Spoříme 30 let, odcházíme se statisíci. Proč české penzijko nefunguje

Sejdou se Čech, Slovák a Švéd, kteří si na penzi spoří stejně, jenže Čech nakonec bere nejméně, Slovák víc a Švéd nejvíc. To není začátek špatného vtipu, ale realita tuzemského třetího pilíře.

Češi si v něm na důchod spoří už přes 30 let. Jenže ani za tři dekády nedokázalo státem podporované spoření obhájit svou existenci, mají za to autoři nové studie z ekonomického think-tanku IDEA při CERGE-EI.

V 60 letech – často po celoživotním spoření – tak nemíří lidé do penze zabezpečení. Odcházejí z penzijních fondů s částkou spíše ve výši statisíců než milionů. Taková jim ovšem nijak výrazně nepomůže doplnit státní důchod, konstatují ekonom Filip Pertold a Lukáš Nádvorník, kteří výnosy penzijních fondů v Česku, Švédsku a na Slovensku v uplynulé dekádě studovali.

Nastupující vláda se chystá do dobrovolného spoření na penzi „říznout“. „Experti Ministerstva financí připraví konkrétní návrhy, jak třetí pilíř zatraktivnit a zefektivnit. Následně se jimi bude zabývat vláda,“ uvedla pro SZ Byznys ministryně financí Alena Schillerová (ANO).

Problémem nejsou podle autorů studie ani tak malé úložky (průměrně se spoří 1100 korun měsíčně), jako spíše nízké výnosy penzijních fondů, způsobené i vysokými poplatky. Mezi lety 2014 až 2025 přinesl celý třetí pilíř (tedy „staré“ transformované plus nové penzijní fondy neboli doplňkové penzijní spoření) bez započtení státních příspěvků a daňových úlev klientům celkové zhodnocení 18 procent. Mizivých 1,6 procenta ročně.

Za stejnou dobu inflace snížila reálnou hodnotu těchto úspor o více než třetinu. Staré fondy nesmí jít s výsledkem do záporu, a tak dopadly nejhůř. Jenže ani „nové penzijko“ na tom není o moc lépe. Kvůli příliš konzervativní strategii vynášelo ve zkoumaných letech jen 2,7 procenta ročně, za dekádu přidalo celkem 33 procent.

Pokud by střadatel zvolil čistě dynamické penzijní fondy, polepšil by si, výnos za dekádu byl 88 procent. „Nicméně i tyto převážně akciové fondy, jejichž cílem je nejvyšší zhodnocení, dosahují neuspokojivých výnosů vůči příkladům dobré praxe ze zahraničí,“ píše se ve studii.

Pro zahraniční příklad nemusíme chodit daleko. Populární nízkonákladové slovenské indexové fondy, které neinvestují do jednotlivých akcií, ale kopírují vývoj celých trhů (např. toho amerického nebo celosvětového), vynášejí přes osm procent ročně. To udělalo kumulovaně 133 procent za deset let. Nové slovenské fondy, které vznikly po roce 2012, doručily dokonce téměř dvojnásobné zhodnocení než fondy české (172 procent za dekádu).

Ještě o level výše je známý švédský fond AP7 Safa, který je se svým kumulovaným výnosem za deset let ve výši 229 procent (a skoro 12 procent ročně) nedostižnou metou. Překonal dokonce i výnos globálních akciových trhů.

Kdyby měly české fondy podobné výnosy jako ty slovenské, či dokonce švédské, dokázaly by zabezpečit na stáří, a to při mnohem nižších úložkách. Modelový příklad ze studie počítá se 40 lety spoření. Částka, kterou musí Čech, Slovák a Švéd vynaložit na to, aby si ve stáří mohli po dobu 20 let každý měsíc přilepšit deseti tisíci korunami, se dramaticky liší.

Zatímco Švédovi stačí odkládat měsíčně v přepočtu 260 korun a Slovákovi 410 korun, tak Čech – spořící v nových penzijních fondech – musí vynaložit přes 4000 korun. Pokud bychom zahrnuli i účastníky starých (transformovaných) fondů, zvýšila by se úložka nutná k dosažení zmíněné desetitisícové renty dokonce na 5550 korun.

Takovou částku uspoří u nás ovšem jen minimum lidí. Typicky si lidé do „penzijka“ posílají lehce přes tisícikorunu. Kdyby tuto tisícovku hypoteticky spořili do švédského státního fondu AP7, čekala by je ve stáří po dobu 20 let renta 52 tisíc měsíčně (v dnešních cenách). Pokud by spořili do nových slovenských indexových fondů, dosáhla by hypotetická renta 27 tisíc.

„Podobná mezinárodní srovnání vnímám jako dobrý impulz k odborné diskuzi o současném nastavení českého třetího penzijního pilíře,“ komentuje výstupy studie think-tanku IDEA ministryně financí Alena Schillerová.

Upozorňuje ale, že „český penzijní systém se vyvíjel v odlišném historickém kontextu než například systém ve Švédsku a je postaven na jiném regulatorním základě a také na rozdílném rozdělení rolí mezi státem a trhem“.

Co stojí za nízkými výnosy tuzemského spoření na důchod? Autoři studie ukázali, že klíčovou bolestí zdejších fondů jsou poplatky. Čím déle spoříme, tím více devastující účinky na celkové výnosy poplatky mají.

I v horizontu jedné dekády je ale dobře vidět, kolik potenciálních zisků dokážou poplatky zkonzumovat. Staré penzijní fondy umazaly za deset let skoro polovinu svého celkového zhodnocení. Konzervativní, vyvážené i dynamické fondy doplňkového penzijního spoření pak ujedly kolem 40 procent výnosu.

Pohled na poplatkovou strukturu slovenských a švédských fondů objasní jejich tučnější výnosy. Zvlášť švédské poplatky jsou nicotné a za současného nastavení ukrojí z celkových výnosů jen jedno jediné procento.

Zaostávání českých dynamických fondů za globálními akciovými fondy (o 5,5 procenta ročně) ovšem nejde pouze na vrub vyšších poplatků. Dalším důvodem je skladba aktiv ve fondech a jejich strategie. Ani aktivní správa ovšem – při nižších výnosech – nepřinesla obecně nižší kolísavost, než mají třeba slovenské fondy, všímají si autoři studie.

„Pro dlouhodobé investování, kterým penzijní spoření bezesporu je, ale není ve skutečnosti kolísavost zásadní. S rostoucím investičním horizontem se snižuje sama a zdarma. A hraje roli jen u klientů, kteří mají do důchodu blízko,“ vysvětluje spoluautor studie a výzkumný pracovník IDEA Lukáš Nádvorník.

Problém je podle něj lepší řešit zavedením fondů životního cyklu, které starším klientům strategii před důchodem automaticky zkonzervativní, místo toho, aby příliš konzervativní dynamické fondy malým výnosem postihovaly všechny klienty a po celou dobu investování, vysvětluje Nádvorník.

Spásu českého penzijního systému vidí studie ve třech změnách. Navrhuje revidovat poplatkovou strukturu všech fondů, včetně těch dynamických. Snížením poplatkového maxima má motivovat penzijní společnosti, aby tu podobně jako na Slovensku rozjely levné indexové penzijní fondy.

Efekt bude dvojí, avizuje ekonom IDEA Pertold. „Jednak klientům vzroste výnos, ale také je bude motivovat ke zmodernizování penzijního spoření a přechodu k nízkonákladovému řešení, obdobně jako na Slovensku. Nabízí se postupné každoroční snižování stropu na úroveň 0,4 procenta ročně, která nyní platí na Slovensku a prokazatelně dokáže při nízkonákladové architektuře přinést penzijním společnostem dostatečný zisk.“

Ministryně financí Schillerová je připravena do poplatků fondů sáhnout, jak potvrdila SZ Byznys. „Úprava poplatkových stropů je nepochybně jedním z řešení, které může vést ke zvýšení čistých výnosů účastníků. Odbornou diskuzi na toto téma považuji proto za zcela legitimní.“

Penzijní fondy se snížení maximálních dovolených poplatků budou nejspíš bránit. Ale nižší poplatky budou nakonec v zájmu všech, klienta, státu i samotných fondů, má za to ekonom Pertold.

„Snižovat si ziskovou marži se samozřejmě nechce nikomu, tím spíš, pokud si poplatky penzijní společnosti nekonkurují, jak ukázala nedávná zpráva OECD. Nicméně stát stojí vyplácení státních příspěvků více než 15 miliard korun. V roce 2021 odhadujeme náklad na 17,8 miliardy korun, tedy 9,5 procenta celého daňového příjmu státu z daně fyzických osob toho roku. A jenom těžko může stát obhájit, když tyto velké prostředky vynakládá do systému, který je neefektivní.“

Podle ministryně budou změny poplatků součástí širší proměny třetího pilíře. „Případné úpravy by měly být provedeny nikoli izolovaně, ale ve vazbě na další změny v systému třetího penzijního pilíře. V každém případě by měly být vyhodnoceny dopady takových úprav na způsob investování penzijních společností a na stabilitu sektoru,“ uvedla.

Podle autorů studie je třeba motivovat účastníky spoření, aby se nebáli investovat odvážněji. Ideálně jim nabídnout zmíněnou tzv. strategii životního cyklu, která rizikovost spoření upravuje automaticky. V mládí se investuje do akcií, jak se blíží důchod, přibývá např. konzervativních dluhopisů.

Klíčové je také sáhnout do státních příspěvků, které lidi motivují ke vstupu do spoření, má za to studie. „Omezit jejich výplatu pouze na fondy životního cyklu a dynamičtější fondy, které mají nejlepší schopnost dodat dostatečnou kapitálovou rentu,“ navrhuje dokument.

A vláda se hodlá nad státní podporou fondů zamyslet. „Má být nástrojem, který motivuje k dostatečně dlouhodobému a efektivnímu spoření na penzi. Z tohoto pohledu je legitimní se ptát, zda současné nastavení podporuje chování, které je z hlediska budoucích penzí žádoucí. Návrhy na lepší zacílení podpory, například s ohledem na věk účastníků či typ zvoleného fondu, budeme analyzovat, a to s ohledem na jejich rozpočtové dopady i administrativní náročnost,“ uvedla ministryně Schillerová.

Důležité je vtáhnout do spoření na stáří více i firmy, zaznívá i v hospodářské strategii hnutí ANO, za kterou stojí ministr Karel Havlíček. „Stát by měl podporovat zaměstnavatele – a to v daleko větší míře než dnes –, aby do systému zapisovali svoje zaměstnance a pomáhali tak s distribucí u lidí, kteří na motivaci ze strany státu pomocí státních příspěvků nereagují. Ti přitom spoření potřebují často nejvíce,“ dodává Lukáš Nádvorník.