jich Číně připisuje zpracování víc jak 90 % světové produkce vzácných zemin).
Jde o výsledek desítky let trvajícího procesu, který byl možný nejen díky bohatým zásobám samotných vzácných zemin, prozíravému rozhodnutí vedení země, centrálně řízené ekonomice vstřícných dotací a levné pracovní síle.
Lví podíl na čínské dominanci má totiž i fakt, že Peking byl ochotný pro nízkou výrobní cenu dát stranou bezpečnostní opatření a zamořit okolí dolů škodlivými toxiny.
Konzistentní priorita
„Blízký východ má ropu, Čína má vzácné zeminy,“ prohlásil už v roce 1992 čínský vůdce a reformátor Teng Siao-pching.
Potenciálu této komodity si však všiml už dřív jím jmenovaný technokratický funkcionář a politik Fang I. „Vzácné zeminy mají důležité využití ve výrobě oceli, tvárné litiny, skla, keramiky, ve vojenském průmyslu, elektronice a v oblasti nových materiálů,“ řekl Fang při návštěvě města Pao-tchou ve Vnitřním Mongolsku, dnes přezdívaného „hlavní město vzácných zemin“.
Jen o rok později Fang mimochodem v rámci tehdy ještě dobrých vztahů s USA navštívil americké firmy na výrobu letadel, kde měl podle tisku lobbovat za zrušení embarga a povolení prodeje amerických vojenských letadel Číně. To jen pro ilustraci, jak jiný byl v té době svět a jak těžké asi bylo předvídat, že Peking bude za pár desítek let pro Washington větší hrozbou než Moskva.
Před nástupem Číny vzácné zeminy těžily a zpracovávaly zejména Spojené státy a Sovětský svaz, jenže jejich postupy byly oproti dnešku nákladné, protože vyžadovaly množství nerezové oceli a dražší kyseliny.
Číně se podařilo přijít s levnějším postupem díky plastu a lacinějším kyselinám. Čínští geologové navíc zjistili, že bohatá naleziště nejsou jen na severu města Pao-tchou, ale i na jihu, a že v Číně leží skoro polovina světových zásob.
Ze vzácných zemin se stala strategická priorita. Zasloužil se o to i vystudovaný geolog Wen Ťia-pao, který od roku 2003 do roku 2013 zastával funkci premiéra.
Špinavý proces
Až dosud to zní jako příběh úspěchu, ve kterém hrálo hlavní roli štěstí, prozíravost a odhodlání chopit se příležitosti.
Těžko popřít, že tyto faktory výsledek ovlivnily, ale jeden důležitý bod pořád chybí – součástí čínského klíče k levnému získávání vzácných zemin byla už od začátku až do nedávné doby i rezignace na předcházení environmentálním škodám.
„Špinavost“ zpracovatelského procesu, byť v omezenější míře, začala být v 90. letech jinde ve světě nepřípustná a její vyčištění příliš drahé na to, aby firmy mohly konkurovat Číně, která si s odpadem nedělala hlavu.
Zatímco si zmiňovaný Teng Siao-pching mnul ruce nad zářnou budoucností těžby, ve zbytku světa se doly a na ně navázaná infrastruktura na vzácné zeminy postupně zmenšovaly, nebo rovnou zavíraly.
Prvky vzácných zemin
Při kliknutí na zvýrazněné prvky v periodické soustavě prvků se k danému prvku zobrazí:
- chemicko-technologické vlastnosti
- praktické využití
Vzácné zeminy se typicky získávají dvěma hlavními způsoby.
První spočívá v postupném odtěžování vrchních vrstev zeminy a následném přemístění materiálu do nádrží s kyselinami a dalšími chemikáliemi, které slouží k oddělení vzácných zemin od ostatních nežádoucích prvků. Druhým způsobem je pumpování toxického roztoku přes plastové trubky rovnou do vyvrtaných děr v zemi, odkud se materiál rovněž různými způsoby přesouvá do nádrží.
V nádržích pak zůstává množství životnímu prostředí a lidem nebezpečných látek. Ty je v ideálním případě potřeba vyčistit, nebo alespoň zajistit, aby se nedostaly mimo nádrže. Čína ale v rámci širší strategie prostupující i dalšími odvětvími průmyslu dbala především na produktivitu a řešení environmentálních rizik se odložilo „na později“.
Zdrojem znečištění z těžby a zpracování vzácných zemin přitom nejsou jen kyseliny a chemikálie využívané pro oddělování chtěných prvků od nechtěných, ale i další prvky izolované z hornin, jako je třeba olovo a další těžké kovy nebo radioaktivní thorium či uran.
Do prostředí se při špatném nakládání dostávají buď z vody, která prosákne, či se rovnou vypustí z nádrží, nebo toxickým prachem rozneseným do okolí větrem.
Škody jako přísně střežené tajemství
Přesný rozsah škod způsobených těžbou a zpracováním vzácných zemin v Číně dodnes není znám a nejspíš to tak i zůstane.
„Našli jsme nádrže s radioaktivním kalem a doslechli se o znečištěné vodě i půdě, která byla v minulosti spojená se zvýšeným výskytem rakoviny a vrozených vad. Cesty na tyto místa ale byly náročné,“ popsala aktuální situaci v okolí největšího čínského dolu v nedávno publikované reportáži BBC.
„Peking se zdá být citlivý vůči kritice jeho počínání v oblasti životního prostředí. Zastavila nás policie, a pak následovaly tříhodinové dohady s blíže nespecifikovaným těžebním bossem, který nás nenechal odjet, dokud jsme nesmazali naše záběry,“ dodali autoři reportáže.
„Během mé červnové cesty do Pao-tchou mě i s dvěma kolegy zastavila na veřejné cestě kolona osmi aut policistů a ochranky Baogangu (těžební společnost - pozn. red.). Posadili nás do policejního auta a odvezli do centrály společnosti. Zatímco nás venku hlídalo 21 aut policistů a úředníků, byli jsme po dvě hodiny vyslýcháni, načež nás propustili a řekli, že nádrž Wej-kchuang je ‚obchodním tajemstvím‘,“ popsal čerstvou zkušenost novinář Keith Bradsher z pekingské redakce deníku New York Times.
Nádrž, kterou zmínil, je jedním z míst, o kterých se dobře ví, že jsou velkým zdrojem znečištění.
Vodní dílo postavené v polovině minulého století nemá nepropustné dno, takže se z něj chemikálie mohou dostávat do podzemní vody. Mimo deštivá období také vysychá, takže zamořuje okolí i prostřednictvím toxického prachu.
Záběry toxické nádrže poblíž města Pao-tchou:
Bradsher píše, že na zdravotní problémy způsobené těžbou už upozornila řada studií čínských akademických pracovišť a zmiňují ho i oficiální vládní dokumenty. Například v okolí Pao-tchou měly být identifikovány vývojové poruchy u dětí už v roce 2003. Na přetrvávající znečištění v oblasti přitom upozornili vědci z Univerzity Vnitřního Mongolska i letos a loni před ním varovala akademie věd.
Čína se tato místa snaží v posledních letech čistit, ale podle některých odhadů může úplné vyčištění trvat i 50 až 100 let. Legislativu začala Čína citelně zpřísňovat až před 10 až 15 lety a do té doby byly stanovy pro nakládání s odpadem z těžby a zpracování laxní a docházelo i ke zcela nekontrolované těžbě bez povolení množstvím menších společností, jehož vymýcení trvalo roky.
Podobně na tom jsou i jiná odvětví čínského průmyslu a nikdo neví, kolik lidí kvůli znečištění dohromady mohlo zemřít, natož pak, jak velkou ránu dostalo životní prostředí.
Investigativní novináři nicméně dosud přinesli již mnoho svědectví o tzv. „rakovinových vesnicích“, jejichž existenci de facto přiznalo i čínské ministerstvo životního prostředí v pětiletém plánu v roce 2013.
Přestože tato „špinavost“ čínských vzácných zemin je známá už dekády, zahraniční společnosti dosud neměly problém ji s vidinou nejnižší možné ceny tolerovat.
Západní státy v čele s USA se teď rychle snaží najít způsob, jak vytěžit, zpracovat a dostat do svých fabrik vlastní nečínské vzácné zeminy za alespoň ne markantně vyšší cenu.
Čína se sice v posledních letech snaží znečištění řešit a investovat do jeho zmírnění, nemalou daň na zdraví vlastních lidí a životním prostředí už ale zaplatila a nesporně je to jedním z důvodů, proč teď není lehké čínský monopol rozbít.