Rusko v boji klopýtá a optimisté vyhlíží obrat. Spíš ale přijde reakce Moskvy

Pravidelný divák moskevských přehlídek ke Dni vítězství si letos musel přijít na své jen ve velmi omezené míře. Slavnost byla zkrácena na 45 minut a poprvé od roku 2008 se přes Rudé náměstí nepřesunula žádná kolona vojenských vozidel. Ministra obrany Andreje Bělousova provezli náměstím v kabrioletu, místo skutečné techniky se promítaly předem natočené záběry z fronty a Vladimir Putin promluvil jen krátce.

Když se na to podíváme s odstupem celého ruského kalendáře oslav, je rozdíl markantní. Loni se 9. května v Moskvě seřadilo přes 11 tisíc vojáků a kolem 150 kusů techniky. Napříč celým Ruskem projelo v ten den 1409 vozidel oproti 912 v roce 2024. Letos nic z toho.

Z přehlídky se proto rychle stalo téma pro komentátory. Britský týdeník The Economist v rozsáhlém článku z 10. května napsal, že symboliku vyprázdněného Rudého náměstí je „těžké přecenit“. Přehlídka je podle něj dobrým symbolem změny ve válce, kde iniciativa poprvé za téměř tři roky přešla na ukrajinskou stranu. Text citoval emeritního profesora King's College London Lawrence Freedmana, který mluvil o možném „bodu zlomu“ ve válce.

A není to téma jen západních médií. Také ruští blogeři, váleční korespondenti i výrobci dronů v posledních týdnech varují před možným obratem ve válce. Jejich hlavní obavou je, že Ukrajina znovu získala jasnou převahu v dronech.

Jak to tedy je?

Začněme tím, co je z dálky vidět nejlépe: mapami. Rusko v posledních měsících na frontě postupuje výrazně pomaleji než dříve. Finská skupina Black Bird Group označila první čtvrtletí roku 2026 za co do územních zisků „téměř nulové“. Březnový čistý zisk činil asi 25 kilometrů čtverečních, přičemž stejné číslo uvedly nezávisle na sobě ukrajinský DeepState i proruský telegramový kanál Creamy Caprice. Trend mezi nimi je v tomhle zcela shodný, i když se jejich metodika liší (a oba jsou v nějaké míře zaujaté).

Francouzský analytik Clément Molin v polovině května v souhrnném vlákně k tématu uvedl, že Rusko od začátku roku 2026 obsadilo zhruba 680 kilometrů čtverečních, tedy přibližně polovinu toho, co ve stejném období roku 2025.

CNN s odvoláním na Institut pro studium války pak informovala, že v dubnu Ukrajina obnovila více území, než kolik kontroly nad územím získalo Rusko. Pokud je to pravda, jednalo by se o první podobný měsíc od srpna 2024, kdy ukrajinská armáda obsadila část Kurské oblasti.

Na přesné hodnotě obsazeného území v této válce nicméně zase tolik nezáleží. Důležitější je, že trend napříč velmi odlišnými metodikami ukazuje stejným směrem: ruský postup výrazně zpomalil.

Navíc cena, kterou Rusko za tento skromný postup platí, je vysoká. Tým amerického analytika Andrewa Perpetuy napočítal v březnu na záběrech z bojiště 5771 vizuálně potvrzených ruských padlých, což je proti březnu předchozího roku nárůst o 40 %. Reálné číslo bude přitom ještě vyšší, protože ne každé úmrtí zachytí kamery – ale konzistentní metodika umožňuje sledovat alespoň trend.

Přesné ruské ztráty neznáme, ale nedostatek mužů se zjevně projevuje v armádních tabulkách. V loňském roce mělo ruské velení ambiciózní plán rozšířit armádu o nové oddíly o celkovém maximálním počtu kolem 170 tisíc mužů (maximálním myslíme to, že to je plný stav nových oddílů). Mělo to proběhnout především tak, že se z menších jednotek stanou větší, například z brigád divize.

Ve skutečnosti ovšem zůstalo do velké míry jen u záměru. Ve většině případů k „povýšení“ jednotek nedošlo a někdy opravdu jen slovně. Například dvě brigády námořní pěchoty sice byly formálně přejmenovány na divize, ale fakticky zůstávají ve velikosti brigád: nová „120. divize“ má dnes přibližně 4500 mužů místo zhruba 10 tisíc, které by divize měla mít.

Bilance je tak pro Moskvu nepříznivá – a to i v kontextu opotřebovávací války, jejíž logika staví právě na tom, že s (nějakými) ztrátami „se počítá“, a jde hlavně o to, aby protivníkovi došly síly dříve. Ztráty jsou totiž minimálně podobné jako bývaly, nebo vyšší, zatímco rozloha obsazeného území spíše nižší.

Co se tedy na frontě skutečně změnilo, že se Rusku nedaří? Jako obvykle je důvody nutné hledat na různých místech. Ale jedním z hlavních je, že ukrajinská strana získala v poslední době nezanedbatelný náskok v některých oblastech dronové války.

Roli hrálo například ukončení přístupu ruských jednotek k americké družicové službě Starlink, který jim donedávna umožňoval ovládat drony hluboko v ukrajinském týlu. Ruské drony středního dosahu, dříve velmi účinné, dnes operují v omezenějším pásmu kolem fronty.

Ukrajina mezitím dotáhla několik vlastních projektů dronů středního dosahu do funkční sériové výroby a podle ukrajinského prezidenta jsou jejich letošní nákupy pětkrát vyšší než za celý rok 2025. Útoky míří na sklady munice, dronové základny, velitelská stanoviště a radary v oblastech 20 až 100 kilometrů za frontou, která před drony bývala relativně v bezpečí.

Ukrajinská strana také jako první masově nasadila drony se strojovým viděním, které se v samém závěru letu navedou na cíl samy – to je přitom u dronů útočících na vzdálenosti mnoha desítek kilometrů obvykle nejpalčivější problém.

Když podobné stroje, například americké drony Hornet od firmy bývalého šéfa Googlu Erika Schmidta, začaly na jaře letošního roku pravidelně a spolehlivě zasahovat ruský týl desítky kilometrů za frontou, ruskou ofenzívu to začalo výrazně zpomalovat. Útokům čelila Horlivka, samotný Doněck i dálnice Mariupol-Krym vzdálená přes sto kilometrů od linie dotyku.

Pohled z ruské strany nabídl počátkem dubna Alexej Chadajev, který v ruském Velikém Novgorodu vede středisko pro vývoj a testování dronů. Rusko podle něj v posledním půlroce „ztratilo vůdčí postavení“, má potíže přiblížit se s jednotkami k frontě a až 90 % ztrát dronových týmů utrpí v posledních kilometrech cesty na pozice. Doněcká skupina vojsk dokonce musela omezit pohyb konvojů jen na dvě nákladní auta najednou, aby je drony hůře odhalily (a pokud je odhalí, aby ztráty nebyly tak velké).

Změnila se však i samotná fronta. Ukrajinská strana výrazně zlepšila tradiční obranný prvek: opevnění. Od začátku roku vybudovala přes 1250 kilometrů obranných linií, na východě v hloubce dvou až pěti pásem, podél hranic s Ruskem v jednom až dvou. K tomu se přidává ostnatý drát v polích a předem připravené příkopy. Smyslem překážek přitom není útočníka zastavit, ale zpomalit ho, aby dronové týmy měly čas reagovat – nasazení dronu totiž není otázkou minut, ale spíše desítek minut.

Ukrajinská obrana je také alespoň v některých sektorech vyztužená nejen překážkami, ale i pěchotou lépe než v minulosti.

Estonský plukovník Janno Märk i polský analytik Konrad Muzyka navíc po nedávných cestách na Ukrajinu shodně popsali, že ukrajinská mobilizace přivádí do armády víc lidí, klesá počet neomluvených absencí a pozemní síly přestaly „hubnout“.

Bohužel pro Ukrajince, reálný obraz se skládá z více než těchto několika pozitivních momentek.

Začněme uvnitř ukrajinské armády. Plukovník Dmytro Kaščenko, nositel titulu Hrdina Ukrajiny a bývalý velitel jedné z motostřeleckých brigád, podal v polovině května demisi a v rozhovoru ostře kritizoval velitelský styl současného vrchního velitele Oleksandra Syrského.

Po odvolání Valerije Zalužného podle něj armáda přešla k „totalitarismu a autoritářství“, kde se jakýkoli odlišný názor považuje za nepřátelský. Kaščenko mimo jiné upozorňuje, že nově mobilizovaní vojáci jsou nasazováni do útočných akcí bez dostatečné přípravy a že se velení příliš plete do taktických rozhodnutí brigád. Ukrajinská armáda tak podle něj zdaleka nedotáhla do konce reformy, které v posledních letech spustila.

Ostatně to uznává i její nejvyšší velení. V posledních několika letech například má docházet k proměně struktury ukrajinských sil. Vzniká nová nejvyšší úroveň velikosti jednotek, tzv. sbory, které mají být nadřazené stávajícím brigádám. Laikovi to nezní nijak důležitě, ale má to udělat řízení armády pružnější a rychlejší – a v boji to může hrát velkou roli.

Ovšem i podle vyjádření Syrského z letošního května zatím existuje jen jediný pozitivní příklad takové proměny, a to tzv. 3. sbor. Na zbytku fronty podle něj reformy neprobíhají, jak by si představoval. Ukrajinská armáda se tedy zlepšuje, ale rozhodně ne tak výrazně, jak se někdy může zdát – a není se co divit, uprostřed války, ve které neustále přichází o tisíce mužů měsíčně, jde o úkol nesmírně obtížný.

Rychlost postupu také není ten nejdůležitější ukazatel a nelze automaticky usuzovat, že to Kreml považuje za vážný problém. Ruský exilový analytický web CITeam si všímá, že Putin na zcela uspokojivý průběh války v poslední době nezareagoval způsobem, jaký by se u nervózního vrchního velitele dal čekat. Nepřišly výrazné personální změny ve vojenském velení. Nezazněla výzva k rozsáhlému navýšení zbrojní výroby ani k podstatnému zvýšení žoldu pro vojáky v první linii.

Některé ruské regiony naopak své náborové bonusy na konci loňského roku snížily. A přes opakované volání některých „jestřábů“ Kreml stále vylučuje, že by sáhl k nové vlně mobilizace.

CITeam z toho vyvozuje dvojí možný závěr: buď Putin věří optimistickým hlášením vlastního velení (jako bylo nedávné tvrzení z deníku Financial Times, že generální štáb slíbil dobytí celého Donbasu do podzimu), nebo s pomalým postupem jednoduše počítá.

Pokud platí druhá možnost, pak Moskva patrně chce světu ukázat, že ve válce vydrží déle než Ukrajina a její západní podporovatelé. V takovém případě by pomalý ruský postup vlastně nebyl až takový problém – ukrajinské úspěchy z poslední doby by byly jen taktickou výhrou v opotřebovávací válce, jejíž celkový výsledek zůstává otevřený.

Třetí důvod k opatrnosti je technologického rázu. Ukrajinský náskok v některých dronových aplikacích je dnes hmatatelný, ale zároveň relativně čerstvý. A historie této války ukazuje, že každý takový náskok protistrana dříve, či později dožene.

Podrobný posudek ruského dronového ekosystému, který v posledních týdnech zveřejnili analytici amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), nabízí v tomto ohledu důležitou korekci představy, že Rusko v dronové válce stagnuje. Z dokumentu vyplývá, že Moskva systematicky buduje výrobní, výzkumné i vzdělávací zázemí pro masové nasazení bezpilotních systémů a aplikované umělé inteligence.

Ruská armáda podle CSIS pravděpodobně už nasadila do bojů experimentální dron označovaný jako V2U, který si vybírá a zasahuje cíle plně samostatně, bez operátora. Ukrajinští technici, kteří se k zachyceným kusům dostali, na palubě nenašli komponenty pro dálkové ovládání, zato dost výpočetní techniky pro provoz softwaru schopného rozpoznávat cíle a koordinovat let s dalšími stroji. Pokud se tento směr v ruské armádě uchytí ve větším měřítku, půjde o kvalitativní změnu, protože autonomní dron nelze rušit elektronickým bojem ani odříznout přerušením spojení.

Druhý detail se týká způsobu, jakým Rusko své drony vyvíjí. Tradiční představa o ruském zbrojním průmyslu jako o těžkopádném státním kolosu se v této oblasti neuplatní. Nejúspěšnější ruské bezpilotní stroje, jako třeba křídlový dron Molnija, vznikly mimo formální obranné koncerny: nejprve jako prototypy nadšenců a dobrovolnických skupin, teprve potom se do nich vložila státní zakázka, která jejich výrobu standardizovala a uvedla do sériové produkce.

Stejnou logiku CSIS popisuje u soukromých dronových škol, které v Rusku rostou rychleji než státní výcviková zařízení a vytvářejí přímou zpětnou vazbu mezi inženýry a operátory na frontě. Civilní firmy s vojenským přesahem mají také lepší přístup k datům a software dokážou vylepšovat za provozu. Pokud Rusko tento systém úplně nezadusí, mohlo by reagovat poměrně pružně a rychle.

I ruská strana se umí učit, kopírovat a škálovat. Náskok, který obránci získali v posledních měsících, nemusí vydržet věčně – a nejspíše naopak vydrží relativně krátce.

O skutečném obratu ve válce lze tedy mluvit stěží – a, upřímně řečeno, se nezdá být ani na dohled. Obrat by musel znamenat trvalou změnu strategické iniciativy; Ukrajina by musela získat zásadní – v podstatě nedostižitelnou – převahu v některém z klíčových faktorů. Nic takového se zatím nestalo.

Pravda je, ruské strategické cíle se zužují: velká manévrová operace srovnatelná se začátkem invaze nebo s ukrajinským postupem na Charkov v září 2022 dnes není v dohledu. Ruská armáda ovšem zřejmě nepanikaří a Kreml plánuje válčit dál. Ukrajinské schopnosti v mnoha ohledech naopak rostou – ale rozhodně ne neomezeně. Dobytí okupovaného území je dnes nerealistická představa.

Ani jedna ze stran není na pokraji zhroucení, ani jedna by ale dnes nedokázala vést válku v současné podobě a intenzitě bez svých spojenců (a bez čínských dodávek komponent pro drony).

Situaci tak snad nejlépe vystihuje metafora nakloněné roviny, která se v posledních měsících pohnula o pár stupňů ve prospěch obránce. A není vyloučené, že již během léta se situace do velké míry zase vyrovná. Teprve pokud se to během obvyklého vrcholu ruských ofenziv nestane a ukrajinská výhoda se bude ještě zvětšovat, bude čas skutečně zbystřit.