Programátoři jako kanárci v dole: AI ukazuje, kam až může zajít

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ostrý nástup umělé inteligence už pocítili softwaroví inženýři, developeři a programátoři. Jak říká Jan Romportl, tito lidé jsou v tuto chvíli tak trochu „kanárkem v dolech“, který ukazuje, kam až AI může jít. „V oblasti softwaru je rychlost nástupu kompetencí AI skutečně exponenciální a my se ani nestíháme divit. Problém lidstva je, že náš mozek není schopen nativně vnímat, co vlastně znamená exponenciální růst. Ale měl by. Zažili jsme to za covidu – pořád nic, nic a najednou se stavěly polní nemocnice. V této oblasti je to stejné,“ popisuje expert.

Už dnes totiž AI vyřeší určité úkoly výrazně rychleji a často i lépe než programátor a její rychlost se stále zvyšuje. „Upřímně, dnes bych opravdu nechtěl promovat nebo psát diplomku ze softwarového inženýringu. To je historický relikt a za tři roky bude realita vypadat úplně jinak,“ dodává Romportl.

To už se samozřejmě propisuje do fungování samotné profese. „Půlka trhu do určité míry panikaří a druhá půlka strká hlavu do písku. Neznamená to ale, že se máme teď na všechno vykašlat. Jen je třeba pracovat jinak – zatím třeba jako zásadní problém vidíme to, že dnešní softwarový developer se neumí s AI tohoto typu spřáhnout tak, aby využil jeho schopnosti. Dnes už je to totiž o úplně jiných dovednostech, než byly ty, které programátory dělaly dobrými programátory,“ dodává Romportl. Podle něj bude budoucnost programátorů právě v propojení s AI, ale zároveň i v rozvíjení komunikace s jinými lidmi na základě přirozeného jazyka.

A nejde jen o programátory – ohroženo je daleko víc profesí. „Budu poměrně striktní a nebudeme si nic malovat. Říkám, že tomu budou čelit všechny bílolímečkové profese. Je úplně jedno, co děláte, ale pokud v jakékoliv podobě pracujete hlavou, bude vaše profese extrémně ohrožená ze strany AI,“ říká Romportl. Už dnes podle něj k jakékoliv profesi existuje hned několik startupů, kteří se snaží danou práci a profesi zautomatizovat. „A vy najednou ze dne na den zjistíte, že velká část vaši práce může být nahrazena.“

To může být až polovina profesí a změna přijde poměrně rychle. „Myslím, že velmi nepříjemně to budeme pociťovat už během pěti let a nebude to později než za 15 let. Abychom si dnes mysleli, že máme třeba 20 let času a jednu celou generaci zabezpečenou, tak to tedy opravdu nemáme,“ říká Romportl.

Lidé by si to podle něj měli připustit a snažit se na tuto změnu připravit. „Zatím to možná nevnímáme a AI nahrazuje třeba jen dvě procenta toho, co děláme. Je tu ale ten exponenciální růst a třeba za pět let už to bude 50 procent našich činností. To bychom měli řešit všichni. A nejdůležitější otázkou tak bude: V čem může být člověk lepší než stroj?“

Pokud si totiž jako lidstvo přiznáme, že stroj je lepší v kognitivních činnostech, člověk přestává být ekonomicky hodnotný.

Jak tedy bude vypadat pracovní svět za pět a více let? Ještě dlouhou dobu budou chráněny zručné manuální profese. „To je realita. Instalatéra, který přijde do vaší koupelny, nebo pokrývače AI ještě dlouho nenahradí. Další věc je pak orientace na člověka,“ popisuje Romportl.

Výhodou člověka proti stroji je totiž fakt, že je to člověk. „Evoluce nás natvrdo zadrátovala k nutnosti intenzivního biologického ‚face to face‘ kontaktu s jinými příslušníky homo sapiens. Tohle se nedá odestát. My bytostně potřebujeme toho druhého člověka. Jestliže připustíme, že za deset let mě AI vyšetří a diagnostikuje daleko lépe než člověk lékař, stejně tam budu potřebovat živého člověka – ale ne k diagnóze, ale k tomu, aby byl tím průvodcem v péči. Tím, co všechno vysvětlí,“ říká Romportl.

Podobnou změnou projde velké množství profesí. „Zůstane jim stejný název, ale ta náplň bude tak dramaticky jiná, že možná bude potřeba i generační obměna,“ dodává s tím, že tato změna bude pro mnohé velmi obtížná.

Zhruba deset procent lidí pak budou podle něj tvořit hyperproduktivní sólo hráči, kteří budou nabalení na AI a firmy a v jednom člověku budou provozovat byznys.

A co bude s těmi, kteří změnu nezvládnou? „AI nás dotlačí postavit se čelem k otázce, k čemu jako lidé vůbec jsme? Ti, kteří se do žádné z těchto skupin nezařadí, pravděpodobně zůstanou na nepodmíněném příjmu a budou permanentně žít v digitálním světě, kde budou mít své AI kamarády a budou sledovat hyperpersonalizované seriály,“ říká Romportl a připomíná i ohrožení alkoholem a návykovými látkami, kterými by lidé mohli svou situaci řešit.

Paradoxně přitom tuto změnu může lépe zvládnout starší generace než ta mladší. „Mladý člověk má sice pro všechno daleko lepší předpoklady, už jen proto, že mozek mu lépe šlape a není zatížen různými věcmi, má víc fyzické energie i síly, ale já si nemyslím, že budou mít pro budoucí svět lepší předpoklady. Sice jsou možná lépe preadaptovaní pro plně digitální svět, ale mají zásadní problém. Oni tu preadaptaci provozují na hardwaru, který byl designovaný pro úplně jiný svět, a to, jak jsou vystaveni sociálním sítím už od dětství, devastuje jejich psychologickou pohodu,“ říká Romportl.

Lidé ve středním věku mají podle něj obrovskou výhodu v tom, že se mohou opřít o reálný offline svět a smysluplné vazby. „Dokážeme navazovat vztahy s cizími lidmi a umíme si tohle odpracovat. Nebyli jsme odkojeni na rychlém dopaminu a seznamování se na Tindru jako mladá generace, která si v době svého dospívání zadrátovala mozky a většinu vztahů má online. To totiž bude pro tu část světa postavenou na orientaci na člověka extrémní nevýhoda,“ dodává Romportl.