Fotbal uvidí finále snů, F1 ženu v kokpitu. Odvážné tipy pro rok 2026

Rok 2026 má jasné vrcholy v podobě olympijských her v Itálii a fotbalového mistrovství světa, o nějž se dělí USA, Kanada a Mexiko. Co přinesou nejen tyto megaakce, ale i další dění budoucích 12 měsíců?

Seznam Zprávy sepsaly 10 scénářů, které často jdou cíleně do nejkrajnějších variant. A proč také ne? Krása sportu mimo jiné spočívá právě v jeho schopnosti vygenerovat příběhy z kategorie mimořádně nečekaných.

Tušíte, kolik českých fotbalových značek v historii vyhrálo některý z evropských pohárů? Pokud nevíte z fleku, tak aspoň malá nápověda. Za a) dva.  Za b) jeden. Za c) žádný.

Varianta C je správně, pakliže nepočítáme společnou historii a rok 1969, kdy nadupaný Slovan Bratislava přetlačil ve finále Poháru vítězů pohárů 3:2 slovutnou Barcelonu. Byl prvním klubem z východního bloku, který dobyl Evropu.

Napodobí ho letos Sparta? Klidně může. „Ostatně jedině tak by v mých očích mohla napravit sezonu, pokud se jí nepodaří získat titul v lize,“ prohlásil bývalý ligový hráč Tomáš Kučera v prosincovém podcastu MVP, ve kterém Seznam Zprávy komentují fotbalové dění.

Jestli si myslíte, že jsou to opovážlivá slova, tak se podívejme na realitu. Sparta se sice v české lize krčí ve stínu Slavie, ovšem v Evropě si zadělala na naději. Postoupila mezi nejlepších šestnáct, a jak říká sportovní ředitel Tomáš Rosický: „Finále musí být naším cílem.“

Do finále, které se hraje v nedalekém Lipsku, zbývají tři kroky. Nelze se divit, že má Sparta kuráž. I když se nejedná o Ligu mistrů nebo Evropskou ligu, i třetí z pohárových soutěží má svou váhu. Dosavadní čtyři ročníky Konferenční ligy vyhrály AS Řím, West Ham (v Edenu), Olympiakos Pireus a Chelsea.

Nad českým sportem se tehdy vznášela fantastická aura – vždyť v lednu 1998, měsíc před nezapomenutelným Naganem, přišla událost z podobného ranku. Petr Korda vyhrál Australian Open a jeho triumfální roznožka nad modrými kurty v Melbourne zůstává dodnes jedinou oslavou zisku grandslamového titulu pro tenistu ze samostatného Česka.

To dlouhodobě platí za velmoc ženského tenisu, mužská generace ovšem dozrává, své kolegyně s raketou aktuálně snad i převyšuje. Jiří Lehečka (18. v pořadí ATP) a Jakub Menšík (19.) náleží do širší špičky. Menšík loni i v éře dvojice novodobých tenisových imperátorů Alcaraze a Sinnera získal velký titul v Miami.

Odvážný tip: Počkejte, co přijde v září na US Open. Zvlášť Menšík má potenciál díky špičkovému servisu a oběma může pomoci, že Alcaraz jde do nové sezony po rozchodu s koučem Ferrerem, který ho tenisově vychoval.

Není to zase tak nactiutrhačská myšlenka, jak se na první pohled zdá. Ano, nejhrdější hokejová země má útočnou dvojici Connor McDavid – Nathan MacKinnon, která připomíná dvojici supermanů, přidávajících si rychlost do bruslí jako na PlayStationu. Má Caleho Makara, který redefinoval možnosti hokejového obránce 21. století.

Ale také má zásadní potíž v brankovišti. Jedničkou dost možná bude Jordan Binnington, podle statistik uvězněný v samém podpalubí NHL. Ani další varianty soupeře nestraší – a krátký turnaj v Miláně bude jako vždy primárně soubojem gólmanů.

Místo Kanaďanů vidíme na trůnu Američany. Mužstvo s fantastickými možnostmi mezi tyčemi, kde se přetahují Connor Hellebuyck, poslední vítěz Hart Trophy, a muž budoucnosti Jake Oettinger. Mužstvo, které se umí stejně dobře rvát i dávat góly.

Pokud USA vyhrají, nepůjde o novodobý „zázrak na ledě“, jen o potvrzení faktu, že v Severní Americe spolu sousedí dvě hokejově zcela vyrovnané mocnosti.

Maličký karibský ostrov už svůj historický počin oslavil. Jako nejmenší země postoupil na fotbalový šampionát do Ameriky. Nizozemského trenéra Dicka Advocaata, kterému bylo 78 let, velebili. Curaçao coby největší outsider a 82. tým světového žebříčku hraje ve skupině s Německem, Ekvádorem a Pobřeží slonoviny. Šance na úspěch? Minimální! Ale aktuálně pořád o milion procent větší pravděpodobnost, že na turnaji získá víc bodů než Česko.

Neříkejte, že vám ušly trable národního týmu. Krkolomně se probourával kvalifikací, přišel o trenéra Ivana Haška, popudil proti sobě fanoušky, teprve po dvou měsících bezvládí instaloval na pozici kouče Miroslava Koubka (je pouze o tři roky mladší než kolega Advocaat) a teď vyhlíží šeredně obtížnou baráž.

Teprve v březnu se rozhodne, jestli se Češi vůbec budou moci poměřovat s ostrovem z Antil. Nejprve musí skolit Irsko a v případném finále lepšího z dvojice Dánsko / Severní Makedonie. Zatím to vypadá, že víc bodů získá Curaçao.

To by bylo něco! Dva nejlepší fotbalisté moderní éry a dost možná všech dob. Jen si to představte, jak 19. července coby kapitáni, první v řadě, podupují v tunelu vyprodaného stadionu v New Jersey.

Mistrovství světa ve finále, Portugalsko versus Argentina.

Pečlivě nagelovaný a vysoustružený Cristiano Ronaldo versus zarostlý a lehce zasmušilý Lionel Messi.

Ronaldovi bude jednačtyřicet, Messimu devětatřicet. Fotbaloví důchodci v akci.

Jejich poslední zápas v reprezentačním dresu? Bitva o světový grál? Proč ne, sport přece umí zařídit i větší zázraky.

Odbočka do říše fantazie, ovšem jako fantazírování se ještě nedávno jevila i představa, že teenageři či ženy budou hltat kroužení formulí po okruzích. Z někdejšího festivalu nudy se ovšem stala prvotřídní sportovní i byznysová záležitost, mimo jiné poháněná oceňovaným projektem Netflixu s názvem Drive to Survive.

Ještě větší drajv by F1 dodalo, pokud by se – třeba jen na chvíli – za volant posadila žena. První takovou byla Maria Teresa de Filippisová v roce 1958, na nástupkyni se čeká. Až se dostaví, může jít o průlom s českou stopou. Budoucí šampionky se totiž snaží vychovávat iniciativa More than Equal, dotovaná jedním z nejbohatších tuzemských miliardářů Karlem Komárkem (jehož Allwyn navíc patří mezi hlavní sponzory šampionů z McLarenu).

Pro F1 by šlo o stvrzení pozice jednoho z nejlépe fungujících odvětví současnosti. Proto sázíme už na rok 2026. Mezi potenciálními adeptkami mohou být Doriane Pinová, Francouzka soutěžící v F1 Academy, či Kolumbijka Tatiana Calderónová, mimo jiné testovací jezdkyně F2.

Kdy? Nevíme. Proti komu? I to zůstává nejasné. Naopak zjevné je odhodlání Jiřího Procházky, aby opět posunul hranice českého MMA. Rok 2025 mu přinesl dvě vítězství, teď má jasný cíl: získat opět titul šampiona a navázat tím na počin z června 2022, kdy v New Yorku rozbil Brazilce Teixeiru.

Mimořádně pikantní by byla varianta, v níž by se Procházka potřetí utkal s jiným Brazilcem Alexem Pereirou, jemuž v obou předchozích bitvách podlehl. Po jeho říjnovém triumfu nad Američanem Rountreem označil oficiální účet UFC Procházku za „krále chaosu“, což je další jistota: Ať se utká s kýmkoli, nuda to nebude. Dynamické sportovní odvětví díky němu vyhlíží v Česku další velký milník.

Že je sport jen dováděním upocených lidí? Hloupý předsudek, sport je formou umění. Jako když britská olympionička Kate Rooneyová o nejzářivějším atletovi současnosti pro BBC pronesla: „Jeho provedení je poezie v pohybu.“

Opěvovaným je Armand Duplantis, úkaz ze Švédska. Muž přezdívaný Mondo už ve skoku o tyči posunul světový rekord na 630 centimetrů; to je údaj, který by Sergeji Bubkovi v časech největší slávy připadal pravděpodobný asi jako výlet na Saturn.

Jenže Duplantis přináší důkazy, že – stylově řečeno – limitem je opravdu jen nebe. Světové rekordy i kvůli chytrému byznysu nejraději vylepšuje po centimetrech. Tentokrát se ale rozparádí rovnou o deset. A posune laťku tam, kde ještě nikdo nebyl.

Sport a politika že jsou oddělené světy? Na tak naivní frázi dnes potřebujete víru raných křesťanů a bohužel to politice ve sportu nejvíce „šlape“ při šlapání do pedálů. Potvrdilo to loňské dění na Vueltě, kterou ochromovaly akce propalestinských demonstrantů a závěrečná etapa zůstala bez vítěze, neboť protestující vtrhli na trať.

Poslední roky jsou nepříjemně bohaté na takzvané černé labutě, na neočekávané události ničící status quo. A toto je tip z černé kategorie: Po nedávných protestech zemědělců či ekologických aktivistů na Tour de France a podzimním běsnění ve Španělsku cyklistika zabrzdí úplně na nulu, až některý ze tří legendárních závodů Grand Tours (Giro d’Italia, Tour de France, Vuelta) protesty zničí natolik, že nebude moci ani vyhlásit vítěze.

No jasně! A ne jedinkrát! Jestli se chtějí fotbaloví střelci poklonit vršovickému básníkovi, právě letos mají jedinečnou šanci. Je to přesně 50 let, kdy Antonín Panenka v Bělehradě předvedl ikonickou penaltu, při které letmo podebral míč pravým nártem a vykouzlil pro Československo zlato na mistrovství Evropy.

Dloubáčku se od té doby přezdívá panenka a patří mezi nejmazanější kopy ve fotbale.

Co se české ligy týče, sázíme, že prvním panenkovským střelcem v roce 2026 bude jablonecký Jan Chramosta. Technický, zkušený i drzý je na to dost.