Stát paralympionikům seškrtal odměny za medaile. Jsme méněcennější, naříkají

Na pohled se nemění nic, částky za medaile zůstávají stejné. Za zlato 2,4 milionu korun, za stříbro 1,8 milionu a za bronz 1,2 milionu. Kdo vybojuje pro Česko na olympiádě (od 6. února) a paralympiádě (od 6. března) v Itálii medaili, obdrží i finanční bonus.

Nově se objevil podstatný dodatek. Pro paralympioniky platí, že s druhou a každou další medailí se částka dělí napůl. Hendikepovaní sportovci dostanou plnou sumu za nejcennější kov a dál se jejich odměna krátí.

„Dělám vrh koulí, nemám šanci přivézt z paralympiády dvě medaile. Mohl bych říct, že je mi to vcelku jedno,“ nadechne se reprezentant Aleš Kisý. „Ale jedno mi to není,“ dodá pevně.

Co ho dráždí? „Není to fér. Nejsme v ničem horší než zdraví sportovci,“ přidává atlet.

Jeho i ostatní paralympioniky bolí symbolika gesta. Do roku 2021 dostávali výrazně menší odměny za medaile než zdraví sportovci. Při posledních třech akcích v Tokiu, Pekingu a Paříži se podmínky srovnaly. Nyní se začíná znovu tvořit propast.

„Nejde za tím vidět nic jiného než diskriminaci. Protože jsme méněcennější, tak se nám škrtnou peníze o padesát procent. Je to strašné, ale takhle to vnímám,“ říká Patrik Jahoda, jeden z nejlepších světových handbikerů.

„Pro nás to bylo něco úžasného, že se podmínky srovnaly. Paralympiáda není méně než olympiáda. Je extrémně těžké se na ni dostat, vyžaduje to velké úsilí. Získat pak medaili je výjimečný moment,“ přidává Jahoda.

Od roku 2018 vyplácelo bonusy za medaile sportovcům Ministerstvo školství, které agendu převzalo od Českého olympijského výboru. Počínaje olympiádou v Tokiu prostředky vyplácela Národní sportovní agentura. Podala návrh na vládu, která ho musela schválit.

Nyní odměny ohlásil nový ministr sportu Boris Šťastný (Motoristé sobě). Národní sportovní agentura odkázala Seznam Zprávy s veškerými otázkami přímo na něj.

Šťastný ovšem neodpověděl. Nevysvětlil, podle čeho se určuje výše odměn za olympijské a paralympijské medaile. Nezdůvodnil, co se přihodilo, že je potřeba měnit poměry.

Což právě samotné sportovce pálí asi nejvíc – neslyšeli důvod, aby pochopili.

„Možná dostali seškrtaný rozpočet. V pořádku, ale nezdá se mi, že bychom se měli vozit jen po hendikepu. Několik let razíme heslo, že sport je jenom jeden. Buďme korektní ke všem stejně,“ vybízí atlet Kisý. „Je to diskriminační.“

„Strašně by mě zajímal důvod,“ navazuje na něj Jahoda. „Zprávy jsem viděl, četl jsem všechno, ale pořád nevím, proč se tak stalo,“ nechápe.

„Nejsme z toho nadšeni, ale respektujeme to,“ přidává předseda Českého paralympijského výboru Zbyněk Sýkora, který je současně i senátorem zvoleným za ODS v roce 2024. Plánuje se s ministrem ale potkat: „Věříme, že se podmínky pro sportovce i parasportovce narovnají už od příštích paralympijských her. Český paralympijský výbor pro to podle hesla ‚sport je jen jeden‘ udělá maximum.“

Jedna věc hendikepované sportovce od zdravých odlišuje. Pokud je někdo tak dobrý, že si sáhne na víc medailí, peníze mu mohou zásadně změnit život. „Tím jsem si jistý na sto procent,“ přikývne Patrik Jahoda.

„Na sport potřebuju třeba asistenty a další extra věci, které normální sportovec nepotřebuje. Když si představím, že bych vyhrál jednu medaili, pak i druhou a jakou pomoc bych si za ni mohl opatřit… To by byl neuvěřitelný posun,“ zasní se handbiker.

V Česku se povedl jeden výrazný posun. V roce 2025 se podařilo založit resortní centrum Agitos pro sportovce s hendikepem. Nejlepší parasportovci v Česku se stali profesionály. Nevytvoří si rezervu do konce života, ale aspoň se mohou věnovat sportu naplno.

„Konečně mají důstojné podmínky k přípravě a reprezentaci. Pro všechny sportovce je však olympijská či paralympijská medaile především odměnou za dřinu, kterou pro úspěch obětovali. Parasportovci k tréninku a přípravě přistupují naprosto profesionálně a se stejným úsilím jako reprezentanti bez hendikepu. I proto si myslíme, že odměna by měla být stejná,“ vysvětluje svůj pohled šéf paralympioniků Sýkora.

„Řeknu vám můj osobní pohled,“ zkouší přiblížit další změnu poměrů Aleš Kisý. „Pro nás to narovnání odměn bylo ohromně motivační gesto. Nechci říkat, že by to bylo nyní zase demotivační. Ale nepůsobí to ani trochu dobře.“

V roce 2018 dostal zdravý sportovec za zlatou olympijskou medaili 1,75 milionu. Za zlatou paralympijskou medaili zněla odměna 200 tisíc. „Do roku 2021 to pro nás bylo nedůstojné,“ říká za paralympioniky jejich šéf Zbyněk Sýkora. „V roce 2024 došlo ke sjednocení odměn i pro realizační týmy, což byl ideální stav. Teď se z něj bohužel odstupuje. Naším dlouhodobým cílem je povýšit sport hendikepovaných na stejnou úroveň sportu bez hendikepu,“ dodává.

Na letní paralympiádě v Paříži 2024 získal nevidomý plavec David Kratochvíl zlato, stříbro a bronz. Tím pádem si přišel na 5,4 milionu. Aktuální optikou by získal 3,9 milionu.

„Jsou mezi námi lidé, kteří sportu věnují celý svůj život, trénují každý den. Mají šanci přivézt víc medailí. Absolutně nevidím sebemenší důvod, proč by takový člověk měl dostat menší odměnu jen proto, že má hendikep,“ nabízí svůj pohled na zisk většího počtu medailí handbiker Jahoda.

Na hrách v Itálii by mohla mít podobnou sklizeň jako Kratochvíl biatlonistka Simona Bubeníčková. Tím pádem na paralympiádu nyní může každé dva roky jezdit minimálně jeden sportovec, který může získat velký počet medailí a tedy i obdržet významnou finanční částku.

„Někdo se věnuje sportu, kde víc medailí získat prostě nemůže. Ale i mezi olympioniky jsou sportovci, kteří mohou získat víc medailí. Podle mého názoru by se tedy mělo měřit všem stejně,“ odmítá Sýkora, že by někomu měla vadit možnost, že jeden sportovec dostane sumu přes pět milionů.

Ve světě se pojetí odměn za olympijské medaile liší. Hongkong třeba za zlato z Paříže 2024 sliboval 15,6 milionu korun, Turecko 10,8 milionu, Itálie šest milionů. Velká Británie nebo Švédsko zase tradičně neplatí sportovcům nic, jejich úspěchy se promítají do stipendijních programů nebo cílené podpory konkrétního sportovce.

Co se týká rovnosti financí, ve světě se taky přístup liší. Kanada, Španělsko nebo Francie drží vyrovnané odměny. Hongkong třeba za paralympijské zlato vypisoval naposledy „jen“ 3,9 milionu.