České letecké eso. Osamělý vlk byl nejlepší cizí pilot v bitvě o Británii

Byly to dny, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí Velké Británie. O tom, jestli se stane další ze zemí, kterou pohltí nacistické Německo. A kdy se zdálo, že Hitlerovu třetí říši nikdo nezastaví.

V jedné z největších leteckých bitev druhé světové války, která se od července do října 1940 odehrávala nad Britskými ostrovy, piloti královského letectva běžně vzlétali i pětkrát denně. Jen doplnili palivo a munici a pak znovu vyráželi bránit zemi před převahou německé Luftwaffe.

Do těžkých bojů se zapojili také vojáci z už porobených zemí. Byl mezi nimi i československý pilot Josef František, který za pouhých 28 dní sestřelil 17 nepřátelských strojů jistě a jeden pravděpodobně. Stal se tak nejúspěšnějším nebritským pilotem v bitvě o Británii.

Osvobození Československa se ale nedočkal. Zahynul den po svých šestadvacátých narozeninách, 8. října 1940 v hrabství Surrey, když nouzově přistával po technické závadě.

O legendárním československém letci se na rozdíl od Františka Fajtla nebo Karla Kuttelwaschera v učebnicích dějepisu nepíše. Možná i proto, že Josef František shodou okolností létal v polské 303. peruti. V letošním roce, 85 let od bitvy o Británii, začalo vznikat dokumentární drama Osamělý vlk, které mapuje jeho životní osud.

Josef František se narodil 7. října 1914 v Otaslavicích u Prostějova. Vyučil se zámečníkem v prostějovské Wikovce, ale už ve dvaceti letech vstoupil do armádního letectva a po výcviku v Prostějově byl přidělen k leteckému pluku v Olomouci, kde létal na průzkumných dvouplošnících.

Už od počátku měl potíže s kázní, dostával se do šarvátek, vracel se pozdě ke své jednotce. Nechybělo málo a jeho nezkrotná povaha a opakovaná nekázeň ho málem připravily o kariéru u letectva. Hrozilo mu totiž propuštění do civilu. „Někdo z osvícených nadřízených si však uvědomil, že má tento nespoutaný mladý muž mimořádné letecké nadání, a vyslal ho do stíhacího kurzu,“ uvedl před časem historik Eduard Stehlík.

Františkova „nedisciplinovanost“ se projevovala i později, především když se v bitvě o Británii odděloval od letecké formace a vydával se sám na lov německých letadel – odtud jeho přezdívka Osamělý vlk.

Historik Stehlík před časem uvedl, že se v pozůstalosti jednoho britského policisty našla fotografie, která byla pořízena 10. září 1940 v Brightonu. „Vzbudila oprávněnou senzaci,“ sdělil Stehlík. Na snímku byl totiž vedle mužů zákona i Josef František v uniformě RAF.

Stehlík popsal i okolnosti vzniku fotografie: „Náš letec totiž 9. září 1940, tedy den před pořízením fotografie, zasáhl dva německé letouny, ale nakonec musel nedaleko nouzově přistát. V místní hospodě se však popral a noc tak nedobrovolně strávil v policejní cele. Brightonští policisté pochopitelně nemohli tušit, že u nich pod zámkem skončil nejúspěšnější nebritský účastník bitvy o Británii.“

Obsazení Československa v březnu 1939 zastihlo Josefa Františka u 40. stíhací letky v pražských Kbelích. Pilot se s okupací nesmířil a už v červnu uprchl z protektorátu do Polska. O české a slovenské piloty zprvu neměla polská armáda zájem, a tak prakticky všechny československé vojáky čekal osud v cizinecké legii ve Francii.

Už se v Gdyni nalodili na parník Castelhom, když dorazila skupina polských důstojníků a nabídla jim vstup do polského letectva. František s několika dalšími nabídku přijal – prý si hodili mincí a padl jim orel.

František na zastaralých nevyzbrojených strojích plnil výcvikové, průzkumné a spojovací úkoly. U toho ale on ani jeho kamarádi z takzvaného Českého čtyřlístku (piloti Josef František, Matěj Pavlovič, Josef Balejka a Wilhelm Kosarz – rodák z Karviné) nechtěli skončit, a tak 19. a 20. září napadli německé kolony ručními granáty.

Při druhém útoku byl Františkův letoun zasažen. Český voják nouzově přistál a byl obětavě zachráněn polskými piloty jiného stroje, kteří pod nepřátelskou palbou přistáli opodál. Za své služby v Polsku byl František vyznamenán medailí Virtuti Militari 5. třídy a čtyřikrát obdržel polský Kříž za chrabrost.

Když se blížila porážka Polska, dostal František rozkaz přemístit se i se zbylými letouny do Rumunska. Tady sice skončil v internačním táboře, ale spolu s dalšími kamarády ze Čtyřlístku se mu podařilo uprchnout. A v říjnu 1939 se dostali do Francie. V Paříži pak měli zbytečný konflikt s československým důstojníkem, který je obvinil z dezerce. Přivolaná francouzská policie ale Františka a jeho druhy odmítla zatknout, protože měli průkazy polského letectva.

Podle Vladimíra Ambrose, předsedy Klubu vojenské historie ve Františkových rodných Otaslavicích, mohla mít tato událost vliv na to, že nakonec zůstal ve službách polských jednotek. Ve Francii byl přidělen na leteckou základnu v Clermont-Ferrand, ale jeho bojové nasazení je obestřeno nejasnostmi.

V oficiálních francouzských záznamech se nedochoval žádný záznam o tom, že by František sestřelil byť jediné německé letadlo. Jenže to neodpovídá osobnímu svědectví jeho spolubojovníka, stíhacího letce Josefa Balejky. „Když ještě žil, říkal nám, že mu František ukazoval svůj pilotní deník z Francie, kde měl jedenáct sestřelů,“ řekl Vladimír Ambros. „Jenže ten deník se nedochoval, prostě zmizel.“

Po pádu Francie se Josef František přesunul do Velké Británie. Zde se odehrála další událost, která způsobila, že nakonec létal pod polskou vlajkou. Ve vlaku, který mířil do výcvikových základen, jely dvě skupiny vojáků: Poláci a Češi. František spolu s několika dalšími Čechy byl v polské části vlaku a měli v plánu se později přesunout ke svým krajanům.

„Jenže usnuli, v noci se vlak rozdělil a každá ze dvou částí zamířila na jinou základnu. František tak znovu zůstal s Poláky,“ uvedl Ambros na základě vzpomínek Josefa Balejky. Dodal, že to pilotovi patrně nevadilo, chtěl především bojovat proti Němcům. A navíc mnozí vojáci pokládali prezidenta Edvarda Beneše za zrádce, protože vydal Československo bez boje. „I to mohlo být motivací, proč sloužit u Poláků,“ poznamenal Ambros.

Začátkem srpna 1940 byl přidělen k nově se formující 303. polské stíhací peruti, která se stala nejúspěšnější stíhací perutí letecké bitvy o Británii. Svůj nezpochybnitelný podíl na tom měl právě i Josef František, jenž mezi 2. a 30. zářím dosáhl 17 jistých sestřelů a jednoho pravděpodobného.

Svých bojových úspěchů dosahoval také tím, že se bez povolení vzdaloval od sestavy perutě a na vlastní pěst vyhledával nepřátelské stroje nad Kentem nebo kanálem La Manche, kde napadal vracející se německá letadla. Touto metodou sice dosahoval velkých úspěchů, ale současně snižoval bojeschopnost vlastní formace.

Velitel peruti Witold Urbanowicz nakonec našel řešení: František dostal statut „host perutě“ a dovolil mu operovat samostatně. Poláci to nazývali metoda Frantiszka. Mnohokrát bojoval i proti mnohem početnějšímu nepříteli.

„Byl to pilot, který před ním ještě neexistoval a již existovat nebude. Sám se pouštěl do souboje s přesilou, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem – co stiskl spoušť, to byl sestřelený Němec. Létal s láskou a odvahou, byl to největší hrdina v bitvě o Anglii,“ prohlásil o něm později polský kapitán Witold Źyborski, pobočník velitele polské 303. perutě.

A velitel 11. skupiny stíhacího letectva RAF Keith Park uvedl: „V této peruti nebojácných stíhačů je seržant František zvláště vynikající – jeho tichá, chladnokrevná a skromná osobnost v sobě skrývá rozeného a nemilosrdného stíhače. Jeho úspěchy sleduji s velkým zájmem.“

Za jeho zásluhy v bitvě o Británii ocenil v roce 2015 prezident Miloš Zeman pilota Josefa Františka in memoriam nejvyšším státním vyznamenáním, Řádem Bílého lva.

Pro Josefa Františka se stala osudnou bojová mise 8. října 1940. Ačkoli se v minulosti spekulovalo, že se zranil při leteckém manévru v blízkosti domu své přítelkyně nebo že se na tragédii podepsala jeho únava, britské dokumenty o této události podle Vladimíra Ambrose z Klubu vojenské historie v Otaslavicích hovoří jednoznačně.

Františkův Hurrican měl zřejmě technickou závadu a český pilot se proto poblíž Revell Suttonu pokusil o nouzové přistání. Stroji nefungoval motor a pilot se snažil o nouzové přistání „na břicho“ letadla. Dopad byl tvrdý, František narazil hlavou prudce do zaměřovače a způsobil si velmi těžké zranění.

„Když k němu dorazila pomoc, ještě žil. Zemřel při převozu do nemocnice,“ uvedl Ambros. V anglickém hrabství Surrey, v místě, kde se Josef František zřítil, odhalili v září 2022 památník věnovaný právě tomuto leteckému esu. Stavbu pomníku inicioval a financoval Pamětní výbor polského letectva.

„Je pro nás ctí, že můžeme vytvořit trvalý památník seržantu Františkovi v blízkosti místa, kde přišel o život. Jako československý pilot, který létal v polské peruti pod britským velitelem, je silnou připomínkou mezinárodního složení ‚The Few‘,“ uvedl Richard Kornicki, předseda této organizace. Narážel tím na označení pilotů, kteří ubránili Velkou Británii před plánovaným vyloděním nacistů a kterým se kvůli malému počtu říkalo právě The Few – hrstka.