Článek
V českých lesích se znovu prohánějí vlci. Podle odhadů odborníků brázdí krajinu v Česku 250 až 400 jedinců a celkové stavy budou dál růst. Vědecký svět loni obletěla aktualizovaná studie z národního parku Yellowstone ve Spojených státech. Podle závěrů týmu profesora Williama J. Rippleho z Oregonské univerzity návrat vlků do tamní divoké přírody rozjel řetězec změn, včetně ostražitějších jelenů wapiti a dalších kopytníků, menšího okusu stromů, obnovy vegetace podél řek, a přepsal tak fungování celého ekosystému.
V Česku a Německu nyní mezinárodní tým expertů v čele s Alešem Vorlem z České zemědělské univerzity už finalizuje výzkum na podobné téma. Řeší, zda se návrat vrcholného predátora do naší přírody podepíše na okolí obdobně jako v Severní Americe.
Česká příroda je ale jiná, hustě obydlená, roztříštěná městy či dálnicemi a silně ovlivněná člověkem. „Yellowstone je často zmiňovaný příklad, ale je potřeba říct, že tam vlci působili v krajině bez silného vlivu člověka. U nás je situace složitější – člověk je v ekosystému takzvaný superpredátor. To znamená, že efekty vlka jsou v české krajině vždy částečně tlumené a překryté lidskými zásahy,“ zdůrazňuje Vorel. Připomíná, že i v tuzemských národních parcích lidé hospodaří, loví divoká zvířata a krajinu ovlivňuje i turismus.
V Yellowstonu se vlci znovu začali šířit po umělém vypuštění v roce 1995. Jejich vliv na krajinu tam experti detailně zkoumali v severní části parku mezi lety 2001 až 2020 a popsali efekt takzvané trofické kaskády. Je to ekologický jev, kdy změna v populaci vrcholového predátora způsobí řetězovou reakci i v dalších částech ekosystému.
Vlci tam totiž hlavně zredukovali stavy jelenů, kteří bez zvířecí konkurence spásali zeleň, především vrby. „Omezení tlaku kopytníků vedlo k dramatické obnově pobřežní vegetace, zejména vrb, jejichž objem vzrostl v průměru o více než 1 500 procent. Studie ukazuje, že návrat vrcholového predátora může zásadně a dlouhodobě proměnit strukturu celého ekosystému,“ shrnuje Rippleho tým.
Středoevropský výzkum s podobným záběrem řeší, jak se návrat vlků promítá do ekosystému Šumavy a Bavorského lesa. Projekt autoři rozjeli v roce 2023, poznatky zveřejní na konci letošního roku. „Přenos z Yellowstonu k nám není mechanický, ale některé principy sledovat můžeme. Zajímá nás hlavně to, jestli vlk mění chování jelenů a jestli se to promítá do menšího okusu dřevin. To je přesně to, co teď v terénu systematicky vyhodnocujeme,“ upřesňuje Jan Mokrý, vedoucí oddělení zoologie ze správy šumavského národního parku, jenž se na výzkumu také podílí.
Vlci se do Česka začali vracet v 90. letech, od roku 2014 se našem území pravidelně rozmnožují. Odborníci zdůrazňují, že pro šelmy neplatí státní hranice, teritorium vlčí smečky může mít rozlohu okolo 200 kilometrů čtverečních. Odhady jejich počtů se i proto různí. „Pohybují v rozmezí 250–400 zvířat,“ říká mluvčí Agentury pro ochranu přírody a krajiny Karolína Šůlová.
„Ne celé území je ale monitorované tak detailně jako národní parky, takže pracujeme s konzervativními čísly. Nejde o přesné sčítání, ale o realistický rámec,“ dodává Mokrý.
Jednu smečku nemusí tvořit jen početná skupina, ale třeba jen pár, nebo jedinec. V průměru však sestává asi z pěti nebo šesti členů. Jen na Šumavě žije asi 40 vlků v jedenácti teritoriích. Vrcholný predátor logicky redukuje počty zvířat, nejčastěji loví spárkatou zvěř, tedy srnce a jeleny.
Podle Vorla má však i druhotný efekt. „Neulovená kořist mu uzpůsobuje své chování. Kopytníci jsou ostražitější, jedinci se shlukují do větších stád. Tato nedestruktivní změna je také cítit a pozitivně ovlivňuje i poškození stromů,“ vysvětluje. To ostatně zjistili také v Yellowstonu, kde se jeleni zdržují kratší dobu na exponovaných místech a tím pádem okusují vegetaci na jednom místě kratší dobu.
A podobná prozatímní zjištění shromažďují i v Česku. Jeleni bez přirozeného predátora totiž hlavně v zimě okusují mladé buky, jeřáby či smrky. „Podle hodně předběžných výsledků se nám zdá, že míra toho okusu klesá,“ doplňuje odborník.
Co se týká zjišťování vlčího jídelníčku, někdy to nemusí být úplně nejlákavější práce. Vědci sbírají do batohů vzorky trusu šelem a v laboratořích pak zkoumají složení potravy.
Studie týmu Martina Duľy z Mendelovy univerzity, který se zabývá velkými šelmami, zkoumala mezi lety 2020 až 2023 stovky vzorků vlčího trusu. Kopytníci tvořili 93 procent zkonzumované biomasy, převažoval jelen lesní (42 %) a srnec (28,5 %).
V zahraničí si tyto šelmy klidně troufnou i na losy. Populace těchto kopytníků v Česku je však velmi nízká. Mokrý připomíná tragický rok 2017, kdy pod koly aut na Šumavě zahynuli hned tři losi, z toho dvě kojící samice. Přímá pozorování z poslední doby jsou i proto velmi vzácná. Mokrý si netroufne tvrdit, zda v mizení už tak řídké losí populace může hrát roli právě i návrat vlků.
Přiznává, že si tyto šelmy mohou vyšlápnout i na letošní zvířecí celebritu – mladého losího samce Emila, který v létě putoval napříč Českem a zakotvil právě na Šumavě. „Vlk je pro Emila přirozený predátor. To je příroda. Zvířata mezi celebritami nerozlišují,“ říká Mokrý.
Bobři v jídelníčku
Studie přináší i jedno překvapivé dílčí zjištění. Vlk do jídelníčku častěji zařazuje bobry, kteří jsou po svém návratu do českých vod na některých místech přemnožení. „Na Šumavě vidíme, že v některých lokalitách mizí celé bobří rodiny, nejen jednotlivci. Po desítkách let, kdy bobr neměl přirozeného konkurenta, místně dochází k regulaci původním predátorem,“ potvrzuje Vorel.
Návrat vlka často vyvolává emoce u farmářů kvůli útokům na ovce či kozy. Zmíněná analýza odhalila, že tato zvířata tvoří jen 2 procenta vlčího jídelníčku. „Vyvrací představu, že by vlci výrazně ohrožovali hospodářská zvířata jako hlavní zdroj potravy. Pokud k útokům dochází, jde spíše o snadno dostupnou kořist v konkrétních situacích,“ doplňuje Vorel, který se i na této studii podílel. Autoři zdůrazňují, že výsledky odpovídají výzkumům v jiných částech Evropy.
Útoky na hospodářská zvířata skrze farmáře evidují obce s rozšířenou působností. Loni zaznamenaly více než 600 ovcí usmrcených vlky a dalších sedm desítek zraněných. Šelma ulovila také 150 krav, většinou telat.
Podle Agentury ochrany přírody a krajiny sice vlčí populace rychle narůstá, ale škody na hospodářských zvířatech nerostou stejným tempem. „Počty škod na ovcích stagnují a mírně narůstají škody na skotu, kdy naprostá většina jsou telata. S ohledem na to, že vlčí populace narůstá a osídluje nová teritoria, škody razantně nenarůstají. Na řadě míst navíc chovatelé přistoupili k funkční ochraně stád,“ popisuje Šůlová.
Jak je patrné z dalších údajů, Ministerstvo financí loni proplatilo za škody způsobené vlkem přes 11 milionů korun. Pro představu – u chráněných vyder je to asi třikrát víc, u kormoránů téměř osminásobek částky.
Vlka coby chráněné zvíře lze v Česku zastřelit jen ve výjimečných případech. Část farmářů i myslivců však státní přístup k „péči o vlka“ opakovaně kritizuje.
Podle Českomoravské myslivecké jednoty chybí komplexní monitoring a sdílení dat o počtech vlků, uvítala by větší koordinaci s ochránci přírody, chovateli a státní správou i lepší proplácení škod. „Systém kompenzací často neodráží skutečné náklady chovatelů a neposkytuje dostatečnou podporu pro preventivní opatření,“ říká Štěpánka Fišerová.
S tím však velká část ochranářů nesouhlasí. Michal Feller z Hnutí Duha tvrdí, že český systém proplácení škod i dotování preventivních opatření patří k nejštědřejším v Evropě. „Podpora za zabité kusy je tak výrazná, že chovatel někdy dostane více peněz, než kdyby to zvíře prodal na jatkách,“ podotýká. Za usmrcené ovce či kozy stát majitelům proplácí okolo 15 až 20 tisíc korun za kus.
Podle Šůlové stát postupně směřuje k tomu, aby finanční kompenzace šly chovatelům, kteří skutečně podnikají účinná opatření, nebo mají více práce s ochranou stád. „Pro vlky je špatně zabezpečená pastvina totiž doslova prostřený stůl. Tyto šelmy si volí nejsnadněji dostupnou potravu,“ říká mluvčí AOPK ČR. Připomíná, že stát farmářům v oblastech s opakovaným výskytem vlka vyplácí náhradu újmy za ztížené hospodaření.
Také Vorel většinu námitek myslivců odmítá. „Část odporu myslivců pramení z toho, že vlk je vnímaný jako konkurent. Ve skutečnosti ale vlk neodebírá tolik zvířat, aby to myslivci v honitbách zásadně pocítili,“ dodává.
Vláda s ohledem na evropskou legislativu navrhuje úpravy vyhlášky, stanovující výčet zvláště chráněných druhů. „Vlk má být přeřazen z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený. Znamená to, že bude nadále chráněn, úprava však umožní flexibilnější postup vůči vlkům s problematickým chováním, kdy ztrácí plachost vůči člověku, nebo opakovaně překonávají účinná preventivní opatření na ochranu hospodářských zvířat,“ upřesňuje Šůlová.
Ani mezi myslivci však nezaznívají apely na plošný odstřel či kvóty na odlov vlků, které nedávno zavedli například na Slovensku. „Jejich model je nesmyslný a neřeší v zásadě nic,“ hlásí Vorel.
Podle vědců se při návratu vlka do české krajiny daří i zahladit některé mytické obavy. Potvrzuje to i loňský průzkum mezi osmi stovkami místních a turistů v šumavském národním parku.
Přes 60 % rezidentů vítá, že se vlk vrátil do české krajiny, u turistů je náklonnost ještě mnohem vyšší. Přesto by se asi polovina dotázaných v obou skupinách bála jít do lesa, kde je potvrzený pohyb šelem.
Z odpovědí je zřejmé, že jsou obavy u vlka daleko mírnější než u medvědů, kteří se občas do Česka dostanou z východu a v Evropě jsou jejich střety s člověkem daleko častější.
Členové vlčích smeček si svá teritoria střeží. Odborníci už i v Česku evidují případy zakousnutí vlka vlkem. Nicméně potvrzují, že potenciál zabydlování dalšího území vyčerpaný není, vlci se budou dál šířit Českem a proniknou i do nížinných oblastí. „Jedna věc je nějaká biologická kapacita, druhá věc je sociální akceptace toho zvířete člověkem. Laťka bude v budoucnu lítat. Záleží na nás, kam vlka pustíme,“ odhaduje Vorel.
Mokrý zdůrazňuje, že vlci nepotřebují útočit na člověka. „Pokud nenastanou konfliktní situace, nebo že by se mezi vlky rozšířila vzteklina, nechme pohyb na nich. Primárně se usadí ve vhodnějších lokalitách, kde mají více klidu,“ dodává Mokrý.
