Děti sociální sítě nepotřebují, jen zákaz ale ničemu nepomůže, říká expert

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Debatu o zákazu sociálních sítí pro děti do 15 let před několika dny rozvířil v Česku zejména premiér Andrej Babiš (ANO), který prohlásil, že podporuje zavedení omezení po vzoru Francie. O nutnosti chránit psychické zdraví dětí před nebezpečným online prostředím mluví i někteří jeho straničtí a vládní kolegové.

Téma vyvolalo silné reakce. Zatímco část veřejnosti i politiků volá po jasné hranici, odborníci upozorňují, že plošný zákaz sám o sobě problémy nevyřeší.

„I kdyby se zákaz podařilo technicky či právně nastavit, dětem zůstanou mobilní telefony i další aplikace. Je pravděpodobné, že by se jen přesunuly jinam,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy sociolog a odborník na sociální sítě z Univerzity Karlovy Petr Lupač.

V posledních dnech se diskutuje o možnosti zakázat sociální sítě dětem do patnácti let. Jak se na ni díváte?

Jako pozitivní vnímám, že to bylo některými představiteli vlády označeno jako zahájení diskuze. V této chvíli tedy nejde o realizaci v nějaké konkrétní podobě. Ve smysluplné podobě bych tento zákaz vítal.

V čem by mohl pomoci?

Jsme svědky nárůstu úzkostlivosti, poruch příjmu potravy, sebepoškozování a depresivních symptomů. U starších adolescentů se navíc snižuje sexuální aktivita. U starších dětí je také patrný nárůst radikalismu, který souvisí s tím, že se děti sociálně uzavírají a v online prostředí tráví hodně času. Tam si vyhraňují své postoje a názory. Podobné to je i u dospělých. Ale mladí lidé si svoji identitu teprve tvoří a učí se sociálním vztahům, čas trávený s vrstevníky je pro ně velmi důležitý.

Sociální média nemohou za všechno, ale minimálně u části dětí přispívají do celkové mozaiky těchto problémů.

Jak konkrétně?

Je prokázaná souvislost mezi intenzivním používáním sociálních sítí a vyšší mírou úzkostlivosti, depresivních symptomů a poruch spánku. Důležité je slovo intenzivní. Digitální média působí jako zesilovače: u dětí, které mají tendence k úzkosti, závislostnímu chování nebo jsou sociálně neobratné, může vlivem sociálních médií dojít k zesilování těchto problémů.

Často se mluví o vlivu sociálních sítí na psychickou pohodu dětí. Jaký je?

Data z mezinárodních výzkumů ukazují, že relativně slabý. Výrazně silnější vliv má například rodina. Ta primárně určuje, jak se dopady digitálních technologií projeví. Samotný zákaz sociálních sítí tedy základní problémy nevyřeší, protože jejich příčiny jsou hlubší a nemohou za ně jen konkrétní platformy.

Pro část dospívajících ale mají sociální média pozitivní přínos – například umožňují navazovat vztahy mimo bezprostřední okolí. To může být důležité zejména pro děti, které se nějak vyčleňují nebo mají zájmy, pro něž ve svém okolí nenacházejí podporu.

Proč se bavíme zrovna o hranici patnácti let?

V tomto období dochází k velice výrazným změnám ve vývoji mozku, ke změnám, které jsou spojené se sebevnímáním, seberegulací, koncentrací a se schopností navazovat a udržovat sociální vztahy. Do tohoto klíčového období vstupuje nástroj, se kterým velká část dětí tráví obrovské množství času.

Sociální média fungují na principu ekonomiky pozornosti a snaží se maximalizovat zapojení uživatelů. Schopnost seberegulace a udržení pozornosti se přitom vyvíjí až do rané dospělosti. Výzkumy naznačují, že zejména velmi intenzivní nebo problematické používání může u části dětí zhoršovat schopnost delší koncentrace, ačkoli rozsah tohoto vlivu zůstává předmětem odborné debaty.

Odborníci ale před plošným zákazem sociálních sítí dětem spíše varují. Proč?

Ano, velká část je proti. Myslím, že to je především proto, že ten návrh se v českém prostředí objevil poměrně náhle a zatím nemá jasné obrysy. Odborníci argumentují tím, že nejefektivnějším řešením je regulace samotných platforem. Znamená to například omezit nekonečné scrollování a nastavit mechanismy, které omezí návykové prvky designu.

Důležitá otázka je, co vlastně chceme zakázat - co je „sociální médium“? Na to není jednoduchá odpověď. Například YouTube je částečně sociální médium, ale zároveň obrovská studnice poučných videí, která děti mohou rozvíjet, pokud mají vlastní motivaci nebo podpůrné prostředí.

Problémy, o nichž mluvíme, dále nejsou spojeny výhradně se sociálními sítěmi jako takovými. I kdyby se zákaz podařilo technicky či právně nastavit, dětem zůstanou mobilní telefony i další aplikace. Je pravděpodobné, že by se jen přesunuly jinam – k solitérním činnostem nebo k platformám, které nejsou označovány jako sociální sítě. Ty přitom mohou být ještě rizikovější, protože jsou méně známé a méně regulované.

Technologické firmy navíc budou vždy hledat způsoby, jak právní omezení obejít nebo jim zamezit, protože je to obrovský globální trh. V tomto prostředí inovace předbíhají regulaci.

Už teď nějaká regulace je, děti ale zákazy obcházejí.

Ano, pokud by se zákaz nedomyslel, nebyl smysluplně vysvětlený nebo by za jeho porušení nehrozily žádné důsledky, mnoho rodičů a dětí by jej nerespektovalo a zákaz obcházelo.

Je to podobné jako hranice u alkoholu nebo cigaret. Vždycky někdo bude pravidla obcházet. Když se ale rozumně nastaví, otevře to společenskou diskuzi a motivuje část populace přehodnotit, v jakém věku a jak děti sociální média používají.

Jak reálné podle vás je, že zákaz v nějaké podobě opravdu začne platit, jak vláda avizuje?

Osobně mám pocit, že současná diskuze spíš působí jako výstřel – současná vláda si dobře uvědomuje, že existuje poměrně velká veřejná poptávka po řešeních formou zákazu. Populace je v tomhle rozdělená, ale voličská základna vlády je zákazu nakloněná. Druhá strana mince je, že se tím odvádí pozornost od významné příčiny problémů, a tou je rodina. Změnit rodiče? V tom má stát malé legitimní možnosti.

Jak konkrétně by podle vás pravidla mohla vypadat?

Samotný zákaz problém jako takový nevyřeší. Smysluplná by byla promyšlená strategie, která by zasahovala více aktérů, cílila by na rodinu, základní školy, podporovala regulaci platforem na evropské úrovni a zabývala se otázkou používání mobilních zařízení jako takových.

Nemyslím si, že do 15 let celkové přínosy sociálních médií převažují nad negativy. Je opravdu nezbytné, aby děti sociální média v tomto věku používaly? Je to něco, bez čeho jako společnost nemůžeme existovat?

A nemůžeme?

Já si myslím, že odpověď je zřejmá. Ve 13, 14 letech je problematičnost současných sociálních médií natolik vysoká, že převažuje nad přínosy. Mnoho dětí by o možnost používat je přišlo, ale podstatnější je, že by to vyslalo jasný signál – že v podobě, v jaké teď fungují, nejsou plošně dobrá pro populaci dětí v tomto věku. Poté se můžeme bavit o tom, jak efektivně řešit regulaci.

Mluví se například o ověřování obličeje, skutečného věku. Je něco, z čeho jsme se mohli poučit na základě zkušeností z jiných zemí, které už nějakou regulaci zavedly?

Ano, v dobrém i špatném slova smyslu. Jedním z klasických způsobů realizace, který se vrací jako bumerang v diskuzích o regulaci internetu, je využívání nástrojů rozpoznávání obličeje a identifikace v online prostředí. A to jsou velice nebezpečné cesty.

Proto říkám, že je důležité řešit problém komplexně a neočekávat, že když jako společnost jen deklarujeme, že není žádoucí, aby děti používaly sociální média do 15 let, tak se tím problém vyřeší. Část populace by to stejně obešla. To je jeden z hlavních protiargumentů zákazu.

Občas zaznívá kritika, že dostatečně pružně nereagují ani školy.

Dlouhodobě byla podceněná role státu v podpoře celoživotního vzdělávání a informačních kampaní. Situace trvá přes 20 let, byly prostředky z EU, státní strategie existovaly, ale reálně se s tím moc nepracovalo.

Pokud rodiče jsou lhostejní nebo podporují neomezené používání technologií, mohou školy částečně pomoci. Pedagogové potřebují podporu, a je dobře, že rámcový vzdělávací program nyní zahrnuje důraz na témata seberegulace, řešení konfliktů, sebereflexe a spolupráce ve skupině. Tato témata jsou pro šťastný život v současném světě daleko důležitější než část hodinové dotace tradičních předmětů.

Zmínil jste rodiče. Co byste jim doporučil?

Informačních nástrojů je hodně, ale praxe ukazuje, že často chybí zájem nebo povědomí. Někteří jsou rádi, že se dítě samo zabaví, nebo se spoléhají na vlastní zkušenost z dětství. Na prvním místě ale vždy stojí otevřenost a vzájemná důvěra mezi rodičem a dítětem.

Základní přehled a praktické návody nabízí například projekt E-Bezpečí nebo Safer Internet Centrum, kde srozumitelně vysvětlují, jak zapnout rodičovské kontroly a chránit děti online. Využít lze také návody přímo od výrobců telefonů, jako je Google Family Link, Microsoft Family Safety či Apple Rodičovská kontrola.

Poradit může také umělá inteligence, ale nepoužíval bych ji jako primární nástroj. Pokud si rodiče nevědí rady, mohou požádat o pomoc i školu – mnoho školních metodiků prevence dnes dokáže s nastavením základních pravidel poradit.