Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před školami často postávají děti s křiklavými energetickými nápoji v ruce a potahují si z elektronických vaporizérů, na zemi se objevují nikotinové sáčky. To, co ještě nedávno řešily hlavně střední školy, se dnes pomalu stává realitou i na prvním stupni těch základních.
„Děti jsou ve výrazně horším stavu než dříve. Setkáváme se s rostoucím napětím mezi spolužáky, s problémy se spánkem i s experimenty s kratomem, nikotinovými produkty nebo energetickými nápoji. Třídy jsou obecně zranitelnější,“ říká vedoucí Centra prevence Společnosti Podané ruce Michal Škerle.
Například školy v Brně se proto stále častěji obrací na odborníky. Společnost Podané ruce letos eviduje nejvyšší poptávku po preventivních programech za poslední roky. Podle Škerleho vzrostl zájem škol zhruba o 30 procent oproti minulému roku.
Preventivní programy mají za cíl zvýšit povědomí o rizikovém chování, duševním zdraví, šikaně, vztazích ve třídě a rodině, autoritách a zdravém životním stylu. Nabízí je široké spektrum neziskových organizací po celé republice.
Podle Asociace poskytovatelů adiktologických služeb je však situace v Brně součástí širšího celostátního trendu. Problémy, které školy dříve řešily u starších žáků, se dnes objevují výrazně dříve a jsou intenzivnější.
„Maminka kouří zdravé cigarety“
Jedním z nejviditelnějších trendů je rychlý nárůst užívání nikotinu. Elektronické cigarety, jednorázová „vapa“ i nikotinové sáčky jsou snadno dostupné, levné a často cílené příchutěmi i designem přímo na děti. Tyto látky jsou ovšem pro mozek dospívajících obzvláště nebezpečné.
„Preventivní programy o nikotinu dnes děláme už na prvním stupni. A to dřív, než se k tomu děti běžně dostanou,“ vysvětluje Škerle. Vapování je podle něj dětem často prezentováno jako neškodné. „Jedna holčička nám tvrdila, že maminka kouří zdravé cigarety. To je obrovský problém,“ dodává.
Odborníci v rámci preventivních programů pracují se zážitkovou pedagogikou - děti například radí fiktivnímu hrdinovi, který vapuje, jak se z rizikového chování dostat.
Generace, která se „nakopává“
Studie Univerzity Palackého z minulého roku ve spolupráci s Úřadem vlády České republiky potvrzuje, že mezi dětmi ve věku 11 až 15 let roste obliba vapování a pití energetických nápojů, zatímco konzumace alkoholu, klasických cigaret a marihuany spíše klesá.
Až pětina dětí v tomto věku vyzkoušela elektronickou cigaretu, alespoň jednou týdně potom vapuje každý desátý deváťák. Pravidelná konzumace energetických nápojů vzrostla u chlapců z 16 na 22 procent, u dívek ze 7 na 15 procent.
„Vnímáme obrovský nárůst dětí, které si od mala zvykají ‚nakopávat se‘ něčím externím – nikotinem, energetickými nápoji, kofeinem. To je z dlouhodobého hlediska velmi rizikové,“ říká Škerle.
Podle Škerleho je nikotin pro děti extrémně snadno dostupný a stát selhal v regulaci elektronických cigaret. „Rodiče, ale také samotní učitelé se tak postupně učí, že ta malá krabička na vapování není ‚úsbéčko‘, ale nástroj pro ničení plic,“ dodává.
Od prosince se nicméně pravidla pro prodej elektronických cigaret zpřísňují. Podle Ministerstva zdravotnictví mají výrobci do sedmi měsíců doprodat stávající zásoby a poté už nebude možné prodávat cigarety s příchutí cukrovinek či s obsahem kanabinoidů.
Ministerstvo se je vyhláškou snaží udělat méně atraktivní pro děti. Nově musí výrobky také nést zdravotní varování a symbol nevhodnosti pro osoby mladší 18 let, a to i u výrobků bez nikotinu.
Prodej kratomu už stát zpřísňuje. Resort zdravotnictví stanovil seznam oprávněných prodejců a od 12. listopadu se kratom a jeho extrakty stanou psychomodulačními látkami, jejichž výroba a distribuce bude podléhat povolení. Látka by se tak vůbec neměla dostat k osobám mladším 18 let.
Problémem jsou čekací lhůty až půl roku
Pracovníci organizace Podané ruce letos navštívili okolo 140 škol a realizovali kolem 900 preventivních programů. Přesto to nestačí. Největší převis poptávky je u takzvaných intervenčních programů – tedy tam, kde už ve třídě existuje vážný problém a je třeba jej řešit.
„U individuálního poradenství je čekací doba zhruba tři měsíce, u intervenčních programů s celými třídními kolektivy i půl roku. Děláme maximum a posílili jsme tým, ale poptávka je několikanásobně vyšší než naše možnosti. Pokud má prevence fungovat, musí být dostupná včas,“ upozorňuje Škerle.
Podobnou zkušenost mají i další organizace napříč republikou. „Jsme na hranici kapacit a čekací doby jsou běžně i půl roku. Zvýšený zájem vidíme nejen u dětí, ale i u pedagogů, kteří potřebují vzdělávání v oblasti nových návykových látek a digitálních závislostí,“ potvrzuje Lucie Křenková z organizace Magdaléna, která působí v Praze a Středočeském kraji. Podobnou situaci slyší prý také od kolegů z dalších organizací.
„Preventivní programy plánujeme s předstihem a v Brně většinou nebývá problém s jejich dostupností. Na setkáních školních metodiků prevence ale slýchám, že mimo větší města je nabídka výrazně menší a při závažnějších problémech narážejí školy na omezené kapacity,“ říká pedagožka a školní metodička prevence z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha Petra Tesařová.
Učitelé nejsou terapeuti, ale systém na to spoléhá
Podle Škerleho problém neleží na bedrech jednotlivých škol, ale v samotném nastavení systému. Metodici prevence jsou sice na školách ze zákona povinní, často jde ale o běžné učitele bez specializace, kteří mají prevenci jen „navíc“ ke své výuce. „Na pedagogických fakultách se budoucí učitelé na tyto sociální problémy prakticky nepřipravují,“ dodává Škerle.
Podobně situaci vnímá také školní metodička prevence Petra Tesařová. Podle ní je hlavním problémem nedostatek času a prostoru jít v prevenci do hloubky. „Hodinová dotace je často minimální nebo žádná a ne každý vyučující se k těmto tématům vůbec dostane. Téměř nikdy pak není možné zabývat se rizikovým chováním komplexně a mluvit o jeho příčinách,“ říká.
Funkce metodika prevence je podle ní systémově nastavená špatně a nemůže dlouhodobě fungovat kvalitně. „Řešením by byl sociální pedagog s vyčleněným úvazkem, který by se prevenci věnoval systematicky, pracoval se třídami, řešil krizové situace a byl oporou učitelům i rodičům. Na větších školách by taková pozice bez problémů naplnila celý úvazek,“ popisuje metodička prevence.
Upozorňuje také na to, že prevence se často omezuje jen na předávání informací. „Chybí prostor ptát se na to podstatné – proč děti sahají po návykových látkách, proč jsou agresivní nebo se sebepoškozují,“ dodává Tesařová.
Podobně situaci hodnotí i přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK Michal Miovský. „Odbornost, nástroje i praxi máme. Chybí jediné – systém, který je dokáže propojit a využít. Je na čase tento patnáct let starý dluh napravit,“ apeluje.
Na slabiny systému upozorňuje také Asociace poskytovatelů adiktologických služeb. Podle její předsedkyně Heleny Gherasim je prevence dlouhodobě závislá na krátkodobých projektech a nestabilním financování. „Nejde o selhání jednotlivců, ale celého systému, aby prevence dokázala držet krok s novými trendy rizikového chování, potřebuje jasnou legislativní oporu a dlouhodobý rámec ze strany státu,“ shrnuje Gherasim.
Pomoc hledají i děti z „nerizikových“ rodin
V loňském roce poskytla společnost Podané ruce pomoc 14 826 klientům, z toho zhruba 1 700 mladistvým. O rok dříve to bylo 13 643 klientů. Do center přitom stále častěji přicházejí děti, které neodpovídají tradiční představě rizikové skupiny.
„Jsou to děti z úplných rodin s dobrým finančním zázemím. Nejde o děti s výraznými problémy ve škole nebo se šikanou,“ zmínil oblastní ředitel organizace Podané ruce pro Olomoucký a Zlínský kraj David Bezdomnikov v tiskové zprávě.
Podle něj na děti silně působí tlak idealizovaného světa sociálních sítí. „Ten tlak neumějí zpracovat a sahají po řešeních, která negativně ovlivňují jejich fyzické i psychické zdraví. Dostávají se do začarovaného kruhu,“ dodává.
Významnou roli v prevenci hrají rodiče, jejich pozice je ale čím dál složitější. „Svět dětí se mění tak rychle, že je pro rodiče velmi těžké sledovat trendy na internetu, nové látky či formy rizikového chování,“ říká Škerle.
Podporu prevence a větší informovanost veřejnosti má posílit také nová celorepubliková kampaň Mám na výběr. Zaměřená je na pedagogy, rodiče i mladé lidi a jejím cílem je zvýšit povědomí o významu primární prevence.
Odborníci se však shodují, že bez posílení programů, lepší podpory škol a stabilního financování hrozí, že problémy dětí budou dál narůstat – a zasahovat stále mladší generace.
