Zprávy z bojiště: Nová ruská ofenziva bude zřejmě jiná než všechny předchozí

Ukrajina slavila v pondělí den zbrojního průmyslu. Prezident Volodymyr Zelenskyj při té příležitosti nastínil, jakými zbraněmi bude jeho země nadále bojovat (a také jaké chce nabídnout zájemcům ke koupi).

Mluvil především o nových zbraních; vyjmenoval celou řadu projektů, na které má být Ukrajina hrdá: střely jako Flamingo, Neptun či Paljanycja, dálkové drony s doletem kolem dvou tisíc kilometrů nebo různé pozemní „roboty“, které podle Zelenského za poslední tři měsíce provedly na frontě více než 22 tisíc misí.

Pochlubil se také tím, že ukrajinské síly „poprvé v historii této války“ obsadily ruskou pozici výhradně pomocí bezpilotních prostředků, bez účasti pěchoty a bez ukrajinských ztrát (plné znění projevu je dostupné na stránkách úřadu ukrajinského prezidenta).

Polský analytik vystupující pod přezdívkou Thorkill v reakci na projev sarkasticky připomněl, že od roku 2024 se tato rétorika opakuje každé jaro, když se oteplí. Nasazení některých opakovaně zmiňovaných zbraní nemáme doložené vůbec, jiné jen ve velmi omezené míře.

Například střela Flamingo, jejíž výrobce v srpnu 2025 sliboval produkci sedmi kusů denně do konce roku, má zhruba třicet identifikovaných nasazení. Nasazení balistické střely Sapsan, dříve známé jako Grom, nemáme doložené vůbec, přitom jde o nebezpečnou „mezeru“ v ukrajinských schopnostech (k tomu se ještě vrátíme).

Podobně je potřeba s rezervou vnímat i Zelenského „první robotický útok“. Operaci, při níž ukrajinští vojáci dobyli ruské pozice výhradně pomocí bezpilotních prostředků a zajali zajatce bez ztrát, popsala 3. útočná brigáda už v červenci 2025 (psaly o ní i Seznam Zprávy).

Je velmi pravděpodobné, že letošní operace v zásadních ohledech probíhala velmi podobně jako ta loňská – i když řada důležitých a praktických detailů (od hardwaru přes software po taktiku) se mohla dočkat klíčových vylepšení.

Skeptické komentáře nemají navodit dojem, že by se ve válce nic neměnilo a Ukrajina žádné reálné pokroky neudělala.

Ty ovšem nemívají podobu zázračných zbraní, které armáda zavede a fronta se pohne. Skládají se z tisíců drobných posunů: od domácí výroby gumových pásů pro bezpilotní pozemní vozidla (UGV) po vytvoření několika set kilometrů dlouhých dopravních koridorů krytých protidronovými sítěmi během letošního roku.

I přes propagandistická prohlášení z jedné i druhé strany konflikt zůstává statickou opotřebovávací patovou válkou, ve které žádná ze stran nedosáhla rozhodujícího úspěchu a v dohledné době ho téměř určitě nedosáhne.

V posledních třech až čtyřech měsících se ale na ukrajinské straně objevilo několik pozitivních signálů, jak to charakterizoval plukovník Janno Märk z estonské generálního štábu.

Ukrajina stabilizovala frontu, v únoru překvapila úspěšným protiútokem u Huljajpole, a především dozrála její schopnost zasahovat ve větším měřítku ruský týl do hloubky několika desítek kilometrů za frontou.

Analytici projektu Two Marines ve své bilanci vývoje fronty v posledních týdnech konstatují, že Rusko v tomto okně nedosáhlo žádného z cílů, které si jeho velení stanovilo k 31. březnu, a místo velkých útoků se soustředilo na přeskupování sil.

Polský analytik Konrad Muzyka po své nedávné cestě na Ukrajinu přidává, že rok 2026 začal se zřetelnými známkami stabilizace: ukrajinská mobilizace přivádí do armády více lidí, počet dezercí a neomluvených absencí klesá, takže ukrajinské pozemní síly se přestaly „zeštíhlovat“. Rusko si přitom dál drží palebnou převahu v pásmu 20 až 80 kilometrů za frontou, ale i tam se obraz začíná měnit.

Očekávaná ruská jarní ofenziva zatím stále v plné síle zřejmě nezačala, i když bojová aktivita na frontě v posledních týdnech pomalu roste.

Za frontou na ruské straně nastal zajímavý moment. Uživatel Jonpy99, který systematicky sleduje satelitní snímky ruských skladovacích základen, na základě letošních pozorování uvádí, že pohyb materiálu v ruských skladech je minimální. Podle něj snímky naznačují, že ruská armáda je v bodě, kdy přestaly renovace uskladněných obrněných vozidel dávat smysl. Vše, co zbývá, je podle něj příliš staré a poškozené.

Ruská armáda další obrněnce nutně nepotřebuje. Dronová obrana je dnes tak účinná, že pokoušet se o mechanizovaný postup – s výjimkou zcela mimořádných událostí nebo chyby velení – je plýtvání materiálem i lidmi. Kreml má dostatek rezerv obrněné techniky pro to, jak ji dnes reálně používá. A ztráty jsou tak nízké, že je nová výroba zřejmě pokryje.

Ruský průmyslový komplex se soustředí na to, aby dohnal drony a aby výroba pokrývala aktuální ztráty. A dnešní styl ruského útoku, pěchota na motorkách, čtyřkolkách a civilních autech, těžkou techniku ve velkém nepotřebuje.

Na začátku popisu dění na frontě stojí za pozornost epizoda velikonočního příměří. Rusko ho sice formálně ohlásilo, ukrajinský generální štáb ale zaznamenal během „ticha“ více než dva tisíce porušení.

Podle projektu DeepState Rusové na některých úsecích využili omezenou palbu k tomu, co běžně nezvládají, tedy k rotacím, doplňování pozic, odvozu mrtvých a evakuaci zraněných. Na jiných úsecích, zejména v okolí Huljajpole, dál útočili.

Kvůli úspoře času a místa se pojďme hned věnovat asi do budoucna nejdůležitějšímu směru v celé válce: úseku kolem poslední neokupované aglomerace v Doněcké oblasti, tedy Slovjansku a Kramatorsku.

Hlavním cílem jarně-letní kampaně by mělo být dobytí těchto měst. Pokud by Rusku skutečně taková operace vyšla, Putin by mohl oznámit „splnění cílů speciální operace“ a požadovat zmrazení konfliktu.

Ukrajinské velení úsek patrně také považuje za prioritní. V posledních týdnech došlo k výměně velitele armádního sboru, který za obranu kramatorské aglomerace zodpovídá. Dosavadního plukovníka Serhije Sirtčenka nahradil plukovník Oleksij Majstrenko, dlouholetý velitel 54. mechanizované brigády. Ta dva roky bránila Siversk a patřila k nejúspěšnějším ukrajinským obranným jednotkám vůbec.

Volba obránce Siverska pro obranu Slovjansku a Kramatorsku není náhoda – Siversk leží ve stejné oblasti, jen pár desítek kilometrů východně od obou měst a Majstrenko zdejší podmínky velmi dobře zná.

Obrana se ovšem zatím nevyvíjí ideálně: ukrajinské síly ztratily kontrolu nad klíčovými výšinami před oběma městy. To ruským „dronařům“ umožňuje z nich snadno udržovat oblast mezi Kramatorskem a Slovjanskem pod dohledem svých dronů. Pozemní logistika v tomto úseku se tak stává velmi obtížnou.

Ruský tlak pokračuje i na úsecích, které se snahou o dobytí Slovjansku a Kramatorsku souvisí.

Severně od nich po neúspěšných pokusech o průlom z minulého měsíce Rusko snížilo aktivitu a hledá nové směry postupu. Cílem zde není rychlý postup, ale postupně ničit ukrajinskou logistiku a postupovat do pozic, ze kterých by ji mohly drony ještě lépe napadat.

Na jihu u Kosťantynivky ukrajinští důstojníci, kteří útok brání, opakovaně mluví o tom, že Rusové ji nechtějí dobýt čelně, ale obejít. Město je intenzivně ostřelováno.

Pokud jde o Pokrovsk, tamní ukrajinská obrana zůstává pod trvalým tlakem, zejména na jižním a jihovýchodním přístupu k Pokrovsku a Myrnohradu.

Podle informací od 7. sboru výsadkových vojsk Rusové postupují korytem říčky Hryšynka a v hustých porostech kolem ní. Po odchodu námořní pěchoty na jih už tu ale Rusko nemá dost sil na průlom a Pokrovsk se údajně pozvolna stabilizuje.

Přispěla k tomu do značné míry skutečnost, že Kreml z oblasti (hlavně z úseku mezi Pokrovskem a Kosťantynivkou) během letošního roku odvelel několik jednotek námořní pěchoty - tedy těch nejlepších, které má k dispozici.

Původní ruský plán totiž zřejmě počítal s pokusem prolomit obranu v této oblasti a postupovat směrem na sever, na Slovjansk a Kramatorsk. Byl to dosti optimistický pokus o „velké“ obklíčení, který by v případě úspěchu donutil Ukrajinu opustit jak zmíněnou aglomeraci, tak i Kosťantynivku, protože by tam hrozil vznik „kotle“.

Jenomže odvelení námořní pěchoty de facto znamená konec podobných snah. Je to mimořádný okamžik: „Poprvé za čtyři roky války ruské velení po dalším neúspěšném pokusu obklíčit hlavní ukrajinské síly snižuje počet směrů svých ofenzivních operací,“ píší ve svém přehledu analytici vystupující jako Two Marines.

Pokud mají pravdu, Rusko má poprvé ve válce dostatek sil na útok v jednom jediném směru; ve všech předchozích letech tlačilo na široké frontě v několika směrech. Uvidíme, zda se předpoklad naplní, ukrajinské armádě by to rozhodně zásadně zjednodušilo situaci.

V Záporožské oblasti nabral nový směr vývoj kolem Huljajpole. Ukrajinský generální štáb hlásil 10. dubna na tomto úseku 18 ruských útoků, během týdne počet dál rostl a 15. a 16. dubna patřilo Huljajpole k nejaktivnějším úsekům celé fronty.

Ukrajinský analytik Konstantin Mašovec v rozboru situace u Orichivu píše, že ruské útoky nejsou příliš koordinované, Rusové se pravděpodobně postupně soustředí pouze na pokus o okupaci města Orichiv.

I podle jiných expertů Rusům v tomto úseku chybí síla a prostředky k většímu útoku. Pokud je to pravda, jih přestává být druhou hlavní osou ofenzivy a stává se vedlejším bojištěm. Ruské velení tu bude chtít vázat ukrajinské síly, aby nemohly pomoci jinde, ale o hlavní směr útoku nepůjde.

Ve vzdušné válce se rýsují v dostupných údajích z každé strany poněkud protichůdné trendy (alespoň do té míry, do jaké můžeme veřejně dostupným údajům věřit).

První asymetrie je pro Ukrajinu příznivá. Podle oficiálních údajů ukrajinské síly zničily v posledních třech měsících přibližně 90 ruských systémů protivzdušné obrany, v průměru jeden denně.

Údaj není ověřený: francouzský analytik Clément Molin má aktuální mapu se 440 geolokovanými ukrajinskými údery v ruském a okupovaném týlu, včetně 29 potvrzených zásahů systémů protivzdušné obrany, u dalších tří čeká na geolokaci. Ale to se dá čekat – systémy protivzdušné obrany jsou daleko za frontou, nezávislé potvrzení je v podobných případech spíše výjimka.

Zdá se, že Ukrajina v tuto chvíli (může to být jen dočasně) dosáhla nové úrovně schopností v nasazení dronů hlouběji za frontou.

Symbolizuje to jedna epizoda z tohoto týdne: ukrajinský FPV dron přeletěl nad stadionem Šachtaru Doneck, 55 kilometrů za frontou. Centrum Doněcku, největšího ukrajinského města pod ruskou okupací, tedy přestává být v bezpečí před relativně levnými a ve velkém vyráběnými ukrajinskými drony.

Konrad Muzyka v rozboru z přelomu února a března napsal větu, která se v posledních týdnech pozoruhodně vyplňuje: „Videa ukrajinských úderů ve středních vzdálenostech, do sta kilometrů za linií fronty, se v posledních týdnech objevují s rostoucí frekvencí. Jde o velmi pozitivní vývoj ukrajinských schopností ničit ruské cíle hluboko v týlu.“

Materiál nebo vojáci, kteří se nedostanou na frontu, pak totiž budou v ruském útoku chybět, a ukrajinská obrana si s ním lépe poradí.

Druhá asymetrie je naopak pro Ukrajinu špatnou zprávou. Vadym Skibickyj, zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky GUR, potvrdil serveru Financial Times, že Rusko vyrábí zhruba 60 balistických střel Iskander měsíčně a rozšiřuje počty svých odpalovacích zařízení.

Ukrajině přitom chybí dostatek pokročilých systémů typu Patriot na to, aby pokryla celou zemi. Kritická infrastruktura, zejména energetika zle poškozená během zimní kampaně, zůstává i nadále vysoce zranitelná. A v kategorii, která nejvíc bolí, tedy vlastní balistice, Kyjev nemá zatím prakticky žádnou odpověď.

Projekty, o kterých Zelenskyj mluvil v projevu z 13. dubna (a v řadě případů i ve svých projevech minulých), možná existují, ale až na výjimky ne v množství, aby měly dopad na průběh války. Rusko naopak každý měsíc vypouští zhruba šedesát Iskanderů a zvětšuje počet raket, které může odpálit naráz, aby o to účinněji zahltilo ukrajinskou obranu.