Článek
Více než polovinu rozlohy Česka zabírá zemědělská půda. Zhruba dvě třetiny této plochy přitom ohrožují prudké deště, nebo naopak suchá období doprovázená větrem. To je podíl, který patří k nejhorším v Evropě. Vítr a lijáky nenávratně odnášejí horní, nejkvalitnější vrstvu. Česko tak každý rok přijde kvůli erozi až o 21 milionů tun ornice. Minimálně.
Kriticky ohrožena vodní erozí je přitom více než polovina zemědělské půdy. V případě nejvyššího stupně větrné eroze jde zhruba o tři procenta půdy.
Zpráva Ministerstva zemědělství z roku 2021 vyčísluje tuto ztrátu na více než čtyři miliardy korun ročně. Včetně nákladů na nápravu škod pak tato částka stoupne bezmála k 18 miliardám. Nejhorší je situace v Polabí a hlavně na jižní Moravě (zejména na Znojemsku), která vždy patřila k nejúrodnějším regionům střední Evropy.
Na vině není jen změna klimatu, ale i špatné hospodaření. Volba nevhodných plodin, jako je třeba kukuřice či řepka olejka, které zvyšují neprodyšnost půdy, špatné hnojení, používání zbytečně těžké techniky, jež způsobuje utužování půdy, délka polí orientovaných po spádnici, absence krajinných prvků zadržujících vodu a tak dále.
Nejúrodnější ornice se přitom v přírodních podmínkách tvoří rychlostí jednoho centimetru za jedno až čtyři století. Tento proces se pak výrazně zrychluje při běžném zemědělském obdělávání, kdy tvorba nejúrodnější vrstvy zabere čtyři desetiletí a v ideálních podmínkách hospodaření něco přes deset let.
Obecně se v Česku rapidně snížila schopnost půdy vodu vsáknout a udržet. Ještě v roce 1900 zadržela téměř 11 miliard kubíků vody, dnes je toto číslo poloviční.
Stát má přitom několik nástrojů, jak zemědělce nutí či motivuje, aby hospodařili šetrněji a zachovali půdu pro další generace. Vláda přitom před několika dny schválila nové nařízení měnící pravidla pro zemědělce, kteří chtějí žádat o dotace ze Společné zemědělské politiky Evropské unie. Nejzásadnější změny se přitom týkají takzvaného standardu DZES 5, který má půdu chránit právě proti erozi. Návrh resort připravil ještě za působení ministra Marka Výborného (KDU-ČSL).
Obavy ze změn
Podle místopředsedy Asociace soukromého zemědělství Jana Štefla jsou nynější varianty protierozních opatření přehlednější a snižují se nároky na způsoby jejich provedení. „V tomto smyslu jde dle našeho názoru o posun správným směrem. Zemědělcům zůstává dostatek prostoru pro to, aby využili možností nabízených variant protierozních opatření podle konkrétní situace,“ řekl.
Některé ekologické organizace ale varují, že nynější úpravy a rozmělňování protierozních pravidel ochranu půdy spíše oslabují. Ke kritice přistoupil Světový fond na ochranu přírody WWF Česko, Česká společnost ornitologická nebo organizace Beleco.
Ekologové spatřují problém především ve dvou oblastech. Jednak se podle nich v rámci zjednodušování pravidel mnoho preventivních protierozních opatření přesunulo z povinnosti pouze k doporučení, oslabeny byly i parametry protierozní ochrany pro nejrizikovější plochy. „Nově lze půdu před splavem chránit například jen tři metry širokými ochrannými pásy, které reálně splavu zabránit nemohou. Dříve musely být široké alespoň 22 metrů,“ uvedli ve společném prohlášení ekologové.
Třímetrová šířka ochranného pásu však například podle Karla Klema z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd nemusí být tolik problematická, ale záleží na orientaci pole, kterou ale nová nařízení neřeší. Stanovuje pouze výměru do čtyř hektarů. „Pokud je delší strana plochy vedena napříč svahem, opatření bude působit efektivně. Pokud je delší strana ve směru svahu, může nepřerušená délka plodiny dosáhnout po svahu i několika stovek metrů, což výrazně snižuje protierozní účinnost,“ popsal Klem.
Mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý upozornil na to, že kromě ochranných pásů nabízí nařízení i škálu dalších možných postupů, zemědělci podle něj také často kombinují více nařízení, takže v praxi problém s pásy nenastává. „V tomto ohledu proto nemůžeme souhlasit s velmi zjednodušenou interpretací, že se novelou snížil požadavek z 22metrové šíře na tři metry,“ reagoval.
Obavy mají ekologové i z kroků, které ministerstvo plánuje do budoucna. Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) minulý týden například uvedl, že chce upravit plochu, které se protierozní ochrana týká, v současnosti jde zhruba o 65 procent veškeré zemědělské půdy v zemi.
V nedávném rozhovoru pro Radiožurnál mimo jiné řekl, že Česko ochranu proti erozi „přestřelilo“, je třeba se soustředit na monitoring eroze v krajině a zařazovat území do vyššího stupně ochrany.
Úvahy o dalších konkrétních změnách jsou ale podle mluvčího resortu Bílého zatím předčasné. „Aktuálně byla zahájena diskuze k přípravám nového programového období, ve kterém je ochrana půdy před erozí jedním z prioritních témat,“ uvedl.
Rozpor v připomínkách
I když ministerstvo podle důvodové zprávy s environmentálními organizacemi věc konzultovalo, připomínky, které tato sdružení na ministerstvo oficiální cestou podala, byly podle nich ignorovány.
„Za nevládní organizace WWF, Hnutí DUHA a Česká společnost ornitologická jsme 12. srpna 2025 posílali připomínky v řádném termínu standardní procedurou meziresortního připomínkového řízení, ale jak je vidět z dokumentu „Vypořádání připomínek“, nebyly ministerstvem vypořádány. K argumentům vznášeným na pracovních skupinách nebylo nijak přihlíženo,“ popsala expertka na agrikulturu z WWF Česko Alžběta Procházková.
Podle mluvčího resortu Vojtěcha Bílého ministerstvo žádné nevypořádané připomínky neeviduje a vždy dbá na transparentnost legislativního procesu. „V případech, kdy připomínkám nejsme z nějakého důvodu schopni vyhovět, je součástí vypořádání také vysvětlení a odůvodnění stanoviska ministerstva,“ uvedl. Připomínky právě od trojice organizací ovšem součástí vypořádání nejsou.
„Špatní zemědělci budou vyviněni“
Za problematické označuje expertka na agrikulturu z fondu WWF Česko Alžběta Procházková i možné zvýšení povolené ztráty půdy, tedy ono odplavení či odvátí, z devíti na 17 tun na hektar.
Při erozních událostech by tak podle ní byla větší šance, že by situace byla vyhodnocena jako nezaviněná zemědělcem. „Stát na sebe převezme ve větší míře odpovědnost za škody způsobené erozí, například bláto v obcích, na komunikacích a podobně. Zemědělec, který nehospodaří adekvátně protierozně na svých pozemcích, častěji nebude postižen za svůj přístup,“ vysvětlila.
Devět tun na hektar je podle Procházkové také maximální hodnota, při které nedochází k dlouhodobým ztrátám půdy a znehodnocování pozemku. „Rozvolněním DZES 5 a plány na zásadní oslabení takzvané protierozní vyhlášky podle ekologických organizací hrozí demontáž ochrany půdy v Česku, na kterou doplatí vlastníci půdy a obce, zatímco ti zemědělci, kteří se k půdě nechovají dobře, budou vyviněni,“ popsala.
Podle ní jde v tomto případě o tlak agroprůmyslové lobby. Obavy ekologických organizací ale nejsou podle Jana Štefla z Asociace soukromého zemědělství zatím namístě. „Nedošlo k žádné tak významné úpravě samotných protierozních opatření oproti předposlednímu návrhu, který byl předběžně projednán s EU,“ uvedl.
„Vyjádření není založené na skutečnostech“
Podle důvodové zprávy nemá nařízení negativní vliv na životní prostředí, větší volnost při provádění protierozní ochrany a současné sledování výskytu erozních událostí by měly posílit motivaci zemědělců vybírat opatření zodpovědněji. Reálné dopady změn ale podle mluvčího resortu Vojtěcha Bílého ukáže až ověření postupů v praxi.
Nicméně Procházková upozorňuje, že návrh k vyšší ochraně půdy před erozí nepovede. „Vyjádření v důvodové zprávě není založené na skutečnostech, popsaný systém není správně nastaven, a není proto jasné, jak by mohl vést k účinnější ochraně půdy,“ řekla.
Podle Karla Klema z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd nařízení směřuje správným směrem, ale v mnoha případech umožňuje více různých interpretací, které mohou vést k rozporům. „Jsou tam opatření, která jsou v principu v pořádku, některé věci ale budou chtít určitě ještě upřesnit,“ uvedl.
Jan Vopravil z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy považuje za důležité, aby plocha, která nebude označena za erozně ohroženou, byla i nadále monitorována. „V případě opakující se eroze budou zemědělci řazeni pod větší ochranu a sankce. To je spravedlivý přístup, který nepostihuje plošně všechny zemědělce, ale míří na ty, kteří opakovaně způsobují erozi a škody obcím. Odhaduje se, že je to až třetina erozních událostí,“ doplnil.
