Článek
Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a kulturní rubrika SZ každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!
Přišla v redakční poště. Krabička z modrého papíru se symboly binárního kódu připomínala artefakt z videohry. Uvnitř byla mapa města s latinskými názvy a kostely, věžemi a hradbami, které připomínaly fantaskní Prahu, nebo několik pestrobarevných kartiček s hrdiny tajuplného příběhu. A také USB disk. Jakmile jsem ho připojil k počítači, někde uvnitř poloprůhledného plastu se rozblikala červená dioda. Otevřel jsem soubor s názvem Přečti mě a doufal, že mě kolegové z IT oddělení nebudou nenávidět.
„Do vašich počítačů se právě dostalo to nejlepší z Exarie,“ psalo se v souboru. „Ale klidně to všechno smažte a udělejte si z toho bootovací USB pro instalaci Windows. Nebo si sem nahrajte Quake 3 Arenu. Jednou ten čas na pořádný zápas stejně přijde – tak buďte ready.“
Nebyl jsem ready. Krabičku jsem ve skutečnosti otevřel až měsíc poté, co dorazila na můj pracovní stůl. Zatímco ležela ladem, obklopená recenzními výtisky knih, autor onoho textového souboru vybral na crowdfundingové kampani téměř 26 milionů korun, a vytvořil tak tuzemský rekord. Tolik peněz nabídli fanoušci za vydání fantasy trilogie Exarie.
Jejím autorem je Radek Starý, známější pod přezdívkou Sterakdary, s níž vystupuje jako youtuber a herní streamer. Videa točí přes 13 let, na kontě má ale i několik knižních bestsellerů. Sám o sobě říká: „Nejsem youtuber, který začal psát knihy. Jsem spisovatel, který si nejdříve založil YouTube kanál.“
Sterakdaryho videa jsou jedním z klíčů k pochopení jeho úspěchu. Komunita 400 tisíc sledujících (na streamovací platformě Twitch je jich dalších 150 tisíc) při financování knihy určitě pomůže. Stejně tak promyšlená kampaň, v níž více peněz v banku znamená lépe vyvedené vydání knihy pro všechny. Radek Starý ale nabízel i individuální odměny. Hodně štědří přispěvatelé dostali například možnost pod autorovým dohledem vyvinout postavu do dalšího příběhu.
Kniha, nebo hra?
A nakonec je tu žánr, ve kterém kulturní publicisté trochu zaspali za čtenáři – literární fantastika. Exarie přitom nabízí její nejčerstvější mutaci, takzvané LitRPG, v němž se hrdinové vyvíjejí jako postavy z počítačových her. Někomu by to mohlo připomenout staré dobré gamebooky, v nichž čtenář přeskakoval mezi kapitolami podle toho, jestli se rozhodl obřího, rozzuřeného trolla zabít, nebo obelstít. Kdyby to viděl Julio Cortázar!
LitRPG tak interaktivní nejsou, ale i u nich máte pocit, že skrz stránky knihy vstupujete do videoherního světa. Ostatně přesně to se děje v ukázce, kterou jsem našel na USB z tajuplné krabičky.
Někde ve vzduchu nad Prahou visí portály do hry jménem Exarie, která má háček. Smrt tady znamená, že zemřete i v reálném světě. Tom, hrdina příběhu, se tuhle nepříjemnou okolnost dozví až ve chvíli, kdy už není cesty zpět. V Exarii se přitom ocitl omylem. „Takže ty mi chceš říct, že úplnou náhodou najdeš telefon pro připojení do Exarie a ještě k tomu máš gen, abys toho byl vůbec schopný?“ ptá se Toma jeho herní mentor Gorim, bezpečně usazený v hrdinově virtuálním vědomí. Kritický čtenář v mé hlavě se také diví: Není to trochu lajdácká peripetie?
Jinde v ukázce mě zarazí otřesný výkřik: „Znělo to jako nemocný pes a skřípání po skle zároveň. Rozléhalo se to po krajině kolem jako zatroubení rohu.“ Výkřik nemocného psa. Který skřípe po skle. A troubí jako lesní roh? Měl bych si přeinstalovat ovladače na zvukové kartě.
Z mrtvého autora marketérem
V roce 2012 se ve vagonech metra A objevovaly kryptické nápisy. Pravda je omyl. Věrnost je lenost. Bůh je yetti. Lákaly na knihu Hejno bez ptáků, dvoudílný experimentální román, který jeho debutující autor Filip Doušek psal 12 let. Vydání doprovodil na domácí poměry nečekaně propracovanou marketingovou kampaní, při níž veřejně sdílel svůj tvůrčí proces a fanoušky zval ke komentování a vylepšování rukopisu i grafického pojetí knihy.
První náklad románu kombinujícího milostný příběh intelektuálního rozervance Adama a éterické Niny s filozofickými traktáty tehdy zaujal veřejnost i novináře a záhy se vyprodal. Ale také si vysloužil kritiku. „Hejno bez ptáků je sice pozoruhodný startup a promyšlený event, není to ale dobrý román,“ konstatoval ve své recenzi Michal Kašpárek a mimoděk tak upozornil na paradoxní pravidlo: Když knize uděláte perfektní marketing, často jí uškodíte. O dekádu později se ale ukazuje, že kdo se jako spisovatel neumí prodat, zaspal dobu.
Exarie může dopadnout jako literární zážitek. Čert vem křik, který zní jako nemocný pes. Soudit z jediného úryvku by bylo nespravedlivé. Ukázka navíc působí dost zábavně, jako něco, co by mohlo vtáhnout a nepustit, podobně jako dobrá počítačová hra. Minimálně u čtenářů, na které primárně cílí – což nejspíš nebudou milovníci Julia Cortázara, ale spíš znalci fantasy ság nebo RPG videoher –, může mít Exarie úspěch.
To, co je teď na nejvýdělečnějším nevydaném románu v Česku opravdu zajímavé, je jeho poselství o literární reklamě, fanouškovství i o tom, co dnes znamená být autor.
Kritička, akademička a publicistka Blanka Činátlová před pár dny poznamenala, že postmoderní prohlášení „autor je mrtev“ už dávno neplatí. V roce 2025 žije víc než kdy dřív. Točí vtipná videa, streamuje, vyrábí kampaně a plní fanouškovský servis. Jenom čas ukáže, jestli také píše skvělé romány, nebo jsou jeho knihy jenom doplňkový merch.
V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.
