Recenze: Je to další jelimánek jako Mr. Bean. Jen už není tak vtipný

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rowan Atkinson je mistrem ve schopnosti učinit z nejbanálnějšího všednodenního úkonu miniaturní tragédii takřka antických rozměrů, která se přitom plynule mění ve stejně olbřímí frašku. Jeho nemluvný hrdina Mr. Bean byl v 90. letech minulého století jakýmsi mimozemským miminem v dospělém těle.

Nyní se sedmdesátiletý britský komik pokouší přenést popularitu svého někdejšího televizního nemotory do současnosti. Trevor Bingley sice umí mluvit a navazuje další sociální vazby s okolím, má práci, je otec a exmanžel, jinak ale představuje zcela stejného jelimánka jako Mr. Bean.

Seriál Mimino na mušce, který lze nově vidět na Netflixu, je pokračováním projektu Včela na mušce z roku 2022. V něm se poprvé představil neúspěšný otec i manžel Bingley, posmutnělá postava, která se protlouká životem. Hned při první zakázce v novém zaměstnání – hlídání luxusních domů – se střetl s nebezpečným protivníkem: včelou, která s jeho příchodem do honosného sídla vlétla dovnitř. A jak napověděl už rychle stříhaný prolog, boj s tímto tvorem dosáhl obřích proporcí, v nichž figuroval mimo jiné plamenomet.

V aktuálním Miminu na mušce tento destruktivní model, který lze pracovně nazvat „slůně v luxusním porcelánu“, pokračuje. Ovšem v o dost krotším módu. Bingley pracuje jako školník v ospalé vísce, kde se zrovna chystá školní vánoční besídka. Hrdina je tu takzvaně holkou pro všechno a kmitá od jedné činnosti k druhé navzdory tomu, že dnes má poslední pracovní den. Škola už si ho nemůže dovolit.

Zatímco protagonista tahá za nitky různých loutek při divadelním představení žactva, dostává telefonickou nabídku, která se nedá odmítnout. Narychlo přes Vánoce pohlídat londýnské sídlo bohatých šlechticů – za štědrou odměnu deset tisíc liber. Což je shodou okolností částka, kterou slíbil dát dceři na školné na Sorbonně.

Když pozhasíná a hodlá zamknout školu, aby stihl vlak do Londýna, kde má okamžitě nastoupit coby hlídač, ozve se dětský pláč. Miminko, které kdosi nechal za dveřmi školy a jež mělo být Jezulátkem pro účely besídky, zjevně nepatřilo žádnému z rodičů. Po mnoha peripetiích, které mají vést k předání batolete zodpovědným orgánům, ať už policii, či sociálce, končí Bingley v Londýně u rychlého pracovního pohovoru – s dítětem pečlivě schovaným v krosně na zádech. Naštěstí je to velmi hodné dítě, tudíž Bingley zvládne absolvovat prohlídku luxusního střešního bytu s rychlokurzem, o co se tu má starat – a malý „vetřelec“ zůstane neprozrazen.

Už seriál Včela na mušce trochu trpěl tím, že Bingley není Mr. Bean. Destruktivní akce tudíž nedosahovala tak absurdních rozměrů. Zároveň byla hrdinova schopnost způsobit kalamitu na každém kroku o dost hůře představitelná u jedince, který sem nespadl z vesmíru a do jisté míry normálně funguje ve společnosti.

Mimino na mušce už je ovšem zcela krotká podívaná. Jelikož premisa zní ochránit dítě, nikoli zlikvidovat nezdolného bezobratlého soka, odehrává se i většina komiky v rukavičkách. V útulných rukavičkách s vánočními motivy.

Atkinson stále vydává ony proslulé beanovské povzdechy a zvuky, stále působí jako neohrabaný nemotora pohybující se, jako by stál na hřebících. Ale navzdory krátké stopáži čtyř epizod tohoto seriálu jde o utahanou sentimentální záležitost, která bere diváky do místa plného přepychu za tu cenu, že jim tvůrci neustále mávají před očima různými druhy product placementu neboli skryté reklamy.

Nechybí Atkinsonovy klasické kousky, jako je schopnost ztratit botu a při jejím nalezení ztratit druhou nebo tahanice se psem o cokoli, ale tyto fyzické eskapády vedou maximálně k drobnému pousmání. Často je jejich výsledkem spíše frustrace z natahovaného gagu, který negraduje, jen se vleče.

Spousta neštěstí, která si hrdina způsobí, divák uhádne dlouho dopředu. Co může fungovat ve formátu samostatného skeče, už nezabírá tak dobře v sitcomu se zhruba pětadvacetiminutovými epizodami. A hlavně je obtížné sledovat protagonistu, který si chce udržet vztah s dcerou, a zároveň muže, jenž nosí v kapse pytlík se psími exkrementy, neboť je v něm čip na ovládání výtahu a ten přece není možné vyndat a umýt ani během celého dne.

Mr. Bean narušoval sociální konvence, nutil publikum se nahlas smát, přitom se ošívat a přemýšlet nad tím, kam až může ono narůstající trapno eskalovat. Bingleyho neschopnost zdárně dokončit obyčejný úkol jde časem spíše na nervy.

Proč je třeba schopný objednat si dovoz dětské výživy, ale nepřihodí tam plínky a sveřepě balí dítě do místních luxusních tkanin? Takových otázek se nabízí spousta a bohužel negenerují ani třeskutou zábavu, ani uvěřitelný příběh dobromyslného smolaře, který je jen trochu nešika. U Mr. Beana na takové dotazy nebyl čas a nebyl k nim ani důvod.

Na stvoření postavy Bingleyho se Rowan Atkinson podílel a všechny díly napsal se spolupracovníkem Williamem Daviesem. A pokud jim ve Včele na mušce vyšel jen jakýsi „Bean Light“, v sentimentálním Miminu na mušce už se z něj stává spíše „Bean Zero“, abychom zůstali u kulinářské terminologie, které si v seriálu kulminujícím obřími vánočními nákupy a hostinou užijeme dost.

V jedné scéně Bingley dává tabulku čokolády oblíbené britské značky chudému mladému páru, jenž žije či spíše přežívá kdesi ve sklepě tohoto domu. S vřelostí přitom podotýká, že je ve skutečnosti fakt dobrá. Bohužel i celý seriál je jen podobně hřejivou reklamou na Vánoce.