Knižní tipy: Česko po atomové válce, komiks nebo Sudety jako ztracený ráj

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejlepší povídky teď píší básníci, ukazují Petr Borkovec i Michal Tallo. Obě jejich knihy patří k nejzajímavějšímu, co letos v Česku vyšlo. Komiks Richarda McGuirea Tady sice nenabízí moc dialogů, zato vás donutí přemýšlet o hlubinách času a zároveň prozkoumat zapomenutý roh obýváku s polozvadlým fikusem. Neprocházel tudy někdy dinosaurus?

V knižních tipech Chlebíčku nabízím knihy, které můžete darovat svým blízkým, ale je v pořádku, pokud jim propadnete sami. O některých titulech jste už nejspíš v kulturní rubrice Seznam Zpráv četli. Kromě básnické antologie nebo africké alegorie o diktatuře nabízím i vánoční jistotu Sudety: Ztracený ráj nebo čtenářský restart od Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové. Tak šťastnou ruku!

V jedné z akčních scén knihy básníka Petra Borkovce sledujeme holuba hřivnáče, jak pije z kádě, načež se prudce rozletí a v otočce zbělá. Málokdo dokáže podobně nenápadný okamžik popsat s takovou pečlivostí, přesností a téměř zběsilým zájmem o věc jako Borkovec. Česká literární kritika jej označuje za pozorovatele, ale tak to není. Básník, který v posledních letech přešel k žánru krátkých próz, se k jazyku chová jako vášnivý mechanik – rozkládá ho na nejmenší součástky a pak zase skládá a montuje, dokud mu nevyjde co nejpřesnější a nejbarvitější obraz skutečnosti.

Používá slova jako kropenka, protimiska, opačná kádinka nebo smrtička. Čtenáře bere na kaštanové slavnosti do italské vesnice. Nechává je, ať se s ním prodírají křovinami podél večerní řeky, nebo ať sledují smutné umývání růží špinavých od kávového lógru. Umí mystéria a babiččiny povídačky, milostná mikrodramata, i ty krabí. Je paradox, že nejlepším povídkářem v Česku je teď básník.

Existuje lepší doporučení na knihu než to od zpěvačky Dua Lipa? Když se spisovatele ve svém podcastu ptá na román Růst, Diaz se nad jejími erudovanými otázkami samou radostí rozchechtá. Nebo je to nervozitou? Je rozkošné vidět, jak laureát Pulitzerovy ceny za literaturu prožívá trému.

Ale k Růstu: Zpočátku vypadá jako román klasického střihu, který líčí cestu newyorského magnáta k nepředstavitelnému bohatství. Jak ale příběh postupuje, Diaz rozkolísává obraz úspěchu pomocí dalších perspektiv. Vyprávění dostává trhliny, najednou nejsou jistá ani hlavní jména hrdinů. Růst je fenomenální román o kapitalismu i o důvěře, která může prasknout jak bitcoinová bublina.

Neobvyklý komiks Richard McGuirea Tady budete mít přečtený rychle, ale v paměti zůstane velmi dlouho. Nic totiž nepřipomíná. Odehrává se na omezeném prostoru jediného pokoje, zato v nesmírně dlouhém časovém rozmezí: od 300 milionů let př. n. l. až do roku 2135. Každá dvoustrana knihy ukazuje stejné místo v jiném okamžiku. Jednou pokojem bloudí kočka, jindy tu táta fotí svou rodinu. Někdy tu žádný pokoj není. Nad neznámou krajinou zapadá slunce, všechno na planetě je ještě docela nové. Tady zůstává celou tu dobu maličkaté, neokázalé. A fascinované zbytečnými okamžiky.

Deník Guardian o komiksu psal, že je to první pokus zachytit, jak funguje lidská paměť a jak vnímáme čas. McGuireova kniha sice neumí vyléčit pocit, že vám život utíká pod rukama, ale možná vás přiměje na chvíli zkoumat roh obýváku se zaprášeným fikusem a přemýšlet nad tím, jestli tu někdy prošel dinosaurus. Nebo jen pohladit kočku. Užít si, že najednou nevíte, pro co jste to šli do kuchyně.

Nejtenčí knížka v mém knižním výběru patří zároveň mezi ty nejtíživější. Palestinská spisovatelka Adania Shibli v ní líčí příběh o dvou částech. V té první, vyprávěné ve třetí osobě, sledujeme události několika srpnových dní roku 1949, během nichž izraelští vojáci vyvraždí kdesi v poušti Negev beduínský tábor a zajmou jedinou přeživší dívku, kterou pak několik dní znásilňují, než ji také zabijí.

Ve druhé části se o pětadvacet let později s vypravěčkou vydáváme na riskantní výpravu za hranice Palestiny, do takzvané oblasti D kontrolované Izraelem, abychom se o vraždách dozvěděli víc. Hrdinku k cestě přinutí zdánlivá maličkost. Brutální čin se udál přesně čtvrtstoletí před jejím narozením. Podružný detail, který jí nedá spát. Útlá, ale rafinovaná kniha, v níž jsme jako čtenáři nuceni překračovat hranice lidské zkušenosti i soucitu, vznikala dvanáct let.

Pamatujete si ještě na kavku, která se před několika lety usadila v pražském metru? A co víte o bažantech, kteří vyděšeně přihlíželi výstavbě nového nádraží Bubny? Básnířka Marie Iljašenko píše o městě pohledem zvířat, které „se*ou na baroko, se*ou na gotiku, musí se otáčet“, přesně jako poštolky z básně Katedrála. Jak osvěžující číst básně, jejichž nejvyšší ambicí je popsat cestovní plány sluky nebo paměť pstruha.

Člověk se ale ze stránek neztratil. Figuruje tu jako tolerovaná bytost, jejíž přítomnost přináší zvířatům někdy určité výhody a jindy pohromu. Třeba v podobě války na Ukrajině. Také o ní se sbírka zmiňuje. Viděna očima vyděšených zvířat působí ještě o něco bolestněji a absurdněji. Celkově má ale sbírka Zvířata přicházejí do města spíš konejšivý tón, ještě umocněný ilustracemi od Marii Dioridčukové inspirovanými japonskou grafikou. A také je tu potměšilá legrace, zvídavost a spousta nálad, které znají jen poštolky a bažanti.

Základna kdesi uprostřed Česka, respektive toho, co z něj zbylo. Svět po jaderném konfliktu už nikdy nebude jako dřív. Přeživší se musí bránit „aťákům“, radiací zmutovaným monstrům, která se na světě vyrojila někdy po konci války. Ale za hradbami Základny čeká spousta jiných nebezpečí, jež bude muset mladý kluk přezdívaný Keksík zdolat. Jedním z nich je i jeho vlastní dospívání.

František Kotleta s Kristýnou Sněgoňovou letos završili svou populární postapo sérii Legie a rovnou se pustili do nové. Vtahující vyprávění, popkulturní odkazy jako zábavné zcizováky, vyhřezlá střeva a sprosťárny. Čtenářský restart, literární ekvivalent wasabi. Ale pozor – může se stát, že po vyzkoušení jedné „kotletovky“ nebudete chtít číst nic jiného.

Nemůže spát, tak vyvenčí psa. A na sídlišti uprostřed noci narazí na dům, který tam nikdy předtím neviděla. „Vypadá, že může být i dvě stě let starý, k tomu není velký, dřevěné dveře jsou člověku sotva po pás, okna nemá žádná.“ Básník Michal Tallo napsal debutovou sbírku povídek, která v jeho rodném Slovensku vzbudila mimořádný ohlas. Letos ji v českém překladu Martiny Bekešové vydalo nakladatelství Paseka.

Světy v jeho textech jsou podivně vychýlené, něco v nich nehraje. Důležité je tvářit se, jako by všechno bylo v pořádku. Pár se vzorně stará o zvláštní tělo, které utiší jenom ukázková péče. Do života jedné postavy se zničehonic vrátí dávný milenec – jako by se tehdy nic hrozného nestalo. Tallovi hrdinové a hrdinky jsou unavení, osamělí a téměř neschopní bránit sami sebe. Čtenář jejich konání (nebo nekonání) překvapeně přihlíží – a někde vzadu v hlavě tuší, že by se zachoval dost podobně. Precizně napsané, bez jediného zbytečného slova, žádná okázalá metafora. Jen přesně popsaná psychika lidí, kteří ve zprávách slýchávají, že „svět už nikdy nebude jako dřív“.

Máloco je v české literatuře tak populární jako příběhy o Sudetech. A máloco dokáže být tak vyprázdněné. Letošní román Úlice Jakuby Katalpy symbolicky překročil hranici, kdy se z historického traumatu stává takzvané misery porn. V letos vydané antologii Sudety: Ztracený ráj ale i Katalpa ukazuje, že umí psát subtilněji. Spolu s ní se v pečlivě vyvedené knize, která vznikla na popud výtvarníka a spoluautora komiksu Alois Nebel Jaromíra Švejdíka, objevuje třeba Kateřina Tučková, Leoš Kyša nebo Petra Klabouchová.

Vyprávějí o první lásce, drsné přírodě i pocitu vykořenění, který ze Sudet asi jen tak nevymizí. Švejdíkova antologie se záhy po svém jarním vydání dostala na vrchol bestsellerového žebříčku. Jestli vás ale minula, teď je dobrý nápad se po ní shánět. Nejen díky krásným ilustracím, sazbě i vysokogramážovému papíru jde o nejvánočnější tip v tomto výběru. To ale neznamená, že Sudety patří na konferenční stolek. Největší radost udělají přímo na výletě do pohraničí.

A ještě jedna antologie, tentokrát básnická. Editor Jan Zikmund obnovuje tradici, která v češtině skončila s rokem 1989. Tehdy vyšlo Dítě na skleníku, čtyřsetstránkový soubor mapující americkou poezii, v nákladu neuvěřitelných 18 tisíc výtisků. Až o 36 let později můžeme prostudovat, jak se básně za oceánem proměnily. V antologii najdeme angažované, emotivní a lásce oddané texty od Iliy Kaminského, hravé básně Kay Ryan, nebo na beat generation volně navazující tvorbu nebinární Danez Smith.

Dinosauři jsou kniha, kterou se dá listovat celé měsíce – ne že by byla tak objemná, ale nabízí pestrý rejstřík hlasů, přístupů k jazyku, k poezii, ke světu. Jsou tu básně jemně a s nadhledem zachycující prchavé okamžiky zimy, burcující protiválečné texty nebo verše, v nichž oceánu narostly zuby. To všechno v péči deseti českých básníků a básnířek. Další perfektní dárek nejen pro čtenáře básní, ale i pro lidi, kteří touží Ameriku poznat úplně jinak.

Jedna kniha začíná plivancem do tváře, druhá příjezdem diktátora mezi natěšený dav. Jedna líčí život v současné Nigérii, druhá je alegorií na diktátorský režim Roberta Mugabeho v Zimbabwe. Možná budete chtít obě.

NoViolet Bulawayo patří mezi nejsledovanější africké spisovatelky posledních let. Její debut Chtělo by to nový jména z roku 2013 si vysloužil nominaci na americkou Národní knižní cenu i mezinárodní Bookerovu cenu. Totéž se podařilo i Slavným časům, které se volně inspirují Farmou zvířat od George Orwella a také pracují se zvířecími hrdiny. Ayobami Adebayo nabízí na první pohled civilnější příběh Enioly, chlapce dospívajícího na hranici chudoby, pro kterého je i kousek mýdla v koupelně luxus, přesto se zarputile pere o vlastní budoucnost. Slavné časy a Všechny dobré věci budou nejlépe fungovat jako dvojité čtenářské kombo, ale ani jedna z nich jako dárek nezklame.

Antikvářka Tara Selter se jednoho dne probudí a zjistí, že něco nesedí. 18. listopadu přece bylo včera! Zápletka románu, v němž se čas zastavil v kolečku jediného dne, vám možná připomene film Na hromnice o den více. Ale v sedmidílném románu dánské spisovatelky Solvej Balle jde o něco jiného.

Kouzlo Calculation vystihl spisovatel, kterého jsem v žebříčku už zmiňoval – Hernan Diaz. „Musí to být tou emocionální pravdivostí. Jak osamělí jsme, jak zaseknutí, jak obtížné je pro nás natáhnout ruku a někoho se dotknout,“ vysvětloval Diaz v nedávném článku magazínu New Yorker, který prapodivnou septalogii popsal coby lokální senzaci vyvolávající fanouškovství jako Harry Potter.

Tím přirovnáním se nenechte odradit. On The Calculation of Volume je prostě divná kniha. Jak se do ní začtete, budete si připadat jako Tara Selter, která se schovává ve svém vlastním domě. Manželovi už přestala vysvětlovat, že se ocitla v časové smyčce. Večer z toho bude smutný. A ráno to zase nebude vědět. Solvej Balle je pro čtenáře toužící po literatuře, v níž ani fyzikální zákony nejsou svaté a kde se přemýšlí nad tím, jak by vypadala každodennost, kdyby čas byl plochý kruh.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.