Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
K letošním Vánocům přinese americkým dětem Santa Claus plešaté panenky. Tak aspoň zní výhružka šéfa velkého hračkářského podniků ze San Franciska. Proč? Ve Spojených státech není jediná továrna, která by dokázala vyrobit umělé vlasy. Dosud se dovážely z Číny.
Jen střípek v mozaice dopadů obchodní války mezi dvěma největšími ekonomikami světa. A jedna z menších potíží, které působí americkým firmám. Namátkou: obchodní řetězce varovaly, že se američtí zákazníci brzy budou dívat na prázdné regály podobně jako v době covidové pandemie. Analytici spočítali, že nový iPhone bude stát v přepočtu okolo sedmdesáti tisíc korun. Boeing hledá nové zákazníky pro padesát letadel, která se mu vrátila z Číny. Finanční instituce hrozí nejen vysokou inflací, ale rovnou i recesí amerického hospodářství.
Nevíme, co z toho zapůsobilo na okolí Donalda Trumpa. V každém případě to byl americký prezident, kdo v partii s Čínou jako první uhnul z kolizního kurzu, a to už po několika týdnech. Couvnutí se snažil prodat jako „deal“, výsledek jednání, do kterého Čínu dotlačil. „Zavolal mi,“ řekl o čínském prezidentovi. „Myslím, že to z jeho strany není projev slabosti.“
Jenže čínská diplomacie svého nejdůležitějšího partnera na světové scéně nechala chladnokrevně vykoupat v ostudě. Ne, tvrdí Peking, prezident Si Ťin-pching Donaldu Trumpovi nevolal, žádná jednání s USA neprobíhají a Čína o ně ani nestojí, dokud Washington svou masivní celní ofenzívu neodvolá.
Zmatený útok na Velkou čínskou zeď
Poněkud směšná přetahovaná na úrovni manželské hádky může zastírat okamžik střídání epoch, kdy definitivně skončila americká ekonomická hegemonie.
Předcházelo mu celní tažení zpětně vyznívající jako zmatený útok na dobře připravené opevnění Velké čínské zdi. Zatímco Čína se na druhé Trumpovo funkční období chystala několik let, z jednání Washingtonu nebylo zřejmé, čeho a jak chce americká administrativa docílit.
Ve stručnosti: krátce po svém nástupu do Bílého domu Donald Trump nařídil zvýšit cla na čínské zboží na 20 procent. Čína odpověděla v podobném duchu. Na začátku dubna zvýšil Trump cla na 54 procent. Čína opět dorovnala sázky. Trump odpověděl bezprecedentním tahem, navýšením na 145 procent, což se v řadě sektorů rovná likvidaci vzájemného obchodu. Jenže ani pak Čína necouvla a navýšila odvetná cla na 125 procent. A k tomu přidala své další, dobře přichystané páky – především omezení vývozu vzácných zemin.
Přes 70 zemí světa se snažilo s Trumpem o clech jednat, přestože je americký prezident ponižoval vulgaritami. Ne tak Čína. Peking se omezil na oficiální protesty.
V jednom momentu Trump odložil platnost trestných cel vůči zbytku světa o 90 dní, ovšem s výjimkou Číny. V Trumpově okolí to bylo oslavováno jako výsledek prezidentovy geniální strategie, která dovedla Čínu do mezinárodní izolace. Pokud to ale vůbec byla strategie, a ne důsledek zmatených rozhodnutí, pak nezabrala. Čína ani poté neustoupila.
Ustupoval ale Trump: nejprve ohlásil výjimku z cel na zásadní segment obchodu, elektroniku a polovodiče. Pak sice oznámil, že tato výjimka je dočasná, jenže minulý týden přišel s prohlášením, které zbortilo jeho dosavadní linii: cla na čínské zboží se „výrazně sníží“, na Peking prý bude prezident při jednání „velmi hodný“. Následovala zmíněná přestřelka ohledně údajných telefonátů, ze které najisto vyplývá jen to, že buď americký, nebo čínský prezident lže.
Spory uvnitř Bílého domu
„Armády milionů lidských bytostí budou šroubovat malé šroubky na iPhonech. To je to, co čeká Ameriku,“ prohlásil ve svém už proslulém vystoupení Trumpův ministr obchodu Howard Lutnick, podle kterého měla přesun manuální výroby do USA zajistit právě cla. Čínské úřady reagovaly nezvykle vtipnou kampaní, která měla naznačit, že Amerika nemá tak úplně o co stát.
Svět se nejen bavil, ale také dohadoval, zda právě tohle je cílem americké strategie. Má jít o „decoupling“, odstřižení se od Číny? Nebo je celní válka prostředkem, jak dotlačit Čínu, která reálně po léta zneužívala světový obchodní systém, k férovějšímu přístupu a snižování obchodních bariér? Jedno totiž vylučuje druhé.
I ideologové hnutí MAGA byli celní erupcí překvapeni. Oren Cass, ekonom skalně Trumpovské organizace American Compass a zastánce postupného odpojení čínské a americké ekonomiky, v rozhovoru pro CNN kritizoval, že cla vytvářejí „obrovskou nejistotu“.
Stejně jako zástupci EU konstatovali, že cíle Trumpovy obchodní války s Evropou „zůstávají záhadou“, množily se pochybnosti, zda Trumpův tým „ví, co ohledně Číny dělá“.
List The New York Times se odvolává na své zdroje, když tvrdí, že Trumpovi lidé předpokládali, že Čína bude mezi prvními prosebníky ve snaze americká cla zmírnit. Opak se stal pravdou. Magazín The Economist píše o „válčících kmenech“ v Bílém domě – s tím, že největší protičínští jestřábi ztrácejí vliv.
Ledy prolomil ministr financí Scott Bessent. Zatímco sám prezident ještě pár dní předtím mluvil o „clech, na která je radost pohledět“ a díky kterým americká ekonomika prosperuje, jeho podřízený minulý týden za zavřenými dveřmi vykresloval úplně jiný obraz situace. Na setkání s investory označil současnou situaci za „neudržitelnou“, cílem prý rozhodně není odpoutat se od čínské ekonomiky.
Vzápětí přišlo i zacouvání samotného Trumpa. Jeho tvrzení, že to byl čínský prezident, kdo zavolal první, se jeví jako snaha prezentovat ústup coby tah v předem naplánované partii, jejímž cílem nakonec nebylo přenést výrobu iPhonů a dalšího zboží do USA, ale pohnout Čínu k jednání.
I Čína trpí
Není to přitom tak, že by Peking střet s Washingtonem nebolel.
Pravdou je, že Čína má v rukou silné trumfy, které může při eskalaci postupně vynášet a o kterých jsme na Seznam Zprávách podrobně psali v této analýze:
Zároveň však zůstává faktem i to, že vzájemný obchod s USA představuje pro Čínu podstatnou část HDP – větší, než je tomu v případě amerického hospodářství. Podle Financial Times už také Peking potichu odpustil odvetná cla firmám v klíčových oborech léčiv, letectví nebo chemického průmyslu.
Podobně jako v případě Kanady, i Pekingu pomáhá v celní válce patriotismus nabuzený dojmem, že Washington jedná jako arogantní násilník. Gigantické platformy Alibaba a Baidu nabízejí čínským firmám pomoc při snaze přesměrovat své zboží z amerického na místní trh. Firma JD.com ho chce sama nakoupit a následně v Číně prodat v přepočtu za zhruba 65 miliard korun. Podle expertů mohou ale jak soukromé, tak vládní iniciativy na podporu domácí spotřeby fungovat jen po omezený čas.
Přesto Si Ťin-pching zjevně věřil, že jeho vláda vydrží tlak destruktivních dopadů obchodní války déle než její iniciátor. Čínský prezident, který vnutil své zemi tak drakonická proticovidová opatření jako právě Si ťin-pching, a přesto přežil ve funkci, zřejmě vsadil na to, že Číňané vydrží i útrapy celní války. Zvlášť, když je k obětem vybičuje nacionalistická rétorika a obraz vnějšího nepřítele, který v tehdejším boji s virem nebyl k dispozici. Komunistický vládce, kterému nehrozí volební porážka, navíc správně odhadl, že Donald Trump podlehne tlaku veřejnosti, velkých firem a volebních sponzorů.
Střídání epoch
Vyústění čínsko-amerického obchodního střetu je sice zatím otevřené, americká ochota ustoupit je ale zřejmá. Duel, který trval sotva několik týdnů, přitom může mít závažné důsledky na řadu let.
„Čínská ekonomika sice krátkodobě pocítí větší škody, z dlouhodobého hlediska ale bude právě Čína tou zemí, která bude z amerického geopolitického sebepoškozování profitovat nejvíc,“ říká uznávaný analytik Ian Bremmer.
Peking sice celá desetiletí vydělává na ohýbání pravidel světového obchodního systému, nyní ale může sám sebe prezentovat jako obhájce volného obchodu a dodržování norem. Země, která má spory se všemi svými sousedy, nyní vystupuje coby garant stability. Nejde jen o velkolepě inscenovanou návštěvu čínského prezidenta u letitého rivala Vietnamu, ale po pěti letech Peking také obnovil jednání o volném obchodu s Japonskem a Jižní Koreou.
Všechny tyto země mají navíc před očima čerstvou potupu USA. Země, jejíž hegemonie oslabuje, podíl na světovém hospodářství se zmenšuje a která už zjevně nemá sílu přinutit Peking, aby se podvolil, ani když sáhne k drastickým opatřením.
Recept na zkrocení Číny už přitom Donald Trump na stole jednou měl. TTIP, projekt transatlantické zóny volného obchodu, se sice i v české diskuzi smrskl na otázku omývání kuřecího masa chemikáliemi a další formy vyvolávání strachu. Jeho klíčovou misí ale bylo vytvořit gigantický obchodní blok a zároveň standard pravidel a norem, který by buď donutil Čínu přistoupit na západní pravidla, nebo jí zásadně ztížil život na západních trzích. Ukončení rozhovorů o TTIP ale bylo jedním z prvních kroků, které Donald Trump ve svém prvním funkčním období udělal…
