Článek
Paul Collier (76), profesor ekonomie na Oxfordské univerzitě, vyrůstal v Sheffieldu v době, kdy bylo toto město průmyslovou chloubou Spojeného království. Od 70. let 20. století však zažilo obrovský úpadek hlavně kvůli útlumu ocelářství, které kvůli konkurenci z Asie přestalo být mezinárodně konkurenceschopné.
Osobní zkušenost pak formovala jeho akademickou kariéru, v níž usiluje o to pochopit mechanismy globální i lokální nerovnosti. V rozhovoru pro PFI Talks, které vznikají ve spolupráci s Prague Finance Institute, rozvíjí mimo jiné diagnózu, že se důraz v naší společnosti přesunul od vnímání založeného na principu pospolitosti ke společenství založenému převážně na naplňování individuálních či sobeckých zájmů jednotlivce.
Město a venkov
V ekonomii se to pojmenovává vlastní zájem, který je podle tradičního názoru hnacím principem tržního kapitalismu. Vedlejším projevem jsou však vysoké nerovnosti. „Přesunuli jsme se od společnosti založené na smyslu pro komunitu k individualistické a sobecké společnosti, ve které úspěšní gratulují sami sobě ke své úžasné chytrosti a pohrdají těmi, kteří měli méně štěstí,“ tvrdí Collier.
Toto pohrdání podle něj vytváří hluboký příkop mezi metropolitními elitami a obyvateli regionů. Politici a úředníci v Londýně si myslí, že lidé z okrajových regionů jsou neúspěšní proto, že jsou líní nebo hloupí. Toto opovržení se pak pochopitelně vrací zpět k elitám v hlavním městě.
Hlavním důvodem však je, že v regionech je méně příležitostí získat vzdělání, kvalitní práci a postoupit tak po společenském žebříčku nahoru. Nemůže nám to nepřipomenout situaci v české společnosti, kde okrajové regiony často trpí vysokou nezaměstnaností.
Paul Collier (76)
- je britský ekonom specializující se na rozvoj, který působí jako profesor ekonomie a veřejné politiky na Blavatnik School of Government na Oxfordské univerzitě a je spoludirektorem International Growth Centre.
- je také hostujícím profesorem na Sciences Po a působí na St Antony's College v Oxfordu.
- působil jako hlavní poradce Blair Commission for Africa a v letech 1998 až 2003 byl také ředitelem Development Research Group ve Světové bance.
- Collierův praděd Karl Hellenschmidt byl německý přistěhovalec do Velké Británie; během první světové války pak změnil Hellenschmidt Jr. své příjmení na Collier.
- jeho synovec je Luke Dale neboli pan Ptáček z Pirkštejna, který se proslavil díky české hře Kingdom Come: Deliverance 2; na sociálních sítích má i díky hře od Warhorse Studios stovky tisíc sledujících.
Collier spolupracuje s harvardským filosofem Michaelem Sandelem, který usiluje o definici principů zdravé společnosti. Jeho koncept „kontributivní spravedlnosti“ říká, že každý má povinnost přispívat k celku, ať už jde o region, stát nebo firmu. Přitom ale musí být dodržena základní podmínka, aby panovala rovnocennost hlasu. Každý musí mít možnost být slyšen na spravedlivém základě. Pouze pak lze od lidí očekávat, že budou aktivně přispívat ke společnému dobru.
Británie se podle Colliera řadí mezi vyspělé země s nejvyšší nerovností a s regiony, které jsou v poměru k centru nejzaostalejší. Propast mezi Londýnem a zbytkem země je podle Colliera „naprosto výjimečná“ a současně zcela zbytečná. Od roku 1976 začal proud talentovaných mladých lidí směřovat ze severu země do Londýna. Do té doby spíše naopak lidé opouštěli Londýn a stěhovali se do provinčních měst jako Sheffield.
Collier vidí problém i v londýnocentrickém pohledu úředníků a politiků. „Úředníci, kteří dělali rozhodnutí, politici, kteří dělali rozhodnutí, a členové politických stran, kteří vybírali politiky, žijí všichni v Londýně,“ říká. Výsledkem je ekonomika „fungující na půl plynu“, kdy má Británie deset velkých provinčních měst, která dohromady mají stejnou populaci jako Londýn, ale všechna v současnosti upadají.
Collier poukazuje na příklad Německa, které má mocenská centra rozložena po celé zemi, přičemž jsou to podle něho prosperující místa sama o sobě. I v Německu je nicméně citelný historický rozdíl mezi „východem“ a „západem“.
Nefunguje to
Collier například vůbec nepovažuje za řešení tzv. univerzální základní příjem, kdy stát posílá lidem peníze jako druh sociální dávky. „Jediný způsob, jak lidi vytáhnout z nedůstojnosti chudoby, je poskytnout jim příležitost vydělat si peníze. A to znamená dát jim nějaké dovednosti a především svobodu, určitou kontrolu nad jejich životy,“ říká.
Zlepšení tak musí přijít například ze vzdělávacího systému, kde doporučuje zejména podporu praktického odborného vzdělávání. Problémem podle něho není nedostatek peněz, ale nedostatek důstojné práce. Británie se podle Colliera potýká s masivním problémem mladých lidí, kteří si volí život na dávkách. Nekvalifikovaní lidé se základním a středním vzděláním mají na výběr jen podřadné práce bez šance na vzestup.
Jako inspiraci uvádí Norsko, zřejmě nejbohatší zemi v Evropě. Norové se rozhodli, že ve své společnosti nechtějí „ponižující práce“. Když tedy přijedete do norského hotelu, nesete si zavazadla sami, je tam přece výtah.
Collierova vize budoucnosti stojí na obnově smyslu pro komunitu a vzájemném respektu. Jeho receptem není redistribuce peněz, ale obnova důstojnosti práce, investice do odborného vzdělávání a decentralizace ekonomické moci. Zásadní je podle něho vrátit lidem pocit, že jejich hlas má ve společnosti váhu. Jako příklad uvádí Švýcarsko, kde lidé rychle akceptují výsledky referend, i když prohráli.
Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.
